Ondřej Knotek

Předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyen podle slov českého europoslance Ondřeje Knotka připustila, že se vedení Evropské unie v posledních letech málo bavilo se zástupci průmyslu. Knotek to řekl v kontextu debaty o náročnosti ekologických opatření a jejich dopadů na průmysl i zemědělce. Zdůrazňuje tak, že by se EU a Evropská komise dle jeho názoru měly více věnovat zlepšení podmínek pro průmysl, aby toto odvětví bylo konkurenceschopné na světovém trhu.

Vyjádření Ursuly von der Leyen

O komunikaci s průmyslem mluvila von der Leyen v srpnu 2023, kdy se rozhodla jmenovat slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče místopředsedou Komise pro oblast Zelené dohody. Tehdy řekla, že realizace Green Dealu, jehož cílem je do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, „vyžaduje ještě intenzivnější dialog s průmyslem, klíčovými zúčastněnými stranami, jako jsou vlastníci lesů, zemědělci, a také s občany“. Podobně se von der Leyen vyjádřila i v září 2023, kdy zopakovala, že jedním z úkolů Šefčoviče v nové funkci bude „posílit dialog“ EU se zástupci průmyslu (.pdf, str. 5).

V září 2023 také v Evropském parlamentu von der Leyen při svém projevu o stavu EU uvedla, že Komise chce sbírat podněty od malých a středních podniků ohledně překážek v jejich fungování (video, čas 3:35) a jmenovat jejich speciálního vyslance, který nově podává zprávy přímo šéfce EK. 

Ve spojitosti s průmyslem von der Leyen tehdy také mluvila o tom, že EU vstupuje do nové fáze plnění evropské Zelené dohody. Zmiňovala, že Unie bude průmysl podporovat po celou dobu jeho transformace a že už Komise předložila návrhy Aktu o klimaticky neutrálním průmyslu a Aktu o kritických surovinách. Následně von der Leyen dodala, že právě od září 2023 Komise se zástupci průmyslu odstartuje řadu „dialogů o čisté transformaci“.

První z těchto dialogů se nakonec konal 10. října 2023. V úvodním proslovu tehdy von der Leyen zopakovala, že se Zelená dohoda nově posouvá na další úroveň. K tomu podle ní dochází pomocí opatření, která jsou průmyslu „šitá na míru – prostřednictvím posíleného dialogu“ se zástupci tohoto odvětví.

V letošním únoru poté von der Leyen řekla, že Komise pracuje „na zintenzivnění dialogu“ se soukromým sektorem ohledně investic do zelené energie.

Doplňme, že média také mluví o roli průmyslu v případném příštím mandátu Ursuly von der Leyen, která opětovnou kandidaturu ohlásila 19. února. Ve stejné době se šéfka EK na pozvání belgického premiéra zúčastnila jednání se zástupci zejména chemického průmyslu, které probíhalo za zavřenými dveřmi. Z celého summitu nakonec vzešla Antverpská deklarace, kterou podpořili zástupci několika průmyslových odvětví. Hlavním cílem této deklarace je, aby v příštím unijním volebním období došlo k vytvoření Evropské průmyslové dohody, která by doplnila současnou Zelenou dohodu a zajistila tak lepší podporu průmyslu v EU.

Závěr

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v poslední době klade větší důraz na podporu průmyslu, s jehož zástupci v poslední době i jednala. V srpnu 2023 zmiňovala, že realizace Zelené dohody „vyžaduje intenzivnější dialog s průmyslem“, později také několikrát zopakovala, že Komise „pracuje na posílení dialogu“ se zástupci průmyslu a soukromého sektoru. Ve svých vyjádřeních tak sice explicitně neřekla, že se vedení EU s průmyslem „bavilo málo“, z jejích slov ale skutečně vyplývá, že dřívější komunikaci nepovažovala za dostatečnou. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Poslanec Evropského parlamentu Ondřej Knotek výrok zmiňuje v kontextu diskuze o tzv. přeshraničním uhlíkovém clu, které se vztahuje na „dovážené suroviny a výrobky ze třetích zemí, jejichž výroba je spojena se zvýšenou emisí skleníkových plynů“. Knotek se k tomuto mechanismu staví skepticky a podotýká, že ačkoliv některé státy mají podobný cíl v boji proti klimatické změně, cesta, jak jej dosáhnout, se liší. Jako příklad uvádí Austrálii, která podle jeho tvrzení hodlá být do roku 2050 klimaticky neutrální, v případě potřeby ale neplánuje zastavit energetické zpracování uhlí do roku 2049.

Austrálie a emise

Austrálie obsazuje přední příčky mezi všemi zeměmi v produkci emisí oxidu uhličitého (CO₂) na obyvatele. V roce 2022 se jednalo o 15 tun emisí CO₂ na obyvatele, což je například ve srovnání s Čínou téměř dvojnásobek. Na čelních místech se Austrálie dlouhodobě nachází i ve statistice, která vyčísluje množství emisí všech skleníkových plynů (včetně metanu a oxidu dusného) na obyvatele.

Podle zprávy energetického think-tanku Ember měla Austrálie v roce 2021 také nejvyšší emise CO₂ z uhlí na obyvatele mezi zeměmi G20, a to i přes pokroky v oblasti solární a větrné energie. Ember zároveň zemi kritizuje za vývoz zásob uhlí do zahraničí, což dlouhodobě přispívá k růstu emisí. Austrálie je totiž po Indonésii druhým největším exportérem uhlí na světě.

Uhlíková neutralita do roku 2050

V říjnu 2021 tehdejší premiér Scott Morrison zveřejnil plán, ve kterém se Austrálie zavázala do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí uhlíku – tedy že stát bude do ovzduší vypouštět stejné množství oxidu uhličitého, jaké z ní bude odstraňovat, a výsledná bilance tak bude nulová. Tím se Austrálie připojila k řadě dalších států, které usilují o uhlíkovou neutralitu. Odborníci a opoziční představitelé však zpochybňovali účinnost australské strategie především kvůli chybějícím průběžným cílům.

Morrisonův plán spoléhal především na investice ve výši více než 20 miliard australských dolarů do nových technologií, které by umožnily snížení emisí v následujících letech. Tehdejší premiér však neplánoval zastavit ani omezovat využívání fosilních paliv, aby dle jeho slov nebyla ohrožena konkurenceschopnost průmyslu.

V parlamentních volbách v roce 2022 po devíti letech zvítězila Labouristická strana a novým premiérem se stal Anthony Albanese. V září téhož roku australský parlament schválil vládou navrhovanou legislativu, která obsahuje závazek snížit emise všech skleníkových plynů (nejen oxidu uhličitého) o 43 % do roku 2030 a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Do roku 2030 Austrálie také plánuje dodávat 82 % elektřiny na australském národním trhu s elektřinou (NEM) z obnovitelných zdrojů.

Uzavření uhelných elektráren

Australský operátor trhu s energií (AEMO) vydal nový Plán integrovaného systému (ISP) pro rok 2024, který navrhuje efektivní rozvoj australského trhu s elektřinou v průběhu příštích 20 let (.pdf, str. 3, 7). Plán obnáší tři možné cesty, jak energetických cílů dosáhnout – skoková změna, postupná změna a vývoz zelené energie (str. 8).

Nejpravděpodobnějším scénářem je podle plánu tzv. skoková změna, která předpokládá vyřazení 90 % zbývajících uhelných elektráren v Austrálii do roku 2034 či 2035 a vyřazení celkové uhelné výroby do roku 2038 (.pdf, str. 9, 18).

Téměř stejnou pravděpodobnost ale plán uvádí i u tzv. postupné (progresivní) změny (.pdf, str. 8–9), která počítá s tím, že se množství elektřiny vyráběné z uhlí bude snižovat pomaleji. V úvahu totiž bere obtížnější ekonomické podmínky a pomalejší investování do moderních technologií (str. 40). Zmíněná varianta proto předpokládá, že se od roku 2040 do roku 2050 bude kapacita australských uhelných elektráren pohybovat stále okolo 3 GW (str. 9). Pro srovnání, česká uhelná elektrárna v Prunéřově má instalovaný výkon 0,75 GW.

Shrnutí

Australská vláda v čele s Anthonym Albanesem v roce 2022 v parlamentu prosadila legislativu, ve které se stát zavázal k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Podle Australského operátora trhu s energií existuje více možností, jak Austrálie této klimatické neutrality dosáhne. Jedna z variant, která reflektuje obtížnější ekonomickou situaci a pomalejší investování do nových technologií, opravdu počítá s tím, že některé uhelné elektrárny budou v provozu i v letech 2040 až 2050. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Ondřej Knotek (ANO) mluví o dostavbě bloků jaderné elektrárny Temelín, od které bylo v roce 2014 upuštěno v reakci na přístup vlády Bohuslava Sobotky. Ta se rozhodla negarantovat minimální výkupní ceny elektřiny, načež energetická společnost ČEZ, jež je většinově vlastněna státem, zrušila tehdy probíhající výběrové řízení. Europoslanec Knotek ale tvrdí, že váhavý postoj k projektu měly i starší vlády, během kterých se tendr zdržel.

Plán dostavby jaderné elektrárny Temelín

Výstavba jaderné elektrárny Temelín byla dokončena v roce 2002. V původních plánech se počítalo celkem se čtyřmi jadernými bloky, nakonec ale byly postaveny a zprovozněny jen dva. Zmiňme, že možnou dostavbu podporoval z pozice premiéra například Mirek Topolánek.

O dostavbě třetího a čtvrtého bloku se nicméně hovořilo už po spuštění elektrárny. ČEZ v roce 2011 (tedy během vládnutí Nečasova kabinetu) předal zájemcům zadávací dokumentaci k veřejnému výběrovému řízení na dostavbu bloků. Řízení se zúčastnily celkem tři subjekty: americký Westinghouse, francouzská Areva a konsorcium složené z ruských státních společností Atomstrojexport a Gidropress a z české Škody JS. Francouzská společnost ale byla později z tendru vyloučena a dál se tak rozhodovalo jen mezi zbylými dvěma subjekty.

Výkupní cena elektřiny

K výběru vítěze tendru mělo dojít v roce 2013. Vzhledem k postupnému poklesu velkoobchodních cen elektřiny se projekt dostal do bodu, kdy nebylo jisté, zda by investice byla pro ČEZ návratná. Začalo se proto hovořit o možné minimální výkupní ceně elektřiny, kterou by ČEZu garantoval stát.

O tomto možném schématu, kdy by stát dotoval ČEZu nízké ceny a při vysokých cenách by naopak ČEZ odváděl přebytky do státního rozpočtu, se mluvilo především v první polovině roku 2013. Vláda Petra Nečase samotný projekt dostavby podporovala, před svou rezignací nicméně nedošla k žádnému závěru ohledně státní garance minimální výkupní ceny elektřiny.

ČEZ v červenci 2013, kdy už vládl úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, oznámil, že o výherci výběrového řízení nerozhodne na podzim téhož roku, jak původně plánoval, ale až o rok později. Ředitel divize strategie ČEZu krok vysvětloval mimo jiné tím, že vláda do té doby nerozhodla o možné státní garanci minimální výkupní ceny elektřiny.

V roce 2014 o výkupní ceně elektřiny jednala vláda Bohuslava Sobotky, která se k této variantě postavila odmítavě. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš jednání komentoval slovy, že „si nemůžeme dovolit garantovat ceny elektřiny“. ČEZ následně zareagoval na postoj vlády tím, že celý tendr zrušil.

Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš přitom už před klíčovým jednáním vlády avizoval, že pokud společnosti nebude garantována minimální výkupní cena elektřiny v souvislosti s dostavením bloků, bude tendr pravděpodobně zrušen.

Závěr

Nečasova vláda tedy tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín opravdu zdržela, jelikož během svého působení nestihla projednat možnost zavedení minimální výkupní ceny elektřiny. Andrej Babiš jakožto ministr financí v Sobotkově vládě byl jedním z těch, kteří tyto ceny odmítli garantovat, což odůvodnil tím, že si to stát nemohl dovolit. Tato garance se přitom stala podmínkou ČEZu pro pokračování tendru. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že mezi Topolánkovým a Nečasovým kabinetem byla u moci ještě úřednická vláda Jana Fischera.

Europoslanec Ondřej Knotek říká, že Evropská komise zamýšlela prosadit návrh, který by od roku 2030 zakázal produkovat elektřinu z fosilních paliv. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zda EK takový cíl někdy zmiňovala.

Podle nejnovějších dat Eurostatu k roku 2021 pocházelo 37,9 % elektřiny vyprodukované v Evropské unii (EU) z obnovitelných zdrojů, 25,2 % elektřiny vyrobily jaderné elektrárny a 36,6 % bylo ze všech fosilních zdrojů dohromady, tedy např. z uhlí nebo zemního plynu.

Evropská komise (EK) si v rámci programu REPowerEU dala za cíl navýšit do roku 2030 kapacitu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na 42,5 %. Do roku 2050 si pak EK dala za cíl vytvořit klimaticky neutrální Evropskou unii, což znamená, že by členské státy vypouštěly do atmosféry pouze tolik emisí, kolik by byl kontinent schopen znovu absorbovat.

V žádném z cílů se ovšem nemluví o zákazu spalování fosilních paliv, ani o jejich naprostém nahrazení obnovitelnými zdroji. Ani v jiných dokumentech EK nemluví o takovém záměru. Taktéž v přehledu právních předpisů Evropské unie se žádný takový návrh nenachází a o tomto cíli nemluvila ani předsedkyně EK Ursula von der Leyen. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako nepravdivý.

Německý Spolkový účetní dvůr, ekvivalent českého Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), vydal na začátku března 2024 „Zvláštní zprávu o stavu provedení energetické tranzice s ohledem na bezpečnost dodávek, cenovou dostupnost a slučitelnost dodávek elektřiny s životním prostředím“ (.pdf). Adresoval ji oběma komorám německého parlamentu a vládě.

Zpráva uvádí, že německá energetická transformace nejde s ohledem na dodávky elektřiny podle plánu. Podle autorů „je ohrožena bezpečnost dodávek, elektřina je drahá a spolková vláda není schopna komplexně posoudit dopad energetického přechodu na krajinu, přírodu a životní prostředí“ (.pdf, str. 6).

Dokument kritizuje německou vládu i Spolkovou agenturu pro sítě (BNetzA), jejíž monitorovací zprávy považuje za zkreslené (.pdf, str. 28–29). Podle auditorů vychází pouze z nepravděpodobných „nejlepších“ případů, tzv. „best-case“ scenarios, zatímco prognózy jiných analýz jsou pesimističtější. Auditoři také uvádí, že podle Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) nejsou německé dodávky elektřiny do roku 2030 zajištěné (.pdf, str. 29).

Německá obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu tedy skutečně vydala zprávu, podle které zemi hrozí nedostatek energie. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Takzvaná mise s účelem hledání faktu proběhla pod záštitou Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského Parlamentu mezi 26. a 28. únorem v Praze. Členem uvedeného výboru je také český europoslanec Tomáš Zdechovský a Mikuláš Peksa jako tzv. stálý náhradník. Předsedkyní samotného výboru je Monika Hohlmeier z německé CSU. Cílem celé mise mělo být prozkoumání systému přerozdělování zemědělských dotací v Česku.

Program samotné mise byl předem uveřejněn na stránkách Evropského parlamentu. První den, konkrétně 26. února, byl v plánu jen samotný příjezd delegace. Následující den se mělo konat setkání s náměstkyní ministryně financí Lenkou Dupákovou. Rovněž se zástupci Asociace soukromého zemědělství, Senátu, neziskových organizací a investigativními novináři.

Poslední den, 28. února, proběhlo setkání s generálním ředitelem SZIF Martinem Šebestyánem a náměstkem ministra zemědělství Jiřím Šírem. Dále s ředitelkou Sekce koordinace evropských fondů a mezinárodních vztahů Ministerstva pro místní rozvoj Danielou Grabmüllerovou a se státní tajemnicí pro evropské záležitosti Milenou Hrdinkovou. Po setkání s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslavem Kalou následovala tisková konference.

Samotný premiér se setkání neúčastnil. I když podle slov Moniky Hohlmeier o to údajně usiloval a v předběžném programu mise byla schůzka s premiérem obsažena. Schůzku nicméně na poslední chvíli Úřad vlády zrušil, přičemž premiér Babiš podle informací Hospodářských novin v dopise vysvětlil, že tématu nerozumí, a tudíž by pro delegaci nebyl přínosný. Premiér později označil europoslance Peksu a Zdechovského za vlastizrádce a Moniku Hohlmeier za pomatenou. Svá slova o vlastizrádcích později přehodnotil na udavače.

Je pravda, že se mise účastnili europoslanci, kteří jsou členy opozičních stran. Europoslanec Zdechovský /KDU-ČSL/ na tiskové konferenci (čas 32:00) na konci samotné mise řekl, že mu bylo skutečně doporučováno, aby se mise neúčastnil. Nicméně hovořil o tom, že mu na kontrolní misi doporučovali nejezdit „kolegové z jiných politických stran“, čímž může mít na mysli jak české politiky, tak i kolegy z frakce Evropského parlamentu. Dále europoslanec Zdechovský dodal, že mu chodily výhrůžky, dokonce i smrtí. V tomto případě ale o politicích nemluvil. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Jediná tisková konference spojená s kontrolní misí (fact-finding mission) Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) Evropského parlamentu do České republiky se udála podle plánu v pátek 28. února 2020 v kanceláři EP v Praze. Europoslanci na ní prezentovali závěry mise.

Tisková zpráva z 26. února předem uvádí, že je třeba se na tiskovou konferenci předem akreditovat a že z této tiskové konference budou volně přístupné fotografie, video a audio záznamy. Videozáznam je přístupný právě zde. Ze záznamu je zřejmá přítomnost ČT a TV Prima, ČRo, časopisu Respekt a internetového deníku Forum 24.

Dle komisních materiálů přišla samotná kontrolní mise na agendu jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu dne 28. ledna 2020 včetně původního návrhu programu (.pdf), který zahrnoval i schůzi s Andrejem Babišem. Toto jednání je zachyceno na následujícím záznamu (9:08:28 až 09:18:15). Zde nepadlo o přítomnosti médií na tiskové konferenci nic.

Výbor pro rozpočtovou kontrolu (CONT) má za úkol chránit finanční zájmy Evropské unie, řeší záležitosti plnění, řízení a kontroly rozpočtu. Zároveň kontroluje Evropskou investiční banku či vztahy s Účetním dvorem.

Předně je však nutné vysvětlit, co europoslanec Knotek míní onou rezolucí. Dle vyjádření (čas 39:09) samotného výboru sepíšou jeho členové po konci kontrolní mise v ČR zprávu o této misi. Tato zpráva pak bude předložena Evropskému parlamentu, který na jejím základě může schválit rezoluci. V našem ověření jsme se tedy zaměřili na to, zda je obvyklé, aby členy kontrolní mise byli opoziční politici dané země. Právě tito členové mají totiž největší vliv na podobu závěrečné zprávy, od které se pak případně odvíjí znění rezoluce Evropského parlamentu.

Ve volebním období od roku 2014 do roku 2019 se ze 17 misí, které CONT provedl, pouze ve třech případech v delegaci objevil europoslanec navštívené země (.pdf, str. 103–105).

V roce 2015 navštívil výbor Německo. Vedoucí delegace přitom byla Ingeborg Gräßle, členka v Německu vládnoucí CDU, nejednalo se tedy o opoziční političku.

V roce 2016 v misi CONTu do Itálie byl součástí delegace italský politik Marco Valli. Ten v té době byl členem parlamentního opozičního hnutí Pěti hvězd (.pdf, str. 29, mezi volbami v roce 2013 a misí v roce 2016 proběhla změna vlády, hnutí ale nadále zůstalo v opozici).

V roce 2018 realizoval CONT misi do Řecka. Součástí delegace byl Notis Marias. Rok před tím Marias založil svou vlastní stranu The Alternative Road, která v té době nepůsobila v parlamentu.

Ze sedmnácti kontrolních misí, které CONT provedl mezi lety 2014 a 2019, byl pouze v jednom případě součástí delegace opoziční politik dané země. Bývá zvykem, že delegaci doprovází většinou vládní politici členské země, kteří jsou zároveň europoslanci, například Bronis Ropé v Litvě a Monika Smolková na Slovensku (.pdf, str. 103–105).

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu (EP) dne 17. prosince 2019 (video, čas 15:55:06), měla německá europoslankyně Monika Hohlmeier skutečně po určitý čas na saku připnutý odznak Milionu chvilek pro demokracii.

Součástí programu tohoto jednání EP byl také bod „Střet zájmů a korupce dotýkající se ochrany finančních zájmů Evropské unie v členských státech“. Při svém prvním a hlavním proslovu (video, čas 15:03:24) na plénu k tomuto bodu Monika Hohlmeier odznak na klopě neměla, na záznamu ze zasedání ji s ním lze spatřit až při jejím druhém vystoupení (video, čas 15:55:06).

Webu Demagog.cz se podařilo Moniku Hohlmeier kontaktovat a získat její vyjádření ohledně toho, zda odznak skutečně v EP nosila opakovaně, nebo jen jednou: „Odznak jsem měla připnutý jen při jedné příležitosti, dne 17. prosince 2019 během zmíněného plenárního zasedání (...) jen po několik minut.“

Odznak s logem Milionu chvilek pro demokracii měli na sobě při projednávání bodu o střetu zájmů také český europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa (video, čas 15:39:21), europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová (video, čas 15:48:54) nebo i německá europoslankyně Viola Von Cramon-Taubadel (video, čas 15:21:44).

V rozhovoru pro Český rozhlas Monika Hohlmeier později o tomto odznaku pronesla: „Jsme absolutně nestranní. Andreje Babiše jsem nikdy nepotkala, nic proti němu nemám. (…) Když v Evropském parlamentu kolegové donesou nějaké odznaky, je normální, že je nosíme. Chceme být k sobě přátelští.“ Pro Demagog.cz uvedla: „Dostala jsem ten odznak od kolegy s vysvětlením, že se jedná o symbol demokracie a vlády práva (...) Když mi kolega vysvětlil, že je to odznak občanského hnutí, které se účastní politické debaty v České republice, placku jsem si sundala.“

Nicméně se nám nepodařilo dohledat, že by Monika Hohlmeier odznak Milionu chvilek pro demokracii skutečně nosila „opakovaně“, jak ve výroku tvrdí Ondřej Knotek. Prošli jsme videozáznamy z plenárního zasedání Evropského parlamentu v časovém období od 1. listopadu 2019 do 6. března 2020. Při žádném ze svých dalších vystoupení před Evropským parlamentem však Monika Hohlmeier na sobě odznak s logem Milionu chvilek neměla.

A to ani při rozpravě dne 15. ledna 2020, kdy vystoupila při projednávání bodu „Obnovení trestního stíhání předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů“. Této rozpravy se účastnil i Ondřej Knotek. Na záznamu (video, čas 19:27:58) si lze všimnout, že Monika Hohlmeier má na saku připnutou růžovou stužku, kterou ten den nosili i někteří jiní europoslanci, nikoli odznak Milionu chvilek pro demokracii.

Prošli jsme všech 21 nahrávek jednání EP ze zmíněného období, a to i ty, na kterých Monika Hohlmeier nevystoupila s projevem na plénu. Kromě dne 17. prosince 2019, kdy měla odznak skutečně připnut, se na většině z nich objevuje bez odznaku, ve dvou případech jsme bohužel nenalezli záběr z dostatečné blízkosti a čtyř jednání se neúčastnila.

Protože dle našich zjištění, i dle slov samotné europoslankyně, měla Monika Hohlmeier při jednání Evropského parlamentu odznak Milionu chvilek pro demokracii připnutý jen jednou, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Ondřej Knotek zde mluví o kontrolní misi, jíž se účastnili europoslanci v čele s Monikou Hohlmeierovou, německou europoslankyní za CSU. Podle jejích slov bylo cílem kontrolní mise „připravit rezoluci o situaci v České republice“ a dále „aby všechny státy dodržovaly zásady právního státu. Aby každý člen vlády respektoval unijní finanční nařízení. Zvláště pak ti, kteří jsou odpovědní za rozdělování evropských peněz“. Kontrolní mise se účastnili europoslanci Tomáš Zdechovský /KDU-ČSL/ a Mikuláš Peksa /Piráti/.

Piráti mají v Europarlamentu jednu poslankyni, Markétu Gregorovou, a dva poslance, kromě Mikuláše Peksy ještě Marcela Kolaju. Německé Piráty zastupuje v Evropském parlamentu Patrick Breyer. Nepodařilo se nám ovšem najít, že by se některý ze tří europoslanců chlubil, případně používal slovní spojení jako: „zařídili jsme misi“. Následovně se například Mikuláš Peksa vyjadřoval ohledně mise na své facebookové stránce.