Matěj Stropnický

Česká republika je závislá na dovozu ropy a zemního plynu z jiných zemí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Podle posledních zveřejněných dat ČSÚ je ropa dovážena převážně z Ruska, Kazachstánu a Ázerbájdžánu.

Zemní plyn do České republiky proudí z Ruska a Norska, se kterými má uzavřené dlouhodobé smlouvy o dodávkách této suroviny. Rusko by mělo zabezpečovat 75 % dodávek a Norsko zbylých 25 %. V roce 2015 mělo dojít k poklesu dodávek zemního plynu z Norska. Česká republika ale investovala do vybudování zásobníků zemního plynu a zároveň se podílí na projektu vybudování terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG), aby snížila svou závislost na dodávkách z Ruska.

Program Zelená úsporám začal fungovat od 22. dubna 2009 a prosadilo jej ministerstvo životního prostředí. Tehdejším ministrem tohoto resortu byl Martin Bursík, tehdejší předseda Strany zelených.

Program Zelená úsporám byl zaměřen na podporu instalací zdrojů na vytápění s využitím obnovitelných zdrojů energie. Investovalo se také do energetických úspor při rekonstrukcích i v novostavbách. V rámci programu se podporovalo kvalitní zateplování rodinných a bytových domů, náhrada neekologického vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu a účinná tepelná čerpadla, instalace těchto zdrojů do nízkoenergetických novostaveb, instalace solárně-termických kolektorů a také výstavba v pasivním energetickém standardu.

O dotaci mohli požádat vlastníci a stavebníci rodinných a bytových domů, kteří dům využívají k bydlení nebo k poskytování bydlení třetím osobám, tedy fyzické osoby podnikající i nepodnikající, společenství vlastníků bytových jednotek, bytová družstva, města a obce (včetně městských částí), podnikatelské subjekty, případně další právnické osoby. Na dotaci měli tedy nárok i majitelé domů na vesnicích.

Program byl financován z příjmů z prodeje emisních jednotek, jež byly prodány ve smluvní ceně okolo 20 miliard korun, které byly vyplaceny žadatelům o dotaci. Proplaceno bylo přes 74 tisíc žádostí. Ze 74 039 žádostí bylo 68 341 od majitelů rodinných domů, tedy 92,30 % (str. 80). Více než 50 % (str. 81) dotací putovalo do Moravskoslezského, Středočeského, Zlínského, Jihomoravského a Jihočeského kraje. Souhrnné statistiky s informací, kolik lidí, kteří získali dotaci, pochází z venkova a kolik z města, se nám dohledat nepodařilo. Dá se ale předpokládat, že na dotaci dosáhli i lidé z vesnic.

Zmíněný pozměňovací návrh pocházel skutečně z dílny poslaneckého klubu ČSSD, viníků „solárního tunelu“ však bylo ve skutečnosti více.

Matěj Stropnický má na mysli zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energií, konkrétně pak pozměňovací návrh poslankyně sociální demokracie Šedivé z roku 2005, který měl snížit možné meziroční snížení výkupních cen elektřiny ze slunečních elektráren z původních 10 % na polovičních 5 % (§6, odst. 4). Šedivá tedy navrhla fakticky omezení možností regulátora reagovat na další možný vývoj.

Je ale nutné dodat, že návrh Šedivé v hlasování neprošel. Fakticky totožný návrh předložil poslanec Ladislav Urban z KSČM (seznam všech PN je dostupný zde - Urbanův nese označení E2). Právě ten získal nakonec podporu a prošel. V tomto ohledu by tedy Stropnický měl vinit spíše komunisty a ne sociální demokraty. Ti také spolu s poslanci US-DEU návrh protlačili.

Samotný zákon v té době hladce prošel Poslaneckou sněmovnou i Senátem, svým podpisem jej však odmítl opatřit tehdejší prezident Václav Klaus, jehož musel zastoupit nově nastoupivší premiér Jiří Paroubek. Investorům krom jiného garantoval minimální výkupní cenu za jednotku elektřiny na 15 let dopředu.

Problém nastal v letech 2008 a 2009, kdy se za každoročního skokového nárůstu výkupních cen za elektřinu z fotovoltaických zdrojů výrazně snížily náklady na výstavbu samotných elektráren především díky levnějšímu dovozu článků z Číny. Vysoké výkupní ceny vedly k výraznému nárůstu počtu investorů v solární energetice, jejichž podpora se promítla do cen elektřiny i samotným spotřebitelům. Trend se tehdejší vládní koalici ve složení ODS, KDU-ČSL a SZ podařilo zastavit až prosazením novely, která zrušila garantovanou podporu pro vysoce ziskové energetické zdroje. Dodejme ovšem že v tomto období rovněž padla koaliční vláda a nastoupil Fischerův úřednický kabinet.

Zmiňovaná novela byla předložena sněmovně 18. listopadu 2009, tedy mnoho měsíců po vypuknutí solárního boomu. Odpovědnost tedy nepadá jen na přílepek poslankyně Šedivé, ale i na možnou liknavost dalších vlád a odpovědných orgánů. Je pravdou, že zelení přímo problém s výkupními cenami nezpůsobili, jak jim je nezřídka vytýkáno, nicméně svalení odpovědnosti na jeden konkrétní návrh sociální demokracie, je nekorektní.

V roce 2016 vybral stát od nákladních automobilů na mýtném 9,89 mld. Kč. O rok dříve činila výsledná částka vybraná na mýtném 9,73 mld. Kč. V roce 2014 bylo na mýtném vybráno 8,71 mld. Kč. S přihlédnutím k vybraným částkám za mýtné v posledních letech má Matěj Stropnický nepochybně pravdu v tom, že stát na mýtném vybere přibližně 10 mld. Kč ročně.

Státní fond dopravní infrastruktury (dále pouze SFDI) podle výroční zprávy za rok 2016 (.pdf, str. 8) investoval v daném roce do dopravní infrastruktury dohromady 78,71 mld. Kč. Konkrétně do infrastruktury silnic 1. třídy a dálnic vynaložil SFDI prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic (dále pouze ŘSD), jež má správu těchto typů silničních úseků na starosti, celkem 36,83 mld. Kč. V této souvislosti je však nutné poznamenat, že SFDI neinvestuje pouze do silniční infrastruktury. Další finanční prostředky byly proto dopravním fondem vynaloženy např. na železnice prostřednictvím Správy železniční dopravní cesty (36,86 mld. Kč) nebo na vodní cesty skrze Ředitelství vodních cest (273 mil. Kč).

Výroční zprávy SFDI za rok 2015 (.pdf, str. 9) uvádí celkové investice ve výši 91,46 mld. Kč. Do infrastruktury silnic 1. třídy a dálnic bylo v tomto roce vynaloženo 34,15 mld. Kč. Pokud se podíváme na výroční zprávu SFDI za rok 2015 (.pdf, str. 8), zjistíme, že výdaje dopravního fondu činily přibližně 52,23 mld. Kč. Investice do silnic 1. třídy a dálnic spadajících pod správu ŘSD dosáhly výše 24,76 mld. Kč.

Co se týče nákladů, případně škod, které způsobují svým pohybem po těchto typech silnic kamiony, neexistuje žádný způsob, jak objektivně určit jejich výši při běžném provozu, jestliže nedojde např. k nehodě zapříčiněné kamionem, respektive jeho řidičem.

Částka 9,89 mld. Kč vybraná za mýtné v roce 2016 představuje v hypotetické rovině přibližně čtvrtinu výdajů vynaložených dopravním fondem do infrastruktury silnic 1. tříd a dálnic. Podobně tomu bylo hypoteticky i v roce 2015, v němž částka získaná z mýtného tvořila o něco více než čtvrtinu výdajů SFDI do těchto typů silnic. Pro rok 2014 hypoteticky pokrývalo vybrané mýtné zhruba třetinu částky vynaložené do této silniční infrastruktury.

Stát v současné době skutečně vybírá přibližně 10 mld. Kč ročně. SFDI investoval v posledních letech jak přes 60 mld. Kč, tak i přes 80 mld. Kč, ale zde je nutné si uvědomit, že zdaleka ne všechny prostředky putovaly do infrastruktury silnic 1. třídy a dálnic. Částky vybrané za mýtné sice dostatečně nepokrývají investice SFDI do těchto typů silnic, Matěj Stropnický však zmiňuje nikoliv investice, ale doslovně náklady způsobené jízdou kamionů po těchto silnicích. Takové náklady přitom není možné objektivně určit nebo vypočítat. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako neověřitelný.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako pravdivý, fakticky jde o nepravdivý výrok i při zhodnocení kontextu, ve kterém byl vyřčen. Odůvodnění jsme ponechali v původním znění, doplnili jsme poslední odstavec, který zdůvodňuje finální hodnocení.

Fyzické osoby jsou trestně odpovědné již od 15 let, přičemž jejich trestní odpovědnost je až do dovršení osmnácti let vázána na schopnost rozpoznat a ovládnout své jednání, která se u jednotlivých osob liší.

Trestní odpovědnost fyzických osob se dělí na kategorie podle věku pachatele. Do první kategorie spadají osoby mladší 15 let, které nejsou trestně odpovědné vůbec. Přesto jim může soud uložit za spáchání činu určitá opatření, nejčastěji výchovného či ochranného rázu.

Další kategorii tvoří mladiství, tedy osoby starší 15 a mladší 18 let. Jejich trestní odpovědnost je vázána na splnění dvou podmínek: rozpoznání, že jejich jednání je protiprávní, a ovládnutí takového jednání. Tyto schopnosti jsou posuzovány vždy v konkrétním případě zvlášť, přesto platí určitá obecná pravidla. Tak kupříkladu běžný mladistvý by měl vědět, že nesmí zavraždit jiného člověka; situace však bude odlišná v případě trestného činu porušení autorských práv či podvodu.

Pokud jsou splněny obě podmínky trestnosti, uloží soud mladistvému opatření, členěné podle závažnosti na výchovné, ochranné a trestní.

V poslední kategorii se pak nacházejí osoby starší 18 let. Tyto osoby jsou plně trestně odpovědné, ledaže spáchaly čin za některé z okolností vylučující protiprávnost či byl pachatel nepříčetný. Sankce za spáchání trestného činu se pak dělí na tresty a ochranná opatření.

Stropnický o trestní odpovědnosti mluví v kontextu možného zavedení aktivního volebního práva (právo volit). Zamýšlí tuto hranici ze současných 18 let snížit na 16 let (nehodnotíme, zda je o dobrý krok) s odůvodněním, že od 16 let mají lidé částečnou trestní odpovědnost. To ovšem není pravda. Jak dokládáme výše, tu mají již od 15 let.

Předseda Strany zelených vytýká Chovancovi jednak to, že mluvil o migrační vlně, že je celá vlastně organizovaná a pak také to, že mluvil v souvislosti se Sýrií o možném vyhrocení konfliktu, kdy všichni lidé se mohou rozhodnout zemi opustit.

Oba tyto Chovancovy výroky však Stropnický popisuje ne zcela korektně, když v prvním případě již neuvádí, že Chovanec v další části interview uvádí také uklidňující aspekty a v případě Sýrie Chovanec nemluvil o všech lidech v zemi ale "pouze" o vnitřně vysídlených osobách.

V prvním případě (organizovaná uprchlická vlna) Chovanec ve skutečnosti prohlásil 4. září 2015:

"Migranti, kteří přicházejí do Evropy, jsou dnes organizováni, mají Facebooky, umí spolu komunikovat po síti, sdílejí informace, jak komunikovat s úřady. A já se ptám, co se stane, až se zvedne například povodí Nilu? Když se podíváte na demografický vývoj obyvatel v Egyptě, lze předpokládat, že tam nebude voda a další potraviny, takže nás můžou čekat migrační vlny nejen z důvodů válek."

V tomto prohlášení však Chovanec neuvádí, že celá migrační vlna je organizována. Ve stejném rozhovoru navíc ministr vnitra dodal (rozhovor pro Mladou frontu DNES dostupný na webu ČSSD), že zkušenosti ukazují, že mezi běženci je nízká kriminalita a na otázku zda nás může ohrozit nějaká velká vlna uprchlíků odpovídá:

"Nemělo by se to stát." V druhém citovaném případě web Českého rozhlasu uvádí v textu " Chovanec varuje před další vlnou migrantů, kvóty prý nebudou fungovat " z 24. září následující:

" V samotné Sýrii je podle něho 7,6 milionu vnitřních přesídlenců, ambici zapojit se do tamních bojů bude mít Rusko. Konflikt se může vyhrotit a tito lidé se můžou rozhodnout opustit Sýrii, podotkl Chovanec. "

Chovanec tedy skutečně připustil alternativu, že s eskalací války v Sýrii (v souvislosti se zapojením Ruské federace) je možné, že vnitřně vysídlené osoby zemi opustí. Nejedná se ovšem o všechny občany Sýrie, jak Stropnický uvádí. Byť jde o skutečně velké množství lidí, Stropnický vyjádření ministra vnitra dále posouvá.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť o farmě Čapí hnízdo skutečně již několik měsíců panovaly jisté pochybnosti, samotná kauza spojená s možným dotačním podvodem se zapojením ministra financí ovšem propukla po zveřejnění informace, že OLAF začíná vyšetřovat v této věco právě Agrofert Andreje Babiše. Tuto informaci přinesl server Neovlivní.cz 2. března, tedy necelé 2 týdny před těmito OVM.

Z přehledového článku od Jana Wirnitzera na serveru Idnes.cz je zjevné, že je o dlouhodobou záležitost eskalovanou v poslední týdnu. Jednou z (přinejmenším mediálně) výrazných událostí bylo listopadové anonymní trestní oznámení. O tom informoval server Neovlivní, který dokument také zveřejnil. Podnět k zahájení trestního řízení však může podat kdokoli, navíc takto anonymně. V prosinci poslanec ČSSD Antonín Seďa v Poslanecké sněmovně interpeloval kvůli Čapímu hnízdu přímo ministra Babiše. Odpovědi se dočká v lednu letošního roku, leč nikterak sdílná není.

Výrazný zlom však nastal v den, kdy server Neovlivní vydal zprávu o tom, že Evropský úřad proti podvodům zahájil vyšetřování případu, kdy společnost Agrofert získala na dotacích 54 milionů pro výstavbu farmy Čapí hnízdo. Šlo o článek z 2. března 2016. Tím kauza získala výrazně jiný rozměr, než jí do té doby dávala občasné mediální pozornost. V dalších dnech pravicová opozice deklarovala, že žádá o svolání mimořádné schůze k této věci. V posledním týdnu najdeme mediální zmínky na toto téma prakticky denně.

Na podzim 2015 se stala Radmila Kleslová terčem veřejné kritiky poté, co vyšlo najevo, že inkasuje nemalé částky z několika státních, polostátních a městských firem. V kontextu výroku nás zajímají především firmy s účastí hl. města Prahy.

Podle informací Mladé fronty DNES z konce září 2015 inkasovala Kleslová ročně jako členka představenstva Pražské teplárenské částku ve výši zhruba 750 tisíc korun. Dále Kleslová působila v dozorčí radě PRE. Kleslová sama uvedla, že od těchto společností dostává měsíčně 97 tisíc korun.

Toto kritizovala jednak opozice, tak i předseda ANO Babiš. Problémem pro Kleslovou také bylo publikování záznamu jejího telefonického rozhovoru s Lukášem Wagenknechtem (v té době býv. náměstek ministra financí, člen dozorčí rady ČEZu).

Trojkoalice, jímž je za Stranu zelených v Praze Stropnický členem, hlasovala 22. října 2015 na zastupitelstvu města pro podporu zařazení bodu Struktura příjmů Radmily Kleslové v městských firmách, který navrhoval zastupitel Zábranský (Piráti).

Kleslová o den pozdeji těchto funkcích skončila, jak uvádí ČTK. V prohlášení uvedla:

"Nechci, aby mé členství ve statutárních orgánech těchto společností sloužilo k dehonestační kampani, která je účelově vedena výhradně proti mé osobě, i když ve statutárních orgánech těchto společností zasedají i další zástupci koalice(...)Vzhledem k tomu, že zástupci Trojkoalice souhlasili se zařazením bodu projednávání mé účasti ve statutárních orgánech společností s majetkovou účastí města na program dnešního zasedání ZHMP, vyzývám je, aby rezignovali na svoje funkce stejně jako já, a prokázali tak v praxi svůj postoj k účasti politiků ve statutárních orgánech firem."

Po následné odchodu Radmily Kleslové z funkce předsedkyně pražského hnutí ANO napsal Matěj Stropnický na svůj facebook post, ve kterém se hlásí k podílu na tomto odstoupení.

Radmila Kleslová neměla oficiálně žádnou funkci ve vedení pražského magistrátu, podle Stropnického však přes své zástupce ovládala část zastupitelského klubu. Je tedy nesporné, že v průběhu podzimu 2015 Klesová odstoupila jednak z pozice předsedkyně pražského ANO a dále také rezignovala na členství v řadě (nejen městských) firem.

Pokud jde o podíl Matěje Stropnického na této věci, nejsme schopni jeho přímé zapojení a vliv prokázat. K pádu Kleslové kromě tlaku partnerů ANO v Praze (viz hlasování výše) přispěla zejména medializace jejích finačních výnosů z veřejných peněz, nahrávka s Wagenknechtem, tlak šéfa hnutí a jistě i vnitrostranické poměry v ANO v hlavním městě. Jelikož nejsme schopni korektně určit, nakolik Stropnický a Trojkoalice přispěli k pádu Kleslové, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z materiálu nazvaného Podkladový materiál Ministerstva vnitra pro poslance Parlamentu ČR 39. schůze PČR - bod Informace vlády ČR. Na základě tohoto materiálu hodnotíme výrok Matěje Stropnického jako pravdivý.

Tento materiál popisuje aktuální situaci v souvislosti s migrační krizí jak v EU, tak v samotné ČR. Vyplývá z něj, že v roce 2015 požádalo v ČR o mezinárodní ochranu (tj. azyl či doplňkovou ochranu) 694 občanů Ukrajiny, což bylo 46 % všech žádostí (strana 4). Na pomyslném druhém místě jsou občané Sýrie (134 osob, 9 % všech žádostí).

Podíváme-li se pak čistě na prosinec 2015 (strana 6), bylo podáno 140 žádostí o mezinárodní ochranu, což je pouze 3,9% nárůst oproti prosinci 2014. I tady byli nejvíce zastoupeni Ukrajinci, následovaní Syřany a Číňany.

Při nelegální migraci (strana 7) bylo v prosinci zajištěno 388 osob, z toho 16 po nelegálním překročení Schengenské hranice (ve zbylých případech se často jednalo o překročení povolené doby pobytu). I v této kategorii najdeme největší podíl občanů Ukrajiny (125 osob). Na druhém místě se pak jedná o občany Kuvajtu (43 osob) a na třetím místě občané Ruska (28 osob).

Vláda v minulosti vyčleňovala na integraci v oblasti migrace 25 miliónů korun. "V roce 2014 byla na integraci cizinců určena vládou České republiky částka 25 000 000,- Kč (což představuje stejnou částku jako v roce 2013)..." (.pdf str. 74 Zprávy ministerstva vnitra o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2014)

V Usnesení vlády (.pdf) České republiky ze dne 18. ledna 2016 č. 26 o aktualizované Koncepci integrace cizinců se píše:

"4. použití finančních prostředků ve výši 40.610.290 Kč Ministerstvem vnitra i finančních prostředků převedených podle bodu I/3 tohoto usnesení na realizaci opatření podporujících integraci cizinců v České republice;"

"Vláda
I. schvaluje(...) 3. převedení finančních prostředků ve výši 13.680 tis. Kč z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra do rozpočtových kapitol a jejich rozdělení..."
Tyto 2 částky (40 610 290 13 680 000) dohromady zhruba odpovídají zmiňovaným 55 miliónům.