Stanislav Mackovík

Jak dokumentuje například fanouškovský web Útvaru rychlého nasazení (URNA), Liberecký kraj skutečně vlastní zásahovou jednotku nemá a nejbližší je ta v Teplicích.

Prošli jsme tedy vystoupení poslance Mackovíka na plénu Poslanecké sněmovny. V těchto vystoupeních se věnuje například problematice zdravotnické záchranné služby, zřízení Krajského soudu v Liberci nebo situaci na Ukrajině. Vystoupení, ve kterém by žádal zřízení zásahové jednotky v Libereckém kraji se nám nepodařilo dohledat. Je ale možné, že se problematikou zabýval některý z výborů, jejichž je Stanislav Mackovík členem, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Martin Půta fakticky výrok poslance Mackovíka potvrdil v samotné debatě, když uvedl:

" Já se scházím s lidmi na všech možných různých místech, těch schůzek jsou stovky týdně a přiznám se, že když mi sekretariát řeší schůzku ze dne na den, tak jsem ochoten přijet třeba za starostou někam napůl cesty. Ostatně ty schůzky na benzinových pumpách, o kterých mluvil pan poslanec Mackovík, nebyly pouze v tomto případě. Na benzínové pumpě v Turnově jsem se opakovaně scházel, když se připravovala fúze turnovské nemocnice s lidmi (...) Nedělám to úplně často (scházení se na benzinové pumpě - pozn. Demagog.cz) , ale když jedete z místa A do místa B a potřebujete se s někým potkat a je to třeba v 7 hodin ráno, tak nenajdete moc míst, které jsou veřejně přístupné, kde můžete zastavit a potkat se s tím, s kým potřebujete mluvit. "

Kauza hejtmana Půty souvisí s údajně předraženou rekonstrukcí libereckého kostela Maří Magdaleny. Spolu s hejtmanem v kauze čelí obvinění dalších devět osob, mezi kterými figurují pracovníci stavební firmy Metrostav i zaměstnanci úřadu ROP Severovýchod, kteří se podíleli na zakázce a podle vyšetřovatelů si rozdělili 11 milionů korun, sám Půta pak měl dostat 800 tisíc. Čelí tedy obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku, poškozování finančních zájmů Evropské unie, podplácení a návodu ke zneužití pravomoci úřední osoby. Policie zmapovala, že se měl s pracovníkem Metrostavu Půta potkávat na čerpací stanici. Půta však obvinění odmítá a trvá na své nevině:

"Já předpokládám, že žijeme v zemi, kde člověka nemůžou odsoudit za něco, co neudělal. Zatím tomu věřím.""... trvám na svém prohlášení, že jsem nejen v případě projektu kostela Máří Magdalény v Liberci, ale ani nikdy jindy nepřijal úplatek ani jiné osobní zvýhodnění.“

Přesto svá prohlášení podle dostupných informací skutečně nikdy nepodpořil žádným důkazem.

Během voleb ještě zmíněný sponzor obviněný z korupce nebyl, po obvinění jeho chování hnutí odsoudilo a darované peníze mu vrátilo zpět na jeho účet.

Boj proti korupci skutečně Změna prosazuje dlouhodobě ve svém programu (.pdf), první část výroku tedy můžeme hodnotit jako pravdivou.

Dále se poslanec KSČM zmiňuje o podnikateli Tomáši Absolonovi, který jemu samotnému nabídl stotisícový úplatek, když pracoval jako ředitel záchranné služby Libereckého kraje.

Změna se od sponzora v následné tiskové zprávě distancovala a 16. září 2013 mu vrátila částku ve výši 30 tisíc korun, které spolku daroval Absolon v červnu 2012, tedy ještě před krajskými volbami (nemůžeme to však dokázat výpisem z transparentního účtu, kde lze naleznout jen záznamy od 15. února letošního roku). Aktuální příjmy na účtě také dokazují, že se Absolon svým příspěvkem zařadil mezi průměrné sponzory, nikoli velké, jak uvádí pan poslanec.

Absolon byl nakonec 24. dubna 2014 odsouzen k osmnáctiměsíčnímu podmíněnému trestu a k peněžní pokutě. Podle státního zástupce prý Absolon dokonce zvýšil svoji nabídku až na milion korun.

Změna pro Liberecký kraj nemohla před volbami tušit, že bude jeden z jejích sponzorů odsouzen za korupci, a vrácením sponzorského daru s mnohaměsíčním předstihem před odsouzením dala jasně najevo svůj postoj ke korupčnímu jednání.

Ředitelem Krajské nemocnice v Liberci je Luděk Nečesaný. Ten vedl libereckou nemocnici od roku 2007 do února 2011 a nyní opět od srpna 2013. V roce 2015 byl obviněn v souvislosti s údajným předražením dvou zakázek na vybavení kardiocentra a traumacentra liberecké nemocnice o 24 milionů korun. Těmito zakázkami z let 2008 až 2009 v celkové hodnotě zhruba 239 milionů korun se policie zabývá na základě trestního oznámení z roku 2012. Nečesaný, obviněný z přijetí úplatku, se rozhodl na post generálního ředitele rezignovat, dozorčí rada se však jednomyslně shodla na tom, že nevidí důvody pro změny v představenstvu nemocnice. Obviněna byla i Nečesaného manželka Šárka, která měla přes svou firmu Sarmed legalizovat peníze, které měl Nečesaný nelegálně obdržet. Za legalizaci výnosů z trestné činnosti ji hrozí tři až osm let za mřížemi.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ačkoliv není dostupná přesná citace zmiňovaného stanoviska, vymezovala se Změna pro Liberec před krajskými volbami i po nich ostře proti korupci. Je také pravdou, že lídři kandidátek jsou v současnosti trestně stíháni za trestné činy, které bývají řazeny mezi korupční. Hejtman Martin Půta je trestně stíhán pro přijetí úplatku a zneužití pravomoci, oba úmyslné trestné činy, doposud nebylo pravomocně rozhodnuto a dle zásady presumpce neviny je tedy nevinen. Vedle toho druhý lídr - Zuzana Kocumová - byla obžalována za porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ).

Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani korupční trestné činy. Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je přinejmenším řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Mezi znaky korupce podle odborné literatury totiž bezpochyby patří i porušení povinnosti. Nicméně při prověřování samostatného trestného činu není nezbytné prokázat pohnutku, není tedy třeba doložit, zda šlo o korupci či nikoli. Trestný čin, za který je Zuzana Kocumová obžalována, by tedy mohl, ale nemusí být považován za korupční. Zavádějící je tedy tvrzení, že se lídrů kandidátek dotkla korupce, neboť v případě Martina Půty jde sice o jasně korupční trestné činy, v případě Zuzany Kocumové však Mackovík zavádí k dojmu, že je stíhána pro korupční jednání, což nutně nemusí být pravda - možná korupční pohnutka nebude ani předmětem dokazování.

Dodejme, že v pokračování svého vystoupení pak Mackovík dodává, že neměl na mysli primárně Kocumovou, nicméně pak chybně zvolil slova "lídry kandidátek."

Koalice Změny pro Liberecký kraj a Starostů pro Liberecký kraj vznikla v Libereckém kraji po volbách v roce 2012 a jedním z jejích velkých témat byla právě korupce, respektive boj proti ní. Starostové sice v programu nemají o korupci ve svém programu nic, mluví v něm však o transparentnosti, účelnosti a nutnosti investic, průhledném zadávání veřejných zakázek. Změna naopak ve svých informacích (.pdf, str. 3) pro občany před krajskými volbami zmiňuje korupci a boj proti ní jako svůj hlavní cíl.

Koaliční smlouva (.pdf, str. 2, článek II) uzavřená mezi těmito dvěma politickými uskupeními po volbách dokonce obsahuje toto téma na prvním místě koaličních cílů. Podle této smlouvy měla vzniknout (a v roce 2013 vznikla) celá protikorupční strategie a Protikorupční komise rady Libereckého kraje. Tehdejší lídr hnutí Změna pro Liberecký kraj Jan Korytář odmítl místo v radě kraje, aby se mohl věnovat této komisi. Ta však byla hned následující rok zrušena.

Zavádějící je tedy výrok kvůli části, kde Mackovík naznačuje spojení Kocumové s korupcí.

Mackovík sice korektně popisuje to, že zmíněný zákon byl předložen a že ministr spravedlnosti jej narozdíl od vlády podpořil, stejně tak popisuje správně, že v dané věci byla podána interpelace, v dalších částech svého výroku se dopouští zavádění. Konkrétně zákon není předložen 3 roky, jak je naznačováno, ale "pouze" rok. Rovněž zužuje možnosti, za kterých může být tento návrh návrh předložen, když tvrdí, že je snad 3 roky nucen čekat, s čím přijde ve věci této konkrétní předlohy (tisk 539) vládní koalice.

V Poslanecké sněmovně leží sněmovní tisk 539, což je poslanecká novela zákona o soudech a soudcích. Tento návrh zavádí právě krajský soud v městě Liberec.

Důvodová zpráva (.pdf - str. 2 důvodové zprávy) návrhu konkrétně uvádí:

" Cílem navrhované právní úpravy je zřízení Krajského soudu v Liberci, který je sídlem Libereckého kraje, a zrušení pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci. V důsledku tohoto opatření se struktura krajských soudů přiblíţí struktuře vyšších územních samosprávných celků. Spolu s novým krajským soudem vznikne namísto pobočky Krajského státníhozastupitelství v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci i Krajské státní zastupitelství v Liberci. "

Tento návrh byl do Sněmovny podán8. července 2015.

Zřízení krajského soudu v Liberci skutečně Pelikán veřejně podpořil. Pro server Česká justice 5. února 2016 uvedl:

" Pokud jde o Liberec, my to podporujeme proto, že Liberec to z justičního hlediska má do toho Ústí opravdu hodně daleko. Nejenom, že je to dlouhá cesta, takže ta komunikace mezi těmi dvěma soudy je obtížná, ale i z hlediska jaksi socioekonomického jsou to dvě velmi různé oblasti a moc nám to tam dohromady nefunguje. A do toho ještě Ústecký kraj je hodně problematický z hlediska správy justice. Takže představa, že bychom té správě ulevili tím, že bychom od ní oddělili relativně bezproblémové Liberecko, nám dává smysl." Vláda k návrhu vyslovila skutečně nesouhlasné stanovisko (.pdf). Její výtky jsou zejména nekoncepčnost návrhu a pak také některé legislativně technické požadavky.

Je také pravdou, že téma zřízení krajského soudu v Liberci bylo tématem několika interpelací. Konkrétně poslance Václava Horáčka zvoleného v Libereckém kraji. Ten se na danou věc dotazou ministryně Válkové v únoru 2014. Tedy ještě před podanou poslaneckou novelou. Dále ve věci interpeloval ministra Pelikána i poslanec Mackovík v květnu 2016. V odpovědi Mackovíkovi Pelikán opětovně podpořil myšlenku zřízení soudu.

Aktuálně je třeba návrh navrhnout na zařazení na program schůze, což je věcí většiny ve sněmovně. Nejde tedy pouze o vládní koalici. Ovšem stejně tak mohl za celý rok zkusit prosadit bod na jednání poslanec Mackovík, neboť je to jeho právo (stejně jako dalších poslanců), které mu dává zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Toho Mackovík nevyužil.

Je tedy pravdou, že zákon, který má za cíl zřídit krajský soud v Liberci, byl již předložen. Vláda jej skutečně odmítla, byť ministr Pelikán s ideou jako takovou veřejně souhlas později vyslovil. Je také pravdou, že téma soudu bylo interpelováno. Zákon je ve sněmovně ovšem předložen "pouhý rok", Mackovík ve svém výroku naznačuje, že tento poslanecký návrh vláda již 3 roky ignoruje, reálně se tak děje po dobu jednoho roku. Sám také jeho předložení na plénum sněmovny nenavrhl, byť je to jeho právo a není nucen sedět a čekat, s čím přijde vláda. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

V Libereckém kraji ubylo (.pdf, str. 21) za letošní rok 76 interních lůžek. K poklesu došlo kvůli zrušení interních oddělení v Nemocnici s poliklinikou v Semilech a v Nemocnici Frýdlant. V obou případech byla oddělení uzavřena z důvodu nedostatku personálu.

Pozorovatelné je také celkové snížení počtu lůžek akutní péče, a to již od roku 2008.

Zdroj: Liberecký kraj (.pdf, str. 15)

Rozpočet zdravotnických zařízení za poslední 4 roky kolísal, oproti loňskému roku však značně poklesl.

Zdroj dat: Rozpočet Libereckého kraje

Média v únoru informovala o tom, že se Liberecký kraj potýká s vážným nedostatkem zdravotnického personálu. V liberecké nemocnici se mělo jednat o více než třicet sester. Nepodařilo se nám dohledat žádnou informaci o tom, že by jich mělo scházet sedmdesát.

Situace ve Frýdlantu se však podle posledních zpráv mírně zlepšila. Nedostatek lékařů a sester úspěšně řeší i nemocnice v Liberci. O omezování péče v Libereckém kraji informovala MF DNES, zpráva se však týká spíše uzavření oddělení ve Frýdlantu a nutnosti pacientů dojíždět do Liberce.

Výrok se zakládá na pravdě, situace v liberecké nemocnici však podle dostupných informací není tak kritická, jak tvrdí Mackovík. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Zuzana Kocumová byla roku 2012 zvolena do krajské rady Libereckého kraje. O dva roky později však byla ze své funkce radní resortu zdravotnictví odvolána. Poté dočasně převzal řízení resortu náměstek hejtmana Marek Pieter, nicméně již při jeho dosazení bylo jasné, že funkci přebírá jen na dobu dočasnou. Hned v únoru 2015 se pak novým radním stal Petr Tulpa.

V čele resortu zdravotnictví se tak od voleb v roce 2012 skutečně vystřídali tři radní, nejde ovšem o tak dramatickou fluktuaci, jak Mackovík předkládá - ve skutečnosti bylo odvolání dočasně vyřešeno dosazením náhradníka, který byl krátce nato řádně nahrazen jiným, dlouhodobě vhodným kandidátem. Mackovík tedy v tomto svém tvrzení zavádí.

Bývalý vedoucí záchranné služby Libereckého kraje a nynější poslanec měl pravdu, že se před několika lety hovořilo o přeplácení lékařů liberecké záchranné služby.

O nadprůměrných platech lékařů záchranné služby v Libereckém kraji informoval audit z roku 2013, na jehož výsledky upozorňoval Liberecký kraj i Česká televize. Z tzv. manažerského shrnutí (.pdf) vyplývá, že náklady na mzdy stouply v letech 2010-2013 o více než 25 %, průměrný plat lékaře tedy činil téměř 96 tisíc korun i s přesčasy. Audit upozornil i na další plýtvání a za těchto okolností byl Stanislav Mackovík odvolán ze své funkce vedoucího záchranné služby. První část výroku tedy hodnotíme jako pravdivou.

Ve Frýdlantském výběžku zajišť ovala tuto péči soukromá společnost, mediální zdroje však potvrzují její omezování.

Není možné zjistit, jak dlouho již lékaři záchranné služby ve Frýdlantu pracují a zda nebyla část z nich nahrazena lékaři odjinud. Vcelku výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože není možné doložit zejména informace o konkrétních lékařích působících v tomto regionu.

Výrok jako celek hodnotíme jako nepravdivý, ačkoli tvrzení o právním zakotvení je spíše pravdivý. Auditorská společnost, která forenzní audit prováděla, totiž oprávnění měla a byla i členem Komory auditorů. Naopak z veřejně dostupných zdrojů nelze doložit, že by stejné charakteristiky nesla zmíněná oponentní zpráva, kterou předložil Mackovík.

Co se týče právního zakotvení forenzního auditu, je situace poněkud komplikovaná. Audit byl zadán výzvou (.pdf) z 9. července 2013 a vypracován (.pdf) 5. listopadu 2013. V této době byly audity stále tzv. inominátní smlouvou, tedy relativně volným smluvním vztahem mimo literu zákona, kde se strany řídí primárně pravidly ve smlouvě. Nicméně často se odkazovaly skrze § 262 na obchodní zákoník, čímž přebraly některé jeho hlavní zásady (např. takto).

V téže době už však byl napsán, schválen a v platnosti nový občanský zákoník, který čekal na účinnost do 1. ledna 2014. Ten vymezuje právní rámec auditu v rámci smluv o kontrolní činnosti § 2652, přičemž takový vztah již nemá obchodněprávní rozměr. Forenzní audit je pak jeho zvláštní typ využívaný při podezření z protiprávní činnosti. Zadaný audit můžeme podřadit i pod "ověřování jiných ekonomických informací" podle zákona o auditorech (§2, písm. c), ten však nevymezuje vztah jako takový.

Ve skutečnosti tedy v tuto chvíli audit právně zakotven je a jde o standardní závazkový vztah, v době zadání a vypracování auditu se však opravdu řídil primárně smluvními ustanoveními. Přesné znění smlouvy o provedení auditu bohužel nemáme k dispozici, nelze tedy říci, nakolik byla smlouva vypracována z obchodněprávního charakteru.

Nepravdivé je stěžejní tvrzení výroku, a to stran nekompetentních osob, tedy že auditoři provádějící audit neměli auditorské zkoušky a nebyli tedy zapsáni v Komoře auditorů. Audit však neprováděly auditoři-fyzické osoby resp. OSVČ, ale auditor-společnost k tomu oprávněná podle zákona o auditorech (§3, odst. 2), a ta zapsaná v Komoře auditorů je a byla i v době vypracování auditu. Byla tedy plně oprávněná k vypracování takového auditu.

Pravdivým je tvrzení o počítání pneumatik, manažerské shrnutí auditu (.pdf, str. 66) skutečně obsahuje formulaci o "prostém odhadu", a to konkrétně: " Chybějící pneumatiky na skladě v porovnání s výpisem skladu: na skladě mělo být 226 ks pneumatik, prostým odhadem byl jejich počet jen cca 50 %."

Jako zmiňovaný protiaudit má Stanislav Mackovík patrně na mysli svoji Oponentní zprávu (.pdf), ze které však nejde zjistit, zda se jedná o skutečný audit, neboť neobsahuje žádnou informaci o společnosti, která audit měla vykonat či nějakou jinou informaci. V něm jsou vyvraceny některé ze závěrů z forenzního auditu původního a skutečně obsahuje informaci (.pdf, str. 29), že forenzní audit měl proběhnout za nestandardně krátký časový interval.

Firma NEXIA AP, a.s., která původní audit prováděla, se k této oponentuře vyjádřila, k dispozici je však pouze jeho shrnutí. V něm firma jednoznačně vyvrací námitky Stanislava Mackovíka. Zároveň je v dokumentu jeho oponentura označována pouze jako "jeho oponentní zpráva," a ne jako audit či protiaudit.

Stanislav Mackovík ve svém výroku zpochybňuje kvalitu a kompetenci auditorů zdravotní záchranné služby, přičemž ale nemá pravdu, když tvrdí, že ověřoval nekvalifikovaný auditor nezapsaný v Komoře. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.