Robert Plaga

Česká školní inspekce (ČŠI) 17. března zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), která se věnuje distančnímu vzdělávání na základních a středních školách ve spojitosti s pandemií covidu-19. Zabývá se přesněji obdobím od září 2020 do konce února 2021 (.pdf, str. 8). K počtu dětí ze „sociálně nepodnětných rodin“, které se neúčastní distanční výuky, však tento dokument neposkytuje žádná konkrétní data a ani přesná srovnání se situací během loňského jara.

Pouze konstatuje, že „stále existuje i skupina žáků, kteří se on-line distanční výuky účastní nepravidelně nebo nepracují dostatečně, zejména z důvodu problémů v rodinách, zpravidla spojených s nízkou motivací ke vzdělávání či s nízkou podporou ze strany rodiny“ (.pdf, str. 10). Tento trend se pak dle ČŠI projevuje zejména na školách s obecně vyšším podílem žáků pocházejících ze „socioekonomicky složitějšího rodinného prostředí“. Tedy z rodin žijících v sociálně vyloučených lokalitách, rodin zatížených exekucí, rodin s nižším dosaženým vzděláním, s problematickým bydlením nebo s větším počtem dětí a nižšími příjmy (.pdf, str. 16).

Zpráva ČŠI (.pdf, str. 4) z května minulého roku poté pouze říká, že „nejsložitější situace je v tomto směru v regionech s nízkým socioekonomickým statusem a zejména ve vyloučených lokalitách“. Ovšem žádná konkrétnější čísla ve zprávě rovněž nenalezneme.

ČŠI dále ve zprávě z března 2021 k neúčasti těchto dětí na distanční výuce poměrně neurčitě uvádí (.pdf, str. 10): „Ze zjištění České školní inspekce ovšem jednoznačně plyne, že tam, kde školy hledají cesty, jak žáky s respektem k jejich velmi různým podmínkám vzdělávat, se to v mnoha případech i přes nepříznivé socioekonomické zázemí těchto žáků nakonec podaří, byť třeba ne v plné míře.“ Bohužel však toto tvrzení dále nerozvádí, a nedokážeme tedy posoudit, zda se v celkovém pohledu počet žáků ze „sociálně nepodnětných rodin“, kteří se neúčastní distanční výuky, snížil, či nikoliv.

Přiložený graf z březnové zprávy ČŠI (.pdf, str. 17) pak porovnává podíl zapojení žáků s nedostatečným socioekonomickým zázemím do on-line výuky podle jednotlivých typů škol. Z grafu lze vyčíst, že největší podíl žáků, kteří se neúčastní on-line výuky kvůli problémům v rodinném prostřední nebo kvůli nízké motivaci, je na středních odborných školách bez maturity. Téměř 90 % těchto škol zaznamenalo nějaký podíl nezapojených žáků, přičemž přibližně na pětině SOŠ bez maturity se z výše popsaných důvodů on-line výuky neúčastní cca 20 % žáků.

Nejlépe jsou na tom naopak podle zjištění ČŠI neúplné základní školy, z nichž pouze méně než 10 % zaznamenalo, že se žáci neúčastní on-line výuky z důvodů problémů v rodinném prostředí nebo nízké motivace.

ČŠI v tomto ohledu poznamenává, že se většinou jedná o žáky, jejichž vzdělávání je náročné i během běžné výuky, a tato situace dále zvýrazňuje rozdíly mezi žáky ze socioekonomicky slabších a silnějších rodin (.pdf, str. 10). 

Na prohlubování rozdílů ve vzdělávání během distanční výuky upozorňuje i šetření (.pdf, str. 7) společnosti PAQ Research z prosince 2020, které se zabývalo touto problematikou z pohledu rodičů (tedy nikoli z pohledu škol jako ČŠI). Podle této studie nemusí ani zlepšení distanční výuky na straně škol vést k většímu zapojení žáků z rodin, jenž čelí překážkám v technologickém vybavení nebo ve schopnosti rodin pomáhat dětem ve výuce (.pdf, str. 7).

Pro úplnost doplňme, že Česká školní inspekce ve své zprávě z března 2021 (.pdf, str. 10) zmiňuje také počty žáků, kteří se neúčastní distanční výuky vůbec, a to jak z důvodů námi zmiňované nedostatečné motivace a podpory ze strany rodin, tak ale i z důvodu chybějící digitální techniky (.pdf, str. 14). Žáků, kteří tak zůstávají zcela mimo vzdělávání, bylo podle České školní inspekce v dubnu 2020 přibližně 10 000 (.pdf, str. 10). ČŠI poté podle zprávy nepředpokládá, že se tento počet v únoru 2021 ve srovnání s jarem 2020 výrazněji a plošně snížil. Zdůrazněme, že se zmiňované číslo vztahuje obecně k dětem neúčastnícím se distanční výuky, nikoli tedy jen k dětem ze „sociálně nepodnětných rodin“.

Protože se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo nedohledat data ani tvrzení České školní inspekce, která by potvrzovala či vyvracela tvrzení ministra Plagy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Česká školní inspekce (ČŠI) 17. března 2021 zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), která se věnuje distančnímu vzdělávání na základních a středních školách v souvislosti s pandemií covidu-19. Tento dokument, jenž se zabývá především dopady mimořádných opatření na podmínky a průběh vzdělávání v distančním režimu (.pdf, str. 8), se pak vztahuje k období od září 2020 do konce února 2021.

Zpráva například uvádí (.pdf, str. 10), že se distanční výuky z technických důvodů neúčastní zhruba 50 tisíc žáků. Se školou však tito žáci spolupracují jinými cestami (například předáváním úkolů). Doplňme, že v porovnání s obdobím první vlny epidemie na jaře 2020 tento počet klesl, a to z původních 250 tisíc (.pdf, str. 10, 15).

Další skupina žáků se pak podle České školní inspekce on-line výuky sice účastní, ale nepravidelně nebo pracuje nedostatečně (.pdf, str. 10). Důvody jsou většinou problémy v rodině spojené s nízkou motivací ke vzdělání či malou podporou od rodičů. Zpravidla jde o starší žáky, jejichž vzdělávání je náročné i při klasické prezenční výuce. „Tato situace bohužel stále rozevírá vzdělanostní nůžky mezi žáky pocházejícími ze socioekonomicky silnějšího a socioekonomicky slabšího rodinného prostředí,“ dodává ve zprávě (.pdf, str. 10) ČŠI.

Uveďme také, že absolutní počty těchto žáků Česká školní inspekce v dokumentu neuvádí. Zpráva vyjadřuje určitá data, která se vztahují k procentu dětí (.pdf, str. 16–17), jež „se neúčastní on-line synchronní výuky z důvodu problémů v rodinném prostředí nebo nízké motivace“, z těchto informací však přesná čísla vyčíst nelze.

Plné zapojení všech žáků do distanční výuky se poté dle České školní inspekce (.pdf, str. 10) stále nedaří. Při tematickém šetření v dubnu 2020 ředitelé škol odhadovali, že žáků, kteří nebyli žádným způsobem zapojení do distanční výuky, bylo v té době přibližně 10 tisíc. I když podle dokumentu (.pdf, str. 14) v únoru 2021 někteří ředitelé uváděli snížení počtu takovýchto žáků, z celorepublikového hlediska podle ČŠI situace stále není dobrá (.pdf, str. 10). Inspekce ve zprávě mimo jiné píše, že nelze předpokládat, že „k výraznějšímu a plošnému snížení počtu žáků, kteří jsou zcela mimo vzdělávání, od školního roku 2020/2021 skutečně došlo“.

Podrobnější informace pak podle ČŠI budou k dispozici poté, co Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejní výsledky svého dotazníkového šetření z února 2021 (.pdf, str. 10, 14), které se na tuto problematiku rovněž zaměřovalo. Pro úplnost doplňme, že právě z jeho dat pravděpodobně vychází také tvrzení ministra školství Roberta Plagy.

Předně uveďme, že ministr Plaga tuto podmínku vztahuje na vyjednávání o rozpočtu v letošním i minulém roce. Konkrétně v námi ověřovaném rozhovoru uvedl (video, čas 25:20): „Já zopakuji 3 podmínky, které jsem měl při rozpočtovém vyjednávání už pro minulý rok a i pro letošní, a tou první bylo, že naplňuje programové prohlášení, těch 150 %, a tou druhou podmínkou, kterou jsem v tom vyjednávání měl, bylo, že porostou platy pedagogických pracovníků rychleji než ostatní platy ve veřejné správě.“

Na tiskové konferenci (čas 00:35) k zahájení školního roku hovořil Robert Plaga (ANO) o změnách, které pro školství plynou z nového přerozdělení peněz ve státním rozpočtu. „Jsem velmi rád, že se nám podařilo vyjednat desetiprocentní navýšení platů pedagogickým pracovníkům. [...] To, co jsem si předsevzal před jednáním o rozpočtu jako tři základní věci. To znamená, že bude splněn vládní slib. Také to, že platy ve školství porostou rychleji než v ostatních oblastech veřejné správy. [...] "

O svých prioritách mluvil ministr školství na konci srpna také s Českobudějovickým deníkem: „Pro vyjednávání rozpočtu na rok 2020 jsem si stanovil nejen plnění vládního prohlášení, ale také zachování rozdílu mezi tím, kolik se přidá lidem ve veřejné správě a kolik učitelům. To znamená, že když se v tom prvním segmentu navýší platy o dvě až čtyři procenta, u učitelů to bude o deset. Rozdíl tedy bude minimálně šestiprocentní. Tento systém by měl být zachován i do dalších let, aby se reálně zvýšila atraktivita učitelského povolání.“

Stejný plán Robert Plaga zmiňoval také v červnu letošního roku v rozhovoru pro Právo (jehož část publikoval server novinky.cz): „A zásadní také pro mě je, aby platy učitelů a nepedagogických pracovníků rostly rychleji než platy ve zbylé veřejné správě. Nyní se tam počítá s růstem o dvě procenta, takže deset procent pro učitele je v pořádku. Pokud by mělo dojít k pohybu ve veřejné správě, tak musí být růst u učitelů ještě vyšší."

Zda však podmínku, že platy ve školství mají růst rychleji než v ostatních odvětvích, prosazoval i v roce 2018, se nám z dostupných zdrojů nepodařilo dohledat, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.