SPD

Doplnění (28. října 2017): V původním odůvodnění výroku jsme uvedli, že vyjma ODS na svém webu žádná ze stran nevede počet členů. Toto konstatování je mylné. Česká pirátská strana uvádí na svém fóru seznam všech členů strany. K dnešnímu dni jich je 484.Rovněž doplňujeme proces přijímání členů hnutí SPD. Ze stanov vyplývá, že členem tohoto subjektu se může stát člověk po uplynutí nejméně dvouleté čekatelské lhůty (bod Členové hnutí). V prosinci 2015 SPD na své 1. ideové konferenci v rámci usnesení uvedla, že "K dnešnímu dni je členy hnutí 263 osob a členství se vyřizuje u 1 818 zaregistrovaných členů – čekatelů, které se postupně navyšuje z celkového počtu 8 590 žádostí o členství."Bližští konkrétní informace o počtu členů SPD nejsou dostupné.Daný aktuální počet tedy nejde reálně u SPD nijak doložit, výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Původní odůvodnění:

Aktuální počet členů jednotlivých politických stran je těžko dohledatelný a tyto údaje zveřejňuje pravidelně na svých stránkách pouze ODS, která měla ke květnu letošního roku 14 005 členů.

U ostatních stran oficiální údaje neznáme a máme dostupná data pouze z médií od mluvčích jednotlivých stran. Počet členů KSČM v roce 2015 byl 42 994, druhou nejsilnější stranou, co do počtu straníků, je KDU-ČSL s 26 420 členy (červenec 2016). Dále patří mezi stranicky silné subjekty ČSSD, která měla k prosinci loňského roku 21 356 členů. Pokud se tedy budeme řídit údaji, které poskytli představitelé SPD o počtu svých členů, je SPD skutečně pátou největší politickou stranou.

Na harmonizaci předpisů v rámci vnitřního trhu se v Bruselu samozřejmě podílejí i zástupci České republiky a výrobky z nepasterizovaného mléka podléhají řadě evropských předpisů. Zakázány však nejsou, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Od svého vstupu do EU je Česká republika součástí vnitřního trhu, ve kterém je uplatňován volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Volný pohyb zboží není založen pouze na odstranění celních poplatků, sjednocují se také předpisy dané legislativou jednotlivých členských států. K této harmonizaci dochází např. proto, aby členské státy za účelem ochrany domácích výrobců záměrně neupravovaly své předpisy tak, aby prakticky zabraňovaly vstupu výrobků z ostatních zemí vnitřního trhu.

Legislativní návrhy předkládá Komise Evropskému parlamentu, kde zájmy českých občanů zastupuje 21 europoslanců, a Radě, kde Česko zastupuje příslušný ministr. Tyto dvě instituce pak spolurozhodují o přijetí návrhu. Přijat je obvykle jako přímo závazné nařízení nebo ve formě směrnice, která určuje pouze požadovaný konečný výsledek. Způsob zapracování do národní legislativy je ponechán na rozhodnutí členských států. Řadu překážek vnitřního trhu odstranily také rozsudky Evropského soudního dvora.

V českých médiích se čas od času objevují zprávy o tom, že Brusel zakazuje některé potraviny. Mezi nejznámější patří kauza pomazánkového másla nebo tuzemského rumu. Ve skutečnosti se však nejedná o zákaz dané potraviny, ale o úpravu označení výrobku. Logika je přitom taková, že všechny výrobky nesoucí kupříkladu označení máslo musí splňovat odpovídající podmínky. Evropský spotřebitel se tak v nabídce lépe zorientuje bez ohledu na to, v jaké zemi EU zrovna nakupuje. Podrobněji se tomuto tématu věnuje například think-tank Evropské hodnoty.

Produkce nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků je regulována nařízením č. 853/2004, které obsahuje řadu hygienických předpisů a výrobcům přináší povinnost produkty z nepasterizovaného mléka označovat. Nepasterizované sýry tedy musí splňovat předpisy dané evropskou legislativou, jejich produkce však na evropské úrovni zakázána není.

Co se syrečků týče, České republice se v roce 2010 podařilo získat pro Olomoucké tvarůžky chráněné zeměpisné označení, které zaručuje, že produkty pochází pouze z dané lokality. V létě letošního roku se po českém internetu šířily zprávy, jejichž titulky naznačovaly vlnu změn v označování mléčných výrobků. Vycházely přitom z červnového rozsudku Soudního dvora, který stanoví pouze to, že označení jako „mléko“ nebo „sýr“ mohou být používána pouze pro produkty živočišného původu, nikoliv například pro vegetariánské potraviny vyrobené ze sóji nebo tofu.

Povinné kvóty přijala Rada EU tvořená ministry členských států unie včetně České republiky, již však většina ostatních států přehlasovala. Samotné kvóty byly navrženy Komisí, nenavrhla je však komisařka Jourová, která je i tak na České republice nezávislá, neboť v Komisi zastupuje zájmy unijní, ne národní. Někteří čeští europoslanci sice pro kvóty hlasovali, většina však byla proti. Výrok jako celek hodnotíme jako nepravdivý.

Povinný relokační mechanismus neboli kvóty přijala Rada Evropské unie 22. září 2015. Co se týče dalších účastníků při schvalování kvót, kromě Rady sehrály roli i Komise a Evropský parlament. Schéma schválení kvót je znázorněno na tomto obrázku:

Zdroj: University of Portsmouth

Podívejme se nyní na jednotlivé účastníky a české zástupce v nich. Začněme u Komise, ta totiž kvóty navrhla. V Komisi působí komisařka Jourová, ta však Českou republiku nezastupuje, protože jako ostatní komisaři hájí zájmy celé unie a na České republice je nezávislá.

Kromě toho se otázkami migrace nezabývá, protože ty má na starosti komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství. Ten také předložil samotný návrh rozhodnutí o kvótách.

Dalším účastníkem byl Evropský parlament, mezi jehož členy patří i 21 českých europoslanců. Ti v případě kvót hlasovali z většiny proti, konkrétně pak šlo o 9 z 15 hlasujících. Čeští europoslanci byli nicméně zbylými europoslanci přehlasováni, a Evropský parlament se tak vyjádřil ke kvótám pozitivně.

Posledním účastníkem pak byla Rada tvořená ministry z každého členského státu. Jaký z ministrů se zasedání Rady účastní, záleží na projednávané otázce, v případě kvót šlo o ministry vnitra.

V Radě se o kvótách hlasovalo kvalifikovanou většinou, tzn. pro přijetí muselo být alespoň 16 z 28 členských států, které tvoří nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. To se také splnilo a pro přijetí kvót hlasovalo celkem 23 z 28 členských států.

Projekt Čapí hnízdo byl realizován v letech 2008 až 2010 za podpory 50 miliónů korun pocházejících z ROP Střední Čechy. Konkrétně se jednalo o rekonstrukci starého statku ke kterému bylo přistavěno i dnes už všem známé Čapí hnízdo, jenž slouží jako jízdárna nebo prostory pro prezentaci. Celý areál má sloužit jak pro veřejné akce, tak pro individuální relaxaci, která je možná díky sportovnímu zázemí, ubytovacím prostorům nebo početné skupině chovaných zvířat.

S celým areálem je spojený předseda hnutí ANO Andrej Babiš. V posledních letech probíhají spekulace o způsobu, jakým se farma dostala k dotaci 50 mil. korun.

Je tak možné, že Andrej Babiš, dle magazínu Forbes 2. nejbohatší Čech, nepřímo získal dotaci, která byla určena malým a středním podnikatelům. V srpnu 2017 byl Policií ČR podán návrh Poslanecké sněmovně o vydání Andreje Babiše a jeho blízkého spolupracovníka a poslance za ANO Jaroslava Faltýnka, aby se mohl celý případ detailně prošetřit.

Peníze, které šly na podporu Čapího hnízda, pocházely z Regionálního operačního programu Střední Čechy a měly financovat rozvoj cestovního ruchu. Farma Čapí hnízdo pak využila konkrétně výzvu č. 4 – oblast podpory 2.1. Jak lze dohledat, Čapí hnízdo bylo spolufinancováno z veřejných zdrojů. Z 50 mil., ze kterých se dotace skládala, bylo 42,5 mil. z pokladny Evropské unie a dalších 7,5 mil. ze zdrojů ČR. Financování, jak správně tvrdí Tomio Okramura, bylo z veřejných zdrojů.

Tomio Okramura dále tvrdí, že finance byly určeny pro malé a střední podnikatele. Zmíněná výzva č. 4 (.pdf, str. 3) byla opravdu určena pro podnikatele, kteří jsou z pohledu zákona považováni za malé nebo střední. Podle kritérií (.pdf, str. 1), jež vydalo ministerstvo průmyslu a obchodu, nelze brát Agrofert ani Andreje Babiše jako subjekty, které by v době žádosti o dotaci splňovaly definici malého či středního podnikatele. Holding Agrofert je jedním z největších zaměstnavatelů ČR.

Dodejme, že Andrej Babiš odmítá, že by peníze šly přímo jemu, a za původce projektu označil v projevu před poslanci část své rodiny. Není také jasné, zda se dopustil nezákonného jednání, samotná žádost policie ani potenciální trestní stíhání toto neříká. Celá věc je záležitostí dalšího šetření příslušných orgánů.

Poslanec Okamura se nemýlí, když tvrdí, že zákon nezakazuje jmenovat premiérem člověka, který je trestně stíhán. Uveďme rovněž, že ani případné vydání Andreje Babiše poslanci ke stíhání, jakož i potenciální následné stíhání a obvinění neznamená samo o sobě, že by se Babiš dopustil trestného činu. Porušení zákona může konstatovat pouze nezávislý soud.

Ústava České republiky stanovuje, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“. Ten pak prezidentovi navrhne jednotlivé členy rezortů a po jmenování nové vlády celý kabinet předstupuje před Poslaneckou sněmovnu, aby mu vyslovila nadpoloviční většinou přítomných poslanců důvěru.

Při nevyslovení důvěry se proces opakuje od jmenování nového premiéra. Pokud Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru podruhé, prezident republiky jmenuje nového premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Pokud sněmovna vysloví nedůvěru potřetí, může ji prezident rozpustit.

Výrok předsedy hnutí SPD se týká situace hned po volbách. Zde není, jak dokládá Ústava ČR (výše), prezident fakticky ničím vázán a může předsedou vlády jmenovat libovolnou osobu. Neexistuje tedy žádné zákonné omezení pro hlavu státu, koho jmenovat. V praxi se ovšem uplatňuje princip, že je jmenován předseda vítězné strany ve volbách. To je logické vzhledem k tomu, že má nejsilnější mandát voličů.

Předseda vítězné strany byl po volbách jmenován předsedou vlády vždy (postupně Klaus, Zeman, Špidla, Topolánek a Sobotka) s výjimkou roku 2010, kdy premiérské křeslo obsadil Petr Nečas (ODS), ač ve volbách těsně zvítězila ČSSD. Její předseda (Jiří Paroubek) ovšem v den voleb rezignoval, jeho nástupce Bohuslav Sobotka pro sebe žádal pokus o sestavení vlády, ovšem většinu pro vládnutí v té době již deklarovala budoucí koalice ODS, TOP 09 a VV.

Podmínkou pro člena vlády je nemožnost vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Tento článek Ústavy ČR provádí mimo jiné zákon o střetu zájmů. Veřejný funkcionář např. nesmí být provozovatelem ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Za přestupky spojené se střety zájmů lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Mimo to prezident ústavou skutečně není omezen a trestní stíhání pro jmenování premiéra nepředstavuje de jure problém.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ačkoliv Andrej Babiš veřejně mluvil o tom, že některé dotace nechce, jeho firmy je reálně čerpají. Nejde ovšem o miliardové částky, tento údaj je značně nadsazen (mluvíme o nenárokových dotacích).

Andrej Babiš se skutečně veřejně vyjádřil tak, že některé dotace jsou špatné a vlastně by je ani čerpat nechtěl. Typicky jde např. o dotace na podporu vzdělávání zaměstnanců. Babiš v dubnu 2017 řekl studentům (Aktuálně.cz) České zemědělské univerzity v Praze, že:

„Měkké projekty nemám rád. Evropská unie nám diktuje, na co máme peníze čerpat. Nutí nás k tomu, abychom dávali dotace na školení nebo na rekvalifikaci. Já bych je ani nechtěl. Stát to pak musí spolufinancovat ze svého rozpočtu.“

Přitom jeho společnosti, jak dokládá právě text Aktuálně.cz, popř. některé příklady níže, tyto dotace čerpají.

Podíváme-li se na konsolidované výroční zprávy (.pdf) společnosti Agrofert od roku 2013, kdy se Babiš stal poslancem, tak souhrnné přijaté dotace skutečně dosahují v těchto letech řádu miliard korun. Tyto dotace jsou ovšem ve výročních zprávách společnosti rozděleny na provozní a investiční.

Provozní neboli nárokové dotace jsou prostředky (zejména v zemědělství), na které má každý příjemce nárok při splnění konkrétních podmínek. V tomto ohledu se koncern Agrofert brání, že jako největší zemědělský podnik v České republice dostává také vyšší dotace, neboť obdělává více půdy a chová více hospodářské zvěře, na něž se dotace váží.

Ostatní dotace (nenárokové/investiční) nejsou subjektu, jenž o ně požádá, automaticky vypláceny. Tyto dotace mohou být určeny například pro oblast lidských zdrojů (MAFRA, a. s.) nebo životního prostředí (DEZA, a. s.) - obě firmy jsou součástí koncernu Agrofert.

Následující graf zachycuje výše přijatých dotací společnosti Agrofert v jednotlivých letech:

Z grafu vyplývá, že výše nenárokových dotací Agrofertu v žádném z těchto let nepřekročila miliardu korun, tudíž se nejedná o miliardy ročně, jak tvrdí Tomio Okamura. Nicméně ani uvedené částky nenárokových dotací nejsou zanedbatelné.

Analýzu k tomuto tématu vypracovaly před několika týdny Hospodářské noviny a dotacím, které Agrofert obdržel v minulých letech, respektive v programovacím období 2007–2013, se ve svých článcích věnoval rovněž portál HlídacíPes.org.

Před jednáním Evropské rady o migrační krizi v červnu 2015 premiér Sobotka jménem vlády deklaroval, že je Česká republika schopna dobrovolně přijmout stovky migrantů. Premiér Sobotka tím vyslovil návrh částečného alternativního řešení ze strany České republiky ke kvótám na přerozdělování imigrantů z Itálie a Řecka. Ty vláda odmítala a proti jejichž přijetí osobou ministra vnitra Chovance později i hlasovala.

Vláda v červenci 2015 rozhodla, že na základě dobrovolného závazku přijme 1500 migrantů (1100 migrantů z Itálie a Řecka a 400 ze třetích zemí). V tomto případě šlo podle premiéra Sobotky o jednorázovou solidární akci a nezbytnou pomoc v tehdejší krizové situaci.

V lednu 2015 přijala vláda návrh ministerstva vnitra, že Česká republika přijme patnáct křesťanských uprchlických rodin s nemocnými dětmi ze Sýrie. Důvodem předložení návrhu byla špatná životní situace takových rodin a snaha nabídnout rodinám pomocnou ruku.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť vláda, respektive premiér Sobotka nenavrhoval řešit vymírání českého národa přílivem imigrantů. V červnu 2015 sice deklaroval, že je Česká republika schopná přijmout stovky migrantů, jednalo se však o představení odlišného návrhu na částečné řešení otázky kvót ze strany České republiky. Následné rozhodnutí vlády o přijetí 1500 migrantů bylo motivováno nezbytnou pomocí v krizové situaci a solidaritou. Tento počet navíc nebyl naplněn, v rámci relokace přišlo do České republiky pouze několik jednotlivců.

Dodáváme ještě data o počtu obyvatel v České republice, která přináší Český statistický úřad.

Výrok zřejmě reaguje na první přímý útok USA na jednotky Syrské republiky Bašára Asada během probíhající syrské občanské války, který se uskutečnil v brzkých ranních hodinách dne 7. dubna 2017.

Letecká základna Al-Shayrat v provincii Homs měla být podle USA místem, z něhož měl být veden údajný letecký chemický útok na město Khan Shaykhun 4. dubna 2017. V současné době je pozadí útoku stále v šetření speciální mezinárodní komise OSN a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Samotná OPCW jen prokázala ve své zprávě ze dne 30. června, že na místě útoku byl použit nervový plyn sarin.

Dle mluvčího amerického ministerstva obrany měl být tento útok na Al-Shayrat proporční odpovědí na akce Asadova režimu a měl sloužit především k odrazení od budoucího používání chemických zbraní. Podobně vyznívá i samotné prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa několik hodin před samotným útokem. I vzhledem k jednostrannosti a symboličnosti útoku na leteckou základnu americká administrativa potvrdila, že informovala své ruské protějšky o zahájení úderu, jak potvrzují slova tiskového mluvčího ministerstva obrany USA:

„Russian forces were notified in advance of the strike using the established deconfliction line.“

Dle vyjádření vrcholných představitelů Trumpovy administrativy - ministra zahraničí Tillersona a poradce pro národní bezpečnost McMastera ale nedošlo ze strany prezidenta Trumpa k informování vrcholných ruských představitelů včetně prezidenta Putina o plánovaném útoku. Také bylo potvrzeno, že útok pomocí střel s plochou dráhou letu byl na spodní hranici nebezpečnosti uvažovaných kroků a že samotný útok měl jen omezené cíle.

Vzhledem k výše řečenému, především avizovanému informování ruské strany a omezenosti cílů a prostředků k útoku, nebylo překvapením, že média potvrdila znovupoužívání základny syrským letectvem již několik dní po útoku i přes poměrně zásadní poškození některých částí základny.

Obrázek ukazuje místa zásahů americkými raketami na základně Al-Shayrat 7. dubna 2017.

Zdroj: ISI

Vzhledem k tomu, že vyšetřování ohledně chemického útoku ještě neskončilo, je zavádějící hodnotit míru a možnosti, které vedly prezidenta Trumpa k zahájení raketového útoku na leteckou základnu Al-Shayrat. Faktem zůstává, že útok proběhl, ale vzhledem k výše popsaným faktorům nezpůsobil zásadní a dlouhodobé škody na funkčnosti letiště, natož aby snížil možnosti Asadova režimu provádět letecké útoky.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť ČSSD skutečně navzdory tomu, že téma církevních restitucí v minulém období velmi artikulovala, neudělala v dané věci po volbách žádné reálné kroky.

Pro ČSSD byla problematika církevních restitucí jedním ze stěžejních bodů kampaně před parlamentními volbami v roce 2013 a objevuje se i ve volebním programu (.pdf, str. 30) ČSSD pro zmíněné volby. Zde se můžeme dočíst, že ČSSD bude „… usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

ČSSD vedla kampaň proti církevním restitucím od roku 2012, před senátními a krajskými volbami. Tehdy například rozesílala občanům složenky vypsané na částku přes 12 tisíc Kč, což byl podle ČSSD díl z církvím vráceného majetku, který zhruba připadá na jednoho občana ČR. Složenka byla podepsaná lídrem ČSSD Bohuslavem Sobotkou a nesla nápis: „Neplaťte, vraťte Kalouskovi a Nečasovi.“

Zdroj: ČSSD

Kampaň ČSSD byla v létě 2012 natolik ostrá, že dokonce vedla k nesouhlasnému veřejnému prohlášení několika církevních organizací. Tehdejší šéf České biskupské konference Duka ke kampani ČSSD uvedl, že „… si nezadá s neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty‚třetí říše‘, na rudo přetřenými gottwaldovskými ideology…“

Následně ČSSD překlopila téma i do kampaně před volbami 2013, jak ostatně dokládá výše uvedená citace z programu. Koaliční smlouva (.pdf) uzavřená mezi vládními stranami ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL však téma církevních restitucí vůbec neobsahuje, což mělo být podle ČSSD a ANO 2011 prosazeno Lidovci.

Jak informoval server Novinky.cz, proces vydávání majetku církvím je v současné době téměř završen, protože začátkem března 2017 zbývalo státním institucím projednat jen zhruba dvě procenta výzev církví na vydání majetku. Z toho jasně vyplývá, že vláda s církevními restitucemi oproti předvolebním deklaracím – zůstaneme-li u ČSSD – příliš nezmohla. Na jaře 2014 vláda zřídila restituční výbor, kde zasedlo šest členů vlády. Vede jej premiér Sobotka. Tento výbor nemá žádnou rozhodovací pravomoc, nemůže tudíž reálně nic ovlivnit a jeho funkcí je pouze monitorovat průběh vydávání majetku.

V tomto volebním období byly do Poslanecké sněmovny předloženy celkem tři návrhy, které směřovaly ke zdanění v rámci církevních restitucí. Ani jeden nebyl úspěšný, nejdál se dostal návrh poslanců především z ČSSD. Ten ovšem od roku 2014 zůstává ve druhém čtení.

Kromě této legislativní aktivity byly ve Sněmovně další dva pokusy směřující podobným směrem - a to od poslanců KSČM a od Zastupitelstva Jihočeského kraje. Všechny návrhy mají společné to, že k nim vláda nepřijala žádné stanovisko. Tedy je nepodpořila.

Úvodem uveďme, že neposuzujeme, kdo má být „slušný pracující“. V rámci výroku sledujeme to, jak vláda přistupuje k výši mezd a daním (tj. k faktorům, které mají na výplaty vliv) a dále i výši sociálních dávek pro dlouhodobě nezaměstnané. Vláda svou politikou zvyšuje platy ve veřejném sektoru, daně zanechala na úrovni, na které byly při jejím nástupu a v neposlední řadě nezvyšuje sociální dávky – naopak zvýšila počet kontrol např. u dávek v hmotné nouzi. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Pokud bychom měli sledovat základní vlivy, které se týkají výroku Tomia Okamury, tak na prvním místě budou zřejmě daně z příjmu. Sazby této daně zůstaly po celou dobu vlády na stejné úrovni, na které byly při nástupu této sestavy.

Měnily se sazby u daně z přidané hodnoty, resp. byla zavedena druhá snížená sazba na některé komodity. Dvakrát pak bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016) a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Co se týče maximálního braní z výplat, ve veřejném sektoru naopak vláda mzdy zvyšuje. A to po celou dobu svého fungování.

Poprvé se na navýšení platů dohodli představitelé uvedených stran v roce 2014. Všem zaměstnancům státní sféry byla zvýšena mzda o 3,5 procenta. Tento růst se netýkal doktorů, kteří dostali přidáno až na začátku roku 2015, jednalo se však o pětiprocentní zvýšení platu.

V roce 2015 došlo opět k navýšení platů státních zaměstnanců. Například policisté, hasiči či pracovníci v sociálních službách dostali přidáno o tři procenta, učitelé 3,3 procenta a zdravotničtí pracovníci pět procent.

V roce 2016 navýšila vláda státním zaměstnancům mzdy o čtyři procenta, zdravotnickým pracovníkům se zvedl plat k 1. lednu 2017 o deset procent. Ve školství se platy zvýšily již k 1. září 2016, a to celkem o osm procent pro učitele a o pět procent pro nepedagogické pracovníky.

V roce 2017 vláda zvýšila platy o deset procent příslušníkům Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Výdělky v sociálních službách se mají v tomto roce zvýšit od července o 23 procent. Pracovníci v kultuře či v nepedagogických profesích ve školství si přilepší o 9,4 procenta. Přidáno dostanou i zdravotní sestry.

V roce 2016 byly platy zvýšeny i zaměstnancům příspěvkových organizací jako jsou muzea, galerie, knihovny a některá divadla.

Vláda díky dohodě s dopravci, zástupci krajů a zaměstnaneckými odbory vyjednala v roce 2016 zvýšení platů řidičů autobusů, kteří pracují v soukromých firmách a nejsou státními zaměstnanci. Jejich plat se zvýšil k počátku nového roku ze 71,60 korun na hodinu na 98,10 korun za hodinu.

Před stávkou řidičů autobusů, která měla proběhnout 6. dubna 2017, vláda přislíbila 420 milionů korun, aby pomohla krajům a vlastníkům dopravních firem naplnit zvýšení platů řidičů.

Jde tedy primárně o kroky, které zvyšují platy ve veřejném sektoru. Vláda ovšem také třikrát zvýšila minimální mzdu, čímž jsou zaměstnavatelé povinni vyplácet více peněz svým zaměstnancům. První zvýšení provedla Sobotkova vláda v roce 2015, kdy došlo k navýšení o 700 Kč na 9200 Kč. O rok později činila minimální mzda 9900 Kč. V roce 2017 došlo k jejímu navýšení na 11 000 Kč. Tato rozhodnutí zvyšovala mzdy v soukromé sféře, byť poměrně malému počtu lidí, kteří ji pobírají (jde zhruba o tři procenta zaměstnanců). Právě zvyšování minimální mzdy a mezd celkově má tlačit na to, aby se tzv. vyplatilo pracovat. Tedy aby bylo nevýhodné pobírat dávky v nezaměstnanosti.

Dávky Ani u dávek není Okamurovo vyjádření korektní. Vládě se daří (pochopitelně i s vlivem snižující se nezaměstnanosti) snižovat objem vyplácených dávek. Vláda výrazně zvýšila počet kontrol u dávek hmotné nouze.

Do roku 2012 bylo vydávání sociálních dávek v režii obecních (městských) úřadů. Se sociální reformou, která zahrnovala i stanovení Jednotného výplatního místa, přešla tato povinnost na úřady práce.

Šlo o tzv. Agendy a územní působnost Úřadu práce ČR (.pdf), které inicioval tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09). Tato reforma měla zefektivnit vydávání dávek a zabránit jejich zneužívání. Kvůli nedostatečné personální kapacitě Úřadu práce nebylo možné kontrolovat všechny žádosti, často tak došlo k opětovnému čerpání.

Pokud se podíváme na data, tak zjistíme, že i v letech po zavedení této změny kontroly probíhaly. Data ze Zprávy o činnosti Úřadu práce za leden–duben 2012 ukazují, že bylo v rámci dávek v hmotné nouzi uskutečněno celkem 11 955 kontrol (str. 33). Další data jsme bohužel nedohledali.

Zpráva o činnosti Úřadu práce za roky 2013 uvádí (str. 24):

„Sociální šetření prováděná v roce 2013 byla prováděna v omezené míře, která reflektuje kritický nedostatek pracovníků v této oblasti. Počet provedených sociálních šetření je uveden v příloze č. 8 (.xls).“

Stejná zpráva za rok 2014 (str. 62) pak popisuje, že Úřady práce nabraly nové lidi a kontroly zintenzivněly.

„Sociální šetření v roce 2013 byla prováděna v omezené míře. Na jednání Vlády ČR dne 14. 7. 2014 bylo rozhodnuto o přijetí celkem 600 nových zaměstnanců na agendu nepojistných sociálních dávek. Posily působí především v terénu. Ukazatel sociálních šetření prováděných před i po přijetí nových zaměstnanců prokazuje pozitivní vliv na objem vyplácených dávek. Díky tomuto navýšení se zintenzivnilo provádění sociálního šetření.
V příloze č. 14 je uveden počet provedených sociálních šetření k dávkám příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení za rok 2014. S ohledem na zvýšení počtu SM pro agendu nepojistných sociálních dávek, zejména pak navýšení počtu sociálních pracovníků, je na první pohled zřejmý nárůst počtu vykonaných sociálních šetření ve 3. a 4. čtvrtletí roku 2014.“

Porovnáme-li data kontrol např. u doplatku na bydlení, zjistíme následující. Data za rok 2013 a 2014 jsou dostupná v těchto tabulkách (.xls) – vždy poslední karta: 2013 a 2014.

obdobíQ1/2013Q2/2013Q3/2013Q4/2013Q1/2014Q2/2014Q3/2014Q4/2014počet kontrol (dopl. na bydlení – v tisících)5,86,67,58,18,912,816,820,9

Za rok 2015 pak za první pololetí v rámci stejné kontrolní činnosti (.xls, posl. tabulka) došlo k 36,5 tis. kontrol, v druhém pololetí k 28,7 tisícům.

Samotné kontroly tedy po nástupu vlády Bohuslava Sobotky poměrně výrazně zintenzivněly.

Výdaje na hmotnou nouzi pro rok 2012 činily 7,7 mld. korun za 165 300 dávek (.pdf). Z tabulky níže je patrné, že výdaje v následujících letech rostly. Počet příjemců se však pozvolna snižuje v kontextu nízké nezaměstnanosti (3,8 % v rámci EU).

zdroj: ČTK

V roce 2013 vyplatilo (.pdf, str. 3) Ministerstvo práce v průměru 221 100 dávek měsíčně. O rok později se tento počet zvýšil (.pdf, str. 3) na 240 800 dávek za měsíc. V roce 2015 se pak počet dávek opět snížil, a to o 17 300 na měsíc.

Od září 2013 došlo k personálním změnám na Úřadu práce ČR, kde se počet zaměstnanců zvýšil na zhruba 9000 osob. Tímto posílením došlo k častějším hlášeným i namátkovým kontrolám v terénu.

Úřad práce zveřejnil v listopadu 2016 výsledky 126 234 šetření (.pdf), které uskutečnil od ledna do září 2016.

Pro srovnání – od roku 2014 do začátku 2016 provedl ÚP 344 188 šetření a 82 036 v terénu. Nepřiznáno bylo 4 251 nových žádostí o některou z dávek hmotné nouze a odebráno bylo 9 620 už vyplácených dávek. Za tuto dobu došlo k úspoře 138 milionů korun.

Letos ÚP kontrolou vyplácených nepojistných sociálních dávek získal 37,5 milionu korun. Současně dosud zamítl 886 nových žádostí a odňal 1 871 již vyplácených dávek. Nejčastěji v Moravskoslezském kraji.

Za poslední tři roky ušetřilo Ministerstvo práce kvůli vyšším kontrolám 175,5 milionu korun.