Miloš Zeman

Tzv. opoziční smlouva vznikla po volbách v roce 1998, kdy se vítězná ČSSD pod vedením Miloše Zemana rozhodla vládnout menšinově s podporou ODS pod vedením Václava Klause.

Pro tyto účely sepsali dokument Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice. Tento dokument zavazuje smluvní strany například

○ k neúčasti poslanců druhé strany při hlasování o důvěře vládě
○ respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu České republiky, stejně jako v jiných kontrolních orgánech sněmovny, např. předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny nebo Komise pro kontrolu BIS
○ vypracovat návrhu zákona o změně volebního systému
○ nestoupit do koalice s jinou stranou
○ nevyvolat hlasování o nedůvěře vládě, nevyužití dalších ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny, případně nepodpořit takový návrh vzešlý od jiné strany

● Smlouva vedla ke značnému omezení funkce opozice a měla značné důsledky pro politický systém.

● Situace v roce 1996 byla jiná. Výsledek voleb přinesl velké vítězství sociální demokracie (oproti předchozím volbám až markantní). Vítězem se sice stala ODS, která vstoupila po volbách do menšinové vlády spolu s KDU-ČSL a ODA. Koalice nicméně měla ve sněmovně pouze 99 hlasů, velkou část křesel totiž blokovali antisystémoví republikáni a komunisté (celkově pětinu Sněmovny). Důvěru získala díky vlivu Václava Havla, kdy se podařilo zprostředkovat toleranci ze strany ČSSD vůči vládě výměnou za křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana. Nebyla však podepsána žádná smlouva a nedošlo ani k podobné restrikci role opozice jako o dva roky. Opoziční smlouva jako terminus technicus byla také prakticky zavedena v roce 1998 a nelze na ni tedy vztáhnout podporu jakékoli menšinové vlády stranou opoziční.

Výrok je na základě dohledaných informací hodnocen jako nepravdivý, neboť Miloš Zeman měl podíl na dvou snahách o zavedení majetkových přiznání a nikoli na třech, jak sám uvádí.

Shrnutí snah o zavedení majetkových přiznání dokládá materiál (Zhodnocení platného právního stavu) ČSSD, která se v posledních obdobích tento návrh snaží prosadit.

Návrhy na majetková přiznání prosazovaná Milošem Zemanem, který byl poslancem v letech 1996- 2002 (datum předložení sněmovně) Volební období 1998-2002

1. Vládní návrh zákona o přiznání k majetku (18. listopadu 1999) - Zamítnuto v 1. čtení 2.Vládní návrh zákona o přiznání k majetku (12. června 2001) - Zamítnuto ve 2. čtení 16. října 2010

Dle údajů (.pdf) o skutečném plnění státního rozpočtu v roce 2002 na stránkách Ministerstva financí ČR činily celkové kapitálové výdaje za tento rok 49 733 237,93 tis. Kč (viz. str. 5). Celkové výdaje státního rozpočtu pak 750 682 696,75 tis. Kč (tamtéž). Poměrně šlo tedy o pouhých 6,6 %. V roce 2003 to pak bylo 7 %.

Státní závěrečný účet za rok 2012 bohužel ještě v současnosti není znám. Pokud se však podíváme na státní závěrečný účet roku 2011, v tabulkové části (.pdf) se na str. 5 objevují kapitálové výdaje ve výši 118 871 756,61 tis. Kč a celkové výdaje státního rozpočtu ve výši 1 155 526 204,73 tis. Kč. Kapitálové výdaje v roce 2011 tedy činily skutečně 10 % (přesně 10,3 %).

Pro rok 2012 zatím Ministerstvo financí zveřejnilo pouze informace o plnění rozpočtu za 1.-3. čtvrtletí. K 30.9. 2012 činily celkové výdaje 828 557 mil. Kč, z toho kapitálové výdaje dosahovaly 72 982 mil. Kč (viz. Tabulka č. 2), což představuje 8,8 % výdajů.

Na základě dat, zveřejněných ministerstvem financí, hodnotíme výrok Miloše Zemana jako nepravdivý.

Výrok Miloše Zemana není pravdivý, neboť lidovci nebyli zastoupeni ve všech vládách již v období 1. republiky a ani po roce 1989.

Výrok je hodnocen na základě publikace Politický systém českých zemí 1848-1989 (Balík, Hloušek, Holzer, Šedo) - Politický systém 1. republiky (1918 - 1938). Jednotlivé vlády tohoto období jsou dohledatelné i na webu www.vlada.cz.

Vezmeme-li do úvahy "pouze" prvorepublikové vlády, celkem jich bylo 18, z nichž 3 byly úřednické. Ve zbývajících 15 nebyla Československá strana lidová zastoupena ve 2 vládách Vlastimila Tusara (jednalo se o tzv. rudo-zelené koalice), které byly vytvořeny v letech 1919-1920 (první a druhá). Je třeba také dodat, že v době 1. republiky bylo zastoupení stran v řadě vlád zcela běžné.

Po roce 1989 pak (již) KDU-ČSL neměla své zastoupení (mimo vlády Miloše Zemana) např. v 1. vládě Mirka Topolánka, úřednickou vládu Jana Fischera strana přímo nepodpořila (v hlasování o důvěře vládu podpořili ti poslanci, kteří následně KDU-ČSL opustili směrem k TOP 09).

Vyjádření Lukoil Aviation Czech, s.r.o., ani její mateřské společnosti ke sponzorským darům pro prezidentskou kampaň Miloše Zemana není dohledatelné. K dispozici je pouze rozhovor Martina Nejedlého (Lidovky.cz), jednatele společnosti a místopředsedy Zemanovců, že zmíněná firma dar straně neposkytla. Toto prohlášení je ovšem z 11. října 2010, nejde o oficiální prohlášení firmy, ale o soukromý rozhovor Nejedlého. Tento rozhovor se navíc prezidentské kampaně Miloše Zemana vůbec netýká.

Vzhledem k tomu, že se v médiích výrok opakuje a částečně posouvá, tak jej doplňujeme.

Miloš Zeman se 8. ledna 2012 v pořadu TV Nova Televizní Noviny: Cesty na Hrad vyjádřil podobně v duchu svého původního výroku. Uvedl, že zmíněné oficiální vyjádření firmy Lukoil bylo zveřejněno v posledních 4 měsících v tištěném médiu. Vyšlo najevo, že oním deníkem je MF Dnes, která otiskla následující článek (uvádíme jej celý). Pod článkem také přidáváme náš komentář.

MF DNES - 29. 11. 2012. Str. 11. Rubrika Ekonomika. Autor: Jana Klímová.

Bez rafinerie moc dalších pump nebude, říká LukoilRuský ropný gigant, který ovládá čtyři procenta českého trhu s pohonnými hmotami, by rád získal podíl v tuzemských rafineriích. Unipetrol, Shell či ENI na jeho vábení zatím neslyší.PRAHA Síť čtyř desítek čerpacích stanic ruské firmy Lukoil, které ve srovnání s konkurencí nabízejí nižší ceny benzinu a nafty, se v dohledné době nebude výrazně rozrůstat. "Chceme ji dál rozšiřovat, ale teď nemá smysl mluvit o nějakém skokovém nárůstu počtu pump, protože zde nemáme rafinérské kapacity. To náš růst limituje," řekl MF DNES ředitel Lukoilu pro střední Evropu a země Beneluxu Bulat Subajev.
Lukoil je třetí největší soukromá firma na světě, která jen za letošní třetí čtvrtletí vydělala v přepočtu 68 miliard korun čistého. Kromě těžby ropy vlastní i rafinerie, žádné z nich však nejsou ve střední Evropě. Koupit si podíl v tuzemských rafineriích a mít přístup k vlastním pohonným hmotám by tak z finančního hlediska asi nebyl problém. Potíž je ale v tom, že se zatím žádný ze tří akcionářů rafinerií, Unipetrol ovládaný polským PKN Orlen, americký Shell či italská ENI, zatím k prodeji nerozhodl. Jednání zřejmě dříve vedl Shell, dohoda však nikdy nebyla uzavřena.
"Mít ucelený řetězec od těžby přes rafinerie až po prodej dává smysl, proto máme zájem i o zdejší rafinerie. Ale všechno záleží na podmínkách. Až dostaneme nabídku, rádi ji vyhodnotíme podle našich investičních kritérií. Jsme připraveni jednat,"dodal Subajev.
Dovážet vlastní pohonné hmoty je podle něj drahé, takže letos Lukoil vše nakupuje právě od České rafinérské. To, že prodává pohonné hmoty o korunu až dvě levněji než ostatní velké řetězce pump, je podle Subajeva díky tomu, že firma nedělá nákladné marketingové kampaně a tím ušetří.
Vydělávat chce navíc hlavně na prodeji zboží v shopu, jež doplňuje stojany s palivy. "Neinvestujeme do velkých reklamních kampaní, protože to stojí spoustu peněz a také se snažíme být méně a méně závislí na marži z prodeje paliv. Nemyslím, že ta ještě někdy poroste, proto jsou pro nás takovou prioritou naše obchody. Cílem je, aby zboží mimo paliva hrálo v našich ziscích čím dál větší podíl," uvedl Subajev.

Za tři roky ztráty 140 milionů

Úspora za reklamu ovšem zjevně není tak velká, aby to společnosti finančně vycházelo. Podle výroční z p r á v y za rok 2011 měl totiž Lukoil ČR ztrátu více než 40 milionů a za poslední tři roky tak celkem dosáhla už kolem 140 milionů korun. Lukoil má v Česku čtyři procenta trhu s pohonnými hmotami, kterých loni prodal 197 milionů litrů a utržil za to 5,4 miliardy korun. Tržby z obchodů dosáhly 682 milionů. Ruští olejáři v Česku prosluli také jako firma, jež má blízko k lidem kolem Strany práv občanů Zemanovci v čele s čestným předsedou a nyní i kandidátem na prezidenta Milošem Zemanem.
Dva z významných straníků totiž mají na Lukoil vazby. Subajev však odmítá, že by Lukoil sám nějak stranu podporoval. "Nesponzorujeme žádné politické strany a nehrajeme žádné politické hry. Pokud chtějí naši zaměstnanci dát nějak najevo svoje politické preference, tak jim to nemůžeme zakazovat, ale jako firma jsme zcela apolitičtí," vysvětlil. O zájmech Lukoilu v politice se spekulovalo již před čtyřmi lety, kdy firma sponzorovala ruské vydání knihy prezidenta Václava Klause Modrá, nikoliv zelená planeta.

Foto: Bulat Subajev vede Lukoil ve střední Evropě a Beneluxu.
Foto: Shutterstock Tento text, jak z něj jasně vyplývá, není oficiálním prohlášením firmy Lukoil, který by konkrétně uváděl, že firma nedává straně SPOZ, resp. kampani Miloše Zemana ani korunu, ale článkem, který se primárně zabývá zcela jinou problematikou. Z tohoto důvodu trváme na původním hodnocení výroku Miloše Zemana.

Podle dohledaných informací o vývoji minimální mzdy ze zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Vláda Miloše Zemana fungovala od 22. července 1998 do 12. července 2002. V tomto období se minimální mzda (.pdf) skutečně zvýšila. Konkrétně šlo o nárůst z 2500 Kč na 5700 Kč. Miloš Zeman velmi značně zaměňuje konečnou výši minimální mzdy a tím pádem je jeho výrok nepravdivý.

Výrok Miloše Zemana je na základě dohledaných informací o vývoji minimální mzdy od doby nástupu jeho vlády hodnocen jako nepravdivý.

Miloš Zeman vychází již ze špatné premisy, že jeho vláda zvýšila minimální mzdu z 2500 Kč na 8000 Kč, správná výše je popsána v tabulce MPSV (.pdf). Z ní vyplývá, že další vlády minimální mzdu dále zvyšovaly a to z hranice 5700, jíž bylo dosaženo právě za vlády M. Zemana. Např. ihned další vládní kabinet Vladimíra Špidly minimální mzdu zvýšil, a to nařízením vlády z 2. prosince 2002.

Jednoznačně proti podpoře komunistů pro svou kandidaturu se postavila Jaroslava Moserová v roce 2003. Miloš Zeman se tedy mýlí v tom, že o podporu KSČM žádal každý kandidát.

V usnesení Vlády ČR č. 819 ze dne 28. července 1999 byla kupní cena celkového počtu 4 089 763 ks akcií o nominální hodnotě 1 000,- Kč/1 ks stanovena na 650 000 000,- Kč. Tržní cena akcie Mostecké uhelné společnosti byla 28. července 1999 ve výši 127,040,- Kč/ks. Na základě výpočtu cena/ks zjistíme, že kupní cena v případě prodeje státních akcií byla stanovena na 158,933,- Kč/ks. To je cena odpovídající 125,1%, tedy o 25,1% vyšší. Sám například v rozhovoru pro on-line deník Týden.cz z listopadu 2011 také uvádí údaj 25%. Zde tedy o 5% přidává.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Oficiální oznámení o obvinění bylo tehdejšímu ministru Svobodovi doručeno 14. července 1999 .Svoboda byl z funkce odvolán dne 20. července 1999. Podle mediálních zpráv bylo ale jméno ministra spojeno s vyšetřovacím spisem již od 6. prosince 1998. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako nepravdivý.