Miloš Zeman

Podle dat Operátora trhu s elektřinou (OTC) se celková výše podpory obnovitelných zdrojů postupně zvyšuje. V roce 2013 činila podpora přibližně 34,9 miliard, v roce 2018 to bylo již 43,7 miliard (data pro rok 2019 nejsou zatím k dispozici). Tato podpora však není určená pouze na solární energii, ale také na větrnou či vodní energii. Poskytnutá podpora na solární energii činila v roce 2017 pouze 27 miliard, v roce 2018 to pak bylo 29,2 miliard. Podle těchto dat představovala podpora na solární elektrárny největší položku veškeré podpory na obnovitelné zdroje energie. Například poskytnutá podpora na vodní elektrárny činila v roce 2018 1,8 miliardy, v roce 2017 to bylo 2,5 miliardy.

Miloš Zeman také dále mluví o 27 miliardách plynoucích ze zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu. Podle rozpočtu tohoto ministerstva na rok 2019 je přibližně 26,6 miliard vyčleněno na dotace v oblastí energií. Tato částka ale není určená pouze na podporu solárních elektráren, ale na podporu všech obnovitelných zdrojů energie. V roce 2018 činila tato podpora přibližně 25,9 miliard.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k tomu, že Miloš Zeman hovoří o dotacích na solární elektrárny, ale argumentuje celkovými výdaji na všechny druhy obnovitelných zdrojů energie. Byť jsou výdaje na dotace pro solární elektrárny největší položkou v celkové podpoře, zdaleka nejsou jedinou.

Na konci června vláda schválila prvotní návrh státního rozpočtu pro rok 2020. V červenci pak ministerstva pracovala na svých rozpočtech, které ministři projednávali s ministryní financí Alenou Schillerovou během srpna. Většina z nich požadovala zvýšení financí pro svá ministerstva. (Konkrétní částky ukazuje následující tabulka.) Vláda je povinna předložit do konce září finální verzi rozpočtu Poslanecké sněmovně.

Jako první vyjednával s ministryní Schillerovou Miroslav Toman, a to 5. srpna 2019. Poslední v pořadí byl 26. srpna 2019 ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Původní rozpočet Ministerstva pro místní rozvoj byl 25 miliard korun. Ministryně Dostálová požadovala 300–350 milionů navíc, načež po jednání dostala 200 milionů, které se mají zužitkovat při opravě silnic poškozených těžkou technikou během boje s kůrovcem.

Ministerstvo životního prostředí mělo původně dostat cca 16 miliard. Není nám známo, jaké navýšení financí Richard Brabec pro svůj resort požadoval. Po vyjednávání se rozpočet ministerstva zvýšil o 250 milionů. Tyto peníze mají být využity k boji se suchem a následky klimatických změn.

Po vyjednávání s ministryní práce a sociálních věcí Maláčovou se celkový rozpočet resortu zvýšil z původních 682 miliard o 5,9 miliardy. Ministryně však požadovala 11 miliard. Největší část získaných peněz (1,9 miliardy) bude použita na sociální služby.

Rozpočet Ministerstva vnitra vzroste ze 78 miliard na 78,3 miliardy, ačkoli Jan Hamáček požadoval zvýšení o 5–6 miliard. Z tohoto navýšení získá 1,1 miliardy korun Policie ČR.

Ministru zahraničí Petříčkovi se podařilo navýšit rozpočet o 253 milionů (z původních přibližně 8 miliard), ačkoliv původně požadoval 1,5 miliardy. Tyto prostředky mají být využity především na zahraniční rozvojovou spolupráci.

Ministr obrany Lubomír Metnar požadoval podle ČT24 (video 1:06:30) „stovky milionů“. Z původních 74 miliard byl jeho rozpočet navýšen o další 1,2 miliardy. Všechny peníze obdržené navíc budou investovány do modernizace armády.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček podle ČT24 (video 1:02:15) další peníze vůbec nepožadoval. Z tiskové zprávy Ministerstva financí vyplývá, že se s ministryní Schillerovou nakonec dohodl na zvýšení rozpočtu pro své ministerstvo o 450 milionů korun z původních 49 miliard. 200 milionů z této částky bude investováno do dobíhajících investičních pobídek. Stejná částka bude využita na rekultivace a sanace území zasažených těžbou.

Vzroste také rozpočet Ministerstva zdravotnictví, a to z 9 miliard o dalších 220 milionů. Podle ministra Vojtěcha tyto peníze podpoří mladé lékaře a reformy psychiatrické péče. Nepodařilo se nám však dohledat, jakou částku Adam Vojtěch původně požadoval.

Ministerstvo spravedlnosti mělo původně hospodařit s 31 miliardami, Marie Benešová však pro resort získala dalších 251 milionů z původně požadovaných 500 milionů. Většinu z tohoto navýšení, 200 milionů, získá vězeňská služba.

Ministr zemědělství Toman vyjednal navíc 1 miliardu korun. Původně ale chtěl o polovinu víc. Jeho rezort měl mít před vyjednáváním k dispozici 55 miliard. Získané finance budou investovány do lesního a vodního hospodářství.

Ministerstvu kultury vyjednal pověřený náměstek René Schreier finance nad rámec původního návrhu 14 miliard o dalších 440 milionů. Původně však resort požadoval 1 miliardu korun navíc. Toto navýšení má být využito na opravy a obnovy kulturních památek.

Příkladem resortu, jehož rozpočet byl navýšen o celou požadovanou částku, je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Robert Plaga odůvodnil požadované navýšení vládním slibem, který se vztahoval ke zvyšování učitelských platů. Tímto se rozpočet čítající 224 miliard zvýšil o jednu miliardu. Vyhověno bylo i ministru dopravy Vladimíru Kremlíkovi, který před jednáním s ministryní Schillerovou prohlásil, že na stavby zahajované v roce 2020 chybí řádově miliardy korun. Po vyjednávání se rozpočet čítající 60 miliard zvýšil o 5 miliard.

Ministerstvo financí mělo podle původního návrhu hospodařit s 23 miliardami korun, nepodařilo se nám však zjistit, jestli se po uzavření jednání tato částka změnila.

Malá doba ledová (cca 1300–1850) vystřídala období teplejšího (.pdf, str. 9) klimatu, ve kterém byly teploty průměrně o 1–2 °C vyšší než v dalších stoletích. Od konce 10. do začátku 15. století Grónsko obývali na jihu Vikingové, přibližně do roku 1300 pak na severu sídlila tzv. pozdě dorsetská kultura a do stejné oblasti zároveň během 12. století dorazili Inuité takzvané thulské kultury. Na počátku malé doby ledové tak můžeme mluvit o třech skupinách obyvatel.

Nelze tvrdit, že by kvůli změně klimatu a hladomoru zemřeli všichni obyvatelé Grónska. Genetická studie ukázala, že Inuité v současném Grónsku jsou přímými potomky thulské kultury.

Je pravda, že v této době zanikla norská osídlení, osud jejich obyvatel však není potvrzen a je to otázka stále diskutovaná v akademické sféře. Změna klimatu, která znemožnila především farmářský způsob života, byla dlouho hlavní hypotézou. V poslední době se ale ukazuje, že Norové se kromě farmaření živili z velké části i lovem a především obchodem s mroží slonovinou, a příčinou zániku osídlení mohly být i právě problémy s obchodem. Kromě toho, že klima mohlo obchodní cesty komplikovat, se také velmi snížila cena slonoviny. Proč přesně se ale osídlení vylidnila, stále není jasné. Obyvatelé mohli ostrov postupně opustit, že by zemřeli hlady každopádně není potvrzeno, a stejně tak nejsou zprávy o tom, že by byla chystána záchranná výprava.

Dále není pravda, že by zamrzlo moře. Změna klima zřejmě způsobila, že počasí bylo bouřlivější, plavby byly tedy nebezpečnější a obchod byl více narušován počasím, neznamená to ale, že by moře zamrzlo během malé doby ledové zcela, např. roku 1721 do Grónska doplul misionář Hans Egede, malá doba ledová tedy Grónsko neodřízla zcela.

Začněme s první částí výroku. O tom, že by se Miloš Zeman chystal na jednání vlády o státním rozpočtu 16. září, nenalezneme žádnou informaci v kalendáři akcí na webových stránkách prezidenta, na webu Správy Pražského hradu, ani na stránkách vlády. Podle webu iDnes.cz však Andrej Babiš prohlásil po jednání s prezidentem 20. srpna letošního roku, že „vláda bude rozpočet schvalovat na schůzi 16. září a jednání se zúčastní i prezident Zeman“. Stejnou informaci přineslo i několik dalších médií, například lidovky.cz.

Přejdeme-li k druhé části výroku, informaci, že by se Zeman chystal letos v Poslanecké sněmovně pronést projev na téma rozpočtu, se nepodařilo ověřit. V programu (.pdf) aktuální schůze Sněmovny se o žádném vystoupení prezidenta nedočteme a programy dalších schůzí nejsou zatím zveřejněny.

Pokud jde o poslední tvrzení, prezident Zeman říká, že má v Poslanecké sněmovně na téma státního rozpočtu každoročně projev. Zkontrolujeme-li stenozáznamy projevů ve Sněmovně během minulých 4 let, zjistíme, že Zeman mluvil v parlamentu při projednávání státního rozpočtu pro roky 2017 a 2019. V roce 2015 i v roce 2017, kdy byl schvalován rozpočet na rok 2016, resp. 2018, měl ve Sněmovně vždy pouze jeden projev a v nich se vůbec tématu státního rozpočtu nevěnoval. Srovnáme-li navíc termíny, kdy Sněmovna o rozpočtu jednala s termíny Zemanových návštěv, zjistíme, že Zeman ve Sněmovně v době projednávání státního rozpočtu v těchto letech vůbec nemluvil (viz harmonogram projednávání zákona o státním rozpočtu pro rok 2016 a 2018 a záznamy o prezidentově účasti). Prezident pak nepřednesl projev ani k příležitosti schvalování státního rozpočtu pro roky 2014 či 2015 (viz stenozáznamy jednotlivých čtení).

Zlatá hvězda hrdiny Československé socialistické republiky bylo jedním z nejvýznamnějších ocenění tehdejšího státu. Bylo zřízeno v roce 1955 a za dobu své platnosti jím byli oceňováni (.pdf, str. 4) mj. Ludvík Svoboda, Gustáv Husák, G. M. Grečko či L. I. Brežněv. Někteří ho získali dokonce více než jednou.

Podle archivů (.pdf, str. 4) Pražského hradu maršál Koněv obdržel vyznamenání Zlaté hvězdy hrdiny ČSSR 30. dubna 1970. Není zde záznam o tom, že by ocenění odmítl. Podle historika a politologa Jiřího Fidlera ovšem nedorazil do Prahy, aby titul převzal, a byl mu tak předán (.pdf, str. 19) později v Moskvě premiérem Štrougalem.

Není tedy možné říct, že maršál Koněv vyznamenání prezidenta Husáka odmítl. O tom, co ho vedlo k neúčasti na ceremonii, existují dohady, např. že vyznamenání v Praze nepřevzal kvůli morálnímu prozření (.pdf, str. 19), pevná fakta však k dohledání nejsou.

Kofinancováním (spolufinancováním) se rozumí procentuální vyjádření objemu prostředků, kterými do projektu přispívá členský stát, respektive Evropská unie. V programovém období 2014—2020 poskytují fondy EU maximálně (.pdf, str. 5) 85 % alokace a domácí spolufinancování tak činí alespoň 15 % (státní rozpočet, veřejné rozpočty, soukromé zdroje). V určitých případech pak může být financování z evropských prostředků i vyšší než zmíněných 85 %, jedná se o případy, kdy projekt realizuje Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí či pokud je prioritní osa určena pro sociální inovace nebo nadnárodní spolupráci nebo pro jejich kombinaci. Minimální podíl evropských dotací na projektu je pak 20 %.

Pokud se podíváme do nejnovější verze (1. dubna 2019) národního seznamu (xls) operací (příjemců), který obsahuje všech 34 285 projektů/operací v období 2014-2020, u kterých bylo rozhodnuto o poskytnutí či převodu podpory, můžeme vidět, že průměrná míra spolufinancování z národních zdrojů je přibližně 27 %. Národní zdroje se dále dělí na soukromé, které celkem činí 15 % a veřejné 12 %. Průměrná účast Evropské unie je 71 %.

Ve všech z více než 34 tis. projektů programového období 2014-2020 se kofinancování z národních zdrojů ve výši 20 % vyskytuje jen 186krát. Nejčastější podíl kofinancování je 15 % z národních zdrojů, tedy maximum (85 %) ze zdrojů EU, který se vyskytuje v 11 633 případech.

Není tedy pravdou, že by příspěvek z národních zdrojů činil 20 %, a to ani z pohledu průměru, ani četnosti.

Dle zprávy Evropské komise (.pdf, str. 36) zaměřující se na daňové trendy v Evropské unii byla základní sazba daně z příjmů právnických osob, tedy včetně přirážek, v roce 2018 stanovená na 25 % v Nizozemí a na 26 % v Lucembursku. Evropský průměr této sazby k roku 2018 činil 21,9 %. Obě země se tedy v tomto případě pohybovaly nad průměrem. Naopak mezi země s nejnižší sazbou daně z příjmů právnických osob se zařadily například Bulharsko (10 %), Maďarsko (10,8 %), Kypr a Irsko (obě země 12,5 %). V České republice je dlouhodobě zakotvena sazba 19 % z příjmů právnických osob.

Dále podle databáze OECD činila sazba z příjmů právnických osob bez započtení daňových přirážek a dodatečných daní 18 % v Lucembursku a již zmiňovaných 25 % v Nizozemsku.

Naopak z hlediska transparentnosti a zejména spravedlnosti zdanění by se obě země propadly. Podle informací neziskové organizace Oxfam se obě země řadí mezi 15 největších daňových rájů na světě. Podle zprávy organizace Oxfam (.pdf, str. 9) poskytují daňová zvýhodnění velkým firmám.

Mimo jiné, podle statistik společnosti Bisnode počet českých firem, které mají vlastníka se sídlem v daňovém ráji, dlouhodobě ubývá. Konkrétně k roku 2018 eviduje 887 českých firem vlastněných z Lucemburska a 3637 firem vlastněných z Nizozemska.

Přestože jsou obě země neoficiálně považovány za daňové ráje, z výše uvedených zdrojů nelze tvrdit, že by země měly zavedené nízké daňové sazby ve vztahu ke zdanění právnických osob.

Daňová problematika patří od samého začátku mezi priority (priorita č.4) současné Evropské komise.

Z lednového reportu (.pdf, str.8) o aktivitě Evropské komise v daňové oblasti je patrné, že Evropská komise provádí kroky s cílem snížit daňové podvody. Například bylo předloženo přes 25 návrhů, ze kterých byla již polovina schválena (např. směrnice o správní spolupráci, díky níž se zlepšila kooperace na mezinárodní úrovni, dále byly uvedeny změny ve zdanění podniků i změny v DPH). Komise podotýká, že tento problém není možné vyřešit daňovými autoritami samotnými, bez pomoci ostatních autorit na globální úrovni. Z tohoto důvodu byl mimo jiné v roce 2015 navržen „Tax Transparency Package“, který slouží ke zvýšení transparentnosti v korporátní daňové sféře. Aktivity tohoto typu (více aktivit v reportu) jsou podložené snahou o zvýšení dostupnosti informací a podporou jejich sdílení mezi daňovými institucemi EU a členských států. Výsledkem má být značné snížení daňové kriminality. V neposlední řadě byl Evropskou unií vydán seznam států vykazujících rysy daňových rájů, který je součástí boje proti daňové kriminalitě.

Navzdory těmto aktivitám není možné říci, že by byl problém daňových rájů vyřešen. Nicméně nelze tvrdit, že Evropská unie v boji proti daňovým podvodům nic nepodniká.

Počet občanů Evropské unie, kteří si myslí, že Evropská komise může dělat více pro zlepšení situace v oblasti daňových podvodů, se výrazně nemění. Mezi lety 2016 a 2018 klesl o pouhé jedno procento na 74 % (pdf, s. 4).

Dle čl. 17 odst. 2 Smlouvy o Evropské Unii má Evropská komise výhradní právo zákonodárné iniciativy (konsolidovaná verze, .pdf, str. 25), jediným orgánem s právem zákonodárné iniciativy je Evropská komise. Smlouva o EU či Smlouva o fungování EU však umožňují ve specifických případech tuto iniciativu i dalším subjektům - například skupině států, Evropské centrální bance či Evropskému soudnímu dvoru (.pdf., str.12).

Evropský parlament ze své funkce nemá možnost sám od sebe předkládat legislativní návrhy, ačkoli je nedílnou součástí celého legislativního procesu EU. Přesto dle článku 225 Smlouvy o fungování EU i zde existuje institut umožňující Evropskému parlamentu nepřímou zákonodárnou iniciativu:

„Evropský parlament může většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Smluv potřeba aktu Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí Evropskému parlamentu důvody.“

Je také zavádějící srovnávat Evropský parlament jako nadnárodní orgán s parlamenty národními, které takovouto zákonodárnou iniciativu mají. Evropský parlament je svojí povahou nadnárodním orgánem, a pokud jej budeme porovnávat s jinými parlamenty mezinárodních organizací, pak absence legislativní iniciativy není výjimečná, existují i parlamenty a shromáždění, které nemají žádnou zákonodárnou pravomoc.