Miroslav Kalousek

Miroslav Kalousek skutečně dlouhodobě kritizuje institut minimální mzdy. Například v dubnu 2014 vláda Bohuslava Sobotky na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů přislíbila zvýšit minimální mzdu z tehdejších 8500 na 9000 korun. Miroslav Kalousek toto okomentoval následujícími slovy: „Zvyšování minimální mzdy takto razantním způsobem je ve své podstatě útok proti těm nejslabším na pracovním trhu.“

V srpnu 2015 vláda rozhodla o dalším zvýšení minimální mzdy, a to na 9900 Kč. Tehdy Miroslav Kalousek v rozhovoru pro ČT označil (čas 0:40) zvyšování minimální mzdy za „deformaci pracovního trhu, která v některých odvětvích způsobí potíže, vede k rovnostářství a ty nejslabší z pracovního trhu vytlačí.“. O celém konceptu minimální mzdy navíc prohlásil, že by „měl být otázkou kolektivního vyjednávání, nikoliv politického rozhodování“ (čas 4:00).

„Pokládáme to za naprosto neúnosný tlak jednak na podnikatele a jednak na tu nejslabší pracovní sílu,“ okomentoval Miroslav Kalousek i plán na další růst minimální mzdy v roce 2016.

Výrok navazuje na poznámku moderátorky Marcely Augustové směřující k možnostem opozice prosadit zvýšení platů učitelů. Poslanec Kalousek uvádí, že navyšování platů je předpokládáno v rámci pozměňovacích návrhů TOP 09 ke státnímu rozpočtu.

Pozměňovací návrhy týkající se ministerstva školství, které předložili poslanci TOP 09, chtějí navýšit rozpočet kapitoly MŠMT především na úkor (.docx) slev na jízdném (například návrhy poslance Feriho). Růstu platů se pak týká (.docx) hlavně návrh poslankyně TOP 09 Pekarové Adamové. Ten počítá s navýšením kapitoly MŠMT ve specifickém ukazateli nazvaném „Výdaje regionálního školství a přímo řízených organizací“ celkem o 5,5 miliard korun za účelem zvýšení platů učitelů (str. 1). V odůvodnění návrhu se uvádí:

„Schválením pozměňovacího návrhu dojde k navýšení kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o 5,5 mld. korun, které v současnosti chybí na dofinancování regionálního školství. Tato částka by měla finančně pokrýt nárůst platů učitelů dle požadavků školských odborů o 15 %, namísto vládou navrhovaného růstu pouze 10 %. V praxi by to mělo vést ke zvýšení mezd o cca 3500 Kč, čímž dojde alespoň k částečnému přiblížení se závazkům, které si vláda sama stanovila v programovém prohlášení, tedy aby v roce 2021 měli učitelé 150 % svého výdělku z roku 2017.“

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje jak na slib Andreje Babiše, že navýší platy učitelů o 15 % průměrné mzdy, tak i na programové prohlášení vlády (.pdf):

„Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 % jejich výše pro rok 2017.“ (str. 14).

Státní rozpočet pro rok 2020 ale s takovým razantním navýšením nepočítá. Alena Schillerová k tomu uvádí: „V regionálním školství vzroste příští rok objem prostředků na platy učitelů o 10 % a na platy nepedagogických pracovníků o 7 %. Pro rok 2021 se pak počítá s dalším nárůstem prostředků na platy učitelů o 9 % a v případě nepedagogických pracovníků s dodržením závazku, aby jejich platy dosáhly v tomto roce na 150 % jejich výše z roku 2017. Na konci volebního období v roce 2021 tak budou učitelé vydělávat v průměru více než 45 tisíc korun.“

Jak například uvádí Český rozhlas, průměrná mzda ve školství je velice obtížně odhadnutelná a musíme proto vycházet z dat uváděných vládou v analýze MŠMT, z níž ovšem neznáme výchozí data, ze kterých její tvůrci čerpají. Mluvčí MŠMT Aneta Lednová pro Český rozhlas k těmto údajům uvedla: „Do odhadů průměrného platu na rok 2019 bylo promítnuto rozpočtem garantované zvýšení pro pedagogy o 15 procent a pro nepedagogy o 10 procent oproti roku 2018.“

Pro rok 2019 je odhadovaná hodnota průměrného platu učitele rovna 39 098 Kč a nepedagogického pracovníka ve školství 20 980 Kč (dle analýzy MŠMT, str. 7). Hodnota průměrného platu byla v roce 2017 pro učitele 30 228 Kč, pro nepedagogy 17 509 Kč.

Hodnota slibovaná vládou, tedy 150 % průměrné mzdy roku 2017, je pro učitele 45 342 Kč. Vláda si tak 45 000 Kč stanovuje jako hranici, které chce do roku 2021 dosáhnout nově postupnými navýšeními o 10 % pro rok 2020 a o 9 % pro rok 2021.

Postupné navýšení platů učitelů o 10 % by znamenalo zvýšení průměrného platu na 43 008 Kč v roce 2020 a následně o 9 procent pak dosáhnutí konečné hodnoty 46 879 Kč v roce 2021. Pro srovnání by původní 15 % navýšení platů učitelů znamenalo dosáhnutí hodnoty 44 963 Kč již v roce 2020. Výpočet však vychází z výše zmíněného odhadu hodnoty průměrného platu v roce 2019, nikoliv z reálných dat. Podle nejnovějších dat byl v prvním pololetí roku 2019 průměrný plat téměř o dva tisíce Kč nižší než původně pro rok 2019 odhadovalo MŠMT.

Ve střednědobém výhledu státního rozpočtu se v tabulce predikovaných výdajů jednotlivých resortů uvádí navýšení výdajů MŠMT mezi léty 2020 a 2021 o více než 5 mld. korun, ale mezi léty 2021 a 2022 je nárůst pouze v rámci 1 mld. (.rar v .pdf D02, tab. č. 2). Ze střednědobého výhledu pro rok 2022 lze tedy skutečně usoudit, že prostředky navíc pro další zvyšování platů učitelů po roce 2021 nejsou.

Ve stejném souboru v dokumentu D01 se uvádí:

„V platové oblasti střednědobého výhledu státního rozpočtu na roky 2021 a 2022 není vyjma pedagogických a nepedagogických pracovníků v regionálním školství uvažováno s meziročním plošným nárůstem objemu prostředků na platy a ostatní platby za provedenou práci (ostatní osobní náklady)." (str. 25)

Dále se uvádí:

„Návrh dále obsahuje vlivy z letošního roku, z nichž nejvýraznějším je navýšení prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 9 % s dopadem ve výši 8,0 mld. Kč a nepedagogických pracovníků v regionálním školství o cca 4,3 % s dopadem ve výši 0,79 mld. Kč, čímž bude u obou skupin zaměstnanců splněn cíl stanovený v Programovém prohlášení vlády, kterým je zajištění nárůstu platů učitelů a nepedagogických pracovníků v regionálním školství na konci volebního období v roce 2021, aby se průměrné platy dostaly minimálně na 150 procent jejich rozpočtované výše pro rok 2017, tj. u pedagogických pracovníků na min. 45 000 Kč a u nepedagogických pracovníků min. na úroveň 24 000 Kč." (str. 25)

O roku 2022 se ovšem už v dokumentu nic blíže neuvádí. Tabulka č. 5 (.rar D02, str. 6) již také neuvádí žádné zvýšení prostředků na platy ve školství, naopak mírný úbytek.

Lze tedy říci, že vláda plánuje dosáhnout svého slibu o navýšení platů učitelů na 150 % průměrného platu z roku 2017 v roce 2021. Vzhledem ke zmírnění růstu platů z 15 % na 10 % a 9 % ve dvou letech lze skutečně říci (pokud budeme zaokrouhlovat na stovky), že vláda odložila dosáhnutí hranice 45 000 Kč z roku 2020 na rok 2021. Ve střednědobém výhledu pak další výrazné navyšování platů plánováno není.

Měříme-li ekonomický růst podle HDP, pak se Česko v posledních několika letech skutečně nachází v období ekonomického růstu. Co se týče nezaměstnanosti, v současnosti opravdu dochází k jejímu poklesu. Pohybuje se na historických minimech.

Neinvestiční dotace či transfery podnikatelským subjektům, které míří na jejich provoz, dosáhly v roce 2019 výše 49,5 mld. korun, což znamená 3,3 % (.pdf, str.24) veškerých výdajů státního rozpočtu. V návrhu rozpočtu na rok 2020 se objevuje mírný pokles, a to 48,5 mld. korun (.pdf, str.106).

V roce 2009, kdy došlo k propadům příjmů státního rozpočtu, a naopak byly navýšeny výdaje, se neinvestiční dotace podnikatelským subjektům dostaly na 28,5 mld. korun (.pdf,str. 69), což je 2,4 % z celkových výdajů státního rozpočtu za rok 2009. V roce 2010 to bylo 28,1 mld. korun, tedy opět 2,4 % výdajů státního rozpočtu. (.pdf, str. 51)

Můžeme tak říci, že neinvestiční dotace podnikatelským subjektům jsou vzhledem k ekonomickému růstu vyšší než v době ekonomické stagnace v roce 2009. Oproti roku 2009 jde v roce 2019 z celkových výdajů státního rozpočtu na neinvestiční dotace o 0,8 p.b. více.

Předně uveďme, že míněným trendem (čas 20:05) je myšlen fakt, že mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou rychleji, než rostou příjmy státního rozpočtu, v důsledku čehož se zvyšuje zranitelnost státního rozpočtu. Mandatorní výdaje jsou prostředky, které vláda musí vynaložit ze zákona. Naproti tomu výdaje kvazimandatorní jsou takové výdaje, které sice nejsou dány žádnou zákonnou či jinou povinností, ale vláda je i tak vynaložit musí.

Národní rozpočtová rada opravdu konstatovala, že mandatorní výdaje se zvyšují. Člen rady profesor Jan Pavel řekl: „Nastavení deficitu na další roky není racionální. Výdaje jsou vyšší než příjmy i když ekonomika jede na plný výkon. Měl by tam být sestupný trend, který by měl reflektovat, že deficit není standardním výstupem hospodaření.“ Národní rozpočtová rada tedy opravdu zmínila, že výdaje jsou vyšší než příjmy. K samotným mandatorním a kvazimandatorním výdajům se vyjádřila předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, která upozornila na to, že z hlediska nastavení parametrů a struktury státního rozpočtu na příští rok řada navrhovaných opatření zvyšuje mandatorní výdaje, což v budoucnu sníží manévrovací prostor vlády pro aktivní použití rozpočtové politiky v případě problémů.

Nejvyšší kontrolní úřad má povinnost se vždy vyjádřit k návrhu státního závěrečného účtu a předložit stanovisko. Nejvyšší kontrolní úřad vydal stanovisko (.pdf) ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2018, kde uvádí (.pdf, str. 10): „Mandatorní a kvazimandatorní výdaje tak za rok 2018 dosáhly celkové výše 1 069,1 mld. Kč a „pohltily“ více než ¾ veškerých příjmů státního rozpočtu a stejnou měrou se podílely na celkových výdajích. (...) Vláda by se proto měla v době ekonomického růstu snažit o konsolidaci mandatorních a kvazimandatorních výdajů, aby pak měla v době ekonomické recese větší možnost fiskálně reagovat. (...) Mandatorní výdaje vzrostly za toto období (mezi roky 2008 a 2018, pozn. Demagog.cz) o 32,26 %, což je větší nárůst než u celkových příjmů, které vzrostly o 31,95 %, i celkových výdajů, které se zvýšily o 29,25 %.“

NKÚ své údaje také dokázala tímto grafem:

Zdroj: NKÚ

Kontrolní (rozpočtový) výbor Poslanecké sněmovny projednal stanovisko NKÚ a oznámil jej na 35. schůzi Poslanecké sněmovny ve středu 23. října 2019. V bodě č. 1 odstavce d) je stanoveno, že „kontrolní výbor v usnesení ke stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu k návrhu státního závěrečného účtu konstatuje, že rozpočtová politika vlády snižuje odolnost státního rozpočtu vůči možnému budoucímu ochlazení ekonomiky“.

K mandatorním a kvazimandatorním výdajům se poté vyjádřili někteří členové kontrolního výboru Poslanecké sněmovny. Nejčastěji tento fakt zmiňuje citovaný Miroslav Kalousek, který o mandatorních a kvazimandatorních výdajích mluvil na 35. schůzi Poslanecké sněmovny, kde řekl: „(...) Přesto, že se ekonomice výjimečně daří, přesto, že má na příjmech vláda k dispozici, aniž by se o to sama zasloužila, z roku na rok vyšší než stomiliardové příjmy, tak tzv. mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou rychleji, než rostou tyto příjmy i v době růstu. Všichni, i ti, kteří se nezabývají veřejnými rozpočty a budou si tento trend aproximovat, si snadno uvědomí, co se stane v okamžiku, kdy příjmy neporostou tak rychle, nedej bože budou klesat, nicméně mandatorní a kvazimandatorní výdaje budou muset být vypláceny dál, protože jsou buď ze zákona, nebo z dlouhodobých smluvních závazků. Je to cesta, která zvyšuje riziko budoucnosti, je to cesta, která na úkor budoucnosti našich občanů si nakupuje aktuální vládní popularitu.“

Miroslav Kalousek však není jediným členem výboru, který mandatorní a kvazimandatorní výdaje zmiňuje. Upozorňuje na ně také např. místopředseda kontrolního výboru poslanec Vojtěch Munzar, který mandatorní výdaje zmínil na 35. schůzi PS: „(...) Hospodaření státu se státními financemi se za poslední dobu vytrvale zhoršuje. Přes ekonomický růst se projídá budoucnost deficitními rozpočty, málo se investuje a zejména pod vašimi vládami několik let neustále rostou provozní výdaje státu, a to na úkor investování. Celkový objem rozpočtu sice roste, ale dlouhodobě je zde nedostatek peněz na běžné financování... každoročně se opakující výdaje, a tudíž vláda se je snaží lepit mimořádnými a jednorázovými příjmy. Letos to bylo například rozpouštění rezerv z Fondu národního majetku na začátku roku. A podle návrhu v daňovém balíčku chce vláda získat třeba 10 miliard jednorázově také jednorázovým zdaněním rezerv pojišťoven. Je to jednorázový příjem, který se v dalších letech nebude opakovat. Přesto ho chce vláda využít na opakující se mandatorní výdaje.“

Do grafů jsou přidány i údaje z roku 2020. Podle návrhu státního rozpočtu (.pdf) na rok 2020 by pak mandatorní výdaje měly stoupnout o 7 % na 883,1 miliard korun. Výdaje kvazimandatorní pak mají dle plánů narůst až o 9,7 %, na celkových 354,6 miliard. Dohromady činí tento nárůst 7,8 %.

Jak tedy píše NKÚ (.pdf, str. 12): „Vláda by se proto měla v době ekonomického růstu snažit o konsolidaci mandatorních a kvazimandatorních výdajů, aby pak měla v době ekonomické recese větší možnost fiskálně reagovat.“ Avšak v době ekonomického růstu mandatorní a kvazimandatorní výdaje (jak je možné vidět na grafech) vzrůstají i přesto, že by měly podle NKÚ klesat. Nutno ale dodat, že reakce institucí směřují ke zprávě z roku 2018, v níž byl „jasně doložitelný trend“, že mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť až na pokles v roce 2018 roste od roku 2015 resp. 2016 podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na příjmech i výdajích státního rozpočtu. Tuto praxi přitom v posledních 3 letech kritizovaly všechny tři poslancem Kalouskem zmíněné instituce s tím, že takovéto zvyšování mandatorních a kvazimandatorních výdajů snižuje odolnost státního rozpočtu.

Podle Ministerstva financí (.pdf, str. 16 a str. 23) v roce 2018 mandatorní a kvazimandatorní výdaje dosáhly částky 1 069,1 mld. Kč (769,5 miliard bylo vydáno na výdaje mandatorní, 299,6 miliard na kvazimandatorní). Celkové výdaje státního rozpočtu přitom činily 1 401 miliardy korun.
 Příjmy v tom samém roce dosáhly částky 1 403,9 mld. Kč a vznikl tedy přebytek 2,9 mld. Kč.

V roce 2019 je na mandatorní a kvazimandatorní výdaje vyhrazeno celkem 1 148,1 mld. Kč (z toho 825 miliard na výdaje mandatorní a 323,1 miliard na výdaje kvazimandatorní). Rozpočet je přitom sestaven jako deficitní, kde příjmy dosahují částky 1 465,4 miliard korun a výdaje 1 505,4 miliard korun.



Mezi těmito dvěma roky tedy vzrostly příjmy o 4,4 %. Mandatorní výdaje přitom narostly o 7,2 % a výdaje kvazimandatorní o 7,8 % (dohromady tedy o 7,4 %).

Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 (.pdf) by pak mandatorní výdaje měly stoupnout o 7 % na 883,1 miliard korun. Výdaje kvazimandatorní pak mají dle plánů narůst až o 9,7 %, na celkových 354,6 miliard. Dohromady činí tento nárůst 7,8 %.

Příjmy pak mají vzrůst na 1 578,1 miliard, tedy o 7,7 % oproti roku 2019. Schodek rozpočtu zůstává stejně jako v roce 2019 na 40 miliardách, výdaje tak dosáhnou částky 1 618,1 miliard korun. Se schodkem 40 mld. Kč se počítá i na rok 2021 a 2022.

Graf znázorňuje podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů na příjmech a konkrétně od roku 2016 (s výkyvem v roce 2018) nárůst podílu mandatorních a kvazimandatorních výdajů, respektive jejich rychlejší růst oproti příjmům státního rozpočtu. Mezi lety 2018 a 2019 došlo k nárůstu podílu o 2,84 procentního bodu a v roce 2020 by dle rozpočtu mělo dojít k dalšímu nárůstu o 0,08 procentního bodu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož za doby Babišovy 2. vlády, stejně jako v rozpočtu na rok 2020, je rychlejší růst mandatorních a kvazimandatorních výdajů než růst příjmů státního rozpočtu.

Výrok Miroslava Kalouska má přímou návaznost na aktuální debatu a rovněž hlasování o podobě státního rozpočtu (sněmovní tisk č. 605) na následující rok. Ten byl diskutován v Poslanecké sněmovně 23. října 2019 a s podporou rovných sto hlasů úspěšně prošel prvním čtením. Podpořili ho poslanci ANO, ČSSD a KSČM.

Problematickým v roce 2018 ve své zprávě NKÚ shledával snižování odolnosti státního rozpočtu proti budoucímu ekonomickému ochlazení. Zásadní nedostatky viděl jednak v příjmech státu, které jsou čím dál více závislé na přímých daních včetně sociálního pojištění, což může být v případě ochlazení ekonomiky rizikové. Podobně negativně hodnotí i růst mandatorních stálých výdajů. Ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu za rok 2018 (.pdf., str. 9-12.) „zdraví" rozpočtu NKÚ shrnul takto:

„V důsledku stále se zvyšujících mandatorních a kvazimandatorních výdajů a vlivem silné závislosti na plnění daňových příjmů, které reagují velmi citlivě na případné zpomalení ekonomického růstu, je státní rozpočet na případnou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety.“

Podobně se NKÚ vyjádřil (.pdf, str. 19) již ke státnímu závěrečnému účtu pro rok 2014. Můžeme tedy skutečně říci, že daná situace trvá již šest let.

„V roce 2014 tvořily mandatorní výdaje 60,4 % celkových příjmů a 56,5 % celkových výdajů SR. Spolu s quasi mandatorními výdaji čerpají tyto rostoucí výdaje převážnou část SR, čímž se snižuje prostor pro opatření vlády na stabilizaci a podporu ekonomiky."

Dalším rizikovým trendem, na který NKÚ již řadu let upozorňuje, činí ale i například nároky z nespotřebovaných výdajů.

„Nároky z nespotřebovaných výdajů vznikají, když organizační složky státu nevyčerpají svůj rozpočet na daný rok a hypotetickou úsporu evidují právě jako nárok z nespotřebovaných výdajů. Tyto nároky nejsou finančně kryty, a pokud je chce daná organizační složka státu (OSS) uplatnit, musí na ně Ministerstvo financí (MF) zajistit prostředky. (...) Hlavní problém spojený s kumulací nároků z nespotřebovaných výdajů NKÚ spatřuje v riziku růstu státního dluhu a problémů spojených s likviditou státní pokladny.“ uvádí NKÚ v tiskové zprávě ke kontrolní akci č. 16/09.

NKÚ také dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné investiční plnění. V roce 2013 činily kapitálové výdaje státu 8,7 % (tj. 102,3 mil., .pdf, str. 21, tabulka č. 5). V roce 2014 představovaly dle NKÚ 9,2 % (.pdf, str. 21). Přestože v následujících letech zaznamenalo investiční plnění mírný nárůst, např. v roce 2017 opět klesly kapitálové výdaje až k hranici 6,4 % (.pdf str. 9), což – jak ostatně konstatuje ve svém stanovisku i NKÚ (.pdf, str. 18) – byly nižší hodnoty než v dobách ekonomické krize v roce 2009.

Z dlouhodobého hlediska NKÚ v zásadě neshledává státní rozpočet vyrovnaným, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Miroslav Kalousek ve svém výroku odkazuje na pokus o reformu důchodového systému provedený za Nečasova kabinetu, přičemž tvrdí, že všechny kroky směřující k reformě byly až na zvýšenou sazbu DPH zrušeny ANO a ČSSD (nespecifikuje ovšem konkrétní vládu). Inkaso je pak podle něj navíc využito pro účely netýkající se důchodové reformy. Právě neschopnost či liknavost vlády v řešení důchodové reformy je důvodem jeho kritiky návrhu státního rozpočtu.

Historie důchodové reformy v ČR a ve světovém kontextu je zpracována v dokumentu Penzijní reformy vypracovaným Úřadem vlády, ze kterého budeme při ověřování výroku vycházet i my.

Za vlády premiéra Nečase se hovoří o dvou hlavních krocích směřující k reformě důchodového systému, je jím malá a velká důchodová reforma:

„Reforma byla odůvodňována mimo jiné také argumentem, že stávající průběžně financovaný systém je neudržitelný, neboť počet důchodců strmě poroste a naopak počet lidí v produktivním věku bude ubývat. Tehdejší premiér Petr Nečas na mezinárodním fóru prohlásil, že bez (tzv. Velké) penzijní reformy by ‚dnešní čtyřicátníci byli chudými důchodci‘.“ (.pdf, str. 101)

Tedy, že první pilíř – veřejné důchodové pojištění – je nedostatečný.

V rámci malé důchodové reformy (.pdf, str. 99–100) došlo především k navýšení věku vstupu do důchodu pro občany narozené v roce 1977, pro mladší ročníky věk nástupu do důchodu nebyl nijak zastropován a rovněž v rámci ní došlo k dočasné změně výpočtu důchodů zákonem č. 220/2011, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.

Velká důchodová reforma se snažila o aktivnější zapojení obyvatel na důchodovém systému prostřednictvím vytvoření takzvaného druhého pilíře důchodového systému, který počítal s vytvořením soukromých fondů dotovaných státem, do nichž si lidé dobrovolně mohli převést část důchodového spoření. Součástí je rovněž zpřísnění třetího pilíře penzijního připojištění. Druhý pilíř měl postupně nahradit první pilíř. Aby se nahradil výpadek příjmů prvního piliře, byly navýšeny sazby DPH, což mělo zajistit dostatek prostředků na vyplácení důchodů z veřejného důchodového systému (1. pilíře):

„k 1. lednu 2012 vzrostla spodní sazba DPH z 10 % na 14 %, posléze od 1. ledna 2013 se tato sazba zvýšila o 1 p.b. na 15 % a současně se o 1 p.b. zvýšila na 21 % i základní sazba DPH“ (.pdf, 104–105).

Nečasova vláda rovněž prosadila dočasné zpomalení valorizace důchodů (str. 102).

Dle zmiňovaného dokumentu vypracovaného Úřadem vlády byly prvky důchodové reformy přijímány negativně jak laiky, tak odborníky, protože rozsah reformy byl nedostatečný a první pilíř počítal stále s velkým finančním deficitem, ač právě jemu měla reforma zabránit (.pdf, str. 100–101). Druhý pilíř pak byl neúspěšný, protože byl ze strany veřejnosti téměř ignorován (zapojilo se do něj pouze něco okolo 85 000 lidí). Uvádí se, že výhodný byl především pro lidi s vyšším a středním příjmem.

Nástup vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) složené z ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL znamenal zrušení těchto reforem. Nová vláda odstranila kritizovaný druhý pilíř, posílila pilíř třetí a slíbila vypracování nové reformy důchodového pojištění. V analýze penzijních reforem provedené úřadem vlády se uvádí:

„První pozornost středo-levicové vlády se zaměřila na demontáž potenciálně destruktivního 2. penzijního pilíře (resp. jeho sloučení s dobrovolným 3. pilířem), které z důvodů dopadu tohoto pilíře na penzijní systém náleželo mezi stěžejní programové priority vlády (Programové prohlášení 2014: 36). Pilíř byl odstraněn dvěma zákony, č. 376/2015, Sb. o ukončení důchodového spoření a č. 377/2015, Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření. V polovině května 2015 je schválila vláda a po ní i Parlament na základě zrychleného legislativního procesu projednávání, aby mohly vstoupit v účinnost od 1. ledna 2016.“ (.pdf, str. 105).

Sobotkova vláda kromě zmíněného prosadila reformu valorizaci penzí (.pdf, str. 106). Navíc její kroky rušily i hlavní prvky tzv. „malé důchodové reformy“:

„V rámci už zmíněné novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění schválené v polovině dubna 2017 vláda nastavila také nový věk odchodu do důchodu, který míří proti jedné ze stěžejních zásad tzv. Malé důchodové reformy“; dále se uvádí, že, „tímto rozhodnutím byl obnoven strop odchodu do penze, konkrétně na úrovni 65 let, s tím, že uvedený věk se bude moci každých pět let (poprvé v roce 2019) měnit na základě vyhodnocení zprávy o aktuálním demografickém vývoji populace.“ (.pdf, str. 106)

Zvýšené DPH pak skutečně bylo z větší části ponecháno. Vytvořena byla pouze 2. snížená sazba DPH ve výši 10 %. Tou se daní např. hromadná doprava, kojenecká výživa či knihy.

Saldo důchodového pojištění se momentálně díky velice dobré ekonomické situaci nachází v mírném přebytku (i přes faktický růst výdajů). Dobrá ekonomická situace při zachování zvýšené sazby DPH (viz sazby daně) vládě v dnešní době umožňuje rozsáhlou sociální politiku (viz kritika státního rozpočtu 2019), na níž zřejmě naráží Kalousek ve svém výroku.

V současnosti reforma důchodového systému stále není vypracována, přičemž vláda se snaží najít přijatelný koncept i pro opozici. Na jejím návrhu pracuje například důchodová komise – Komise pro spravedlivé důchody. Ta například navrhuje po svém jednání 11. řijna 2019 (.pdf, str. 14–16) rozdělit první průběžný pilíř na solidární (pevná garantovaná částka od státu) a zásluhový (dle odvedení pojistného). Shoda však zatím nebyla dosažena. Možnost zvýšit datum odchodu do důchodu současná vláda odmítla, a to minimálně do roku 2024, kdy by mělo dojít k znovuvyhodnocení demografických trendů.

Ekonomická krize (tzv. Velká recese), kterou ve svém výroku zmiňuje Miroslav Kalousek, probíhala v České republice přibližně mezi lety 2009 a 2013 (.xlsx). Z toho v letech 2011–2013 dávala vláda na vývoj, výzkum a inovace v porovnání s HDP vyšší částku, než má aktuální vláda pro rok 2020 v úmyslu.

Podle ministerstva financí má vláda v plánu dát ze státního rozpočtu v roce 2020 na vývoj, výzkum a inovace 37 mld. korun. To je zhruba o jednu mld. více než v roce 2019 (.pdf, str. 30). V letech 2011–2014 se dle Českého statistického úřadu jednalo o částky 25,8 mld., 26,2 mld. a 26,7 mld. Částka určená na vývoj, výzkum a inovace se každoročně zvyšuje (.pdf, str. 30). V porovnání s rostoucím HDP se však jedná o menší podíl než v letech 2011–2013.

Zdroj: ČSÚ, Ministerstvo financí

Miroslav Kalousek byl osmým a desátým ministrem financí ČR. Konkrétně od ledna 2007 do května 2009 v prvním období a poté od července 2010 do července 2013.

Státní investice jsou také označované jako kapitálové výdaje státní pokladny. Mezi lety 2007 a 2013 byl průměrný podíl investic 10,3 procenta. Při pohledu na informace o investicích z let 2007, 2008, 2009 a 2010–2013 při porovnání s dnešními čísly zjistíme, že absolutní hodnoty investic jsou pro rok 2019 (.pdf, str. 24) a pro příští rok 2020 až na výjimky vyšší. Výjimkou jsou roky 2009 a 2010, kdy byla konečná výše investic vyšší než v roce 2019.

Zdroje k tabulce: 2007, 2008, 2009, 2010–2013

Když se podíváme na letošní rok a rok příští, tak zjistíme, že v roce 2019 (.pdf, str. 24) připadá na kapitálové výdaje 8,1 % z výdajů rozpočtu (122,3 miliardy Kč). Na rok 2020 připadá na kapitálové výdaje 8,4 %, přičemž se počítá s celkovými výdaji (včetně peněz z evropských fondů) ve výši 1 598,1 miliard Kč. Z toho se na investice plánuje uvolnit 135 miliard.

Když se podíváme na růst HDP (.xlsx), tak v období působení Miroslava Kalouska na Ministerstvu financí v rozmezí let 2007–2013 byly hodnoty růstu celkem ve třech letech ze sedmi záporné, přičemž největší propad se udál v roce 2009. Naproti tomu v posledních letech zaznamenáváme období hospodářského růstu. Minulý rok růst činil růst 3 % hrubého domácího produktu, letos se počítá se dvěma a půl procenty.

Podíl investic na HDP mezi lety 2007 a 2013 (.xlsx) je znázorněn v následujícím grafu:

Zdroje k tabulce: 2007, 2008, 2009, 2010–2013

Z grafu je vidět, že největší podíl investic na HDP byl v roce 2009, kdy dosáhl hodnoty 3,4 procenta. Průměrná hodnota v celém sledovaném období činí 2,9 procenta.

Poslanec Kalousek mluví o letech 2019 a 2020. Když se podíváme na poslední makroekonomické predikce (.pdf, str. 27) Ministerstva financí z července 2019 na roky 2019 a 2020 a poté předpokládaný hrubý domácí produkt, který (po započítání inflace mezi lety 2011 a 2018) má ve zmíněných letech dosahovat částek 5 505 mld. a 5 633 mld., porovnáme s investicemi (122,3 mld. pro rok 2019 a 135 mld. pro rok 2020), zjistíme, že v roce 2019 činí investice 2,2 % HDP, příští rok pak 2,4 % HDP.

V obou případech je tedy míra investic vyjádřená v procentech HDP menší než v letech, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.