Přemysl Sobotka

Evropská unie může vydávat celkem pět druhů právních aktů. Státu jako celku se závazně a přímo dotýkají dvě - směrnice a nařízení.

Směrnice je právní akt, který stanovuje závazný výsledek, kterého má být státy dosaženo. Směrnice je do národních právních řádu implementována skrze národní legislativní postupy - každý stát může mít vlastní úpravu, která ovšem musí dosahovat stejného stanoveného cíle.

Nařízení je právní akt, který je přímo a v celém svém znění závazný pro všechny členské státy. Po schválení evropským legislativním procesem a nabytí účinnosti je na celém území EU platný a závazný, má přednost před případně odlišnou národní úpravou.

Přemysl Sobotka tedy sice nepřesně uvádí terminologii jednotlivých právních aktů, co se však týče jejich různých účinků, má pravdu.

Článek 63 Ústavy popisuje pravomoci prezidenta republiky, z nichž jedna je skutečně jmenování soudců. Pro informaci doplňujeme, že tato pravomoc podléhá kontrasignaci.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož trestní zákoník byl přijat 8. ledna 2009 a účinnost nabyl od 1. ledna 2010.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož české právo skutečně není založeno na precedentech a judikáty nepředstavují autoritativní prameny práva, výjimku tvoří pouze publikovaná judikatura Ústavního soudu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož byly podniknuty kroky směrem k omezení poslanecké a senátorské imunity.

Konkrétně byl Senátem 19. července 2012 přijat Návrh senátního návrhu ústavního zákona, senátorky Soni Paukrtové, senátora Miroslava Antla a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, kterým se poslanecká a senátorská imunita a imunita soudců Ústavního soudu omezuje pouze na dobu výkonu mandátu.

Na základě dohledaných informací o průběhu schvalování důchodové reformy hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako zavádějící. Prezident Klaus sice zákony nevetoval, nicméně je ani nepodepsal. Tak mohly sice vstoupit v platnost, nicméně nelze mluvit o "normálním schválení".

Na webu Senátu ČR či Poslanecké sněmovny naleznete stránky věnované Návrhu zákona o důchodovém spoření (PS) a Návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření (PS). Oba dva zákony byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a jsou tedy platné, přičemž jejich platnost je od 1. ledna 2013, jak se můžete dočíst v Senátním tisku č. 190 popř. 191, které jsou dostupné na výše odkazovaných stránkách.

Na webových stránkách kanceláře prezidenta se můžeme v tiskové zprávě ze dne 24. září 2012 dočíst, že: " Loni jsem k předcházejícím zákonům týkajícím se změny důchodového systému, tedy k zákonu ze dne 6. listopadu 2011, o důchodovém spoření, později vyhlášenému pod č. 426/2011 Sb., zákonu ze dne 6. listopadu 2011, o doplňkovém penzijním spoření, později vyhlášenému pod č. 427/2011 Sb., zákonu ze dne 6. listopadu 2011, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákonu o doplňkovém penzijním spoření, vyhlášenému později pod č. 428/2011 Sb., svůj podpis nepřipojil. Vzhledem k tehdejším obstrukcím opozice jsem ale tyto zákony Poslanecké sněmovně přímo nevrátil. Dnes však nastala situace, kdy svůj postoj k navrhovaným změnám musím vyjádřit zcela jednoznačně."

Ve zprávě Důchodová reforma: Potopí ji veto prezidenta? na serveru duchodovareforma.cz se uvádí, co prezident vetoval: " Václav Klaus vytknul důchodové reformě absenci širšího konsenzu v odborné i politické sféře a vetoval dílčí část reformy, která technicky upravovala výběr pojistného do fondů II. pilíře. Veto tedy nemá vliv na důchodovou reformu jako celek, nedotkne se třeba vůbec reformy penzijního připojištění."

Samotné veto prezidenta Klause poslanci přehlasovali 7. listopadu 2012.

Podle dohledaných informací a zpravodajských článků hovoří Přemysl Sobotka pravdu, systém tzv. druhého pilíře (tedy soukromých penzijních fondů) v Maďarsku zrušen nebyl, reforma však doporučovala převést úspory zpět do státního systému.

Maďarský systém obsahující také pilíř spoření v individuálních penzijních fondech byl předmětem reformy vlády Viktora Orbána z roku 2010. Systém více pilířů byl zaveden v Maďarsku roku 1997 (další zdroj uvádí 1998). I když tento reformní krok je označován jako reforma systému, jedná se de facto o znárodnění úspor. Odhadem se mělo jednat až o 3 miliony občanů a v přepočtu o 270 mld. Kč.

Maďarští občané, kteří spoří na penzi v soukromých fondech, měli převést tyto úspory zpět do toho státního. To sice nebylo povinné (lidé směli v těchto fondech nadále zůstat, a pilíř tedy opravdu zrušen nebyl), může se však stát, že takový člověk poté nebude mít nárok na důchod ze státního pilíře (tj. až 70%).

Dle střední varianty poslední demografické projekce (.pdf) pro ČR Českého statistického úřadu z roku 2009 se bude tzv. Index ekonomického zatížení (který porovnává počet ekonomicky neaktivních osob ve věku 0-19 let a nad 65 let s počtem ekonomicky aktivní populace - ve věku 20-64 let) v roce 2030 rovnat 73 a v roce 2040 dosáhne hodnoty 80. To znamená, že na 100 ekonomicky aktivních obyvatel bude připadat v roce 2030 73 ekonomicky neaktivních, v roce 2040 pak 80 ekonomicky neaktivních osob.

Jelikož ale Přemysl Sobotka hovoří pouze o poměru ekonomicky aktivní populace a důchodců, musíme se podívat na konkrétní data v tabulkové (viz. Tabulka 2, xls.) části zmíňované projekce. Za dvacet let, tedy v roce 2032, bude dle střední varianty projekce v ČR 2 582 762 osob nad 65 let a 6 286 549 (po součtu hodnot v příslušných buňkách) osob ve věku 20-64 let. Na jednu ekonomicky aktivní osobu bude tedy připadat 0,41 osob nad 65 let. Jinak řečeno, na jednoho důchodce bude připadat 2,4 ekonomicky aktivních osob.

V roce 2042 by pak dle střední varianty prognózy měl počet osob nad 65 let činit 3 046 955, ekonomicky aktivních osob by mělo být 5 912 419. Na jednoho ekonomicky aktivního by tedy připadalo 0,52 osob starších 65 let.

Bohužel tato čísla jsou velmi hrubá, jelikož nehovoří o skutečně výdělečně činných osobách a důchodcích.

Další prognóza (.pdf), zveřejněná na stránkách Ministerstva financí, dochází k podobným závěrům jako výše uvedená studie ČSÚ, ačkoliv se zaměřuje na poměr odlišně věkově vymezených skupin: skupiny obyvatel ve věku 15-59 let a skupiny obyvatel nad 60 let (viz. obr. 21 na str. 26).

Na stránkách VŠE lze dohledat článek (.pdf) z roku 2011, ve kterém se autoři snaží o lepší aproximaci počtu důchodců. Tento počet odhadují ve vztahu k současnému nastavení věku odchodu do důchodu. V tabulce 7 uvádějí, že v roce 2030 by v případě střední varianty na jednoho důchodce připadalo 1,96 zaměstnaných osob, v roce 2040 potom 1,86.

Nakonec na stránkách MPSV, kde se autoři důchodové reformy vyjadřují k demografickému vývoji populace, je uvedeno, že v roce 2050 bude na jednoho důchodce připadat přibližně 1,2 ekonomicky aktivních lidí - plátců sociálního pojištění.

Na základě těchto veřejných zdrojů tedy hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako nepravdivý. Nepodařilo se nám dohledat žádnou prognózu, která by uvedená data potvrzovala.

Na základě dohledaných informací o vývoji státních rozpočtů České republiky hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako pravdivý.

Souhrn jednotlivých státních rozpočtů ukazuje, že výrok Přemysla Sobotky je pravdivý, neboť v roce 1996 byl fakticky naposled rozpočet vyrovnaný. Tedy plánovaně vyrovnaný byl i v dalších letech, nicméně reálně posledním byl ten z roku 1996. V dalším souhrnu lze dohledat graf, který toto tvrzení dokládá. Zákon o státním rozpočtu na rok 1996 uvádí vyrovnané příjmy i výdaje ve výši 497 641 000 000 Kč.

Lisabonskou smlouvou bylo zahraniční zastoupení a reprezentace EU sdruženo pod nově vytvořenou Evropskou službu pro vnější činnost. Tato má na starosti všechny delegace Evropské unie jak v zahraničních zemích, tak u mezinárodních institucí. Podle jejích stránek disponuje vnější činnostu EU sítí 140 zastoupení. Na jednotlivých zastoupeních samozřejmě může pracovat více diplomatů, jako například zastoupení EU v USA (ang.), kde pracuje z celkového počtu 90 zaměstnanců 30 diplomatů. To zároveň ale svědčí i o faktu, že ne všichni zaměstnanci pracující na delegaci jsou diplomaty. Nepodařilo se nám najít oficiální statistiku počtu zaměstnanců celé Evropské služby pro vnější činost, v článku z roku 2010 lze však najít plánovaná čísla - v roce 2010 pracovalo v celé službě 5 500 lidí, z nichž 3 000 byli místní síly. Zmiňuje se plánovaných až 7 000 zaměstnanců, z nichž ale jistě nebude 6 000 diplomatů - velkou část musí nutně tvořit i administrativní síly a další pozice nutné k chodu celé agendy i jednotlivých zastoupení.