SOCDEM

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož krajiny, o které se ministr opírá, skutečně podnikají kroky vedoucí k optimalizaci daní.


Podle kauzy LuxLeaks měla Lucemburská vláda pomáhat nadnárodním korporacím optimalizovat daně na základě vzájemných tajných dohod. Informace o této kauze přineslo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) v roce 2014. Jednalo se o dokumenty z let 2002-2010, tedy i z období, kdy na premiérské židli seděl současný předseda Evropské komise, Jean-Claude Juncker. Ten však jakékoliv speciální dohody odmítá, přiznává jenom možné daňové úniky, ke kterým, podle jeho slov, dochází všude v Evropě z důvodu neexistence harmonizovaných daní v rámci EU.

I když je tedy kauza LuxLeaks nedořešená, Lucembursko jako takové má k optimalizaci daní pozitivní přístup a dle portálueuobserver se sám Juncker za svého premiérského postu vyjednávaní za příznivé podmínky pro firmy sídlící v Lucembursku.

V kontextu Irska se ministr nemýlí - pro vybrané firmy se už tak nízká daň z příjmu právnických osob koncem loňského roku snížila, za což byla vláda kritizována Evropskou komisí, že tyto příliš nízké daňové sazby odlákávají byznys z jiných zemí s vyššími daněmi.

Tato snaha podpořit přesun byznysů do Irska je akcentována například i vládní organizací "Enterprise Ireland", která sama podnikatelé do Irska na své nízké daně a minimální byrokraciizve. Objevují se i úvahy o tom, zda má být Irsko také negativně označováno za "daňový ráj".

O pověsti Prahy jako lokálního daňového ráje se mluví již nějakou dobu, jak dokazují jednotlivé mediální zmínky založené na různých analýzách (idnes.cz - 2010, Lidovky.cz - 2013, Aktuálně.cz - 2014). Z těchto dat vyplývá, že pravděpodobnost kontroly z finančního úřadu je v Praze je statisticky velmi nízká vzhledem k poměru počtu registrovaných subjektů a počtu pracovníků kontrolního oddělení příslušného finančního úřadu. Přestože tedy v hlavním městě platí stejné zákony jako ve zbytku republiky a firmy musí platit stejné daně i odvody, je možné považovat Prahu za daňový ráj právě kvůli této nízké pravděpodobnosti kontroly toho, zda daňové subjekty tyto povinnosti řádně plní.

Analýzy pravděpodobnosti daňové kontroly zpracovává společnost e-office Czech Republic s. r. o. na základě údajů Generálního finančního ředitelství. Podle zatím posledních dostupných dat za rok 2014 i podle dlouhodobé studie založené na datech z let 2005-2013 je zřejmé, že zatímco v jednotlivých pražských obvodech je hypotetický interval kontroly finančních úřadů v řádu stovek let, ve zbytku země se jedná o desítky let.

Do první desítky tohoto dlouhodobého žebříčku se kromě pražských obvodů probojovaly pouze Pardubice s pravděpodobností kontroly jednou za 107 let. Na opačném konci žebříčku najdeme obvody Blansko, Otrokovice a Bruntál.

č. ÚzP FÚNázev FÚ / ÚzPPerioda kontrol 2002ÚzP pro Prahu 2206 2006ÚzP pro Prahu 6161 2004ÚzP pro Prahu 4150 2003ÚzP pro Prahu 3146 2001ÚzP pro Prahu 1132 2012ÚzP v Praze - Modřanech128 2010ÚzP pro Prahu 10124 2005ÚzP pro Prahu 5121 2009ÚzP pro Prahu 9110 2007ÚzP pro Prahu 7107 2801ÚzP v Pardubicích (zahrnuje Holice a Přelouč)107 ... 2104ÚzP v Berouně15 2125ÚzP ve Vlašimi15 2109ÚzP v Hořovicích14 2119ÚzP v Poděbradech14 2123ÚzP v Sedlčanech14 2912ÚzP v Třebíči (zahrnuje Náměšť nad Oslavou)14 3307ÚzP v Rožnově pod Radhoštěm13 3006ÚzP v Blansku12 3306ÚzP v Otrokovicích12 3205ÚzP v Bruntále11

Je ale potřeba dodat, že proti této situaci bojuje i ministr financí Andrej Babiš, který stav kritizoval například v odpovědi na interpelace ve sněmovně v březnu 2015. "Finanční správa je ve špatné kondici. Jen se ptám, kdo s ní co dělal. V Praze bylo 5 tis. nevyřízených případů jenom za leden. Udělali jsme speciální akci na Prahu a za leden jsme vybrali o 300 mil. daní víc. Máme speciální programy na Prahu. A těch 600 lidí, jak se ptal pan poslanec Stanjura, 160 lidí jde do Prahy, protože Prahu musíme posílit. Kolem Prahy ve Středočeském kraji jsou obce, kde stále podnikatele obtěžujeme, chodí tam kontrola jednou za dva roky - a tady v Praze jednou za tři sta let. To je absurdní,"reagoval Babiš na dotaz Zbyňka Stanjury.

Finanční správa pak podniká opatření, která mají situaci zlepšit. Již v roce 2014 krátkodobě posílili pražské finanční úřady úředníci z regionů, měli zkontrolovat až 1300 subjektů. Dalším opatřením je tzv. delegace sídla firmy, kdy finanční úřad může změnit sídlo firmy podle centra jejího ekonomického zájmu. Tuto možnost má finanční správa již od začátku platnosti daňového řádu v roce 2009, teď ale plánuje její masivní využívání.

Výrok Jana Mládka hodnotíme jako pravdivý, protože pokud je firma v insolvenci, tak zaměstnanci mohou skutečně prostřednictvím úřadů práce získat mzdu a to konkrétně za 3 měsíce, které jim zaměstnavatelem vyplaceny nebyly. Zákon je účinný od roku 2000.

Mládek naráží na možnost, kterou nabízí zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Ten je účinný od 1. července 2000, možnost získat mzdu od zaměstnavatele, který se ocitl v insolvenci, trvá tedy 16 let.

§ 3 b) tohoto zákona vymezuje, že kromě platu lze skutečně žádat také i o odstupné. V současné době lze prostřednictvím tohoto zákona získat 3 měsíční mzdy a to ve výši maximálně 1,5 násobku průměrné mzdy za minulý rok (tuto výši pro aktuální rok vyhlašuje vždy Ministerstvo práce a sociálních věcí). Aktuální výše byla ministryní Marksovou vyhlášena 25. března tohoto roku a činí 26 467 Kč.

Strop, který mohou zaměstnanci na základě této zákonné úpravy čerpat, tedy činí 119 101 Kč (jde o tři 1,5-násobky průměrné mzdy). Jde o částku, kterou by mohl zaměstnanec čerpat, pokud by jeho zaměstnavatel spadl do insolvence mezi 1. květnem 2016 a 30. dubnem 2017. Příští rok bude opět částka aktualizována na základě vývoje výše průměrné mzdy v národním hospodářství.

Časové vymezení, po němž zaměstnanec získá dlužnou částku od úřadu práce, popisují § 7-9 zákona. Zákonné lhůty jsou stanoveny v řádech dnů, kdy má zaměstnanec povinnost doložit dlužnou částku, kterou požaduje a stejně tak je v řádu dnů vymezen postup úřadu práce.

Výrok je možné hodnotit jako pravdivý. Jeho jednotlivé části jsou rozebírány níže:

Ministr Němeček skutečně absolvuje některé cesty do regionů společně s premiérem. Od začátku roku 2016 to byla např. Kroměříž nebo Brno.

Němeček v té souvislosti hovoří o závazku premiéra zvýšit o 10 % tarifní platy pro lékaře a pro zdravotní sestry.

V prvomájovém manifestu premiéra Sobotky z 1. května 2016 je explicitně řečeno, že "ČSSD navrhuje zvýšit od ledna 2017 tarifní platy zdravotních sester a lékařů ... o 10 %". Tento záměr vyjadřuje Sobotka také ve svém příspěvku na Twitteru z 13. dubna 2016.

Sobotka na Twitteru dále píše, že prostor pro stabilizaci zdravotnictví chce nalézt v rozpočtu na rok 2017. Podle České televize prohlásil Sobotka právě během návštěvy v Kroměříži: „Budu chtít jako předseda vlády, aby se příští rok zvýšila platba státu za státní pojištěnce. A budu chtít, aby se zvýšily tarifní platy o zhruba deset procent."

Vláda na své schůzi 2. května 2016 projednáváNávrh střednědobých výdajových rámců na léta 2017 až 2019, ve kterém by mělo být upřesněno, jaké zdroje hodlá premiér Sobotka konkrétně využít. Znění tohoto návrhu není zatím k dispozici.

Reálně vláda Bohuslava Sobotky tarifní platy zdravotníků zvyšovala již dvakrát, pokaždé o 5 %.

Zvýšením pojistného narůstají příjmy (.pdf, str. 2) systému veřejného zdravotního pojištění. Až 96,5 % příjmů jde přitom na financování zdravotních služeb (.pdf, str. 4).

Veřejné zdravotní pojištění je dlouhodobě hlavním zdrojem financování zdravotnického systému v ČR. V roce 2013 byl podíl až 79 % (.pdf, str. 33). S nárůstem pojistného tak narůstá příjem systému veřejného pojištění a přibývají peníze ve zdravotnictví.

Nález Ústavního soudu označil stokorunové poplatky za hospitalizaci jako protiústavní z důvodu přílišné finanční náročnosti, nicméně nestavil se proti snížení poplatků na dřívějších 60 Kč. Pokud by poplatky reflektovaly výši příjmů pacienta, nebyly by dle ÚS protiústavní, a mohly by tak i nadále být účtovány.

Zrušení ambulantních poplatků v lékárnách a při návštěvě lékaře (s výjimkou poplatku na pohotovosti) schválené vládou dne 2.7.2014 (Vláda ČR), vychází z šestého bodu programových priorit vlády: "Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestrannou podporu vzdělání, vědy, kultury a sportu.", které jsou výsledkem společného jednání všech tří koaličních stran (ČSSD, ANO, KDU-ČSL), v čemž má nicméně Němeček pravdu.

Poslanecká sněmovna schválila v květnu roku 2014 vládní návrh novely zákona o zdravotním pojištění, která navyšuje platby státu za státní pojištěnce a určuje pojišťovnám povinnost platit poskytovatelům hospitalizačních zdravotnických služeb (vč. lázeňské péče) kompenzační částku ve výši zrušených hospitalizačních poplatků. Dle odhadů v samotném návrhu tyto poplatky do zdravotnického systému navrátí do konce roku 2016 až 10,5 mld. Kč, tedy o něco více, než ministr Němeček odhadoval.

kompenzační částka (PSPČR)20142,1 mld. Kč20154,2 mld. Kč20164,2 mld. Kčcelkem10,5 mld. Kč

Výrok je označen jako zavádějící, protože dle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR nemocnice v České republice hospodařily s relativně vyrovnaným a stabilním rozpočtem již od roku 2011, jak uvádí tabulka č. 2, kdy z celkových 163-167 nemocnic, které odevzdaly statistický výkaz bylo vždy více než 100 s kladným meziročním hospodářským výsledkem. Z těch, které měly záporný výsledek, se většina pohybovala v kategorii do -10 mil. Kč.

Pokud bychom se podívali na oficiální tiskovou zprávu (.doc) Ministerstva zdravotnictví, která se věnuje přímo řízeným nemocnicím (často se jedná pouze o fakultní nemocnice), tak lze v letech 2013-2015 také pozorovat vyrovnané hospodaření.

Pravdivou částí výroku je tedy to, že nemocnice v České republice mají stabilní a veskrze vyrovnaný rozpočet. Protože se však ve zdravotnictví jedná o dlouhodobější trend, kdy i navzdory hospodářské krizi zůstal sektor po finanční stránce vyrovnaný, tak nelze tyto zásluhy přičítat pouze současné vládě a ministru zdravotnictví.

Podle zdravotnické statistiky (.pdf, str. 15) Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z roku 2013 bylo ke konci analyzovaného roku v České republice 156 nemocnic akutní péče, z nichž bylo 10 fakultních, a 32 nemocnic následné péče. Z celkového počtu 56 807 lůžek představovalo 13 177 lůžek fakultních nemocnic 23,2 %. Ačkoliv údaje nejsou již úplně aktuální, je z nich patrné, že fakultní nemocnice opravdu představují jen menší část systému.

Fakultní nemocnice zároveň podle webu Ministerstva zdravotnictví patří mezi organizace v jeho přímé působnosti. Patří tak do kategorie nemocnicí, přímo řízených státem, kam se kromě nich řadí ještě IKEM, Úrazová nemocnice Brno a Ústřední vojenská nemocnice. Další kategorie, kde je vliv ministerstva menší, jsou nemocnice řízené krajem, nemocnice obecní a městské, a nemocnice zřizované dalšími právnickými subjekty.

Ústav zdravotnických informací a statistik ČR opravdu sbírá data ohledně personálních sil a kapacit v oboru zdravotnictví pomocí tzv. společného dotazníku, kterým zprostředkovává data například OECD, EU a WHO.

Česká lékařská komora zjišťovala naopak počty chybějících lékařů, a to skutečně dle inzerátů ve veřejně dostupných médiích. Svůj závěr prezentovala v březnovém čísle časopisu České lékařské komory Tempus Medicorum (.pdf, str. 6.).

Vyjádření ministra Němečka je tedy zcela správné.

Výrok je označen jako pravdivý, protože zákon, který zavádí neveřejný Národní registr zdravotnických pracovníků, byl schválen oběma komorami parlamentu a 26. dubna byl doručen prezidentu ČR k podpisu. Co se týče informací v něm obsažených, dle § 70 by skutečně měl obsahovat informace o zdravotních pracovnících, dá se tedy předpokládat uvedení jejich počtu a alokace. Co se týče odhadu dostupnosti dat: zákon momentálně čeká pouze na podpis prezidenta, účinnosti nabude prvním dnem druhého měsíce po vyhlášení, Národní registr zdravotních pracovníků bude zřízen do 12 měsíců od tohoto dne, údaje mu pak budou předány ode dne jeho zavedení do 180 dnů od tohoto dne. I při zvážení nejdelší možné varianty je tedy nanejvýš pravděpodobné, že data budou během příštího roku k dispozici.

Předchozí registr zdravotnických pracovníků zavedl tehdejší ministr zdravotnictví Heger, avšak byl zrušen nálezem Ústavního soudu, protože byl veřejný a zasahoval do soukromí zdravotnických pracovníků.