TOP 09

Prezident republiky nemůže čelit trestnímu stíhání kvůli velezradě – nemůže totiž čelit žádnému trestnímu stíhání. Článek 65 Ústavy České republiky vylučuje, že by bylo možné prezidenta po dobu výkonu mandátu trestně stíhat nebo zadržet. Lze jej pouze odvolat z funkce, a to podáním ústavní žaloby. Podmětem k tomu však není pouze velezrada, nýbrž i hrubé porušení ústavy či jiné součásti ústavního pořádku.

Václav Moravec má na mysli novelu trestního zákoníku předloženou dne 11. listopadu 2016. Návrh byl aktuálně zaslán vládě k vyjádření. Novela prosazuje toto: „... kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“

Kalousek se vyjádřil na svém twitterovém profilu, kde reagoval na Jiřího Pospíšila. Pospíšil uvedl, že „nápad části poslanců zavést znovu trestný čin hanobení hlavy státu zavání návratem ke komunistické ochraně papalášů. Stačí trestnost pomluvy.“

Kalouskův komentář zní takto: „Je ve vlastním zájmu M.Zemana,aby se to nikdy neschválilo.On sám by byl v konfliktu se zákonem minimálně jednou týdně.“

Vládní návrh zákona o některých přestupcích (.pdf) byl schválen Poslaneckou sněmovnou 6. května 2016. Podpořilo jej 120 poslanců ze 151 přítomných. Proti hlasovaly pouze ODS a TOP 09-S.

Zmíněný zákon v § 5(1) ukládá mimo jiné fyzickým i právnickým osobám pokutu za:

• neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci,
• znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci,

a to ve výši 10 000 korun, v případě opakování pak 15 000 korun.

Obecně je značně problematické popisovat legislativu, která omezuje svobodu, neboť vnímání tohoto jevu může být poměrně subjektivní. V daném případě je ovšem pravdou, že lze dohledat příklady přijímaných zákonů, které částečně umenšují možnosti občanů. Dodejme, že nehodnotíme obsah jednotlivých předloh ani to, zda je žádoucí je přijímat jako nástroje pro boj s některými negativními jevy. Popisujeme pouze, zda se díky některým z nich umenšuje svoboda jednotlivce. Nedávným opatřením, jež upravuje svobodu projevu, je vládní návrh zákona o některých přestupcích (.pdf), který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 6. května 2016. Článek 5(1) tohoto zákona ukládá lidem za urážku úřední osoby pokutu v hodnotě 10–15 tisíc korun.

Aktuálně posledním opatřením je návrh novely trestního zákona na ochranu proti hanobení prezidenta republiky (.pdf, str. 8). Návrh předložený 64 poslanci předpokládá roční vězení za urážku hlavy státu (§ 327a Hanobení prezidenta republiky). „(1) Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“ Kromě těchto případů ovšem vznikají i zákony, které mohou svobodu jednotlivce omezovat jinak. Novela zákona o ochraně ovzduší byla vyhlášena 14. listopadu 2016 a umožňuje státu narušit tzv. nedotknutelnost obydlí v případě, že osoba opakovaně porušuje stanovené emisní normy (§ 17(2); .pdf, str. 13). V takové situaci musí kontrolorovi umožnit přístup k topnému zařízení a jeho příslušenství. Novelu předložil v roce 2015 ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Od června 2016 platí nové regulace a zdanění hazardu ve smyslu zákona č. 186/2016 Sb. Ten současně obsahuje paragraf (§ 82) umožňující blokaci internetových stránek s nepovoleným hazardním obsahem. Podle ČTK má zákon zamezit v hazardu lidem, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi nebo je vůči nim stanoveno insolvenční řízení.

Tento návrh vznikl z iniciativy současné koalice. Problematickou částí ovšem je, že blokace webů by mělo mít možnost provádět samo ministerstvo financí bez soudního povolení.

Podobný výrok Miroslava Kalouska jsme již dříve ověřovali a i nyní jej hodnotíme jako pravdivý.

Podstatou systému, jenž byl spuštěn již za působení Miroslava Kalouska, je centralizace příjmů a řízení výdajů jednotlivých organizací, které hospodaří s veřejnými penězi. Díky tomuto řízení likvidity bylo možné snížit například rezervu hotovosti, kterou si jednotlivé organizace držely a která před spuštěním státní pokladny činila více než 100 miliard korun (.pdf).

Zároveň je také pravdou, že ministerstvo si půjčuje za záporné úroky a že i díky tomu klesá státní dluh.

První část Kalouskova výroku se týká „dědění“ státního rozpočtu v letech 2007 a 2010. Kalousek byl ministrem financí od ledna 2007 za vlády Mirka Topolánka, avšak Zákon o státním rozpočtu pro tento rok byl schválený (.pdf, str. 1) už v prosinci předcházejícího roku.

Obsahem tohoto zákona je právě konkrétní stanovování celkových příjmů, výdajů a schodků státního rozpočtu, na které tedy Kalousek skutečně ještě neměl dosah. Stejný princip platí i pro vládu Petra Nečase po roční úřednické vládě Jana Fischera, kdy Kalousek převzal post ministra financí včervenci roku 2010 ale Zákon o státním rozpočtu byl schválený vprosinci roku 2009 (.pdf, str. 2).

Druhá část výroku se týká tzv. strukturální části salda státního rozpočtu. Saldo, jako výsledek rozdílu mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu, se nazývá strukturálním, když je očištěné o cyklické vlivy a můžeme na něm sledovat jak skutečně vláda plní svůj rozpočet, bez vlivů hospodářského cyklu, které by plnění mohli znemožňovat.

2011

2012

2013

HDP v mld.

4 022

4 041

4 077

Změna strukturálního salda v % HDP

1,3

1,1

1,4

Změna strukturálního salda v mld.

52,3

44,45

57

Zdroj: ČSU(.pdf), MFČR(.pdf,str. 3)

Během tří let, kdy působil Miroslav Kalousek jako ministr financí se snižovalo saldo o 1,1–1,3 % HDP, jak ukazuje tabulka. Při přepočtení na koruny vychází změna strukturálního salda dle dat v tabulce v průměru na 51,2 miliardy korun ročně. Nicméně ani jeden rok neklesalo saldo o 60 miliard a více, výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

V rámci dat pro tento výrok se můžeme zaměřit na čísla státního rozpočtu i na pokladní plnění za leden–říjen 2016.

V rozpočtu jsou k nalezení grafy (.pdf, str. 124–125), které shrnují kapitálové výdaje vlády od roku 2012, a to jak jejich výši v schválených rozpočtech, tak i ve skutečnosti. Můžeme zde pozorovat proinvestování ve výši 78,5 miliard, zatímco na příští rok se plánuje proinvestovat 103,7 miliard, což představuje rozdíl zmiňovaných, i když ne přesných, téměř 30 miliard.

Podíváme-li se na aktuální reálná data kapitálových výdajů (tj. investic) v rámci ministerstvem financí zveřejněného pokladního plnění za leden – říjen 2016 (tedy ke konci října, jak Kalousek uvádí), tak zjistíme, že skutečné kapitálové výdaje jsou na 70 % plánu vlády.

Konkrétně jde o 60 miliard korun. Oproti rozpočtovanému plánu na příští rok jde o rozdíl dokonce lehce přes 40 miliard korun.

Jan Vitula nám po zveřejnění analýzy dodal dokument, který měl na mysli. Nešlo však o dokument, který by dokládal vypsání výběrového řízení na pronájem takové plochy a v takovém právním režimu, ačkoli cena souhlasí. Hodnocení výroku tedy zůstává neměnné, informace jsou pro nás stále neověřitelné.

Kauza kolem brněnského letiště začala již v roce 2007, a to podhodnoceným odhadem ceny pozemků v blízkosti letiště Brno-Tuřany.

Tehdejší hejtman Stanislav Juránek (KDU-ČSL) umožnil pronájem, respektive přenesení věcného břemene nad přilehlými pozemky letiště na firmu Brno Airport Logistic Park, s.r.o. Do roku 2067 má dále kraj obdržet jednorázově 11 340 000 korun, tedy přibližně zmíněných 20 tisíc měsíčně.

Výstavba logistického parku by měla zahrnovat čtyři logistické a distribuční haly. Zájem o zmíněný projekt má firma TNT Express Worldwide, spol s.r.o.

Na zasedání rady kraje 21. září se mělo projednat Zřízení práva stavby na částech pozemku p. č. 2269/1 v k. ú. Tuřany. Zápis jednání ze 156. zasedání (.doc) však není veřejně dostupný.

Kraj zveřejnil svůj záměr na výstavbu 15. srpna 2016. Ze zmíněného dokumentu rovněž plyne, že stavební plochy tvoří jen 15 794 m².

Konkrétně se jedná o dílčí části p. č. 2269/1, který má celkovou rozlohu 203 630 m². Logistický park bude však tvořen pouze částmi 2269/19, 2269/20, 2269/21, 2269/22 a 2269/23.

zdroj: edesky.cz (.pdf, str.9)

Podle Jana Vituly (TOP 09) by mělo být pouze 5 500 m² pozemků pronajato a zbylých 60 000 m² svázáno věcným břemenem, případně právem stavby. Tuto informaci však nejsme schopni ověřit, kvůli nedostatku veřejně dostupných podkladů.

Výběrové řízení, které Vitula (TOP 09) zmiňuje totiž není zveřejněno ani na úřední desce kraje, ani na oficiálních stránkách. O celé věci informoval server Idnes, zcela konkrétní data však s ohledem na chybějící oficiální informace z kraje nejsme schopni dohledat.

Podle Národního ústavu pro vzdělání, který monitoruje míru nezaměstnanosti mladých absolventů středních škol a jednotlivých oborů již od roku 2012 se v oblasti strojírenství a strojírenské výroby, která se řadí do kategorie "středního odborného vzdělání s maturitní zkouškou a odborným výcvikem", procentuální nezaměstnanost k dubnu roku 2016 pohybovala kolem 15 %. Podle MŠMT to bylo v Jihomoravském kraji za rok 2015 kolem 13,5 %. (.pdf, str. 6)

V případě stavebnictví došlo za léta 2014-2016 k výraznému poklesu nezaměstnanosti. Zatímco v roce 2014 to bylo přes 30 %, v dubnu 2016 to již bylo dokonce pod 20 %. Jedná se však o absolventy oboru stavebnictví spadajících do kategorie nižšího středního odborného vzdělání s výučním listem. V případě kategorie středního odborného vzdělání s výučním listem se hodnoty pohybovaly mírně nad 10 %.

Pokud se opět podíváme na data z Jihomoravského kraje, tak za rok 2015 byla nezaměstnanost absolventů těchto oborů 20,63 %. (.pdf, str. 6).

Podle Národního ústavu pro vzdělání jsou hodnoty nezaměstnanosti absolventů gymnázií dokonce ještě nižší a to sice 3,1 %. Hodnotě kterou zmínil Jan Vitula byla nezaměstnanost nejblíže v roce 2014, kdy to bylo 4,4 %. Hlavním důvodem, proč jsou procentuální hodnoty absolventů gymnázií tak nízké je ten, že většina z nich pokračuje ve studiu dále na vysokých školách nebo vyšších odborných školách. Díky tomu jsou tyto hodnoty poměrně těžko porovnatelné s konkrétními obory jako je například strojírenství a podobně.

Tento výrok ale hodnotíme jako pravdivý, protože převážná většina dat, které Jan Vitula uvedl, souhlasí se statistikami.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože ve skutečnosti testy PISA nebyly impulsem pro finskou reformu vzdělávacího systému. Testy fungují (od 1. výsledků) 16 let a Finsko je v nich vždy velmi úspěšné. Změny ve vzdělávacím systému probíhají dlouhodobě (od 70. let).

Finsko je pověstné díky svému vzdělávacímu systému a právě pracuje na další významné reformě školství. Finští studenti se pravidelně v mezinárodních srovnávacích testech PISA umisťují na předních místech. Tyto testy se konají od roku 2000 a Finsko v průběhu této doby nezaznamenalo větší propad.

Většina vzdělávacího systému je veřejně financovaná a vzdělání je zadarmo. Veřejné výdaje na školství ve Finsku tvoří okolo 6 % HDP, což je v rámci zemí OECD spíše nadprůměr. Pravdou je, že za posledních dvacet let Finsko podstatně zvýšilo výdaje na vzdělávání.

Prestiž vzdělání začala klesat v 70.letech minulého století a Finové v té době začali se změnou vzdělávacího systému. Finská komplexní (.pdf) reforma školství trvá už od 70. let minulého století a je výsledkem kontinuálního (pdf., tab.1.7., str. 25) procesu, nikoli jednorázové reformy. Mezi hlavní znaky a výsledky této reformy patří např. integrace všech dětí, podobná kvalita jednotlivých škol, důvěra a vzdělávání učitelů apod.

Ve Finsku je v průměru 18 žáků ve třídě (2014). Na jednoho učitele připadá výrazně méně žáků než v ostatních zemích. Pravdou je, že se zvýšila suma vydávaná na vzdělávání a jedním z výsledků reforem je malý počet dětí ve třídě.

Výrok ovšem musíme hodnotit jako nepravdivý, protože tento proces nebyl iniciován významným propadem v PISA testech (první výsledky PISA v roce 2000 ukázaly finské školství v dobré kondici). Je naopak výsledkem dlouhodobé koncepce reforem finského školství, nikoli jednorázovým navýšením výdajů na školství.