Miloš Zeman
Jsem rád, že jsme se v tomto shodli, a vím, že proti zahraničním misím je podstatná část veřejnosti.
Poslední výzkum, který se zabýval názorem veřejnosti na účast českých vojáků na zahraničních misích, se nám podařilo dohledat v roce 2009. Tento výzkum, který byl zpracován pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR, byl ovšem zaměřen pouze na působení českého provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru. V tomto výzkumu se projevilo rozdělení veřejnosti přibližně na dvě poloviny. (Na tento výzkum jsme byli upozorněni naším čtenářem, za což mu děkujeme.)
Výzkum, jenž se zabýval postojem veřejnosti ke všem zahraničním misím, proběhl o rok dříve v roce 2008, a to pro potřeby Ministerstva obrany. Zde 64,3 % dotazovaných považovalo nasazení vojáků do zahraničních misí za správné. Z toho se dá vyvodit, že zbylých zhruba 35 % respondentů účast českých vojáků na zahraničních misích za správné nepovažovalo.
Na základě těchto byť již starších výzkumů, můžeme tento výrok zhodnotit jako nepravdivý, jelikož se zde nedá hovořit o "podstatné části veřejnosti".
Chtěl bych jenom upozornit, že z hlediska plnění maastrichtských kritérií, která jsou tři, nám nic nebrání v tom, abychom již nyní zahájili přípravné práce pro vstup do eurozóny a abychom se přiblížili onomu dvouletému přechodnému období, v němž kurs koruny vůči euru má být fixován ve velmi úzkém tolerančním pásmu.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Maastrichtská kritéria jsou čtyři (případně pět, dle terminologie), nicméně praktický vývoj podmínek přístupu k euru Miloš Zeman popisuje korektně.
Konvergenční (maastrichtská) kritéria jsou základní podmínkou pro vstup do eurozóny (přijmutí eura) a jsou 4 (5 pokud kritérium o udržitelnosti veřejných financích rozdělíme na pravidlo o deficitu veřejných financích a míry veřejného zadlužení):
1. Kritérium cenové stability
2. Kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí
3. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
4. Kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II
Jakým způsobem ČR plní tato kritéria aktualizuje Ministerstvo financí ČR ve zprávě plnění o ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou (pdf.). Z této zprávy vyplývá (str. 3–4), že ČR v současnosti i ve střednědobém výhledu splňuje první 3 kritéria. ČR nemůže plnit kritérium čtvrté, neboť:
„Přijetí členského státu EU do eurozóny je podmíněno úspěšným, minimálně dvouletým setrváním národní měny v Evropském mechanismu směnných kurzů II (ERM II). Vyhodnocení plnění kritéria účasti v mechanismu směnných kursů bude možné teprve poté, co Česká republika vstoupí do ERM II a bude stanovena centrální parita koruny k euru. Česká měna se zatím do systému nezapojila, proto také nemá stanovenou centrální paritu k euru, vůči níž by se sledovaly fluktuace měnového kurzu a tedy i plnění tohoto kritéria“.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý – podle zprávy Ministerstva financí plníme první tři kritéria a nic nám ani nebrání v tom, abychom vstoupili do ERM II, byl zafixován kurz koruny vůči euru a ČR započala dvouleté období nutné pro přistoupení k eurozóně.
...s výjimkou Bohuslava Sobotky nikdo z členů vlády nemá ministerskou zkušenost.
Na základě informací dostupných na oficiálních internetových stránkách vlády hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Kromě Bohuslava Sobotky (ČSSD), který působil mezi lety 2002–2006 jako ministr financí ve Špidlově, Grossově a Paroubkově vládě, disponují ministerskou zkušeností ještě další dva členové současné vlády.
Martin Stropnický (ANO), nynější ministr obrany, byl v období od 2. ledna 1998 do 17. července téhož roku ministrem kultury ve vládě Josefa Tošovského. Jan Mládek (ČSSD), současný ministr průmyslu a obchodu, zastával post ministra zemědělství ve vládě Jiřího Paroubka od 16. listopadu 2005 do 16. srpna 2006.
Podívejte se, musíte číst ústavu, kde se říká, že premiér navrhuje a prezident jmenuje ministry. Ale tam není ani slovo o tom, že prezident navrhuje ministry.
V článku 68, odst. 2 Ústavy ČR se píše, že prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády. Konkrétně Ústava uvádí: "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů".
Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.
Jinými slovy, jestliže mě premiér není schopen navrhnout alternativu (...) no tak jsou v podstatě dvě možnosti. Buď odmítnout toho ministra jmenovat. V takovém případě premiér Sobotka veřejně řekl, že by dočasně převzali jeho úřad, ale v tom případě bych zkomplikoval situaci vládě, protože premiér, který se současně věnuje jednomu nebo dvěma dalším resortům, nemůže plnohodnotně vykonávat svoji funkci.
Bohuslav Sobotka skutečně nabídl Miloši Zemanovi jedinou alternativu, pokud odmítne některého kandidáta na ministra. Sobotka veřejně řekl, že on sám by potom dočasně vedl ministerský úřad.
Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Především jsem se chtěl s těmi kandidáty na ministry setkat a to bude samozřejmě probíhat i nadále, i když jsou ministři, protože podle ústavy má prezident právo povolávat ke konzultacím jednotlivé členy vlády.
Na základě faktu, že se Miloš Zeman skutečně setkal se všemi kandidáty na ministerské posty, a článku 64, bodu 2 Ústavy České republiky ve znění: " Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti," hodnotíme výrok jako pravdivý.
Vladimír KEBLÚŠEK: Máte v plánu navštívit jednání vlády? Miloš ZEMAN: Zcela určitě ano, stejně tak, jako jsem navštívil jednání vlády Petra Nečase.
Prezident Miloš Zeman navštívil jednání vlády premiéra Petra Nečase jednou, a to 20. března 2013, což potvrzují také záznamy z této schůze vlády.
Tak zaprvé, já jsem chtěl původně navrhnout dvě jména, pana Křečka a pana Zářeckého, bohužel na poslední chvíli pan Zářecký z rodinných důvodů tento můj návrh odmítl.
Výrok prezidenta Zemana je na základě dohledaných zpráv o kandidátech na veřejného ochránce práv hodnocen jako pravdivý.
Svůj záměr navrhnout na ombudsmana Stanislava Křečka a Pavla Zářeckého prezentoval prezident Zeman v Otázkách Václava Moravce 12. ledna, kdy konkrétně uvedl na otázku moderátora:
"Václav Moravec:...Můžete potvrdit nebo vyvrátit, že jedním z těch vašich kandidátů na ombudsmana bude dosavadní zástupce veřejného ochránce práv Stanislav Křeček?Miloš Zeman: Ale vzhledem k vašemu zájmu vám dokonce rád řeknu, že vedle Stanislava Křečka, protože prezident navrhuje dva kandidáty, bude druhým kandidátem Pavel Zářecký". O tom, že Pavel Zářecký odmítl z rodinných důvodů nominaci na veřejného ochránce práv, informovala média 24. ledna. Konkrétně přebrala zprávu ČTK (např. Česká televize), která citovala mluvčího Hradu, jenž o tomto odmítnutí informoval.
Víte, že minulá vláda, tedy přesněji řečeno předminulá vláda, velmi kritizovala postup policie, kritizovala postup státních zástupců.
Postupy státních zástupců a policie byly předmětem kritiky předminulé vlády, vlády Petra Nečase, hned při několika příležitostech. Sám Petr Nečas se pustil do kritiky po zátahu policie na Úřad vlády, který vedl ke konci jeho vlády a předčasným volbám.
"Policejní zákrok byl nepřiměřený. Zadržení jedné ženy komandem 12 policistů v kuklách je dehonestující a jen potvrdilo, že jsou používány brutální a nátlakové metody," uvedl Nečas.
Již dříve pak kritizoval Miroslav Kalousek postup vyšetřovatelů v kauze CASA týkající se jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové.
"Jsem hluboce přesvědčen, že jsme svědky bezprecedentního policejního útoku na demokratické rozhodovací mechanismy státu. (...) To už je náběh na policejní stát," řekl například Kalousek.
Během interpelací 14. června 2012 pak Nečas ještě pronesl následující výrok (v souvislosti s vyšetřováním kauzy CASA): "A kromě toho mi dovolte říci poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků, to asi by nebyl ten správný krok".
Nový ministr školství Marcel Chládek tento návrh upravil, a to tak, že z něho vyloučilo podmínku správního přezkoumání návrhů na jmenování vysokoškolských profesorů. Jinak, mně se ten návrh ministra školství líbí, protože má svoji logiku. Prezident jako nejvyšší ústavní činitel jmenuje rektory, což jsem nedávno asi v 11 případech udělal. No a druhý nejvyšší ústavní činitel, to jest předseda Senátu, by měl jmenovat vysokoškolské profesory.
Jednou z priorit nového ministra školství Marcela Chládka by podle premiéra Bohuslava Sobotky mělo být mj. dokončení novely vysokoškolského zákona.
Důležitou součástí novely je část týkající se jmenování profesorů. Profesory tradičně jmenoval prezident, ale Miloš Zeman po loňské kauze s akademikem Martinem C. Putnou oznámil, že by chtěl tuto jmenovací pravomoc převést na ministra školství.
Vláda následně bez porady s akademickou obcí schválila materiál, aby profesory jmenoval předseda Senátu. Tento nový materiál ale navíc umožňoval předsedovi Senátu návrhům na profesora nevyhovět, což se stalo terčem kritiky.
Chládek uvedl po nástupu do úřadu: „Chci z toho návrhu vyndat tu pasáž, aby předseda Senátu mohl odmítnout jmenování pouze v případě procesního pochybení. A chci vyndat tu pasáž odbornou, protože odborná stránka by měla zůstat na úrovni vysokých škol". Dodal však, že tato varianta se líbí jen některým rektorům.
Chládek se 7. února sešel s rektory a probíral s nimi navrhované změny ve jmenování profesorů, které akademici kritizovali.
Nový ministr školství proto navrhl, že se z materiálu vyškrtne pasáž umožňující předsedovi Senátu profesory nejmenovat. S touto úpravou nemá problém ani prezident Miloš Zeman, s nímž o tom Chládek již jednal.
21. ledna prezident Miloš Zeman také jmenoval na Hradě 12 rektorů veřejných vysokých škol. Funkce se ujmou od února. Pěti z nich tím začne už druhé funkční období, sedm rektorů je nových.
Na základě výše uvedených informací označujeme výrok jako pravdivý.
