Přemysl Sobotka

Podle dohledaných informací a zpravodajských článků hovoří Přemysl Sobotka pravdu, systém tzv. druhého pilíře (tedy soukromých penzijních fondů) v Maďarsku zrušen nebyl, reforma však doporučovala převést úspory zpět do státního systému.

Maďarský systém obsahující také pilíř spoření v individuálních penzijních fondech byl předmětem reformy vlády Viktora Orbána z roku 2010. Systém více pilířů byl zaveden v Maďarsku roku 1997 (další zdroj uvádí 1998). I když tento reformní krok je označován jako reforma systému, jedná se de facto o znárodnění úspor. Odhadem se mělo jednat až o 3 miliony občanů a v přepočtu o 270 mld. Kč.

Maďarští občané, kteří spoří na penzi v soukromých fondech, měli převést tyto úspory zpět do toho státního. To sice nebylo povinné (lidé směli v těchto fondech nadále zůstat, a pilíř tedy opravdu zrušen nebyl), může se však stát, že takový člověk poté nebude mít nárok na důchod ze státního pilíře (tj. až 70%).

Dle střední varianty poslední demografické projekce (.pdf) pro ČR Českého statistického úřadu z roku 2009 se bude tzv. Index ekonomického zatížení (který porovnává počet ekonomicky neaktivních osob ve věku 0-19 let a nad 65 let s počtem ekonomicky aktivní populace - ve věku 20-64 let) v roce 2030 rovnat 73 a v roce 2040 dosáhne hodnoty 80. To znamená, že na 100 ekonomicky aktivních obyvatel bude připadat v roce 2030 73 ekonomicky neaktivních, v roce 2040 pak 80 ekonomicky neaktivních osob.

Jelikož ale Přemysl Sobotka hovoří pouze o poměru ekonomicky aktivní populace a důchodců, musíme se podívat na konkrétní data v tabulkové (viz. Tabulka 2, xls.) části zmíňované projekce. Za dvacet let, tedy v roce 2032, bude dle střední varianty projekce v ČR 2 582 762 osob nad 65 let a 6 286 549 (po součtu hodnot v příslušných buňkách) osob ve věku 20-64 let. Na jednu ekonomicky aktivní osobu bude tedy připadat 0,41 osob nad 65 let. Jinak řečeno, na jednoho důchodce bude připadat 2,4 ekonomicky aktivních osob.

V roce 2042 by pak dle střední varianty prognózy měl počet osob nad 65 let činit 3 046 955, ekonomicky aktivních osob by mělo být 5 912 419. Na jednoho ekonomicky aktivního by tedy připadalo 0,52 osob starších 65 let.

Bohužel tato čísla jsou velmi hrubá, jelikož nehovoří o skutečně výdělečně činných osobách a důchodcích.

Další prognóza (.pdf), zveřejněná na stránkách Ministerstva financí, dochází k podobným závěrům jako výše uvedená studie ČSÚ, ačkoliv se zaměřuje na poměr odlišně věkově vymezených skupin: skupiny obyvatel ve věku 15-59 let a skupiny obyvatel nad 60 let (viz. obr. 21 na str. 26).

Na stránkách VŠE lze dohledat článek (.pdf) z roku 2011, ve kterém se autoři snaží o lepší aproximaci počtu důchodců. Tento počet odhadují ve vztahu k současnému nastavení věku odchodu do důchodu. V tabulce 7 uvádějí, že v roce 2030 by v případě střední varianty na jednoho důchodce připadalo 1,96 zaměstnaných osob, v roce 2040 potom 1,86.

Nakonec na stránkách MPSV, kde se autoři důchodové reformy vyjadřují k demografickému vývoji populace, je uvedeno, že v roce 2050 bude na jednoho důchodce připadat přibližně 1,2 ekonomicky aktivních lidí - plátců sociálního pojištění.

Na základě těchto veřejných zdrojů tedy hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako nepravdivý. Nepodařilo se nám dohledat žádnou prognózu, která by uvedená data potvrzovala.

Na základě dohledaných informací o vývoji státních rozpočtů České republiky hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako pravdivý.

Souhrn jednotlivých státních rozpočtů ukazuje, že výrok Přemysla Sobotky je pravdivý, neboť v roce 1996 byl fakticky naposled rozpočet vyrovnaný. Tedy plánovaně vyrovnaný byl i v dalších letech, nicméně reálně posledním byl ten z roku 1996. V dalším souhrnu lze dohledat graf, který toto tvrzení dokládá. Zákon o státním rozpočtu na rok 1996 uvádí vyrovnané příjmy i výdaje ve výši 497 641 000 000 Kč.

Výrok je na základě planého znění Ústavy hodnocen jako pravdivý.

Článek 56 Ústavy ČR, bod 5, konkrétně zní: " (5) Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů."

Podle informací serveru Aktuálně.cz se objevili mrtví petenti na podpisových listinách všech kandidátů.

Počet mrtvých petentů ve 2 vzorcích:

Jana Bobošíková 49

Vladimír Dlouhý 44

Miloš Zeman 30

Tomio Okamura 14

Jan Fischer 5

Vladimír Franz 3

Táňa Fischerová 2

Zuzana Roithová 1

Na základě informací z médií a stránek ministerstva vnitra hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ze všech kandidátů byli poslanci nebo senátory nominování pouze tři - Jiří Dienstbier, Karel Schwarzenberg a Přemysl Sobotka. Z těchto tří opravdu jako jediný sbíral rovněž podpisy občanů Jiří Dienstbier (informace o jeho nasbíraných podpisech například na serveru iDnes.cz a Rozhlas.cz). Jak ale vyplývá z již výše uvedeného odkazu na stránky ministerstva vnitra, a jeho informace o kandidátech, Jiří Dienstbier byl nominován senátory a podpisy občanů tak pro svou nominaci nevyužil.

Na základě výsledků průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění a agentury STEM hodnotíme výrok jako zavádějící. Senát si v poslední době udržuje větší popularitu, ale 7 až 8 let je přehnaný údaj.

Jak ilustruje například článek na serveru iHned.cz, popularita se často ztotožňuje s důvěrou obyvatel. Pro hodnocení výroku tedy použijeme výsledky průzkumů, hodnotících důvěru občanů v ústavní instituce, a to v období 2004-2012.

Agentura STEM provádí takové šetření jednou za čtyři roky. Dostupná relevantní data jsou tedy z let 2012, 2008 a 2004. (V tabulce uvádíme procento občanů, které důvěřuje dané instituci - určitě ano, spíše ano.)

STEM201220082004 PS24 %30 %42 %Senát28 %24 %20 %

Každý měsíc kromě letních provádí průzkum důvěry v ústavní instituce i Centrum pro výzkum veřejného mínění. V úvahu bereme výsledky od listopadu 2004 do listopadu 2012. Přehledy průzkumů, vždy pro celý uplynulý rok, jsou dostupné na stránkách CVVM (vše .pdf): 2012, 2011, 2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005. Pro přehlednost jsme pro vás vytvořily celkový dataset (.xls) s grafem vývoje popularity obou institucí.

I údaje CVVM vyvrací tvrzení Přemysla Sobotky - v období říjen-prosinec 2010 a listopad 2006 měly obě instituce popularitu stejnou; v září 2010, od května 2005 do září 2006 a od listopadu 2004 do února 2005 se Poslanecká sněmovna těšila větší důvěře než Senát.

Z dlouhodobého hlediska by se podle údajů CVVM dalo říct, že Senát je v malých procentech populárnější než Poslanecká sněmovna, ale není tomu tak stále. Období 7 až 8 let je tedy přehnané. Převažující prvenství si Senát udržuje až od začátku roku 2007, a to pouze podle výsledků CVVM. Podle agentury STEM by tento výrok mohl být pravdivý nejpozději po roce 2008.

Dle článku 68, odst. 2 Ústavy ČR: “Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.”

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je pravdivý, protože Ústavní soud má pravomoc zrušit zákony a nařízení, které vydá vláda a parlament, pokud dojde k názoru, že tyto nesouhlasí s ústavním pořádkem.

V článku 87 Ústavy ČR má Ústavní soud pravomoc zrušit zákon, který není v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Platy soudců byly původně počítány jako součin platové základny a platového koeficientu podle zákona č. 236/1995 Sb. Pro roky 2012 až 2014 bylo ale stanoveno zmražení platu na výši 56 849 Kč. Tuto změnu zákona Ústavní soud zrušil svými nálezy č. 267/2011 Sb. a č. 181/2012 Sb. Proti nim není možno odvolání, vláda i parlament tedy musí toto rozhodnutí respektovat.

Průměrná mzda státních zaměstnanců (ve veřejném sektoru - viz. graf ČSÚ) rostla plynule od roku 2005 do konce roku 2009 od začátku roku 2010 naopak plynule klesá.

Platy ústavních činitelů jsou mzdy zmraženy mimořádným ustanovením v zákoně, které zní:"Pro určení platu, popřípadě i některých náhrad výdajů se v letech 2008 až 2010 použije platová základna ve výši dosažené k 31. prosinci 2007." V dalších letech se pak plat ústavních činitelů nezvyšoval díky zdanění náhrad a plošnému snížení jejich platů o 5 %.

Tato opatření opatření působí dohromady pouze čtyři roky a ne šest, jak zmiňuje Přemysl Sobotka.