Nez.

Výrok ministra Žáka hodnotíme jako neověřitelný, neboť mediální vyjádření obou zainteresovaných stran jsou zcela protichůdné a není možné z veřejných zdrojů korektně určit, která ze stran mluví pravdu.

Miloslava Pošvářová, tehdy šéfka úseku kontroly kvality a hlava komise, jež připravovala podklady pro soud s Eurovií, odmítla vydat výsledky průzkumných sond managementu Ředitelství silnic a dálnic. To tvrdí vedení ŘSD. To Pošvářova kritizovala z nehájení zájmů státu a k tématu pro Česku televizi uvedla: "Odpovědnost vůči státu a daňovým poplatníkům je vyšší, než zodpovědnost vůči mému nadřízenému, a jestli že se domnívám, že by mohlo dojít k poškození zájmů státu, tak jsem oprávněna takto postupovat".

V rozhovoru pro Ihned.cz ale odmítla tvrzení, že by si výsledky expertízy vzala domů. Situace stojí na tvrzení proti tvrzení a proto jsme se rozhodli hodnotit výrok jako neověřitelný. Více světla do věci může vnést soud, M. Pošvářová totiž podala na vedení ŘSD žalobu.

Eurovia již v prosinci 2013 navrhla Ministerstvu dopravy opravy na D47, které by firma realizovala. Lidovky.cz ale medializovaly nevýhodnost této nabídky pro stát z důvodu úhrady nákladů na opravy ze strany Ředitelství silnic a dálnic. Ze stejných důvodů ŘSD nabídku nakonec odmítlo.

Ministerstvo dopravy v současnosti nakupuje značky s minimálním zabezpečením za téměř dvojnásobnou cenu, než je tomu v "evropském prostoru". Navíc MD dojednalo "slevu" oproti původním značkám s vyšším zabezpečením ve výši pouhé jedné koruny.

Podle serveru Česká pozice či Týden nakupuje v současnosti (informace k září 2013, ministr Žák ve studiu uváděl cenu 100 Kč za kus, tento údaj se nám ale nepodařilo potvrdit) nové "SPZ" skutečně za cenu v průměru 116 (tedy nikoliv 115, jak uvádí Žák) korun za kus. Tyto značky mají oproti původním minimum ochranných prvků. Ministerstvo tuto změnu obhajovalo nižší cenou.

Podle zmiňovaných kritiků, například podle Zbyňka Pařízka z firmy BAMAZ, je ale tato cena skutečně předražená. Podle něj lze nakoupit srovnatelné SPZ již od 1,89 EUR za kus, což při nynějším kurzu odpovídá necelým 52 korunám. Navzdory tomu, že se nám přímé srovnání s Německem dohledat nepodařilo, v "evropském prostoru" tedy česká cena (ať již se jedná o 116 či 100 korun) rozhodně srovnatelná není.

Úřad argumentuje, že dražší cena je způsobena vyšší kvalitou, není ovšem jasné, čím má být tato kvalita, s přihlédnutím k nižším zabezpečovacím prvkům, zaručena. Ministerstvo chce novým tendrem na dodavatele cenu snížit, nicméně podle zmiňovaného časopisu Týden by nová cena vzešlá ze soutěže mohla být paradoxně vyšší – až 158 Kč za kus.

Navíc co se týče uváděné současné ceny 116 Kč, Česká televize v září informovala, že u těchto značek bez ochrany (navíc vybrané v uzavřené soutěži) tvoří sleva oproti původním SPZ s vyšší mírou zabezpečení pouhou jednu korunu.

Pravdivost toho výroku potvrzuje článek 68Ústavy ČR: "(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů".

Základním předpisem upravujícím problematiku střetu zájmů je skutečně zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento zákon mimo jiné upravuje omezení některých činností veřejných funkcionářů a neslučitelnost výkonu funkce veřejného funkcionáře s jinými funkcemi.

Veřejným funkcionářem se rozumí také poslanec a člen vlády, což odpovídá současné, respektive předpokládané budoucí situaci Andreje Babiše. Podle ustanovení § 4 zákona nesmí člen vlády (nevztahuje se však na poslance):

a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, b) být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.

Tato omezení se nevztahují na správu vlastního majetku. Veřejní funkcionáři jsou povinni uvedené činnosti ukončit bez zbytečného odkladu poté, co začali vykonávat svou funkci, nejpozději však do 30 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li k ukončení činnosti z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě písemně informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující k ukončení činnosti.

Podle obchodního rejstříku je Andrej Babiš např. předsedou představenstva (statutárního orgánu) a zároveň jediným akcionářem akciové společnosti AGROFERT.

Pokud by se tedy A. Babiš stal členem vlády, požadavkem zákona je, aby opustil v zákoně uvedené orgány právnických osob. Diskutabilnějším již může být, kudy vede hranice mezi podnikáním, které zákon o střetu zájmů neumožňuje, a správou vlastního majetku, kterou zákon povoluje.

Na základě rozboru předmětného zákona hodnotíme výrok Jiřího Rusnoka jako pravdivý.

Rozhlas.cz shrnuje: „resort obrany si původně od Aera Vodochody koupil 72 strojů za více než 50 miliard korun.“ Jeden letoun tedy za přibližně 700 milionů. Nyní dojednávaný prodej se týká 28 bitevníků, jejichž cena (zdroj - Ministerstvo obrany ČR) má být „od 434 do 516 milionů korun podle jejich technického stavu.“ Hodnota jednoho stroje tedy vychází na 15,5 až 18,4 milionů Kč.

NákupProdejPočet letounů

7228Celková cena (v Kč)

> 50 mld.

434–516 mil.

Cena za jeden letoun (v Kč)

cca 700 mil.

15,5–18,4 mil.

Prodejní cena je tudíž zhruba 38 až 45násobně nižší, než byla cena nákupní. Výrok je tedy pravdivý.

Rozhlas.cz a iDnes.cz uvádí: „resort obrany si původně od Aera Vodochody koupil 72 strojů za více než 50 miliard korun.“ Armáda však využila pouze 24 nebo 28 letadel*, tedy 33,3 nebo 38,9 %.„Celkem 36 strojů je zakonzervováno,“přičemž „údržba nelétajících strojů ve vodochodském hangáru stála v letech 2006–2012 celkem 250 milionů korun.“Zbytek bitevníků byl vyměněn za letadlo Casa C-295 nebo rozebrán, jeden stroj havaroval.

Jiří Rusnok vyjadřoval značnou nejistotu ohledně přesného počtu využívaných letounů, když řekl „několik desítek, řádově, řekněme, tak polovinu.“ Výroku proto dáváme větší toleranci, a hodnotíme jej jako pravdivý, ačkoliv armáda využívá pouze 33,3 nebo 38,9 %* zakoupených bitevníků.

*) Jednotlivé zdroje se liší v přesném počtu nyní provozovaných bitevníků, kontaktovali jsme proto Armádu ČR se žádostí o správný údaj. Podle jejího vyjádření výrok upravíme. Neboť však Rusnok hovořil o řádovém údaji, nemá přesný počet vliv na pravdivost výroku.

Rozhlas.cz potvrzuje slova Jiřího Rusnoka: „Ministerstvo obrany se nepotřebných letounů L-159 snaží zbavit skoro deset let. Oslovilo desítky zemí, ale bez úspěchu. Až začátkem letošního roku o bitevníky projevila zájem americká firma Draken International. […] [M]ají zájem koupit až 28 těchto bitevníků“.

Společnost Draken International (ang.) skutečně spolupracuje s americkou armádou a je rovněž poměrně významná, protože je vlastníkem největší soukromé flotily taktického letectva na světě.

V roce 2012 se rezort obrany snažil prodat 8 letounů ve veřejné obchodní soutěži. Maximální nabídka tehdy činila 5,85 mil. Kč, a výrok je tudíž i v této části pravdivý.

Prezident jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem 25. června 2013 a pověřil jej sestavením „vlády odborníků“. Na tiskové konferenci po jmenování Rusnoka uvedl prezident Miloš Zeman, že právě jmenování vlády odborníků je jedinou cestou pro vyvolání předčasných voleb v České republice.

Prezident tak učinil i navzdory tomu, že Miroslava Němcová z ODS sehnala 101 podpisů (tedy většinu Sněmovny) pro podporu její případné vlády.

Přestože někteří tento krok (jmenování Rusnoka) označili za protiústavní, Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, toto nařčení odmítá. Připouští ale, že ze strany prezidenta republiky šlo nepochybně o krok značně neortodoxní, avšak nevybočující z platného ústavního rámce.

Stejně tak hovoří bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, která říká, že prezident neporušuje ústavní řád, ale spíše ústavní zvyklost, dle které by měl sestavením vlády pověřit relativního vítěze voleb.

Ústava (čl. 68) České republiky dává právo a povinnost prezidentovi jmenovat předsedu vlády a podle premiérova návrhu ostatní členy kabinetu. Může tak učinit dvakrát za sebou. Pokud první takto vytvořená vláda nezíská do třiceti dnů od jmenování důvěru sněmovny, jmenuje podruhé předsedu vlády, a pokud ani druhý pokus nevyjde, prezident musí na třetí pokus jmenovat osobu, kterou navrhne předseda sněmovny.

Vláda Jiřího Rusnoka nicméně nezískala v srpnu důvěru a usnesla se na demisi, kterou následně podal Rusnok do rukou prezidenta Miloše Zemana. Prezident se rozhodl vládu Jiřího Rusnkova nechat vládnout i bez důvěry (v demisi) do té doby, než bude po předčasných volbách vytvořena nová vláda. "Samozřejmě po volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné strany a budu se těšit na spolupráci s politickou vládou, která bude mít mandát provádět nezbytné reformy,"prohlásil Zeman.

Po volbách, které proběhly v říjnu roku 2013, uvedla mluvčí Jiřího Rusnoka Jana Jabůrková, že premiér plně respektuje výsledky letošních předčasných voleb. Nyní očekává, že lídři vedoucích stran vyjednají složení nové vlády a je připraven svůj úřad předat nové vládě vzniklé z demokratických voleb okamžitě, jakmile bude ustavena.

Celkově 7 členů Rusnokovy vlády kandidovalo ve volbách na kandidátních listinách politických stran. V jednotlivých volebních obvodech níže jmenovaní vedli vyjma ministryně spravedlnosti a ministra práce kandidátky "své strany". Nejvíce ministrů se ucházelo o hlasy za SPOZ (5), dále jeden za KDU-ČSL a jedna za ČSSD, jmenovitě se jedná o:

Martin Pecina – ministr vnitra (SPOZ)

František Koníček – ministr práce a sociálních věcí (SPOZ)

Miroslav Toman – ministr zemědělství (SPOZ)

František Lukl – ministr pro místní rozvoj (SPOZ)

Zdeněk Žák – ministr dopravy (SPOZ)

Tomáš Podivínský – ministr životního prostředí (KDU-ČSL)

Marie Benešová – ministryně spravedlnosti (ČSSD).