Podle statistik se jedná asi o 900 lidí ročně (co opustí kraj, zejména mladí podle Valenty - pozn. Demagog.cz), to je 9 tisíc za 10 let.
Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Valenta sice popisuje správně, že Zlínský kraj přichází o obyvatele, uvádí ovšem nesprávný absolutní počet lidí, kteří kraj opouštějí. Nekorektně popisuje také tento vývoj v čase a pomíjí, že do kraje se vrací mezi mladými skupinami také řada lidí. Mladých lidí do věku 30 let opouští kraj nanejvýš 300 ročně.
Podle dlouhodobého trendu se Zlínský kraj vylidňuje a opouštějí ho převážně mladí lidé. V tomto má Valenta pravdu. Nesouhlasí však počet lidí, kteří opustí kraj. Jenom „v roce 2015 se z kraje vystěhovalo (.pdf, str. 10) 3 725 lidí. Migrační saldo kraje v roce 2015 dosáhlo záporné hodnoty v počtu 142 osob“. Je tedy zjevné, že kromě odchodů lidí z kraje do něj obyvatelstvo také míří, byť v nižší míře.
Data ČSÚ od roku 2006 dokládají, že s výjimkou let 2007, 2008 a 2010 ze Zlínského kraje lidé odcházejí (v těchto 3 letech se více lidí do regionu přistěhovalo, než z něj odešlo). Největší rozdíl byl v roce 2012, kdy kraj přišel o 737 obyvatel. V žádném ze sledovaných let rozdíl mezi přistěhovanými a vystěhovanými nedosáhl na Valentou uvedených 900 lidí.
Na přiloženém grafu lze vidět, že nejvíc opouštějí kraj věkové skupiny 15–29 let a 30–49 let.
Stejně tak je ovšem v těchto skupinách nejvíce lidí, kteří do kraje míří.
Pokud budeme jako mladé lidi definovat skupinu do 30 let, saldo jejich odchodů z kraje od roku 2010 do roku 2015 dosahuje maximálně 300 lidí (viz grafy výše).
V tomto roce bylo 24 hlasování v Senátu, dalších 360 dní je volných, aby pracoval pro to Slovácko.
Výrok hodnotíme jako zavádějící. V minulém roce bylo sice 24 hlasovacích dní, počet schůzí byl v letošním roce ale rozdílný. Pravdou také není, že by měl senátor volných 360 dní.
Hlasováními Ivo Valenta nejspíše myslí hlasovací dny, jelikož počet hlasování se pohybuje v řádu stovek. V tomto roce se prozatím Senát sešel na osmi schůzích, jež probíhaly dvanáct dní. Dvacet čtyři hlasovacích dnů bylo v roce loňském, kdy se konalo čtrnáct schůzí Senátu.
Podle mluvčí horní komory je však potřeba vzít v úvahu, že čtyři měsíce nefungovala Poslanecká sněmovna, což omezilo také práci Senátu. A dodává: „Schází se výbory, které zasedají průměrně 1,5 až 2krát častěji, než jsou schůze Senátu. Třeba hospodářský výbor se sešel 33krát, tedy průměrně jednou za tři týdny.Plus probíhají schůze podvýborů, u kterých je četnost hodně individuální. A samozřejmě ještě schůze klubů, které se schází minimálně jednou před schůzí“. Výbor pro hospodářství má pod sebou dva podvýbory – jeden se sešel 5krát a druhý 6krát. Senátoři jsou také členy různých komisí. Např. komise pro rozvoj venkova se sešla v roce 2013 sedmkrát.
Je to špatně (3. sazba DPH – pozn. Demagog.cz), dokonce i pan ministr financí to sám uznal.
Ač se v rámci koaliční smlouvy (.pdf, str. 11, bod 2.4) strany dohodly na zavedení nižší sazby daně pro vybrané druhy zboží, ministr financí ji označil za administrativní komplikaci. Zároveň dodal:
„Já určitě souhlasím, že jedna sazba by byla ideální. Určitě by bylo dobré, abychom snížili druhou sazbu tam, kde jsme začali a kde ODS a TOP 09 ji navýšily z 10 na 15 procent. Určitě třetí sazba není ideální, ale my na to vůbec nejsme připraveni. Ten rozpočet není na to připraven.“
Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.
Otázka: Kolik peněz jste na kampaň získal od firem skupiny Synot? Valenta: Můžu říct, že ani korunu. Všechno si platím ze svých vlastních prostředků.
Jelikož Ivo Valenta nedisponuje transparentním účtem (tím disponuje Strana soukromníků České republiky, za níž kandiduje, ale na výpisu z tohoto účtu nefigurují prostředky spojené s jeho kampaní), nebylo možné ověřit, zda výrok je pravdivý, či nikoliv.
My v programu máme kontinuální nárůst odvodů za státní pojištěnce, samozřejmě.
Ve svém programu (pdf.str.9) v části, která se týká zdravotnictví strana Soukromníků doslova uvadí, že budou prosazovat:
- pravidelné roční valorizace plateb státu za své pojištěnce – děti a důchodce, kteří čerpají nejvíce zdravotní péče ze systému
Ovšem mezi státní pojištěnce patří také:
1) Příjemce rodičovského příspěvku 2) Ženy na mateřské a rodičovské dovolené 3) Uchazeč o práci 4) Ten, kdo pobírádávku v hmotné nouzi 5) Když jste závislý na péči druhého 6) Pokud celodenně pečujete alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku
Ale vemte si, že za posledních několik let zmizela strašná spousta místních malých nemocnic, které zajišťovaly zcela běžnou buď ambulantní, anebo i nemocniční lůžkovou péči. To znamená, že lidé musí dojíždět dalekosáhle, ta péče není dostupná a my si myslíme, že diverzifikace i v tomto segmentu našeho hospodářství by byla, by vedla k úspěchu.
Výrok je hodnocen na základě zpráv Ústavu zdravotnických informací a statistiky, který podobná data přináší.
Zprávy o síti zdravotnických zařízení z let 2008 - 2012 ukazují, kolik přesně nemocnic bylo v ČR v daném roce (popisuje také celkový počet zařízení, v tomto výroku však popisujeme počty nemocnic). V každé zprávě je tato informace dohledatelná v části Zdravotnická síť v roce ...., tyto zprávy jsou ve formátu .pdf a vždy na straně 14 daného dokumentu.
RokPočet nemocnic 2008 192 2009 191 2010 189 2011 189 2012 188
Pokles nemocnic je tedy v řádu jednotek a nelze říct, že jich mizí strašná spousta. Pokud porovnáme také vývoj počtu všech zdravotnických zařízení, které dané zprávy evidují, zjistíme nárůst tohoto počtu. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, neboť celkový počet nemocnic mezi roky 2008 - 2013 sice klesá, ale pouze v řádu jednotek.
V každém případě došlo k nepochopení a naplnění druhého pilíře k dnešnímu dni, jestli si dobře vzpomínám, nějakými 90 tisíci lidmi...
Výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat aktuální data o počtu osob, které se v současné době nacházejí v II.pilíři důchodové reformy. V tomto ohledu jsme se tedy obrátili na tiskové oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí a v závislosti na jejich reakci případně změníme hodnocení tohoto výroku.
Pokud si přečtete náš program, a vy jste ho, koukám, četla velmi pečlivě, tak se tam dozvíte, že součástí té reformy, kterou my navrhujeme, je i zvýšení rychlosti obrátky kapitálu. Tím, že by se samozřejmě uzákonilo rychlejší splatnost faktur a že by se platilo DPH jenom ze zaplacených faktur.
Strana soukromníků České republiky ve svém dokumentu PROGRAMOVÉ CÍLE 2013 (.pdf - str. 5) v části "Akční program konkrétních kroků a opatření" skutečně navrhuje: "Prosadit: výběr DPH jen z uhrazených faktur a shodně uznání odpočtu taktéž pouze z uhrazených faktur." A dále také: "Prosadit: zákonnou lhůtu pro splatnost faktur 14 dní, ve výjimečných případech, kdy všichni zúčastnění vyjádří písemně souhlas,může být maximálně 30 dní."
Pro kontext: dle současně účinného obchodního zákoníku (§ 340) je doba splatnosti 30 dní (možnost prodloužení do dohodě na 60 atd.). Více o tématu např. zde či zde.
Takže když vy máte k dispozici jednu stokorunu a máte ji k dipozici každých půl roku, když si představíte, že splatnost faktur je půl roku, tak nemůžete otočit tu stokorunu víckrát než dvakrát za rok. V okamžiku, že zkrátíte splatnost těch faktur, tak samozřejmě můžete tu stokorunu otočit desetkrát. Čili pokud si jednoduše spočítáte dvakrát průměrnou sazbu DPH 17 procent, tak vám vychází za rok 36 procent z jedné stovky. Ale pokud zvýšíte obrátku toho kapitálu, dejme tomu, desetkrát, tak to bude 360 procent.
Aktuální sazby DPH pro rok 2013 jsou 15 a 21 %, hypotetická průměrná sazba by tedy byla 18 %. Za předpokladu, že splatnost faktur by byla půl roku (a zákazník by platil poslední den splatnosti), stihneme vloženou stokorunu otočit dvakrát za rok, DPH na výstupu by tedy činila 36 % (2x18) z této vložené stokoruny. Pokud by se zkrácením splatnosti podařilo zajistit obrátku peněz 10krát rychleji (splatnost by v takovém případě musela být přibližně 18 dní), DPH na výstupu by za rok bylo skutečně 360 % z vložené stokoruny.
Přestože tedy Rostislav Senjuk chybně uvádí, že průměrná sazba je 17 %, už jako dvojnásobek uvádí správně 36 procent, považujeme to tedy pouze za přeřeknutí a výrok hodnotíme jako pravdivý.
Sociální a zdravotní už teď má problémy s deficity cyklicky se opakujícími.
Deficit důchodového účtu se v posledních letech každoročně zvyšuje. Na důchodech tedy stát vyplatí více, než kolik vybere na důchodovém pojištění. Za rok 2009 činil deficit důchodového účtu 30,5 miliard Kč, za rok 2010 byl deficit důchodového účtu 29,5 miliard Kč, za rok 2011 byl deficit 39,5 miliard Kč a za uplynulý rok 2012 již dokonce 49,4 miliard Kč.
Deficiti zdravotního pojištění se pak objevuje kontiunálně od roku 2008, kdy došlo ke zvýšení platu lékařů.
