Vojtěch Filip

Ministerstvo obrany uzavřelo v roce 2019 smlouvu na nákup armádních vrtulníků s americkou společností Bell. Konkurenční italský výrobce Leonardo následně podal žádost, aby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydal zákaz plnění této smlouvy, jelikož byla uzavřena dříve, než bylo rozhodnuto o jejich námitkách. 

Žádost společnosti Leonardo však byla Antimonopolním úřadem zamítnuta, jelikož „(…) uložení zákazu plnění smlouvy by znamenalo ohrožení existence širšího obranného nebo bezpečnostního programu, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů státu.“ Ministerstvo obrany tedy dostalo povolení k nákupu amerických vrtulníků za 17 miliard, a to navzdory přiznaným chybám.

Zakázkou na vrtulníky se začala v listopadu 2020 zaobírat také Evropská komise. 5. února 2021 ÚOHS za chyby při zakázce uložil Ministerstvu pokutu ve výši 550 milionů korun. Tato pokuta byla uložena nepravomocně. Ministerstvo obrany s rozhodnutím nesouhlasí a podá proti němu rozklad (.docx, str. 2).

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) prověřoval prostředky, které byly vynaloženy mezi lety 2017 a 2020 Ministerstvem obrany (MO) na výzbroj Armády ČR. Jednalo se o smlouvy na pořízení výzbroje a dalších náhradních dílů za více než 3,1 miliardy korun. NKÚ ve své zprávě (.pdf, str. 3) zmiňuje, že systém nákupů nebyl efektivní. 

„Do roku 2020 mělo MO v plánu nakoupit pro armádu útočné pušky s granátometem, odstřelovací pušky, přenosný protitankový raketový komplet a náhradu za ruční protitankovou zbraň. Nakonec ale pořídilo jen útočné pušky s granátometem a místo odstřelovací pušky modulární zbraňový komplet. Ostatní nákupy odsunulo do dalších let. MO tak nebuduje bojové schopnosti armády v požadovaném čase," píše v tiskové zprávě Nejvyšší kontrolní úřad.

Ministerstvo chybovalo (.pdf, str. 3) při specifikaci pořizované výzbroje, nebyl zajištěn (str. 4) dostatek náhradních dílů a výzbroj byla nakupována na etapy. Musela být tedy vypisována nová zadávací řízení, která se musela kvůli chybám často i opakovat. 

Problém byl rovněž při nákupu (.pdf, str. 5) nevhodných denních zaměřovačů ke kulometům, na což upozorňoval i Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Dále bylo doporučeno provést vojskové zkoušky s těmito zaměřovači, které ale ministerstvo, i navzdory původnímu plánu, neprovedlo. Celkově bylo za nevhodné příslušenství utraceno 3,37 milionu korun.

NKÚ dále zmiňuje, že na ověřování parametrů před nákupem výzbroje upozorňoval Ministerstvo obrany už v roce 2016. Náprava ale dle NKÚ nebyla ze strany resortu dostatečná. Změna vnitřních předpisů se začala připravovat až v průběhu kontroly v roce 2020.

Dalším problémem byl samotný systém nákupů. Podle kontrolorů se zakázky prodlužovaly, čímž se zvyšovala jejich cena a vzrůstala administrativní zátěž pro ministerstvo. Zakázky se následně opožďovaly oproti původnímu plánu.

Ministerstvo mělo také porušit (.pdf, str. 5) v několika případech zákon o zadávání veřejných zakázek. „Například tehdy, když zrušil zadávací řízení způsobem, který je v rozporu se zákonem. Nebo když uzavřel s dodavatelem smlouvu, která neodpovídala zadávacím podmínkám, a tím porušil i zásadu transparentnosti,“ dodal Nejvyšší kontrolní úřad.

Ministerstvo obrany následně zveřejnilo vyjádření, kde nesouhlasí s některými závěry NKÚ. Zmiňuje, že znění zprávy NKÚ je zkreslující a neobjektivní. „Na základě vzorku několika zakázek nelze souhlasit s tvrzením, že vyzbrojování se prodlužuje a prodražuje a resort obrany nebuduje bojové schopnosti armády v požadovaném čase. Naopak, modernizace v posledních letech pokračuje historicky nejvyšším tempem a dle plánů a potřeb Armády ČR,“ doplnilo Ministerstvo obrany.

Ministerstvo taktéž uvádí, že kontroloři prověřovali smlouvy v hodnotě 3,1 miliardy korun. Neúčelně vynaložené prostředky v hodnotě 3,37 milionu korun jsou podle MO tedy jen tisícinou z celkové částky.

Poslanecká sněmovna 11. února hlasovala o dvou návrzích ohledně prodloužení nouzového stavu (NS). Pro první návrh předložený vládou týkající se prodloužení NS o 30 dnů, tedy do 16. března, hlasovalo 48 poslanců ANO a ČSSD. Proti se vyslovila opozice, KSČM a nezařazení poslanci.

Druhý návrh poslance Stanislava Juránka měl nouzový stav prodloužit o 14 dní, tedy do 28. února. Pro tento návrh hlasovalo opět 48 poslanců, KSČM se při tomto hlasování zdržela.

Nouzový stav tak nebyl poslanci prodloužen a měl skončit o půlnoci 14. února, ale vláda na žádost hejtmanů, kteří jsou zástupci primárně opozičních stran, vyhlásila navazující nouzový stav do 28. února.

Vojtěch Filip tedy pravdivě uvádí, že hejtmani z opozičních stran vládu požádali o prodloužení nouzového stavu. Filipův obrat, že tyto strany „nebyly schopny udělat nic jiného“, nepovažujeme za doslovné tvrzení, a jako takové jej nehodnotíme.

Dodejme, že ústavnost prodloužení nouzového stavu tímto způsobem zpochybnilo hned několik ústavních právníků (např. Jan Wintr, Jan Kysela) či odborník na zdravotnické právo Ondřej Dostál a předseda Senátu Miloš Vystrčil, ten napsal vládě otevřený dopis. Senátoři podali stížnost k Ústavnímu soudu kvůli vyhlášení NS. Soud tuto stížnost z procesních důvodů odmítl, uvedl však, že obcházení sněmovny a opětovné vyhlášení nouzového stavu na žádost hejtmanů není možné (.pdf, str. 7). Za neústavní pak takové vyhlášení nouzového stavu prohlásil i Městský soud v Praze.

Bezpečnostní informační služba (BIS) je „zpravodajská instituce českého státu, která působí uvnitř jeho území“. Funguje podle zákona č. 154/1994 Sb., o bezpečnostní informační službě, a „řídí a kontroluje ji vláda ČR. (…) Zjištěné informace BIS předává prezidentu republiky, vládě (předsedovi vlády a jednotlivým ministrům), státním a policejním orgánům“.

Podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, „za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje ji vláda.“ Ředitel BIS je pak vládě přímo odpovědný.

Kontrola nad BIS je stanovena dle zákona č. 153/1994 Sb.:

„(1) Činnost zpravodajských služeb podléhá kontrole vlády, Poslanecké sněmovny a Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky (dále jen „orgán nezávislé kontroly“). Rozsah a způsob kontroly zpravodajských služeb stanoví tento nebo zvláštní zákon.

(2) Poslanecká sněmovna vykonává kontrolu činnosti zpravodajských služeb prostřednictvím svých k tomuto účelu zřízených zvláštních kontrolních orgánů.“

Zvláštním kontrolním orgánem Poslanecké sněmovny PČR, zřízeným ke kontrole činnosti BIS, je Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Je tedy pravdou, že kontrola či dohled nad BIS nespadá do působnosti ministra zahraničí, nýbrž celé vlády.

Výrok odkazuje na glosu v týdeníku Respekt, ve které Ondřej Kundra popsal příjezd muže z Ruska s diplomatickým pasem, jenž měl v kufříku ricin (jed). Dále uvedl, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy. Těmito politiky měli být Ondřej Kolář a Zdeněk Hřib. Tyto informace Ondřej Kundra podepřel blíže nespecifikovanými zdroji Respektu. 

Ve výroku zmíněný Andor Šándor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby z let 2001 a 2002. Od roku 2003 působí jako poradce a analytik v oblasti bezpečnosti (projekt JAKPREZIT.CZ). Lze ho tedy považovat za experta na danou problematiku.

Jaroslav Štefec je dle zjištěných informací zbrojní a bezpečnostní analytik, bývalý vysokoškolský učitel a analytik Ústavu strategických studií, lze ho tedy v souladu s výrokem považovat také za experta na danou problematiku bezpečnosti. 

Jak Šándor, tak Štefec ve svých příspěvcích tvrdí, že informace popisované v Respektu by musely mít svůj původ přímo v ruské tajné službě (FSB – Federální služba bezpečnosti). 

Pro kontext výroku je dobré uvést, že Andor Šándor a Jaroslav Štefec jsou často citováni na alternativních webech (Sputnik.cz, pravyprostor.cz, parlamentnilisty.cz). Ve výroku je použito slovní spojení „náš Štefec“. Nepovedlo se nám však dohledat, zda je Jaroslav Štefec analytikem KSČM, nebo co tímto spojením Vojtěch Filip konkrétně myslel.

Jevgenij Nikulin je ruský hacker, který byl zatčen v České republice 5. října 2016. Byl dopaden na základě obvinění ze spáchání hackerského útoku na sítě LinkedIn, Dropbox a Formspring. O jeho vydání žádaly jak USA, tak i Rusko. Ruská žádost byla založena na údajné krádeži z roku 2009. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán nakonec rozhodl o vydání Nikulina do USA. Stalo se tak v noci na 30. března 2018.

Vojtěch Filip se vůči rozhodnutí bývalého ministra spravedlnosti Pelikána aktivně vymezoval již několikrát. Například hned 30. března 2018 se k celé situaci vyjádřil na svém Twitteru: 

Vlada CR se v jednom tydnu dvakrat zachovala v rozporu s principy mezinarodniho prava a zel take velmi lokajsky.Vyhostit diplomaty bez dukazu a vydat ciziho statniho prislusnika bez rozsudku jinam nez do zeme puvodu je vic nez za hranou dobrych https://t.co/zNUMSQJlSD je ostuda.

— Vojtěch Filip (@vojtafilip) March 30, 2018

Ústavní soud ČR 9. dubna 2019 rozhodl, že Robert Pelikán pochybil, když rozhodl vydat Nikulina do USA a přitom nepočkal na dořešení jeho žádosti o azyl. Vojtěch Filip se k tomuto rozhodnutí opět vyjádřil na svém twitterovém účtu:

Po více než roce Ústavní soud ČR rozhodl, že bývalý ministr spravedlnosti ČR 
R. Pelikán postupoval v případě pana Nikulina v rozporu se zákony. Jak jsem napsal na twitteru 30.3.2018 udělal naší zemi opravdu mezinárodní ostudu a zejména ohrozil naše vlastní občany v zahraničí.

— Vojtěch Filip (@vojtafilip) April 9, 2019

Pro úplnost uvádíme, že nehodnotíme faktičnost zmíněných tweetů Vojtěcha Filipa, pouze potvrzujeme, že se vůči vydání Jevgenije Nikulina do USA již v dané době vymezoval. 

KSČM získala letos ve volbách do Evropského parlamentu 6,94 % hlasů. Tento výsledek jí přinesl jeden mandát a europoslankyní se stala Kateřina Konečná. KSČM tak nedokázala obhájit zisk 10,98 % a 3 mandátů z předešlých voleb v roce 2014.

ČSSD se podařilo získat v letošních volbách do Evropského parlamentu pouze 3,95 % a nezískala tak žádný mandát. V předešlých volbách naopak získala 4 mandáty a 14,17 % hlasů.

Dle stanoviska 9. zasedání ÚV KSČM bylo svolání X. sjezdu reakcí na výsledky voleb, tento X. sjezd se odehrál 21. dubna 2018 v Nymburku (tedy ne v Praze, zde se poslanec Filip dopustil menší nepřesnosti, která není podstatná pro pravdivost výroku).

Dne 31. října 2017 prohlásil tehdejší místopředseda ÚV KSČM Josef Skála v rozhovoru (čas 10:16) pro DVTV: „...teď bude probíhat standardní série výročních schůzí, okresních a krajských konferencí. A ta bude mít dva úkoly. Za prvé vyhodnotit výsledky voleb a příčiny toho, co se stalo. A za druhé, nominovat lidi, kteří by nakonec na sjezdu byli zvoleni do vedení strany.“

Vskutku tedy došlo k prohlášení ze strany ÚV KSČM o jednání okresních konferencí po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017.

Dne 30. října 2017 v rozhovoru (čas 2:39) pro ČT24 Vojtěch Filip prohlásil: „Je samozřejmé, že takový propad nikdy KSČM neměla a je třeba to hodnotit, jestli to je věcí programu, jestli to je věcí vedení, jestli to je věcí kandidátů nebo volebních štábů...“

Po volbách tedy předseda ÚV KSČM naznačil, že je možná potřeba změny programu.

Nepovedlo se nám nalézt žádné přímé zmínky o novém krátkodobém a dlouhodobém programu KSČM před X. sjezdem. V usnesení (.docx, str. 2) X. sjezdu se však již zmiňuje, že sjezd ukládá nově zvolenému ÚV KSČM „zpracovat krátkodobý politický program (...)“ a „zpracovat aktualizaci programu KSČM (...)“.

Na X. sjezdu se také hlasovalo o zvolení nového vedení KSČM, tedy o členech ÚV. K tomu však došlo na většině polistopadových sjezdů KSČM.

Předposlední sjezd KSČM v Praze byl sjezdem IX. a konal se 14. až 15. května 2016. Na tomto sjezdu byli do vedení strany zvoleni následující:

• Vojtěch Filip, předseda ÚV
• Petr Šimůnek, 1. místopředseda ÚV
• Jiří Dolejš, místopředseda ÚV 
• Josef Skála, místopředseda ÚV
• Zdeňka Lišková, předsedkyně Ústřední revizní komise
• Helena Vrzalová, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise

Takto byly funkce obsazené až do X. sjezdu KSČM 21. dubna 2018, o kterém poslanec Filip v kontextu rozhovoru zřejmě mluví. Dopustil se však nepřesnosti, protože se tento sjezd odehrával v Nymburku, a nikoliv v Praze. Pro hodnocení výroku to však nepovažujeme za podstatné.
Zde byli do vedoucích funkcí strany zvoleni následující:

• Vojtěch Filip, předseda ÚV
• Petr Šimůnek, 1. místopředseda ÚV
• Stanislav Grospič, místopředseda ÚV 
• Václav Ort, místopředseda ÚV
• Kateřina Konečná, místopředsedkyně ÚV
• Marie Pěnčíková, předsedkyně Ústřední revizní komise
• Helena Vrzalová, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise

Z minulého období tak ve vedení strany zůstali 3 funkcionáři. Ve svých funkcích zůstali pouze Vojtěch Filip, Petr Šimůnek a Helena Vrzalová. Ostatní 4 členové vedení jsou noví.

V interpelaci ze dne 18. června 2019 (.pdf, str. 2) se předseda Filip obrátil na ministryni Maláčovou se čtyřmi otázkami, které se týkaly zejména „zavádění jednotného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí a postupného nahrazování informačních systémů společnosti OKsystem“.

V otázkách se Vojtěch Filip zaměřil na průběh zavádění Jednotného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí a dále na dodržování harmonogramu tohoto zavádění. V dalších otázkách se předseda Filip dotazoval na nekonzistenci dat informačních systémů nepojistných dávek z let 2011–2014, na průběh vyšetřování této nekonzistence a na její příčinu.

Ministryně Maláčová mu odpověděla 18. července 2019 (.pdf, str. 2–4). Zavádění klíčových částí Jednotného informačního systému podle ministryně probíhá podle plánovaného harmonogramu. K nekonzistenci dat podle Jany Maláčové došlo kvůli manuálnímu zadávání dat či špatné interpretaci dat systémem. Při této nekonzistenci podle vyjádření ministryně Maláčové „nedošlo k neoprávněnému vyplácení, nebo naopak nevyplácení finančních prostředků“. Vyšetřování vedl Úřad práce ČR. Tato problematika je prý stále prověřována, takže zatím není možné učinit konečné závěry. Ke své odpovědi připojila jako přílohu Aktuální informace o harmonogramu řešení ICT v resortu MPSV (.pdf, str. 5–7) s popisem zavádění klíčových částí Jednotného informačního systému.

Vojtěch Filip následně požádal (.pdf, str. 2) o zařazení své interpelace na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Věc byla projednávána v září letošního roku. Projednávání bylo přerušeno.