Miroslav Adámek

První dvě oběti otravy čepovaného alkoholu obsahujícího jedovatý metylalkohol byly zaznamenány 3. září 2012 v Havířově. Případy otráveného alkoholu se následně začaly objevovat po celé České republice. Při tzv. metanolové kauze přišlo o život 48 lidí a u dalších desítek si pančovaný alkohol vyžádal těžké zdravotní následky. Nejvíce otrav bylo zaznamenáno v Moravskoslezském kraji, kde o život přišlo 23 osob.

První oběť ve Zlínském kraji byla nalezena v úterý 11. září ve svém bytě. Podle tehdejší zprávy webu iDNES.cz se už během úterý na zlínské radnici sešel kvůli otravám krizový štáb. Obyvatelé města byli varováni před pitím rozlévaného alkoholu s nejasným původem. Po městě rovněž chodili strážníci s megafony, kteří informace šířili mezi občany.

Ještě ten den večer byli v Krajské nemocnici Tomáše Bati hospitalizováni další dva pacienti kvůli otravě methylalkoholem.

Následující den zasedla také Bezpečností rada Zlínského kraje. Jak uvádí Zlínský deník, během středy 12. září městem projížděla městská policie s megafony a informace o hrozícím nebezpečí z pančovaného alkoholu byly rovněž šířeny skrze hlášení městského rozhlasu.

Na kandidátce STAN pro Zlínský kraj je 18 starostů (včetně primátora Zlína Adámka), 6 místostarostů a 11 zastupitelů. Adámek tak pochybil v počtu místostarostů, kterých je ve skutečnosti o dva méně, než Adámek tvrdí. Toto pochybení do hodnocení výroku nepromítáme, jde v podstatě o detail.

Průzkum veřejného mínění z června 2016 dokazuje, že obecní zastupitelstva a starostové mají nejvyšší důvěru mezi ústavními institucemi. Nelze však tvrdit, že čím je politické postavení vyšší, tím je důvěra nižší. Vyplývá to z následujícího grafu:

Zdroj: CVVM

Prezident má důvěru 58 % obyvatel a je přitom mnohem výše postavený než krajské zastupitelstvo s 43% důvěrou. V porovnání s prezidentem i vládou si dobře nevedou ani obě komory parlamentu. Poslanecké sněmovně důvěřuje 26 % obyvatel, Senátu 31 %. Vláda má pak důvěru 39 %.

Je tedy zjevné, že u Vlády České republiky a také u prezidenta je důvěra významně vyšší, než v instituce/jejich reprezentanty na „nižších politických pozicích“. Automaticky tak tedy neplatí, že vyšší post v zemi znamená nižší důvěru.

Výrok, ač faktický, je bohužel z principu neověřitelný. Nedovedeme podložit údaje o tom, nakolik se veřejnost se svými záležitostmi obrací na obecní úřad a nakolik se obrací na úřad krajský. Lze však předložit údaje o tom, jaké záležitosti se vyřizují na kterém úřadě.

Z hlediska kontaktu s občany vykonávají kraje i obce úkoly povětšinou v přenesené působnosti. Vykonávají tedy ve svém obvodu státní správu, ne jako v obvyklých případech samosprávu. Úkoly v přenesené působnosti přenáší na kraje a obce obvykle zákon (případně další právní předpisy vydávané vládou či ústředními správními orgány). Hlavním územním orgánem, který se agendou zabývá, je krajský či obecní úřad.

Obecní úřady jsou matričními úřady, které vedou matriční knihy a zároveň vedou i řízení o místních poplatcích. Na obecní úřad s rozšířenou působností (OÚ vyššího řádu, u malých měst a vesnic tedy OÚ v jiném městě) se občané obrátí, pokud chtějí vydat občanský průkaz, cestovní pas nebo řidičský průkaz.

Krajské úřady v těchto případech slouží jako odvolací a kontrolní úřady - typicky se tak děje například u odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Podle ustanovení § 89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. Krajský úřad je nadřízeným orgánem stavebních úřadů obcí a měst. Ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) pak svěřuje krajským úřadům i přezkum, když stanoví, že krajský úřad přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obcí na svém území ve správním řízení, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon nestanoví jinak.

Krajské úřady vedle toho například vykonávají některou činnost týkající se pěstounské péče. Mají i jisté kompetence při krajských volbách, těmi však disponují i pověřené obce. Některé další kompetence krajských úřadů přehledně shromáždil (.pdf) Karlovarský kraj, neboť jsou vždy stanoveny zákony upravující danou problematiku, těch je pak velké množství.

V záležitostech veřejné správy se mohou občané navíc obrátit libovolně na krajský či obecní úřad. Přes tento výčet však neumíme stanovit ani přibližná čísla záležitostí, se kterými se lidé obrací na obecní a krajský úřad. Z tohoto důvodu zůstává výrok neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože kraje ve skutečnosti v posledním období využívají výrazně méně své pravomoci zákonodárné iniciativy.

Zastupitelstva krajů disponují zákonodárnou iniciativou na základě článku 41 odst. 2 Ústavy České republiky.

„Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.“

Kraje tohoto práva skutečně využívají. V tomto volebním období jde o 12 návrhů zákonů. Pro srovnání použijeme podobně dlouhá období. Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly 2 roky a 11 měsíců, pro zjednodušení využijeme dobu 3 let u minulých volebních období. Pro komparaci tak jdou vybrat volební období počínající rokem 2002, kdy kraje již reálně fungovaly po celou dobu mandátu Poslanecké sněmovny.

2002-20062006-2010 2010-20132013 - doposud 27212212

Údaje vycházejí z webu Poslanecké sněmovny, konkrétně z informací o sněmovních tiscích za jednotlivá volební období. Číslo předložených návrhů kraji lze zjistit přes filtr vyhledávání - konkrétně přes typ navrhovatele.

Filtr Poslanecké sněmovny vytvoří přehled všech takových návrhů zákonů, které kraje předložily. Z nich jsme ručně odpočítali ty, které byly předloženy ve 4. roce daného volebního období - v tabulce výše je pak zanesen celkový počet návrhů ve srovnatelných obdobích. Přikládáme printscreen minulého a aktuálního období.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože neexistují veřejně dostupná data pro věkové kategorie, o kterých Adámek mluví.

V ukazateli úbytku obyvatelstva hrají roli dva faktory. Je to přirozený úbytek (živí a zemřelí) a migrační saldo (přistěhovalí a vystěhovalí). Miroslav Adámek zde hovoří o migračních změnách.

Podle údajů ČSÚ (.pdf, str. 8–10) bylo migrační saldo v roce 2015 záporné. V kraji vlivem stěhování ubylo 142 obyvatel. Přistěhovalo se 3583 lidí, což bylo o 10,6 % více než v roce 2014. Nejvyšší podíl (a to 45 % ze všech přistěhovalých) tvořili lidé ve věku 20 až 39 let. V součtu se jedná o 1612 obyvatel.

V roce 2015 se z kraje vystěhovalo 3725 osob. Početně nejsilnější skupinu opět tvoří obyvatelé ve věku 20 až 29 let (998 osob) a 30 až 39 let (1028 osob). Celkově šlo o 2026 obyvatel.

Rok 2015Přistěhovalí (P)Vystěhovalí (V)Migrační saldoCelkem35833725-142Nejpočetnější skupina30-39 let30-39 let

v % na celkovém počtu P nebo V45 %54,4 %

Absolutně 16122026-414Zdroj dat: ČSÚ (.pdf)

Pokud se podíváme na dlouhodobý vývoj, rostoucí trend přistěhovalých v kategorii od 30 do 49 let opravdu nastal. Naopak trend vystěhovalých v této kategorii spíše stagnuje, přesto jsou ale absolutní čísla vystěhovalých vyšší než přicházejících.

Zdroj obrázků: ČSÚ (.pdf)

Kategorie 30–39, respektive 30–49 let, je tedy obecně nejvíce migrující skupinou. Bohužel nemáme přesnější data, podle kterých bychom mohli ohodnotit Adámkův výrok.

Na úvodní stránce města Zlín a pod záložkou „Otevřená radnice“ nalezneme odkaz „Hospodaření pod lupou“. Pod tímto odkazem nalezneme minulé rozpočty kraje a také možnost otevřít rozklikávací rozpočet města Zlína. Tato aplikace informuje o tom, kolik peněz čerpají jednotlivá odvětví, jaké jsou příjmy a výdaje za bydlení, školství, zdravotnictví, dopravu atp.

Rozklikávací rozpočet Zlínského kraje nalezneme pod záložkou „Co vás zajímá“ - „Finance“ - „Rozpočet“ - „Rozklikávací rozpočet Zlínského kraje“. Při kliknutí jsme odkázáni na internetovou aplikaci ministerstva financí s přehledem hospodaření všech krajů v ČR. Ke konkrétnímu rozpočtu na jednotlivá odvětví se navíc dostaneme až po kliknutí na „Profil kraje“ - „Rozpočet“. Cesta je tedy skutečně o něco delší než v případě stránek města Zlína.

Státní aplikace nepřináší tak podrobné informace jako rozklikávací rozpočet města. Ten nabízí i detaily jako jsou investice do lékařských přístrojů či náklady za léky a materiály. Na portále ministerstva financí lze proti tomu vyhledat pouze výdaje za ambulantní péči, ústavní péči atp.

Rozklikávací rozpočet města Zlína je oproti státnímu portálu propracovanější, podrobnější a snadno dostupný. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V krajských volbách 2012 STAN spolu s TOP 09 měli ve volebním programu bod (.doc, str. 2) „Transparentnost a veřejné zakázky“. Ten se týkal uveřejňování hospodaření a rozhodnutí. STAN chtěli prosadit např. zveřejňování všech uzavíraných smluv, průběhů výběrových řízení nebo zápisů z rady kraje, o přímých přenosech a jejich archivaci se však nezmiňuje.

Přímé přenosy a archivaci jednání Zastupitelstva města Zlína lze nalézt zde. V sekci„Otevřená radnice“ se nachází veřejné zakázky, smlouvy a hospodaření.

Vzhledem k tomu, že zlínský krajský úřad neposkytuje zápisy z jednání online, se stává tento výrok neověřitelným, protože nelze dohledat, zda skutečně STAN dostáli bodu z volebního programu a navrhovali prosazení těchto transparentních opatření.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Miroslav Adámek svůj plat skutečně v časové návaznosti na tuto kauzu zveřejnil, ale podle veřejně dostupného nařízení vlády č. 37/2003 Sb. lze jeho plat zjistit i bez jeho přičinění. Stejně tak platy politiků jsou již veřejně dostupné každému občanovi.

V kauze Maděra se jedná o zveřejnění odměn krajských úředníků, čehož se Maděra neúspěšně domáhá již od roku 2012. Na svých webových stránkách detailně popisuje průběh celé kauzy, včetně všech čtrnácti odmítnutí poskytnutí informací od krajského úřadu a všech rozhodnutí ministerstva vnitra, která rozhodnutí krajského úřadu ruší a vrací k novému projednání. Poslední z nich obsahuje informaci (.pdf, str. 12), že ministerstvo vnitra není oprávněno jinak sankcionovat rozhodnutí krajského úřadu.

Luděk Maděra argumentoval rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z roku 2010 a jeho výkladem zákona o svobodném přístupu k informacím ( § 8b). Soud argumentoval tím, že zaměstnanec veřejné správy je příjemce veřejných prostředků a poskytnutí informace o výši poskytnutých veřejných prostředků povinným subjektem je explicitně vyjádřena ve zmíněném zákoně (§ 8b, odst. 3).

Podle tiskových zpráv z konce května 2015, vynesl rozsudek Okresní soud ve Zlíně, který neuložil kraji povinnost zveřejnit odměny (nerozhodoval o tom), ale nařídil krajskému úřadu povinnost zaplatit Maděrovi 40 tisíc.

9. června 2015 zveřejnil Magistrát města Zlína průměrné platy svých zaměstnanců a někteří z nich i své konkrétní příjmy. Mezi nimi byl i Miroslav Adámek (v té době primátor Zlína i zastupitel Zlínského kraje), který měl podle svých slov pobírat „cca 50 tisíc čistého měsíčně“.
Jak již ale bylo zmíněno, z nařízení vlády z roku 2003, které upravuje odměny členům zastupitelstev, můžeme plat Miroslava Adámka také zjistit. Výrok je tedy zavádějící.