Lukáš Wagenknecht

V Ústavě České republiky se ve čl. 15 odst. 1 uvádí: „Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.“  Dále se ve čl. 15 odst. 2 uvádí: „Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“

Podle Ústavy České republiky čl. 46 odst. 1 až 3 mezi kompetence Senátu ČR
patří projednání návrhů zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou, které může schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Bez souhlasu Senátu ČR není možné přijmout ústavní a volební zákony, to je ustanoveno v čl. 39 odst. 4 a čl. 40 Ústavy. Senát jako celek je oprávněn navrhovat zákony dle čl. 41 odst. 2. V čl. 33 odst. 1 až 5 Ústavy je stanoveno, že v případe rozpuštění Poslanecké sněmovny může Senát přijmout nezbytná zákonná opatření na návrh vlády ve věcech, které nesnesou odklad a vyžadovaly by přijetí zákona. Tato pak musejí být schválena na první schůzi nové Poslanecké sněmovny, jinak pozbývají platnosti. Senát dále dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv dle čl. 10a odst. 2 Ústavy. Čl. 43 odst. 1 až 3 Ústavy zmocňuje senát spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlásit válečný stav, rovněž vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR nebo s vysíláním ozbrojených sil mimo ČR.

Senát dále například ve vztahu k ostatním institucím vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu České republiky (podle čl. 84 odst. 2 Ústavy), které navrhuje prezident. Senát také projednává udělení nebo neudělení souhlasu s trestním stíháním soudců Ústavního soudu podle čl. 86 odst. 1 Ústavy. Také však, mimo jiné, podává ústavní žalobu na prezidenta republiky dle čl. 65 odst. 2 Ústavy.

V Ústavě České republiky čl. 42 se uvádí, že "návrh zákona o státním rozpočtu podává vláda" a "tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna". I kdyby došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, tak Senátu ČR nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech státního rozpočtu podle čl. 33 odst. 2 Ústavy České republiky.

Senát České republiky se nemůže podílet na projednávání a schvalování státního rozpočtu, ale má jiné kompetence, které nemá Poslanecká sněmovna. V Ústavě České republiky se výslovně neuvádí, v jakém vzájemném vztahu jsou Poslanecká sněmovna a Senát. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podle čl. 46 odst. 1 Ústavy "Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení." Následuje schválení, zamítnutí, anebo vrácení návrhu Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. V případě nevyjádření Senátu k návrhu ve lhůtě 30 dnů platí, že byl vysloven souhlas. Pro úplnost doplňme, že pro případné prodloužení lhůty by bylo třeba novely Ústavního zákona, kterou schvalují tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů.

Debata o prodloužení třicetidenní lhůty na šedesátidenní se v obecném smyslu zřejmě vede. Nasvědčují tomu záznamy ze schůzí Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procesy. Například 13. prosince 2016 senátoři Štěch a Dienstbier vyjádřili změně podporu a předseda Senátu Štěch má podle záznamu "novou šedesátidenní lhůtu za předjednanou" (.doc, str. 2). Na schůzi ze dne 31. ledna 2018 "senátor Štěch informoval o společné večeři vedení obou komor, na níž byl formulován zájem Sněmovny vytvořit společnou platformu pro diskusi o změnách Ústavy. (...) Širší shoda mu připadala patrná na prodloužení třicetidenní senátní lhůty".

Co se týká zmiňovaných osmi měsíců, není možno teleologicky dovodit, zda má Wagenknecht na mysli průměrnou dobu projednávání, anebo jinou. Tak či tak, bezesporu existují návrhy zákonů, které se projednávaly i 8 měsíců (například návrh zákona o evidenci tržeb z minulého volebního období se projednával od rozeslání po schválení ve třetím čtení lehce přes osm měsíců). Z takovéhoto do jisté míry extrémního příkladu však zcela jistě nelze indukovat obecně platné pravidlo.

Obecně lze říci, že pro návrhy zákonů projednávané ve Sněmovně představuje limit pouze volební období a existují relativně rychle a relativně pomalu projednávané návrhy. Dobu projednávání může prodloužit například užití nástroje pozměňovacího návrhu. Na druhou stranu plénum Poslanecké sněmovny jedná zpravidla veřejně a senátoři proto mají možnost se s tisky seznámit i dříve, než návrh doputuje do Senátu.