Já jsem to říkal nebo napsal, byl rozhovor na Parlamentních listech, a tam jsem uvedl sumu 5 milionů a ta suma 5 milionů všech úvěrů tedy včetně hypotečního úvěru...
Je pravdou, že ke svým dluhům se Ransdorf vyjádřil pro zmíněné médium v intencích jeho výroku.
Konkrétně uvedl: "Vím, že už dotazy o výši vašeho dluhu nemáte rád, ale mohl byste sdělit veřejnosti, aby bylo jasno, jaký v současnosti je? Prodej bytu za dva a půl milionu korun znamená, že exekuce budou skončeny. Standardní úvěry, které mám, řádně splácím. Jejich současná výše je dohromady řádově pět milionů korun."
On mě pronásledoval až ke dveřím bytu, ten jeho, kameraman jejich mi překážel v cestě, no, a samozřejmě potom ještě ukázali, kde bydlím...
Z videa je zřejmé, že se nizozemští reportéři skutečně snažili europoslance Miloslava Ransdorfa zastavit a šli s ním skutečně až ke dveřím. Na videu je zachyceno také okolí jeho bytu, tudíž je možné, že někdo mohl rozpoznat přesnou lokalitu, ve které se byt nachází.
Já musím přiznat, že se ta situace výrazně zlepšila. Když jsme tady byli v 1. období od roku 2004, tak jsme téměř nikdy neznali českou pozici.
Nepodařilo se nám ověřit, jestli byla česká pozice k jednotlivým směrnicím ve volebním období od roku 2004 formulována, nebo nikoli. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Když jsme měli české předsednictví v době Topolánkovy vlády, tak jsme byli téměř zoufalí, že třeba i naši ministři nechodili na jednání, která měli vést.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný vinou nedostatku sekundárních zdrojů.
Nalezli jsme pouze několik dílčích informací o jednáních, jichž se účastnil Ivan Langer a Jiří Pospíšil [1, 2 (.pdf, str. 1)], Miroslav Kalousek, Martin Říman a Cyril Svoboda. K případným absencím se nám nepodařilo najít žádné podklady.
Železniční balíček byl výrazně seškrtán, pokud jde o prostředky, a nikoho to nezajímá.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný kvůli nejasnosti vyjádření. Podle dostupných materiálů totiž balíček vůbec neřeší finanční prostředky.
Jak shrnuje například Svaz průmyslu a dopravy ČR, cílem balíčku je především liberalizace evropských železnic, dále snížení administrativní zátěže, ochrana pracovníků železnic a oddělení vlastníků kolejí od provozovatelů dopravy.
Podobně balíček shrnuje Evropská komise, která 30. ledna 2013 schválila jeho původní znění. Od té doby balíček prošel Radou a výbory a 26. února 2014 také prvním čtením na plénu Evropského parlamentu. Pravdou ale je, že o tomto schválení neinformovalo ani Ministerstvo dopravy ani například parlamentní Výbor pro evropské záležitosti nebo České dráhy.
V zemích EU jsou pouze 3 země, které mají nižší nezaměstnanost, než mají Spojené státy. Tam je 6,7 a jenom Německo, Rakousko a Lucembursko mají nižší nezaměstnanost.
Dle údajů statistického úřadu amerického ministerstva práce byla nezaměstnanost v prosinci 2013 6,7 % a v lednu 2014 6,6 %. Pro srovnání stavu nezaměstnanosti mezi jednotlivými zeměmi používáme data Eurostat pro prosinec 2013.
USA
6.7
Řecko
-
Nizozemsko
7
Německo
5.1Španělsko
25.9
Polsko
10
Rakousko
4.9
Francie
10.8
Portugalsko
15.3
Lucembursko
6.2
Chorvatsko
18.7
Rumunsko
7.3
Belgie
8.5
Itálie
12.7
Slovinsko
10.1
Bulharsko
13
Cyprus
17.2
Slovensko
13.8
Česká republika
6.8
Litva
11.5
Velká Británie
Dánsko
7.2
Lotyšsko
10.9
Finsko
8.3
Estonsko
Maďarsko8.8
Švédsko
8
Irsko
12
Malta
Všechny Miloslavem Ransdorfem uvedené země mají nižší míru nezaměstnanosti než Spojené státy a žádné další členské země nemají nižší nezaměstnanost, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Nedávno se zveřejnilo, že u nás je nezaměstnanost 8,6, podle Eurostatu (...) by bylo 6,8. Reálně, kdybychom počítali nezaměstnané z té ekonomicky aktivní populace, tak by byla 11,5. To znamená, že u nás se týká dneska nějakých 1 a půl, dvou milionů lidí.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloslav Ransdorf počet nezaměstnaných zhruba trojnásobně nadsadil. Nezaměstnaných mezi ekonomicky aktivními je pouze 6,8 %, což představuje zhruba 630 000 lidí.
Na úvod je potřeba předeslat, že výrok operuje se třemi způsoby měření nezaměstnanosti, přičemž třetí je nesmyslný.
Prvním ukazatelem – který používá Ministerstvo práce a sociálních věcí – je podíl nezaměstnaných osob. Ten „vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku,“ přičemž jsou jeho podklady zjišťovány z evidence úřadů práce. Lednová nezaměstnanost byla podle Ministerstva práce a sociálních věcí skutečně 8,6 %.
Druhým způsobem měření je obecná míra nezaměstnanosti, která vystihuje „podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle“ (neboli ekonomicky aktivní populaci). Je získávána pomocí výběrového šetření a využívá ji Český statistický úřad a Eurostat. Eurostat má nejnovější dostupná data z prosince minulého roku, ta ukazovala opravdu 6,8% míru nezaměstnanosti.
Třetí výpočet, jenž se Miloslav Ransdorf snaží využívat, jsou „nezaměstnaní z ekonomicky aktivní populace“. Neboť je však „ekonomicky aktivní obyvatelstvo“ pouze jiným názvem (.pdf, str. 1) pro „pracovní sílu“, jde stále o obecnou míru nezaměstnanosti, s níž počítá ČSÚ a Eurostat a která činí 6,8 %, nikoli Miloslavem Ransdorfem zmiňovaných 11,5 %.
Barroso v roce 2004, si pamatuju, že slíbil, jak tedy proklestí tu evropskou byrokracii, a neudělal nic.
Není pravdou, že by Barrosova komise neudělala v otázce zjednodušení byrokracie nic. V r. 2007 byla založena expertní skupina zabývající se administrativní zátěží v čele s Edmundem Stoiberem. Skupina měla za úkol ve spolupráci s Komisí snížit administrativní zátěž. Cílem programu bylo snížit administrativní zátěž v oblasti podnikání o 25 % do r. 2012 a dle dostupných informací se jej podařilo naplnit.
Ve finanční oblasti byl dále také navržen např. program (.pdf) simplifikace pro víceletý finanční rámec 2014–2020. V r. 2013 byla také představena iniciativa REFIT, která má řešit zbytečnou administrativní a legislativní zátěž pro občany i podniky. Na základě výše zmíněných iniciativ Barrosovy komise tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Prohlášení předsedy Evropské komise J. M. Barrosa z r. 2004, ve kterém by sliboval redukci byrokracie EU, se nám dohledat nepodařilo. Nicméně nevylučujeme, že může existovat.
Jeho projev (.doc) před Evropským parlamentem z r. 2004 při příležitosti schvalování nové Komise žádné zmínky o byrokracii neobsahoval. Priority stanovené Haagským programem z r. 2005 otázku byrokracie rovněž nezahrnují. Zmínku o zjednodušení legislativy a administrativy se nám však podařilo nalézt v pracovním programu Komise pro rok 2005 (.pdf, s. 10–12).
Letos v srpnu to bude výročí 2000 let, co umřel císař Augustus, a ten byl první, který založil protibyrokratickou komisi, a všichni, kteří založili protibyrokratickou komisi, ztroskotali. Poslední u nás byl Václav Klaus, ten založil protibyrokratickou komisi v době, kdy byl premiérem.
Miloslav Ransdorf měl patrně na mysli římského císaře Octaviana, který později přijal titul Augustus (vznešený) a od jehož smrti skutečně letos v srpnu uplynou 2000 let. Není však jisté, co měl Ransdorf na mysli jako onu "protibyrokratickou komisi". Za své dlouhé vlády však provedl množství reforem ve fungování římské říše.
Svoji "protibyrokratickou komisi", zvanou Komise pro odstraňování byrokratické zátěže občanů a podnikatelů, inicioval i tehdejší český premiér Václav Klaus v letech 1996 až 1997. Později mu za její vznik byla udělena Cena Michala Tošovského, antibyrokratická cena udělovaná sdružením eStát. Komise však ještě v roce 1997 zanikla a žádné viditelné výsledky za ní nezůstaly.
Za boj s byrokracií byli touto cenou oceněni i Martin Říman, Mirek Topolánek či Jaroslav Kubera, ti ale už nezakládali specializovanou komisi. Klausova komise tedy byla skutečně poslední, která u nás vznikla, a i ta, jak říká europoslanec Ransdorf, ztroskotala. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
(pokr. předchozího výroku) A v této tradici pokračuje EU, která zřídila protibyrokratickou komisi, kterou vede bývalý bavorský premiér Stoiber.
Evropská Komise zřídila v roce 2007 takzvanou Skupinu na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže, která měla za cíl "snížení administrativní zátěže o 25 % do roku 2012". Jejího předsednictví se ujal bývalý bavorský premiér Edmund Stoiber.
V prosinci 2012 prodloužila Komise Skupině mandát do konce roku 2014 a definovala nové cíle.
