V tomto ohledu alespoň distanc od toho, že Česká republika hlasuje například jenom se Saúdskou Arábií, Katarem, případně nějakými ostrovními státy, a ocitne se na chvostu zahraniční politiky v celém Valném shromáždění OSN. A nemyslím tím jenom otázku hlasování o Palestině, která byla skutečnou ostudou.
Hlasování o postavení Palestiny v Organizaci spojených národů a jejího uznání jako nečlenského pozorovatelského státu rezolucí A/RES/67/19 (.pdf) proběhlo na plenárním zasedání Valného shromáždění OSN dne 29. listopadu 2012. Pro povýšení Palestiny do pozice nečlenského státu hlasovalo (.pdf, str. 12) 138 států, zdrželo se 41 a proti bylo devět. V tomto hlasování se Česká republika zařadila mezi 9 států hlasujících proti společně s USA, Kanadou, Izraelem, Panamou, Marshallovými ostrovy, Mikronésií, Nauru a Palau. Přestože jde o některé z nejmenších států, nelze říci, že by zde ČR hlasovala pouze s nimi (viz USA či Kanada), natož se Saúdskou Arábií nebo Katarem, kteří se vyslovili (.pdf) pro přijetí rezoluce.
Zda to bylo "skutečnou ostudou" je již na subjektivním hodnocení, nicméně pro úplnost lze uvést, že například členské státy Evropské unie nezaujaly jednotnou pozici (přestože pozice České republiky byla jednoznačně nejodlišnější). Ministerstvo zahraničních věcí informovalo ohledně pozice ČR před samotným hlasováním: " Česká republika v rámci jednání na mezinárodních fórech opakovaně zdůrazňuje, že jedinou cestou řešení blízkovýchodního konfliktu jsou přímá jednání palestinské a izraelské strany. Česká republika nepodporuje jakékoli jednostranné kroky, které nejsou nápomocny k vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu a dosažení trvalého míru na Blízkém východě ".
Ale ty přesuny ve druhém čtení neumožňují změnit ty základní čísla, to znamená příjmy, výdaje, deficit a příjmy obcí a krajů. Čili v tomhle už se nemůže ve druhém a ve třetím čtení změnit.
Výrok hodnotíme jako pravdivý podle informací z webových stránek Poslanecké sněmovny České republiky a zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech.
Státní rozpočet České republiky je upravován zákonem (.pdf) č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech. Prochází speciálním legislativním procesem, o rozpočtu rozhoduje v rámci Parlamentu České republiky pouze Poslanecká sněmovna.
V prvním čtení dochází skutečně ke schválení základních údajů, kterými jsou podle stránek Poslanecké sněmovny " výše příjmů a výdajů, saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů. " Poslanecká sněmovna může místo schválení doporučit vládě změny a v takovém případě stanoví také termín pro nový návrh.
Dále se uvádí: " Schválí-li Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, nelze je během jeho dalšího projednávání měnit. " Ve druhém čtení je možné předkládat pozměňovací či jiné návrhy, ve třetím čtení je navrhována oprava legislativně-technických a gramatických chyb či úprav vyplývajících z pozměňovacích návrhů, případně požádat o opakování druhého čtení.
Celý legislativní proces je přehledně zobrazen také v tomto grafu (.pdf).
No, tak zaprvé samozřejmě, že je to na optimistickém odhadu, je pravda. Ale zároveň, a to je mnohem podstatnější, ten rozpočet je postaven na zákonech, které schvalovala ještě vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska.
Návrh státního rozpočtu (.pdf, strana 3) na rok 2014, předložený v září Rusnokovou vládou, vychází z predikce růstu HDP ve výši 1,3 % HDP. Oproti původnímu rozpočtu sestavenému ještě v květnu pod vedením Miroslava Kalouska došlo k navýšení očekávaných výdajů i schodku, zároveň rozpočet počítá s vyššími příjmy díky lepší růstové prognóze z července.
Za optimistickou označil tuhle prognózu jak bývalý ministr Kalousek, tak současný šéf státní kasy Jan Fischer. Optimistická je i ve srovnání s prognózou odborů, které očekávají spíše „černou nulu“ (strana 8). Naopak červnová prognóza České národní banky předpovídala růst až 1,8 %.
Rozpočet byl převážně sestaven již za ministra Kalouska a skutečně tedy stál na zákonech schválených Nečasovou vládou, na jeho konečnou podobu však bude mít vliv zákonné opatření Senátu, předložené Rusnokovou vládou, které navýší platby za státní pojištěnce.
I s touto výhradou však hodnotíme výrok jako pravdivý, Nečasova vláda totiž nastavila daňový systém i většinu mandatorních výdajů.
Nejblíže samozřejmě podle principu poměrného zastoupení má tomu zvolení TOP 09 (řeč je o místopředsedovi poslanecké sněmovny - pozn. Demagog.cz), protože má 26 poslanců. My jsme měli v minulém období také 26 poslanců. Byli jsme vyřazeni, protože se ty hlasy rozdělily jinak.
Dle informací zjištěných na webu Poslanecké sněmovny hodnotíme výrok jako pravdivý.
Poslanecký klub TOP 09 a Starostové má v tomto období 26 poslanců. KSČM měla v období 2010-201 3 (do rozpuštění sněmovny) stejný počet - tedy 26 poslanců.
Posty (uvádíme zástupce strany v rámci celého období) ve vedení PSP obsadily ze zvolených subjektů nakonec ODS (Němcová, Pospíšil), ČSSD (Zaorálek, Hamáček), TOP 09 (Parkanová, Oliva) a VV (Klasnová).
Komunisté tedy nebyli ve vedení Poslanecké sněmovny zastoupeni, byť měli 26 mandátů, což odpovídá současné síle TOP 09. Výrok Vojtěcha Filipa tedy hodnotíme jako pravdivý.
Víte, tady je jednoznačné, že bývalá vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska připravila normu (občanský zákoník - pozn. Demagog.cz), ke které nebyly žádné procesní předpisy. A teprve po výměně vlády na ministerstvu spravedlnosti a po odchodu některých náměstků se začaly připravovat například spisové řády soudů, ty věci, které se týkají správních řízení, vůbec poplatků a podobně. (...) Například nařízení vlády, nebo vyhláška ministerstva spravedlnosti, to vůbec ta bývalá vláda nezvládala.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (tzv. nový občanský zákoník), byl schválen 3. února 2012, tedy v době vlády Petra Nečase.
Podle webu k rekodifikaci působila při Ministerstvu spravedlnosti komise pro rekodifikaci občanského práva již v devadesátých letech. Věcný záměr (.pdf) nového občanského zákoníku byl projednáván již v roce 2000 vládou Miloše Zemana. Přes dlouhodobost prací na novém zákoníku však závěrečná část procesu "připadla" na vládu Petra Nečase.
Ke zpoždění při přijímání doprovodné legislativy skutečně došlo. Některé doprovodné zákony byly však do Sněmovny předloženy již vládou Petra Nečase. Mezi těmito zákony byl také zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který zapracovává rekodifikační změny do občanského práva procesního, jedná se tedy o procesní předpis. V té souvislosti došlo také k navržení změn dalších procesních předpisů, občanského soudního řádu, insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích. Tyto procesní předpisy byly schvalovány dodatečně po schválení nového občanského zákoníku, opačný postup by nebyl z legislativního hlediska vhodný (není např. jasné, jaké pozměňovací návrhy poslanci u hlavní hmotné normy schválí).
Dále není z výroku poslance Filipa zřejmé, o kterém nařízení vlády nebo vyhlášce ministerstva hovořil. Požádali jsme jej proto o vyjádření. To zaslal v následujícím znění: Pro upřesnění hledejte spojitost mezi odchodem bývalého náměstka pana Korbela, jeho aktivitou na seminářích o novém O2 nebo prací náměstka pana Mlsny (bývalého ministra), který musel nehotové věci (zejména správní řád soudní) udělat v co nejkratším možném termínu. Případně se zeptejte paní ministryně v demisi JUDr. Benešové, k jakému datu ukončila smlouvu s panem Eliášem. Nejsem z těch, kteří by někoho chtěli veřejně zostouzet. Ale pravdu jsem musel alespoň nastínit. Tímto vyjádřením poslanec Filip příliš neupřesnil, o kterém nařízení či vyhlášce nehovořil.
Vojtěch Filip tedy tvrdí, že nebyly vládou Petra Nečase připraveny žádné procesní předpisy. Jelikož však bylo ve skutečnosti takových předpisů připraveno a předloženo Parlamentu hned několik, hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Václav MORAVEC: Ale vrátím-li to k té původní otázce, to znamená, že jste ještě nevzdali jako KSČM možnost schválení návrhu (občanský zákoník) v Poslanecké sněmovně ... Vojtěch FILIP: My jsme ten návrh dali hned v říjnu po volbách, kdy to umožňuje jednací řád, samozřejmě, protože nebyl předseda sněmovny, tak to vláda Jiřího Rusnoka nemohla obdržet, ten náš návrh obdržela až po jmenování po zvolení Jana Hamáčka předsedou Poslanecké sněmovny a vláda se k tomu nějak vyjádří.
Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme jako pravdivý, na základě dohledaného návrhu KSČM k občanskému zákoníku.
Skupina komunistických poslanců (Filip, Grospič, Bebarová-Rujbrová) předložila návrh na odložení (.pdf - celý návrh) platnosti občanského zákoníku na rok 2015. Tento návrh byl podán již 30. října (viz. předposlední strana návrhu).
Podle webu sněmovny byl tento tisk přidán do projednávání 27. listopadu, tedy skutečně hned po ustavení nové Poslanecké sněmovny.
Jan Hamáček je předsedou Poslanecké sněmovny od 27. listopadu 2013. Aktuálně je návrh postoupen vládě k vyjádření.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť KSČM návrh skutečně do Sněmovny předložila v termínu, kdy jí to dovolilo ustavení Poslanecké sněmovny. Aktuálně je návrh postoupen vládě.
Já jsem to nevzdal, já to nevzdal, protože já v každém případě budu požadovat na Jiřím Rusnokovi, aby co nejdříve odpověděl, protože o tom od září věděl, že takový návrh podáme a já jsem žádal, aby jedno z těch zákonných opatření bylo právě zákonné opatření Senátu, že se odkládá občanský zákoník.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož dle záznamu schůze Poslanecké sněmovny ČR, Vojtěch Filip skutečně zmínil možnost předložení zákonného opatření Senátu ČR, jímž by se odložila účinnost nového občanského zákoníku.
KSČM také skutečně podalo v říjnu návrh na odložení účinnosti NOZ o jeden rok, který byl ovšem zamítnut.
Zároveň pak Vojtěch Filip na 57. schůzi, která proběhla ve čtvrtek 8. srpna 2013, prohlásil:
"...Paní a pánové, nejde o žádný pohřeb. Jde samozřejmě o nové posouzení, protože vládě stačí předložit Senátu zákonné opatření, kterým se odloží účinnost, a budeme se o tom bavit znovu."
Pokud mluvíte o BIS, tak samozřejmě BIS nám už mnoho let říká o prorůstání korupce, popřípadě mafií do státní správy a samosprávy.
Na základě výročních veřejných zpráv BIS hodnotíme výrok jako pravdivý.
Například v kapitole 1.6 Organizovaný zločin výroční zprávy z r. 2006 se hovoří takto: „Vlivové skupiny regionálního i celostátního formátu zesílily v roce 2006 tlak na orgány státu a samosprávy zaměřený na získání výhod v soutěžích a výběrových řízeních o zakázky, majetek, dotace apod. S cílem získat určité výhody se rozvětvené klientelistické struktury se silným finančním zázemím snažily ovlivňovat rozhodování některých orgánů veřejné správy, legislativních orgánů i orgánů činných v trestním řízení." V kapitole 3.2 výroční zprávy z r. 2012 se BIS vyjadřuje takto: „BIS zaznamenala aktivity skupin působících nelegitimními metodami na rozhodování nejvyšších orgánů státní správy, samosprávy a legislativní proces v ČR způsobem, který negativně ovlivňoval výkon základních funkcí státu. Struktury organizovaného zločinu nejen nadále systematicky vyváděly prostředky z veřejných rozpočtů (např. prostřednictvím dotací, veřejných zakázek, outsourcingu veřejných služeb), ale zejména byly schopny ovlivnit důležitá rozhodnutí orgánů státu a samosprávy, která se týkala infrastrukturních projektů, dotačních programů, veřejných zakázek souvisejících s poskytováním veřejných služeb, či samotný legislativní proces." Že prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a samosprávy je dlouhodobým fenoménem, dokazuje další úryvek z již zmíněné kapitoly 3.2 o organizovaném zločinu: „Přestože tato zpráva popisuje zjištění, k nimž BIS dospěla v roce 2012, je třeba připomenout, že popisované jevy nelze v žádném případě považovat za „fenomén roku 2012“. Takové zjednodušení by bylo mylné a zavádějící, protože celá řada uváděných negativních jevů je v různých formách a podobách ve společnosti přítomna již minimálně od posledních let minulého století."
Podněty, které (BIS, pozn. Demagog.CZ) má nebo informace, které má, policii předávala, tak je předává soukromým bezpečnostním službám
Zdeněk Ondráček patrně naráží na kauzu úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma, a s tím související zadržení Víta Bárty a protikorupčního policisty Jana Petržílka.
Je pravda, že již od zveřejnění odposlechů v MF Dnes kolují spekulace, že BIS předala odposlechy Bártově ABL, což naznačuje i vývoj kauzy aktuálně vrcholící zadržením zmíněných mužů. Nicméně únik citlivých informací je stále v šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů a policie, nelze tedy porušovat presumpci neviny a tvrdit, že k takovému jednání skutečně docházelo. Navíc tvrzení, které poslanec Ondráček učinil na základě jednoho případu, je značně generalizující a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Přidáváme pro kontext ještě část znění zákona, kterým se předávání informací od zpravodajských služeb ošetřuje:
Dle § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, mohou zpravodajské služby - tedy i BIS - podávat informace pouze prezidentu republiky, předsedovi vlády, členům vlády nebo státním a policejním orgánům. Jak bylo zmíněno, BIS také dle § 18 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, podléhá kontrole Poslanecké sněmovny.
Zprávy BIS jsou stejné, řekněme, za posledních pět šest let jsou neměnné. Když se na to podíváte na ty zprávy BIS, aspoň ty, které jsou zveřejněny, ty úseky, tak se to tam překlápí každý rok.
Poslanec Ondráček hovořil o zprávách Bezpečnostní informační služby (BIS) v souvislosti s informacemi o prorůstání korupce a mafií do státní správy a samosprávy. Výroční zprávy BIS skutečně po dobu posledních pěti let popisují problém korupčního a podobného ovlivňování veřejných institucí obdobně , proto výrok považujeme za pravdivý.
Výroční zpráva za rok 2012 BIS k tomuto tématu uvádí například následující: Bylo by však velmi zjednodušující se domnívat, že se uvedený problém týká jen „nejvyšších pater“ veřejné správy. Opak je pravdou, s tímto problémem se lze setkat na všech úrovních veřejné správy, pouze v různém rozsahu. Bez nadsázky jde o celospolečenský problém prostupující všemi oblastmi financovanými z veřejných rozpočtů. (...) Společným rysem v těchto případech byla existence neformálních vazeb mezi zástupci dotčených státních subjektů a skupinami osob, které se z jejich činnosti snažily získat prospěch. (kap. 3. 1.) Výroční zpráva za rok 2011 obdobně: Zakázky provázely snahy dalších podnikatelských, lobbistických nebo zprostředkovatelských subjektů a uskupení ovlivnit proces zadávání na úkor státu. Někteří zadavatelé a uchazeči postupovali netransparentně a nezákonně. Přetrvávalo zvýhodňování předem vybraných dodavatelů a ovlivňování zadávacích podmínek v jejich prospěch, k čemuž docházelo na základě úzkých vazeb na zástupce zadavatele. (kap. 2. 1.) Výroční zpráva za rok 2010 v podobném duchu: Mezi časté jevy patřily provázanost veřejného zadavatele a uchazeče o zakázku, snaha o přidělení veřejné zakázky bez výběrového řízení, úprava zadávacích podmínek ve prospěch předem vybraného zájemce, nadhodnocování zakázky, ovlivňování členů hodnotící komise, nebo zadávání zakázek na nepotřebné služby. (kap. 1. 2.) Výroční zpráva za rok 2009 uvádí např.: Nejvýraznějším negativním jevem při správě státního majetku byly snahy některých podnikatelských a vlivových skupin získat prostřednictvím lobbistů vliv na významná rozhodnutí při správě státního majetku, zejména na přidělování státních zakázek či dotací. (kap. 1. 2.) Výroční zpráva za rok 2008 v tomto nevybočuje: Přetrvávajícím jevem, který má zásadní negativní vliv na hospodaření se státním majetkem, je působení různých podnikatelsko – lobbistických skupin. Tyto skupiny využívají nestandardních praktik od lobbismu na hraně zákona, klientelismu, až po klasickou korupci. (kap. 1. 2.)
