Matěj Stropnický
Zelení

Matěj Stropnický

Matěj Stropnický

Zejména jako nastupujícím učitelům, všichni mluví o učitelích, ale je důležité zaměřit se na ty nastupující učitele. Ty mají dneska velmi často okolo 22, 23 tisíc.
Český rozhlas, 20. září 2017
Pravda

Plat začínajícího učitele s praxí do dvou let se tabulkově opravdu pohybuje měsíčně okolo 22 tisíc korun hrubého.

Pro zajímavost lze uvést, že průměrný plat učitele v mateřské škole činí 25 064 Kč, na základní škole 29 715 Kč a na střední škole 30 065 Kč.

Matěj Stropnický

Na prvním místě jsou to montovny, které opět přinášejí pouze velmi levnou namáhavou zdlouhavou práci, ve které celá řada lidí vydrží pouze několik měsíců. Například, například v té firmě Amazon, která sem byla vlastně tahána, řekněme, Czech Investem, což je státní agentura pro zahraniční pobídky, nebo pobídky zahraničním investorům.
Český rozhlas, 20. září 2017
Pravda

Matěj Stropnický má pravdu, když říká, že do ČR byla společnost Amazon „přitáhnuta“. Jednalo se totiž o jednu z 84 firem, které zde plánovaly – dle hodnotící zprávy (.pdf, str. 25) ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) – v roce 2014 investovat přibližně 40 mld. korun. Také je pravdou, že se CzechInvest podílel na investicích Amazonu v ČR ve všech následujících případech:

1) Otevření korporátní kanceláře v pražských Dejvicích, kde Amazon zaměstnává zhruba 500 pracovníků.

2) Výstavbě distribučního centra v Dobrovízi u Prahy, kde jsou momentálně zaměstnány 2 000 stálých pracovníků.

3) Otevření návratového centra s 1 000 zaměstnanci, rovněž v Dobrovízi.

Dokladem zájmu agentury CzechInvest na investicích Amazonu v ČR budiž příklad výstavby dobrovízského skladu, kdy se zástupci CzechInvestu snažili zprostředkovat setkání mezi místními obyvateli, zástupci města i investorem za účelem vysvětlení výhod plánované investice.

CzechInvest je státní příspěvkovou organizací podléhající ministerstvu průmyslu a obchodu. Tato společnost má ve své působnosti například registraci žádostí o investiční pobídky, předběžné kalkulace investičních záměrů nebo kompletní asistenci při podávání žádosti.

Více o postupu podání žádosti o investiční pobídky je možné zjistit v brožuře (.pdf) agentury CzechInvest nebo v materiálu (.doc) MPO.

Matěj Stropnický

Především je potřeba jako uznat, že české zdravotnictví je jedno z nejdostupnějších v rámci zemí Evropské unie.
Český rozhlas, 20. září 2017
Pravda

Budeme předpokládat, že dostupností zdravotní péče se myslí finanční dostupnost, tedy spoluúčast pacienta. Podle dostupných dat za rok 2014 dosahují soukromé výdaje na zdravotní péči, kam je započítávána i spoluúčast pacienta, v ČR 13,2 %. Nejnižšího procenta soukromých výdajů v této oblasti dosahuje Francie (7,2 %), která je zároveň jedinou zemí EU pod 10% hranicí. V dalších sedmi členských státech se soukromé výdaje na zdravotnictví pohybují mezi 10–15 %. Mezi nimi je právě i ČR.

Můžeme se podívat i na jiné indikátory dostupnosti českého zdravotnictví. Srovnávací studie (.pdf) OECD, která mimo jiné porovnává dostupnost zdravotní péče v zemích EU podle kritérií jako počet lékařů na tisíc obyvatel,

počty lékařů v jednotlivých regionech, nedosažitelnost lékařského vyšetření z různých socioekonomických důvodů atd. Ve většině případů se ČR umístila nad evropským průměrem.

Pro zajímavost lze ještě uvést, že podle žebříčku EHCI 2015 (.pdf), který každoročně vydává Health Consumer Powerhouse, se ČR ve srovnání úrovně zdravotní péče evropských zemí umístila na 13. místě. V roce 2016 (.pdf) si ČR tuto příčku udržela.

Euro Health Consumer Index neboli EHCI hodnotí stav zdravotních systémů ve 35 evropských zemích podle 48 indikátorů v šesti kategoriích. Hodnotí se například čekací doba na plánovanou operaci, přímý přístup ke specializovanému lékaři, zda se pacient dostane k praktickému lékaři týž den, přístup k novým lékům, dostupnost zdravotní péče atd. Hodnocení probíhá v bodech, kde 1 000 bodů představuje nejvyšší možný počet.

Česká republika se umístila nejlépe ze zemí postkomunistického bloku. Za pozornost stojí i fakt, že ČR je dle EHCI dokonce hodnocena lépe než například Velká Británie, Itálie či Španělsko.

Z výše uvedených dat vyplývá, že v dostupnosti a celkovém stavu zdravotnictví je Česká republika nad evropským průměrem. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Matěj Stropnický

... teďko v České republice byl vlastně přijat, byla přijata novela ústavního zákona o držení zbraní
Český rozhlas, 20. září 2017
Nepravda

V únoru 2017 předložila skupina poslanců návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tato novela fakticky do zákona zakotvuje následující ustanovení:

„(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“

Daná novela byla veřejně velmi diskutována zejména v souvislosti s evropskou směrnicí o držení zbraní, předkladatelé si od potenciálního přijetí návrhu slibují zachování množství i charakteru zbraní v zemi. Nakolik k tomu daná předloha vede, nehodnotíme.

Návrh prošel Poslaneckou sněmovnou, nyní jej má projednávat Senát. Média referovala o tom, že část senátorů není přijetí nakloněna. V každém případě projednávání zákona nebylo ukončeno, nebyl tedy doposud přijat a tím pádem ani neplatí, resp. není účinný. Jelikož jde o návrh ústavního zákona, je schválení ústavní většinou senátorů nezbytnou podmínkou pro přijetí tohoto opatření.

Matěj Stropnický

Dneska už velkou většinu jaderné energie například z Temelína vyvážíme, jo.
Český rozhlas, 20. září 2017
Pravda

Doplnění (23. října 2017): Původní odůvodnění doplňujeme o informaci o celkové jaderné produkci, kontext a objasnění analytického postupu.

Stropnický byl moderátorem konkrétně dotázán, zda český průmysl potřebuje nový jaderný reaktor. Jeho zamítavá reakce staví na tom, že dnes se vyváží většina toho, co vyprodukuje Temelín. Nelze samozřejmě zjistit, zda energie určená na export je jaderného, tepelného či jiného původu, porovnáváme tedy množství vyrobené jaderné energie v poměru k vyvezené energii a zda lze říci, že objemově by množství té jaderné "pokrývalo" velkou většinu exportované.

Za rok 2016 bylo v Česku vyrobeno 83 302 GWh elektrické energie celkově, tedy všech druhů (.pdf, str. 7), z toho v jaderných elektrárnách je to 24 104 GWh (tamtéž, str. 5 ) a konkrétně v jaderné elektrárně Temelín pak 12 150 GWh. Na vývoz do zahraničí šlo celkově 24 791 GWh (.pdf, str. 26), tedy ještě o něco více, než je objem vyrobené jaderné energie. Jinak řečeno, jaderná energie objemově pokrývá velkou většinu vývozu energie z ČR. Tento trend, kdy export převyšuje množství vyrobené jaderné energie (tím spíše té vyrobené v Temelíně) je dlouhodobý.

Výrok označujeme jako pravdivý. Matěj Stropnický v rozhovoru poukazuje na to, že není nutná výstavba další jaderné elektrárny, protože export převyšuje výrobu elektrické energie v Temelíně.

Matěj Stropnický

... už dneska jsme prostě závislí na dovozu plynu i ropy, jo.
Český rozhlas, 20. září 2017
Pravda

Česká republika je závislá na dovozu ropy a zemního plynu z jiných zemí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Podle posledních zveřejněných dat ČSÚ je ropa dovážena převážně z Ruska, Kazachstánu a Ázerbájdžánu.

Zemní plyn do České republiky proudí z Ruska a Norska, se kterými má uzavřené dlouhodobé smlouvy o dodávkách této suroviny. Rusko by mělo zabezpečovat 75 % dodávek a Norsko zbylých 25 %. V roce 2015 mělo dojít k poklesu dodávek zemního plynu z Norska. Česká republika ale investovala do vybudování zásobníků zemního plynu a zároveň se podílí na projektu vybudování terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG), aby snížila svou závislost na dodávkách z Ruska.

Matěj Stropnický

Můžeme si dát takový příklad. V severních Čechách stále probíhá prostě těžba hnědého uhlí. Ta těžba je stále méně rentabilní, stát vlastně vybírá pouze nějaká 2 procenta zhruba z té, z té těžby. Jako nájem. Protože ta surovina patří, nebo ten nerost patří vždycky státu. A za to nejsou vlastně k pořízení ani ty rekultivace, které potom v té, v té krajině musí se odehrát.
Český rozhlas, 20. září 2017
Pravda

Stát skutečně ze samotných cen surovin získá jen 2% podíl, což je méně, než vynaloží za rekultivace.

Minulý rok prosadilo ministerstvo průmyslu (MPO) novelu horního zákona, ve které mění metodiku rozdělování poplatků za těžbu. Při té příležitosti zdvojnásobilo poplatky za těžbu hnědého uhlí na 1,18 Kč/GJ. Jestliže má hnědé uhlí výhřevnost asi 15 GJ/t a společnost OKD v roce 2015 vytěžila (.pdf, str. 2) v severních Čechách 7,64 mil. tun uhlí, odvede společnost do rozpočtu státu a obcí asi 135 mil. korun. Cena za tunu uhlí se na burze pohybuje kolem 40 amerických dolarů (po převodu 870 korun), společnost OKD by tedy všechno své uhlí mohla teoreticky prodat za asi 6,6468 mld. korun. Odváděných 135 mil. korun je zhruba 2,03 % z teoretického zisku za těžbu, předseda Zelených je tudíž ve svém výroku celkem přesný.

MPO přitom jen letos vynaloží na sanaci ekologických škod v důsledku težby na 1,2 mld. korun.

Je třeba podotknout, že ze speciálního fondu odstraňují tyto škody i těžební společnosti, které poskytují státu další peníze na odvedených daních. Přesto výrok uznáváme za pravdivý.

Matěj Stropnický

My jako zelení, kteří v letech 2006 až 9, kdy jsme byli součástí vlády, tak jsme vlastně přišli s programem na zateplování, který se jmenoval Zelená úsporám. Šlo do něj tehdy 20 miliard korun. Byly to peníze, na které si dosáhli jako přesně lidi z malejch domečků na, na vesnicích.
Český rozhlas, 20. září 2017
Pravda

Program Zelená úsporám začal fungovat od 22. dubna 2009 a prosadilo jej ministerstvo životního prostředí. Tehdejším ministrem tohoto resortu byl Martin Bursík, tehdejší předseda Strany zelených.

Program Zelená úsporám byl zaměřen na podporu instalací zdrojů na vytápění s využitím obnovitelných zdrojů energie. Investovalo se také do energetických úspor při rekonstrukcích i v novostavbách. V rámci programu se podporovalo kvalitní zateplování rodinných a bytových domů, náhrada neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu a účinná tepelná čerpadla, instalace těchto zdrojů do nízkoenergetických novostaveb, instalace solárně-termických kolektorů a také výstavba v pasivním energetickém standardu.

O dotaci mohli požádat vlastníci a stavebníci rodinných a bytových domů, kteří dům využívají k bydlení nebo k poskytování bydlení třetím osobám, tedy fyzické osoby podnikající i nepodnikající, společenství vlastníků bytových jednotek, bytová družstva, města a obce (včetně městských částí), podnikatelské subjekty, případně další právnické osoby. Na dotaci měli tedy nárok i majitelé domů na vesnicích.

Program byl financován z příjmů z prodeje emisních jednotek, jež byly prodány ve smluvní ceně okolo 20 miliard korun, které byly vyplaceny žadatelům o dotaci. Proplaceno bylo přes 74 tisíc žádostí. Ze 74 039 žádostí bylo 68 341 od majitelů rodinných domů, tedy 92,30 % (str. 80). Více než 50 % (str. 81) dotací putovalo do Moravskoslezského, Středočeského, Zlínského, Jihomoravského a Jihočeského kraje. Souhrnné statistiky s informací, kolik lidí, kteří získali dotaci, pochází z venkova a kolik z města, se nám dohledat nepodařilo. Dá se ale předpokládat, že na dotaci dosáhli i lidé z vesnic.

Matěj Stropnický

Ale říkáme, ano, obnovitelné zdroje je potřeba podporovat, víme, že tady byl prostě v minulosti ten neblaze proslulý solární tunel, no, my jsme nebyli ti, kdo ho způsobili. To byl prostě pozměňovací návrh sociální demokracie.
Český rozhlas, 20. září 2017
Zavádějící

Zmíněný pozměňovací návrh pocházel skutečně z dílny poslaneckého klubu ČSSD, viníků „solárního tunelu“ však bylo ve skutečnosti více.

Matěj Stropnický má na mysli zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energií, konkrétně pak pozměňovací návrh poslankyně sociální demokracie Šedivé z roku 2005, který měl snížit možné meziroční snížení výkupních cen elektřiny ze slunečních elektráren z původních 10 % na polovičních 5 % (§6, odst. 4). Šedivá tedy navrhla fakticky omezení možností regulátora reagovat na další možný vývoj.

Je ale nutné dodat, že návrh Šedivé v hlasování neprošel. Fakticky totožný návrh předložil poslanec Ladislav Urban z KSČM (seznam všech PN je dostupný zde - Urbanův nese označení E2). Právě ten získal nakonec podporu a prošel. V tomto ohledu by tedy Stropnický měl vinit spíše komunisty a ne sociální demokraty. Ti také spolu s poslanci US-DEU návrh protlačili.

Samotný zákon v té době hladce prošel Poslaneckou sněmovnou i Senátem, svým podpisem jej však odmítl opatřit tehdejší prezident Václav Klaus, jehož musel zastoupit nově nastoupivší premiér Jiří Paroubek. Investorům krom jiného garantoval minimální výkupní cenu za jednotku elektřiny na 15 let dopředu.

Problém nastal v letech 2008 a 2009, kdy se za každoročního skokového nárůstu výkupních cen za elektřinu z fotovoltaických zdrojů výrazně snížily náklady na výstavbu samotných elektráren především díky levnějšímu dovozu článků z Číny. Vysoké výkupní ceny vedly k výraznému nárůstu počtu investorů v solární energetice, jejichž podpora se promítla do cen elektřiny i samotným spotřebitelům. Trend se tehdejší vládní koalici ve složení ODS, KDU-ČSL a SZ podařilo zastavit až prosazením novely, která zrušila garantovanou podporu pro vysoce ziskové energetické zdroje. Dodejme ovšem že v tomto období rovněž padla koaliční vláda a nastoupil Fischerův úřednický kabinet.

Zmiňovaná novela byla předložena sněmovně 18. listopadu 2009, tedy mnoho měsíců po vypuknutí solárního boomu. Odpovědnost tedy nepadá jen na přílepek poslankyně Šedivé, ale i na možnou liknavost dalších vlád a odpovědných orgánů. Je pravdou, že zelení přímo problém s výkupními cenami nezpůsobili, jak jim je nezřídka vytýkáno, nicméně svalení odpovědnosti na jeden konkrétní návrh sociální demokracie, je nekorektní.

Matěj Stropnický

Kamiony dneska, ano, sice platí na dálnicích, ale vybereme na mýtném zhruba 10 miliard ročně, jenomže Státní fond dopravní infrastruktury, který je investorem u vlastně výstavby silnic a dálnic. Silnic tedy první třídy a dálnic. Tak ročně investuje přes 60 nebo před, před, v několika předchozích letech i přes 80 miliard. To znamená, my neumíme vybrat vlastně dostatečné množství peněz na to, abychom pokryli náklady, které nám způsobují kamiony, které po těch dálnicích jezdí.
Český rozhlas, 20. září 2017
Neověřitelné

V roce 2016 vybral stát od nákladních automobilů na mýtném 9,89 mld. Kč. O rok dříve činila výsledná částka vybraná na mýtném 9,73 mld. Kč. V roce 2014 bylo na mýtném vybráno 8,71 mld. Kč. S přihlédnutím k vybraným částkám za mýtné v posledních letech má Matěj Stropnický nepochybně pravdu v tom, že stát na mýtném vybere přibližně 10 mld. Kč ročně.

Státní fond dopravní infrastruktury (dále pouze SFDI) podle výroční zprávy za rok 2016 (.pdf, str. 8) investoval v daném roce do dopravní infrastruktury dohromady 78,71 mld. Kč. Konkrétně do infrastruktury silnic 1. třídy a dálnic vynaložil SFDI prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic (dále pouze ŘSD), jež má správu těchto typů silničních úseků na starosti, celkem 36,83 mld. Kč. V této souvislosti je však nutné poznamenat, že SFDI neinvestuje pouze do silniční infrastruktury. Další finanční prostředky byly proto dopravním fondem vynaloženy např. na železnice prostřednictvím Správy železniční dopravní cesty (36,86 mld. Kč) nebo na vodní cesty skrze Ředitelství vodních cest (273 mil. Kč).

Výroční zprávy SFDI za rok 2015 (.pdf, str. 9) uvádí celkové investice ve výši 91,46 mld. Kč. Do infrastruktury silnic 1. třídy a dálnic bylo v tomto roce vynaloženo 34,15 mld. Kč. Pokud se podíváme na výroční zprávu SFDI za rok 2015 (.pdf, str. 8), zjistíme, že výdaje dopravního fondu činily přibližně 52,23 mld. Kč. Investice do silnic 1. třídy a dálnic spadajících pod správu ŘSD dosáhly výše 24,76 mld. Kč.

Co se týče nákladů, případně škod, které způsobují svým pohybem po těchto typech silnic kamiony, neexistuje žádný způsob, jak objektivně určit jejich výši při běžném provozu, jestliže nedojde např. k nehodě zapříčiněné kamionem, respektive jeho řidičem.

Částka 9,89 mld. Kč vybraná za mýtné v roce 2016 představuje v hypotetické rovině přibližně čtvrtinu výdajů vynaložených dopravním fondem do infrastruktury silnic 1. tříd a dálnic. Podobně tomu bylo hypoteticky i v roce 2015, v němž částka získaná z mýtného tvořila o něco více než čtvrtinu výdajů SFDI do těchto typů silnic. Pro rok 2014 hypoteticky pokrývalo vybrané mýtné zhruba třetinu částky vynaložené do této silniční infrastruktury.

Stát v současné době skutečně vybírá přibližně 10 mld. Kč ročně. SFDI investoval v posledních letech jak přes 60 mld. Kč, tak i přes 80 mld. Kč, ale zde je nutné si uvědomit, že zdaleka ne všechny prostředky putovaly do infrastruktury silnic 1. třídy a dálnic. Částky vybrané za mýtné sice dostatečně nepokrývají investice SFDI do těchto typů silnic, Matěj Stropnický však zmiňuje nikoliv investice, ale doslovně náklady způsobené jízdou kamionů po těchto silnicích. Takové náklady přitom není možné objektivně určit nebo vypočítat. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako neověřitelný.