Nez.

Článek 33 Ústavy ČR dává Senátu pravomoc „přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona“. Tato opatření by pak musela být potvrzena novou sněmovnou a navrhovat je může pouze vláda, toto se tedy týká pouze nově předložených vládních návrhů.

Z toho vyplývá, že zákony, které by nyní chtěl Senát vrátit k novému projednání již rozpuštění Poslanecké sněmovně, takzvaně spadnou pod stůl. Viz shrnutí na zpravodajském webu České televize.

Jak shrnuje server ceskenoviny.cz, Česká republika už zažila rozpočtové provizorium dvakrát, jednou si krátkým obdobím rozpočtového provizoria prošla Československá republika.

Poprvé zažila Česká republika rozpočtové provizorium na počátku roku 1999, státní rozpočet byl tehdy schválen 15. ledna 1999. Druhé provizorium nastalo hned v roce 2000 a trvalo tehdy více než dva měsíce (zákon byl schválen 3. března).

Na základě dat (ang.) Eurostatu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Nejnovější dostupná statistická data pro rok 2011 ukazují, že v rámci České republiky je recyklováno 15 % z celkového objemu komunálního odpadu. Pro země EU-27 však tato hodnota dosahuje 25 %. Patnáct členských států EU si pak dle citovaných údajů vedlo lépe než Česká republika, dva státy stejně a pouze devět států hůře. V tomto ohledu se Česká republika tedy řadí do horší poloviny mezi zeměmi EU.

K podobným závěrům dochází i rozsáhlá analýza odpadového hospodaření v Evropě zpracovaná Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) (viz pdf., str. 13, ang.). V části dokumentu věnované jednotlivým státům (pdf., str. 8, ang.) je navíc predikováno, že Česká republika může v budoucnu v oblasti recyklace komunálního odpadu zaostávat za cílem stanoveným evropskými předpisy, tedy 50% míry recyklace komunálního odpadu do roku 2020.

Připravovaná aukce kmitočtů byla skutečně v březnu 2013 zrušena tehdejším předsedou ČTÚ Pavlem Dvořákem, údajně kvůli příliš vysokým cenovým nabídkám zúčastněných operátorů.

Jednání o vyhlášení nového výběrového řízení bylo zařazeno na program jednání vlády 9. srpna 2013 (bod 17), přizván byl i současný předseda ČTÚ Jaromír Novák. Jak říká Jiří Rusnok na tiskové konferenci (video, od 3:20) po pátečním jednání, „tento bod byl přerušen po dlouhé debatě“.

Současná vláda České republiky byla skutečně jmenována prezidentem Zemanem po demisi kabinetu Petra Nečase, který odstoupil na základě skandálu, spojeném se sledováním Nečasovy manželky vojenským zpravodajstvím.

Nepodařilo se nám také dohledat, že by od listopadu 1989 bylo vyšetřováno podobné zneužití vojenského zpravodajství jaké nyní prošetřuje ÚOOZ. Nicméně proces je stále ve fázi vyšetřování a platí tedy presumpce neviny a to, jestli došlo či nedošlo ke zneužití vojenského zpravodajství tedy nehodnotíme.

Co se týče části výroku týkající se ústavnosti jmenování vlády, tak tuto musíme hodnotit, jako neověřitelnou. Ani odborná veřejnost totiž nemá jasno v tom, zda prezident Zeman jmenováním vlády Jiřího Rusnoka porušil či neporušil ústavní zvyklost, viz předchozí hodnocení podobného výroku.

Podle dat ČSÚ hrubý domácí produkt ČR klesl ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 0,1 % už ve třetím čtvrtletí roku 2011. Ve 4. čtvrtletí roku 2011 mezičtvrtletně klesl opět o 0,1 %. Dále pak HDP klesal o 0,8 % (1. čtvrtletí 2012), 0,2 % (2. čtvrtletí 2012), 0,3 % (3. čtvrtletí 2012), 0,2 % (4. čtvrtletí 2012), 1,1 % (1.čtvrtletí 2013).

Pokles HDP ČR tedy nezačal ve čtvrtém čtvrtletí, ale už ve třetím. Podle prognózy ČNB bude pokles opravdu pokračovat a to meziročně o 1,5 %. S výtkou však hodnotíme výrok jako pravdivý.

Mezičtvrtletní vývoj HDP ČR

3. čtvrtletí 2011: -0,1 %4. čtvrtletí 2011: -0,1 %

1. čtvrtletí 2012: -0,8 %

2. čtvrtletí 2012: -0,2%

3. čtvrtletí 2012: -0,3%

4. čtvrtletí 2012: -0,2%

1. čtvrtletí 2013: -1,1 %

Vývoj státního dluhu 1993 - 2013 (dropbox - tabulka xls.) s přihlédnutím k predikci vývoje pro rok 2013, data Wikipedie.

Průměrný roční přírůstek státního dluhu v absolutních číslech (mld. Kč):

Klaus I: -1,2

Klaus II: 17,9

Tošovský: 21,6

Zeman: 50,3

Špidla: 98,5

Gross: 98,3

Paroubek: 111,3

Topolánek: 125,1

Fischer: 165,8

Nečas: 161,8 (s 2013 141,3)

Průměrný roční přírůstek státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (v procentních bodech):

Klaus I: -2,12

Klaus II: 0,30

Tošovský: 0,20

Zeman: 1,58

Špidla: 4,04

Gross: 2,10

Paroubek: 1,74

Topolánek: 2,52

Fischer: 4,16

Nečas: 4,56 (s 2013 3,50)

Údaje pro rok 2013 jsou pouhými predikcemi, schodek rozpočtu naplánovaný podle Zákona o státním rozpočtu České republiky pro rok 2013 může dosáhnout jiné hodnoty, stejně tak predikce ministerstva financí ohledně vývoje HDP mají jen omezenou přesnost. Proto tyto údaje a naše výpočty ve spojitostí s tímto rokem uvádíme, ale nezahrnujeme je do výstupu naší analýzy. V “kategorii” průměrného ročního růstu dluhu v absolutních číslech je Nečasova vláda v závěsu za vládou Jana Fischera na druhém místě. Pokud se však zaměříme na průměrný roční přírůstek státního dluhu v poměru k HDP, Nečasova vláda se (mimo jiné z důvodu poklesu celkového objemu HDP) stává vládou s nejrychlejším navyšováním státního dluhu v období samostatné ČR.

Čerpání fondů EU v rámci politiky soudržnosti skutečně patří v České republice k problematickým činnostem a Česká republika, jak například informuje server novinky.cz s odkazem na deník Právo, patří v čerpání evropských fondů mezi nejhorší země Evropské Unie.

S odkazem na Výroční zprávu (.pdf) Evropské komise o situaci informuje například server zprávy.e15.cz a konkrétně uvádí, že za rok 2012 byla Česká republika dokonce vůbec nejhorší zemí Evropské unie v dohledu nad čerpáním peněz z fondů. Fakt, že skutečně hrozí ztráta desítek miliard korun je dále popisován na serveru zprávy.e15.cz, neboť dle něj Česká republika obdržela pouze 54% (432 miliard korun) z celkové možné částky, kterou mohla mít země k dipozici. O sporném čerpání peněz z fondů informoval k 21. květnu 2013 také s odkazem na ČTK server deník.cz.

Na základě informací ze zpravodajských serverů a informacemi z Výroční zprávy Evropské komise (.pdf) hodnotíme výrok Jiřího Rusnoka jako pravdivý.

Nařízením vlády č. 210/2013 Sb. se s účinností od 1. 8. 2013 skutečně zvedla minimální mzda, konkrétně o 500 Kč na částku 8 500 Kč měsíčně.

Výrok Elišky Wagnerové ohledně evropského trendu zužování institutu parlamentní imunity hodnotíme podle dohledaných informací ze zpravodajských článků jako pravdivý, ačkoliv konkrétně oficiální stránky i dokumenty Parlamentu Spojeného království (Parliamentary Privileges: Current Issues (.pdf) a Parliamentary Privilege: Cm 8318 (.pdf)) mluví o připravovaných krocích týkajících se imunity svých členů především v souvislosti s jejich objasňováním, nikoliv zužováním.

Pro lepší pochopení situace je nutné připomenout, jak blíže uvádí například srovnávací studie (.pdf) Parlamentního institutu, že poslanecká imunita se dělí na dva druhy – na garanci „neodpovědnosti“ za svobodu projevu a hlasování na půdě parlamentu (tzv. indemita) a na garanci „nestíhatelnosti“ při provádění některých úkonů v právním řízení. V zemích Evropské Unie je indemita chápána podobně, naopak druhá část imunity je vykládána jednotlivými státy rozličněji.

Co se týče evropského trendu omezení imunity, tak například v roce 2009 italský ústavní soud zrušil zákon o imunitě čtyř nejvyšších představitelů státu (informuje server ceskenoviny.cz) a od září 2012 si poslanci na Slovensku zrušili trestněprávní imunitu (více na serveru aktualne.cz). V první polovině tohoto roku si také čeští poslanci, senátoři a ústavní soudci zrušili doživotní imunitu (blíže na serveru ihned.cz). Dle serveru Euroskop.cz je omezení imunity také aktuálním tématem v Polsku, kde chce premiér zamezit dalšímu zneužívání imunity polskými politiky, a to především při páchání dopravních přestupků.

Již zmiňované Spojené království se otázkou omezení imunity začalo intenzivněji zabývat od roku 2009, kdy byli čtyři členové parlamentu, dle oficiálních dokumentů království, obviněni z finančních podvodů. Oficiální zpráva (.pdf) z června 2013 ohledně imunity britských poslanců navazuje na zprávu z roku 1999, podobně ale jako studie (.pdf) věnována britskému parlamentu z roku 2012, má pouze formu informativní či doporučující s cílem (na straně 2) především objasnit stávající situaci.

Více se tématu porovnávání jednotlivých zemí Evropské unie na základě poskytování poslaneckých imunit zabývaly například Poslanecký institut nebo servery aktualne.cz a ceskenoviny.cz.