SOCDEM

Při hodnocení výroku vycházíme z dat Evropské komise o nemocenských dávkách v jednotlivých zemích EU.

Rakousko: Nemocenská se vyplácí od 4. dne nemoci. Strop pro nemocenskou je nastaven na 4 440 EUR měsíčně, příjem nad tuto hranici není při výpočtu brát v potaz. Během prvních 42 dní nemoci je vypláceno 50 % příjmu, další dny je to pak 60 % příjmu. Na základě pracovních dohod však může být až 12 týdnů vyplácen plný plat. (strana 9)

Německo: Nemocenská se vyplácí z pojistných fondů, platí se 70 % pravidelného příjmu. (strana 14)

Informace o případném zneužívání této nemocenské se nám nepodařilo dohledat. Rovněž ani to, zda s tímto argumentem operují kritici tohoto nastavení v obou jmenovaných zemích.

Podle aktuální zprávy Státního zdravotního ústavu z 19. týdne (k 16. květnu 2016) bylo v ČR zaznamenáno v sezoně 2015/2016 zatím 84 úmrtí na chřipku.

Ke konci loňské sezóny bylo zaznamenáno 56 úmrtí na chřipku, v sezóně 2013/2014 byl podle zpráv výskyt chřipky přímo ojedinělý.

Data o úmrtnosti podle nemocí sleduje i Český statistický úřad. Ten ve statistice zemřelých podle nemocí nabízí data mezi roky 2005-2014 (tato jsou nejaktuálnější). Na chřipku (v celkové statistice vedena jako J09-J11) umírá ročně (.xls) v průměru 72 osob.

Ve všech těchto případech se však jedná o úmrtí způsobená čistě chřipkou. Daleko vyšší počty uvádí Ministerstvo zdravotnictví jako úmrtí související s chřipkou, tedy případy, kde se k samotné chřipce přidávají další komplikace. Takových úmrtí jsou podle zprávy Ministerstva skutečně až dva tisíce ročně. Na základě těchto údajů tedy výrok hodnotíme jako pravdivý.

Česká republika, má ve srovnání s dalšími zeměmi EU jednu z těch nižších spoluúčastí zaměstnavatelů na nemocenském. Pro ilustraci je popsána situace několika Evropských zemí.

Česko

Pracovník má nárok na nemocenskou při dočasné pracovní neschopnosti “od 4. pracovního dne - 14. kalendářního dne = náleží náhrada mzdy (60 % redukovaného průměrného výdělku), a vyplácí jí zaměstnavatel, resp. u státních zaměstnanců náleží plat ve snížené výši (60 % platu),” (Portál veřejné správy)

Chorvatsko

V Chorvatsku platí zaměstnavatel nemocenskou při dočasné pracovní neschopnosti prvních 42 dnů a ne méně než 70% platu. Tedy výrazně vice než v ČR (server europa.eu).

Bulharsko

Pouhé první 3 dny jsou hrazeny zaměstnavatelem a to až do výše 70 % denní mzdy. Tedy méně než v ČR (server europa.eu).

Dánsko

Prvních 30 dnů platí nemocenské zaměstnavatel a to v odpovídající hodinové mzdě, kterou by zaměstnanec dostával při práci, ale se stanoveným maximálním limitem (server europa.eu).

To je více, než v ČR.

Lotyšsko

V Lotyšsku platí zaměstnanec nemocenskou od 2. do 11. dne. Druhý a třetí den, částka vyplacená nesmí být menší než 75 % průměrného platu zamýšleného zaměstnance. Čtvrtý až desátý den jde o 80 % (server europa.eu).

Litva

Nemocenskou platí zaměstnavatel jenom první 2 dny a to od 80 % do 100 % průměrného denního výdělku zaměstnance (server europa.eu).

Velká Británie

Ve Velké Británii platí zaměstnavatel nemocenskou za zaměstnance až 28 týdnů, ale jenom 87,55 liber týdně (server europa.eu).

Švédsko

Nemocenské poskytované zaměstnavatelem je alespoň 80 % průměrné mzdy zaměstnance a to od 2. do 14. dne (server europa.eu).

Jedná o částku vyšší než v ČR.

Příkladem země, ve které nemá zaměstnavatel povinnost poskytovat zaměstnancům nemocenskou dávku, jsou například Spojené státy (United States Department of Labor).

Na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu jsme žádné odhady počtu ohrožených míst (ocelářský průmysl a keramika) v souvislosti s přiznáním statutu tržní ekonomiky Číně nenašli.

Studie analytického střediska Economy Policy Institut (EPI) (.pdf, str. 3) oproti výroku ministra Mládka uvádí, že přiznání Číně statutu tržní ekonomiky by mohlo v ČR ohrozit 46 900 až 93 900 pracovních míst ve všech pracovních odvětvích.

Výrok o 4-5 tisících ohrožených pracovních míst (ocelářský průmysl a keramika) hodnotíme s ohledem na výše uvedené jako neověřitelný.

Proti udělení statutu tržní ekonomiky Číně vystupuje Českomoravská konfederace odborových svazů. „Jsme proti čínskému dumpingu - Čína není tržní ekonomika,“ napsala na svém twitterovém účtu. Podle odborů by uznání statutu bylo likvidační hlavně pro evropské ocelářství. Stejné stanovisko zastává i Evropská odborová konfederace.

Firmy sdružené ve Svazu průmyslu a dopravy už však nemluví jednotně. Svaz provedl mezi svými členy anketu (.pdf) o jejich postoji k této záležitosti; ptal se, zda by jim vadilo neudělení statutu tržní ekonomiky. 64 % respondentům by nevadilo, kdyby Evropská komise neudělila Číně tento statut, 36 % by neudělení vadilo (s. 1). Jde přitom o posun oproti minulému roku, kdy se v anketě (.pdf) 60 % respondentů vyslovilo pro udělení statutu a 40 % proti (s. 1).

Pro udělení statutu tržní ekonomiky jsou podle Svazu některé firmy působící ve strojírenství, mezinárodním obchodu nebo elektrotechnické a elektroenergetické firmy.

Evropská komise v lednu 2016 zahájila diskusi o možném přiznání statutu tržní ekonomiky v případě Číny. Diskuse se však spíše vede o tom, jaká opatření má EU zavést po vypršení přístupového protokolu (.doc, str. 9) Světové obchodní organizace (WTO). Čína na základě tohoto protokolu není posuzována jako tržní ekonomika a EU tak při obchodování s Čínou může uplatňovat jistá ochranná opatření. V prosinci 2016 však zmíněný přístupový protokol vyprší a EU tak musí rozhodnout, jak bude k obchodu s Čínou přistupovat.

Komise analyzuje (.pdf, str. 3) tři hlavní možnosti:

1) žádnou změnu právních předpisů EU

2) odstranění Číny ze seznamu zemí bez tržního hospodářství bez dalších podmínek

3) odstranění Číny z tohoto seznamu a zavedení doprovodných opatření

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť status tržní ekonomiky Čína získá pouze pokud splní konkrétní podmínky (.pdf, str.5). Podle komisařky pro obchod Cecilie Malmström by nic nedělání mohlo vést k závažným dopadům (.pdf, str. 4).

Řešení situace je v současné době v jednání. Očekává se, že Evropská komise přednese návrh řešení situace v červenci.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není možné posoudit míru polských obav v oblasti dodávek oceli a železné rudy z Ukrajiny a Ruska ve srovnání s případným vstupem Číny do skupiny tržních ekonomiky a důsledků, které to přinese. Nepodařilo se nám dohledat ani prohlášení polské strany k této věci z doby, kdy v Polsku byl na návštěvě ministr průmyslu a obchodu.

Polský vicepremiér a ministr pro místní rozvoj (ministerstwo rozwoju) Morawiecki 29. února 2016 prohlásil, že Polsko společně s dalšími státy EU bude vyvíjet aktivity v Evropské komisi s cílem omezit dumpingový dovoz oceli z Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Dále prohlásil, že přiznání Číně statutu tržní ekonomiky by rovněž poškodilo polský průmysl dumpingovými cenami. Není zřetelné jasné, který dumpingový dovoz představuje pro Polsko větší problém.

Oficiální polská tisková zpráva z 5. února 2016 z jednání ministra Mládka a Morawieckého se pouze zaměřuje na prohloubení česko-polské spolupráce.

Čína si vytváří tzv. 16+1 Framework (CEEC - China and Central and Eastern European Countries), v rámci něhož spolupracuje s 16 státy ze střední a východní Evropy.

Mezi země z evropské šestnáctky patří: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Makedonie, Černá Hora, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko a Slovinsko. Spolupráce probíhá na různých úrovních: v ekonomice (např. Čína podporuje výstavbu železnice mezi Srbskem a Maďarskem), ale také má jít např. o výměny lidí na stáže do institucí. Zatím proběhly 3 summity: v roce 2012 ve Varšavě, 2013 v Bukurešti, 2015 v Bělehradu. V roce 2016 se má uskutečnit summit v Litvě. Kromě toho však probíhají schůzky na úrovní ministrů (např. v lednu 2016 proběhlo setkání ministrů dopravy v Litvě) nebo i různých iniciativ (např. Fórum mladých politických lídrů Číny a zemí střední a východní Evropy v Pekingu 2015) a také bilaterální schůzky.

Jak vyplývá z dat Mezinárodního měnového fondu za rok 2015 publikovaných v dubnu 2016, Čína je podle výše HDP skutečně druhá největší světová ekonomika.

Největší ekonomikou jsou stále Spojené státy s hrubým domácím produktem ve výši 17 947 miliard dolarů, Čína následuje s 10 983 miliardami. Třetí je s velkým odstupem Japonsko, první pětku doplňují Německo a Velká Británie.

Měřeno paritou kupní síly je pak Čína dokonce největší ekonomikou světa.

TTIP, neboli Transatlantická dohoda o obchodu a investicích, má být smlouvou, jejímž cílem je liberalizovat vzájemný obchod a investice mezi EU a USA. Jde tedy opravdu o jednání zahrnující i otázku celních tarifů či regulací. Stejně tak je cílem jednání o TTIP i zjednodušení přístupu na národní trh USA státům Evropské unie a naopak.

Pokud jde o otázku pravidel a standardů, je uváděno, že " společná obchodní zóna EU a USA (pozn. založená právě na TTIP) s intenzivní regulatorní spoluprací bude mít vysoké šance stát se referencí pro globální technologické standardy i pravidla." Proto jsou otázky regulací intenzivně řešeny (např. otázka bezpečnosti potravin či hygienických předpisů) a rozdíly mezi EU a USA jsou hlídány a odlišné americké standardy odmítány.

Jak však pravdivě zmiňuje ministr Mládek, existuje zároveň i jednání o dohodě tzv. Transpacifického partnerství (TPP), které bylo vyjednáváno mezi USA a jedenácti státy Asie a Ameriky (Japonsko, Brunej, Malajsie, Vietnam, Singapur, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Mexiko, Chile a Peru). Tato smlouva byla podepsána již v únoru 2016 a nyní ji čeká dvouleté ratifikační období. Je tedy možné, že seskupení 12 států (40 % světové ekonomiky) bude mít oproti TTIP (a tedy i možnému vlivu EU na standardy světového obchodu) mnohem dřívější a silnější vliv.