SOCDEM

Já si myslím, že je nepravdivá ta teze, že tady v této zemi nějaká relevantní část lidí se vzhlíží v Číně nebo nějakých východních impériích, to si myslím prostě, že pravda není.

Já jsem tam totiž dával stejný rozhovor (čínské televizi, pozn. Demagog.cz), ale myslím si, že obezřetněji. Protože to bylo tři čtvrtě hodiny v angličtině, to není legrace jako.

Před těmi pěti šesti lety, když jsme tyto vztahy navazovali a byla tam široká politická shoda, dokonce i ze strany opozice s Karlem Schwarzenbergem a dalšími. Všichni se shodli na tom, že není možné dále zamražené vztahy s Čínou, protože Čína je rozhodující v celé řadě věcí, ať se týká ekologie, budoucího průmyslu. A my jako Česko jsme v tom byli prostě černý vzadu. Vždyť Evropa přece v té době rozvíjela vztahy.

Když jsme dohodli, že budeme respektovat jednotnou politiku jedné Číny, tak jsme respektovali politiku evropskou a to je úplně něco jiného než ta čínská.

Tak já jsem apeloval na pana primátora Hřiba, aby se o tom bavil s ministerstvem zahraničí, aby pochopil, o co se jedná.

Já jsem to dokonce tehdy někdy tolikrát zdůrazňoval, že - ono to jde dohledat - že já vlastně jsem říkal, že my obnovujeme vztahy s Čínou ne kvůli úzce ekonomickým zájmům. Ale protože tvrdíme, že dneska celá řada našich partnerů, Francie, Německo, Polsko, v Evropě dneska mají určitou úroveň vztahů, kterou my nemáme. Že tam nešlo o to - a já jsem říkal, já nechci, to jsem říkal už tehdy -, mně nejde o to, abych za 5 let měl nějaké čísla. Já jsem říkal, že tady jde o něco zásadnějšího. Jde o to, že si myslím, že o budoucnosti světa bude rozhodovat to, jestli dokážeme nebo nedokážeme kooperovat s těmi, kteří jsou dneska významnými hráči.

A zároveň si myslím, že i to formálně špatně, protože na jedné straně já nevím o tom, že by Praha měla ve své koncepci budování nějakých takových monotematických čtvrtí, takže mi připadá, že Praha by měla mít nějakou představu, jak to chce rozšiřovat.

(...) nemáme Národní knihovnu, protože do Klementina se knihy nevejdou.

Jako opravdu pojďte se podívat na to otevírání Státní opery, když se tam chcete dostat, tak musíte jít přes strašný podchod a park s feťákama.

Protože já dneska vidím v tom rozpočtu, že Praha je město, které dává nejmíň na kulturu, protože všechny ty instituce platí stát. Národní divadlo platí stát. Tyhle velké instituce, kultura v Praze se platí státem, vydáváte nejmíň. (...) kraje dávají na kulturu všechny víc než vy, protože vaše klíčové instituce jsou prostě hrazené státem.