Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Ukrajinský rabín Moše Reuven Azman vyzval (ang.) kyjevské Židy, aby opustili město a pokud to bude možné, tak i zemi. Nevyzval je však k přestěhování přímo do Izraele.

Přestože protesty na Majdanu neměly antisemitský charakter, představitel židovské obce na Ukrajině se vyjádřil, že se obává chaosu, při kterém by mohlo dojít k pronásledování Židů. Uvedl také, že se objevila varování týkající se útoků na židovské instituce. Jedna z protestujících politických stran (ang.), Svoboda, navíc stojí na neonacistickém a antisemitském základě.

Televize Dožď, která je vnímána jako " jedna z mála liberálních alternativ " (citováno z angl. jazyka, BBC) většinového provládního zpravodajství čelí riziku odpojení a uzavření. V sobotu 8. února 2014 se konala demonstrace na podporu této televize a během této demonstrace policisté zatkli 40 lidí. Vysílání televize bylo přerušeno všemi velkými telekomunikačními operátory. Hlavním důvodem pro tento incident se stalo publikování ankety na sociálních sítích, která se ptala čtenářů, zda měl za druhé světové války tehdejší Leningrad kapitulovat nacistům pro záchranu nevinných životů. Zda zprávy zanikají " ve stínu olympiády " ponecháme na čtenářích, informace České tiskové kanceláře (ČTK) ohledně problémů ruské televize se objevily online na některých zpravodajských portálech jako například Česká televize (v souvislosti s demonstracemi v Kyjevě), Český rozhlas, deník Týden, Deník.cz, Blesk.cz, iDnes.cz, IHNED.cz a další, ze zahraničních zpravodajství potom například BBC, The New York Times, Financial Times, The Guardian, Gazeta Wyborcza a další. Pravdou ovšem je, že o demonstracích z 8. února 2014 nelze nalézt informace na všech zpravodajských portálech. Ani televiznímu pokrytí se takové zprávy nevyrovnají. Jako příklad lze uvést informace (.pdf, str. 3) z České televize, které uvádí pokrytí olympiády v délce až 14 hodin denně, 16 dní nepřetržitého vysílání.

Prezident Miloš Zeman v rozhovoru (video čas 5:50–6:50) pro agenturu Bloomberg z 29. ledna zmiňuje jako jednu z možností, jak dosáhnout vyřešení krize na Ukrajině, vypsání mimořádných prezidentských i parlamentních voleb.

Zeman konkrétně v rozhovoru uvedl:

"MZ:The Czech political crisis has been solved by extraordinary elections. And you cannot exclude the possibility of extraordinary elections in Ukraine and who will be the winner (...) might lead the country in the near future.

You mean presidential elections?

MZ: Not only presidential, maybe parliamentary elections, too".

Nelze srovnávat snahy ze strany EU a Ruska týkající se zklidnění současné situace na Ukrajině. Na základě níže uvedených informací proto označujeme výrok jako zavádějící.

Nelze tvrdit, že pro uklidnění situace na Ukrajině nedělá EU nic. Jako příklad můžeme uvést jednání šéfky diplomacie EU Catherine Ashotonové s opozicí a prezidentem Janukovyčem, která vedla (prostřednictvím Janukovyče) k vyzvání opozice k dialogu. Z hlediska ekonomické stability země bylo významné jednání se Štefanem Fülem o možnosti získání záchranného úvěru od Mezinárodního měnového fondu. Zároveň je také stále otevřená nabídka asociační dohody s EU pro Ukrajinu (jeden z hlavních důvodů protestů) i poté, co došlo k jejímu nepodepsání.

Ruští představitelé opakovaně obvinili EU z vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Rusko a Ukrajina 17. prosince v Moskvě dosáhly zlomové dohody o rozšíření hospodářské spolupráce. Rusko následně výrazně snížilo cenu zemního plynu pro Ukrajinu a uvolnilo ve prospěch Ukrajiny ze svých devizových rezerv 15 miliard USD.

Co se týče postoje samotných lídrů EU k situaci na Ukrajině, José Barroso a Herman Van Rompuy jednoznačně odsoudili „vnější tlak“, kterým údajně na svého západního souseda působí Rusko. Herman Van Rompuy se dále vyjádřil odmítavě k neoprávněnému použití síly a brutality ukrajinských hlavních představitelů vůči demonstrantům. Nicméně dle unijních diplomatů však není na stole – přes politická vyjádření některých unijních zemí – možnost zavedení sankcí proti představitelům Janukovyčovy administrativy.

Výrok Kláry Samkové hodnotíme jako neověřitelný. Podle posledních dostupných údajů Českého statistického úřadu žije v České republice přes 124 tisíc Ukrajinců. Jedná se o ty, kteří zde přebývají legálně. Většina informací o ilegálních přistěhovalcích z Ukrajiny je zastaralá a ani neuvádí všechny údaje, jež zmiňuje Klára Samková (viz článek, .pdf) Evy Janské z PřF UK z roku 2007). Novější studie či statistiky mapující problematiku ilegálních ukrajinských imigrantů není dostupná. Dostupné jsou alespoň celkové statistiky o nelegální migraci do ČR.

Pro dokreslení obrazu o situaci nelegálních přistěhovalců v ČR můžeme uvést příklad zotročování dělníků z Rumunska a Bulharska, kteří pracovali až šestnáct hodin denně a nedostávali skoro žádnou mzdu. Trojice otrokářů z Ukrajiny byla nakonec pravomocně odsouzena.

Ústava ČR skutečně umožňuje přehlasovat prezidentovo veto poměrně snadno, tedy absolutní většinou všech poslanců (čl. 50 odst. 2). To samé platí pro přehlasování senátního zamítnutí (čl. 47 odst. 1) či pozměnění (odst. 2).

Příklady států užívajících silnějšího veta jsou:

Polsko, kde (dle ústavy, angl., čl. 122 odst. 5) zákon, vrácený prezidentem může být schválen většinou 3/5 přítomných poslanců (za přítomnosti poloviny);

Ukrajina, kde (dle čl. 94 ústavy, angl.) je k přehlasování třeba většina 2/3 všech členů parlamentu;

USA, kde (dle čl. 1 odd. 7 ústavy, angl. překlad např. zde) je potřeba 2/3 většina v obou komorách.

KSČM se skutečně dá označit za nereformovanou komunistickou stranu, která se nezřekla minulosti a nástupnictví KSČ. Avšak jako nereformované komunistické strany jsou označovány i některé další, které Zuzana Roithová nezmiňuje. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

PhDr. Stanislav Balík Ph.D. v textu (2004) KSČM a její vztah k vlastní minulosti přímo píše: „Postavení Komunistické strany Čech a Moravy – personální i právní nástupkyně Komunistické strany Československa – je v kontextu bývalých středo a východoevropských satelitů Svazu sovětských socialistických republik do značné míry výjimečné. Vedle České republiky již totiž jedině v Bělorusku a částečně na Ukrajině nedošlo k důsledné transformaci někdejší státostrany ve stranu socialistickou či sociálně demokratickou,.."

Problém reformace komunistických stran je v tom, že se dá dívat na tuto rovinu z užšího pohledu, tedy pouze na komunistické strany, které byly ve východním bloku u moci a reformovaly se směrem od revolučního komunismu spíše k socialismu nebo sociální demokracii, ale pak také je možno použít širšího pohledu, kde bychom museli vzít v potaz všechny nezakázané komunistické strany, které se hlásí k marxisticko-leninistické ideologii a používají i stejnou symboliku, i když se otevřeně nehlásí k násilí a revoluci. V takovémto případě bychom našli v Evropě mnoho příkladů různých radikálně komunistických stran například Dělnickou komunistickou stranu Francie nebo Stranu italských komunistů, která se odtrhla od Strany komunistické obnovy právě kvůli jejich reformovanosti.

Pokud ale budeme brát pouze v potaz státostrany východního bloku, který byl v područí sovětského svazu a jejich nástupnické strany, tak nám jako nejvýraznější zůstává pořád komunistické strana v Bělorusku, Ukrajině a Rusku. Tvrdit že tyto strany jsou více reformované, než KSČM je celkem relativní, jelikož prakticky zachovali veškerou symboliku stejně jako KSČM, ale stejně jako oni tvrdí, že chtějí zachovat demokratický systém, soukromé vlastnictví a základní práva a svobody, což je poněkud ambivalentní k k tomu jakým způsobem se prezentují před svými voliči. Pokud Ukrajinská komunistická strana například používá stále stejnou symboliku, ba dokonce oslavuje 95. výročí ustanovení sovětské moci nad ukrajinským územím jí staví do podobné pozice jako KSČM.

Stejně tak se mezi nereformované komunistické strany rovněž často počítá i Komunistická strana Ruské federace, která se neméně hlásí k sovětské minulosti a oslavuje její vůdce, jakožto se i nezřekla plně marxisticko-leninistické ideologie, k čemuž se hlásí i na svých stránkách, kde používá podobnou rétoriku jako KSČM, tedy velebení převratu v carském Rusku a obecně pozitivní smyšlení o státem řízeném hospodářství a Sovětském svazu.