Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) mluví o tom, jak důležité je pro Česko navazování obchodních vztahů s jinými zeměmi, a to včetně těch mimoevropských. Současná celní politika Spojených států podle něj České republice přináší nové příležitosti. Jako příklad uvádí Japonsko, na něž USA stejně jako na EU uvalily 15% clo, a které se proto snaží navazovat nová obchodní partnerství či prohlubovat ta stávající.

Obchodní vztahy mezi USA a EU

Americký prezident Donald Trump již v prvních měsících po svém nástupu do úřadu v lednu 2025 zavedl cla na dovoz oceli a hliníku ze světa a uvalil 25% cla na automobily a jejich díly. V dubnu zároveň oznámil, že USA plánují uvalit cla na všechny obchodní partnery. Jejich výše přitom vycházela z poměru obchodní bilance a celkového objemu zboží dovezeného z dané země do Spojených států. Na zboží z Evropské unie tak mělo dle daného výpočtu dopadnout 20% clo.

Členské státy EU v reakci na zavedení cel na ocel a hliník, která začala platit v březnu, odsouhlasily odvetná cla na zboží z USA, která měla začít platit od půlky dubna. Následně však EU jejich zavedení o 90 dní odložila. V květnu Trump plánovaná cla na zboží z EU zvýšil na 50 % s platností od června, následně opatření zhruba o měsíc odložil. 

V polovině července 2025 Donald Trump oznámil, že USA budou od srpna uplatňovat 30% clo na veškerý dovoz z EU. Následně dodal, že jakákoliv reciproční cla ze strany EU budou k americkým clům připočtena. Na konci července 2025 proběhlo jednání mezi Trumpem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. Obě strany se dohodly, že výše cel na import z EU bude 15 % a vztahovat se budou mj. na evropský automobilový průmysl, polovodiče či léčiva. 

Cla se ale nevztahují na veškeré zboží, výjimku tvoří například letadla, některé farmaceutické či chemické produkty. Cla na ocel či hliník zůstala stejná, a to ve výši 50 %. EU se v dohodě dále zavázala investovat 600 miliard dolarů do amerického vojenského vybavení a nakoupit od USA energie v hodnotě 750 miliard dolarů.

Obchodní vztahy mezi USA a Japonskem

Spojené státy na Japonsko uvalily cla v rámci balíčku z dubna 2025. Jejich výše se však v následujících měsících podobně jako u EU měnila. Původně mělo jít o 24 %, na začátku července však Trump Japonsku hrozil sazbou pohybující se mezi 30 a 35 %. O několik dní později pak oznámil, že USA zavedou cla na dovoz z Japonska ve výši 25 %.

V druhé polovině července pak Japonsko se Spojenými státy podepsalo dohodu, která cla, platná i pro dovoz automobilů, snížila na 15 %. Japonsko se dohodou zároveň zavázalo k tomu, že bude do amerického průmyslu investovat 550 miliard dolarů. Součástí dohody je také například odkoupení 100 amerických letadel Boeing nebo navýšení dovozu rýže z USA do Japonska o 75 %.

Závěr

V průběhu července 2025 vyjednaly USA s Japonskem a později i s Evropskou unií snížení původně oznámených cel na většinu zboží importovaného do USA na 15 %. Nová výše cel je v obou případech platná i pro automobilový průmysl, na který USA dříve uvalily 25% clo. Součástí obou dohod jsou také investice do amerického průmyslu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Lukáše Vlčka jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) v rozhovoru komentuje uzavření obchodní dohody mezi EU a USA z července 2025, podle které bude na dovoz zboží z EU platit clo 15 %. Moderátor se Vlčka ptá, jestli je dohoda pro EU výhodná, když se kromě cel zavázala také k odběru amerického vojenského zboží a energií. Vlček vysvětluje, že jde zatím pouze o rámcovou dohodu, kterou navíc musí ratifikovat všechny členské státy.

Dohoda s USA

Donald Trump začátkem července 2025 oznámil, že na EU od srpna uvalí cla ve výši 30 %. Na následném jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen, které proběhlo 27. července, Trump cla snížil na 15 %. Podle agentury Reuters EU v rámci dohody přislíbila například také snížení cel na dovoz amerických automobilů z 10 % na 2,5 %. 

V rámci dohody se EU rovněž zavázala k nákupu energetických surovin z USA v hodnotě 750 miliard dolarů a k investicím do amerického vojenského vybavení ve výši dalších 600 miliard dolarů. Naopak obchod s ocelí a hliníkem zůstává mimo dohodu, nadále na něj platí 50% americká cla. 

Ratifikace dohody

EU má v určitých oblastech výlučnou pravomoc uzavírat mezinárodní dohody bez souhlasu členských států. Jedná se například o otázky týkající se měnové politiky v eurozóně a společné obchodní politiky nebo o otázky celní unie. V případě tzv. smíšených dohod, které zasahují do kompetencí členských států, musí dohodu všechny státy EU ratifikovat. 

Celní sazby spadají podle článku 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) do výlučných pravomocí v rámci společné obchodní politiky, a EU o nich tedy může rozhodovat sama. Závazek nakupovat americké energetické suroviny však spadá do oblasti energetické politiky, která je podle článku 4 SFEU sdílena s členskými státy, přičemž státy mají právo stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů. Investice do amerických zbraní se pak týkají obrany, přičemž národní bezpečnost zůstává podle článku 4(2) Smlouvy o Evropské unii (SEU) primárně v kompetenci členských států (.pdf, str. 6 z 34).

Obchodní dohoda mezi EU a USA tedy obsahuje části, které spadají do různých kategorií pravomocí EU. Z těchto důvodů se jedná o dohodu smíšenou, a bude ji tak muset schválit nejen Rada EU a Evropský parlament, ale také národní parlamenty všech 27 členských států. 

Závěr

Obchodní dohoda mezi EU a USA skutečně musí být schválena jednotlivými členskými státy. Zatímco celní sazby spadají do výlučné pravomoci EU, další části dohody, týkající se energetiky a obrany, zasahují do sdílených nebo národních kompetencí. Kvůli tomuto smíšenému charakteru musí dohodu ratifikovat nejen unijní instituce, ale také národní parlamenty všech 27 členských států. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) odpovídá na dotaz týkající se obchodní dohody mezi USA a Evropskou unií, jejíž součástí je závazek EU k odběru energií. Podle Vlčka EU energetické suroviny z USA nakupuje už nyní a Česku dle jeho slov dodávají více než 80 procent zkapalněného zemního plynu (LNG) právě Spojené státy. Pro účely ověření chápeme dodávající zemi jako tu, která plyn těží a zpracovává, a z níž tedy původně pochází. Stát, z něhož byl plyn odeslán do ČR, totiž může sloužit pouze jako mezistupeň v procesu distribuce plynu.

Dodávky LNG

Zkapalněný zemní plyn má přibližně 600krát menší objem, než kdyby byl v plynném skupenství. To usnadňuje jeho přepravu a země EU ho využívají také jako alternativu k ruskému plynu. Podle údajů organizace Ember, která sleduje vývoj v oblasti energetiky, však dovoz ruského LNG v roce 2024 vzrostl.

Co se týče dovozu LNG ze Spojených států, EU uvádí, že v roce 2024 pocházelo z USA přibližně 45 % LNG dováženého do Evropy. Stejnou hodnotu uvádí i agentura Reuters. V roce 2025 se ke konci července jednalo o 55 %.

Statistiky o původu LNG dováženého přímo do Česka se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Data Světové banky vztahující se k roku 2023 sice uvádějí hlavní exportéry LNG do ČR, jedná se však o seznam zemí, ze kterých byl plyn do ČR odeslán, což ovšem nemusí znamenat, že z těchto zemí i pochází. Statistika uvádí jako exportéra LNG do ČR pouze několik evropských států, Izrael a kategorii „svět“, která představuje celkový součet těchto exportérů. Největším exportérem bylo dle statistiky Polsko, z něhož do ČR připutovalo přibližně 67 % LNG. Za ním následovalo Španělsko, Francie, Belgie a Nizozemsko.

Ke konci června 2025 se na americké ambasádě konalo fórum o LNG, jehož publikované shrnutí opakuje výše zmíněnou informaci o tom, že v roce 2024 pocházelo ze Spojených států 45 % LNG dovezeného do EU. Starší zdroje uvádí, že většina LNG dovezeného do nizozemského terminálu v Eemshavenu, odkud putuje zkapalněný plyn i do ČR, byla z USA. Právě část nizozemského terminálu si pronajímá polostátní energetická společnost ČEZ.

S žádostí o poskytnutí konkrétních informací o dovozu LNG do Česka jsme se obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu, to nám však k době vydání analýzy neodpovědělo.

Závěr

Z dostupných informací vyplývá, že v roce 2024 zajistily USA zhruba 45 % celkového dovozu zkapalněného zemního plynu do EU. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nedohledali, jaký podíl LNG importovaného do Česka pochází ze Spojených států. S dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu, odpověď jsme však neobdrželi. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) komentuje oznámení obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, jejíž součástí je uvalení cla ve výši 15 % na dovoz zboží do USA. Vlček zdůrazňuje význam dohody jako kompromisu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V této souvislosti zmiňuje, že by osobně mezi EU a USA preferoval bezcelní unii. Ta by podle něj byla pro obě strany výhodná, protože mezi oběma celky jde dle jeho slov o největší obchodní vztah na světě.

Hodnota obchodu mezi EU a USA

Objem vzájemného obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy zahrnuje obchod se zbožím i se službami. Podle dat za rok 2024 dosáhl obchod mezi EU a USA hodnoty přes 1,68 bilionu eur, což podle průměrného kurzu za celý rok odpovídá zhruba 1,82 bilionu amerických dolarů (.pdf). Jedná se přitom skutečně o největší bilaterální obchodní vztah na světě. Např. obchod mezi EU a Čínou v roce 2024 byl menšího rozsahu a činil přibližně 845 miliard eur. Obchod mezi USA a Čínou byl ještě nižší, když podle americké strany dosáhl necelých 659 miliard dolarů a podle čínských úřadů šlo o cca 688 miliard.

Hodnota obchodu se zbožím v roce 2024 dosáhla 867 miliard eur, přičemž EU vyvezla do USA zboží za 532,3 miliardy eur a dovezla za 334,8 miliardy eur. Hlavními typy zboží, se kterými oba celky obchodují, jsou léčivé přípravky a farmaceutické výrobky, silniční vozidla, průmyslové stroje, ropné produkty či zařízení pro výrobu elektřiny.

Obchod se službami mezi EU a USA v roce 2024 dosáhl hodnoty zhruba 817 miliard eur. Evropská unie do USA vyvezla služby za 334,5 miliardy eur, zatímco dovoz ze Spojených států činil 482,5 miliardy eur. Nejvýznamnější položky v této oblasti tvořily odborné, vědecké, technické, informační a telekomunikační služby, licence v oblasti duševního vlastnictví či doprava.

Závěr

Hodnota obchodního vztahu mezi Evropskou unií a Spojenými státy je skutečně nejvyšší na světě. Data za rok 2024 ukazují, že objem vzájemného obchodu se zbožím a službami přesáhl hodnotu 1,68 bilionu eur, šlo tedy o přibližně 1,82 bilionu amerických dolarů. Vlček ve svém výroku zjevně obě měny zaměňuje, výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček se k clům mezi Evropskou unií a USA vyjadřoval opakovaně. Na začátku dubna 2025 na svém účtu na sociální síti X např. kritizoval rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zavést 20% clo na dovoz zboží z Evropské unie. Pro server iDNES.cz uvedl, že věří, že americký prezident bude ochotný o snížení cel jednat, protože celní války dle Vlčka „nikomu nepomůžou“.

Členské státy EU později odsouhlasily zavedení odvetných cel na zboží z USA, které měly platit od 15. dubna. Následně však EU zavedení cel odložila o 90 dní. Vlček přímo o bezcelní unii mluvil v dubnu 2025, když komentoval původní rozhodnutí EU v rozhovoru pro iRozhlas, kde řekl, že při vyjednávání mezi EU a USA by možnost vytvoření bezcelní unie měla být na stole. V rozhovoru pro Novinky.cz pak uvedl, že bezcelní unie mezi oběma subjekty by byla ideálním řešením.

V květnu Trump plánovaná cla na zboží z EU zvýšil na 50 % s platností od června, posléze opatření odložil zhruba o měsíc. Začátkem července 2025 pak oznámil, že Spojené státy zavedou od srpna na zboží z EU cla ve výši 30 %. Vlček následně pro Českou televizi uvedl, že se EU snaží dosáhnout s USA dohody, argumentoval důležitostí obchodního vztahu a dodal, že osobně by preferoval bezcelní unii (video, čas 0:25–1:56). 

Spojené státy a EU nakonec na konci července uzavřely dohodu, podle které bude na většinu evropského zboží uvaleno clo ve výši 15 %. Vlček na svém účtu na síti X toto rozhodnutí komentoval slovy, že by sice uvítal vytvoření bezcelní unie, ale že dohodnutá cla jsou „maximem možného, čeho šlo v současnosti dosáhnout“. 

Závěr

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček v minulosti ve veřejném prostoru opakovaně mluvil o tom, že by mezi EU a USA upřednostňoval bezcelní vztah. Vyjádřil se tak např. v dubnu 2025 v rozhovoru pro iRozhlas a pro Novinky.cz, v červenci pro Českou televizi nebo na sociální síti X. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) odpovídá na dotaz ohledně dohody prezidenta USA Donalda Trumpa s představiteli EU na patnáctiprocentních clech na vývoz zboží z Evropy do USA. Odpovídá, že výše cel pro něj není překvapivá a že je podle něj důležitá existence dohody. Dodává, že dopad cel na český průmysl nebude velký. Jako příklad uvádí vývoz oceli, ze kterého dle jeho slov míří do USA pouze jedno procento z jejího celkového exportu.

Vývoz oceli do USA

Svaz průmyslu a dopravy s odvoláním na data Ocelářské unie uvádí, že v roce 2024 činil vývoz oceli a výrobků z ní do USA přibližně 614 milionů korun, což odpovídá cca 1,5 % celkového vývozu oceli. Předsedkyně Ocelářské unie Marcela Kubalová letos v únoru řekla, že podíl vývozu oceli z Česka do USA tvoří v posledních letech 1 % až 1,5 %, a dodala, že „přibližně 90 procent exportované oceli z Česka jde do zemí EU a je možné, že se dále zpracují do výrobků, které se do USA vyvážejí“.

V roce 2024 bylo největším odběratelem české oceli Německo, kam proudilo 32 % produkce. Následovalo Polsko s 20 % a Slovensko s 18 %. Další významné destinace představovala Itálie s 9 % a Maďarsko se 6 %. Vývoz oceli z České republiky je v posledních letech podle Ocelářské unie v útlumu – zatímco v prvním čtvrtletí roku 2021 bylo vyvezeno zhruba 1,33 milionu tun oceli, letos se za stejné období vyvezlo 907 tisíc tun.

Závěr

Podle dat Ocelářské unie bylo v roce 2024 do USA exportováno 1,5 % z celkového vývozu oceli. Předsedkyně unie letos v únoru uvedla, že v posledních letech se podíl vývozu oceli z ČR do USA pohyboval mezi 1 % a 1,5 %. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala (ODS) odpovídá moderátorce na dotaz ohledně daňového zatížení občanů. Moderátorka zmiňuje jeho vystoupení v pražské debatě, kde odmítal, že by bylo vysoké (video, čas 1:21:33). Fiala říká, že se opíral o konkrétní data, a připomíná Den daňové svobody, který podle něj letos nastal dříve než v předcházejících letech a byl jeden z nejčasnějších ve srovnání se zeměmi patřícími do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Vývoj od roku 2000

Do roku 2024 používal Liberální institut pro určení Dne daňové svobody odlišnou metodiku, kvůli čemuž se jím dříve publikovaná data od těch aktuálních liší. Původní výpočty zpravidla dnům přisuzovaly pozdější datum – zatímco tedy například podle dřívější metodiky ten loňský nastal 11. června, podle té nové jej mohli Češi slavit už o deset dní dříve. V roce 2025 pak DDS připadl na neděli 1. června.

Podle výpočtů vycházejících z aktualizované metodiky připadl DDS historicky nejpozději na 25. června v roce 2003, kdy se jednalo o dobu zvýšených výdajů a pomalejšího růstu ekonomiky (.pdf, str. 7). Oproti tomu nejdřívější termín Česko zaznamenalo v roce 2017, kdy DDS připadl na 17. května. Tehdy se dle Liberálního institutu projevila nízká nezaměstnanost, silný hospodářský růst a konsolidované veřejné finance (str. 7–8).

Jak lze vidět na následujícím grafu, Češi letos pro stát pracovali déle než v období let 2014 až 2019 (.pdf, str. 7). V roce 2020 ale došlo k silnému nárůstu výdajů, spojených s pandemií covidu-19 a stagnací nominálního HDP, a Den daňové svobody tak nastal až 13. června (str. 8). V letech 2021 a 2023 byl DDS také později než letos. Roky 2022, 2024 a 2025 se dělí o stejné datum, ale protože rok 2024 byl přestupný, Češi v něm pracovali „ve prospěch státu“ o den více.

Mezinárodní srovnání

V roce 2025 Den daňové svobody skutečně připadl na neděli 1. června. V evropském srovnání se Česko podle Liberálního institutu umístilo na pátém až šestém místě, společně s Bulharskem (.pdf, str. 11). Den daňové svobody mělo letos nejdříve Irsko, které ho slavilo 31. března, dle Liberálního institutu bylo ale jeho HDP zkresleno započítáním výdělků velkých amerických firem (str. 2). Na opačné straně spektra se umístila Francie, jejíž DDS podle prognóz připadne na 30. července (str. 11). 

Ve srovnání s dalšími 31 sledovanými zeměmi OECD obsadilo Česko osmou příčku s tím, že DDS v tomto případě připadl na 3. června (.pdf, str. 12). Data se liší kvůli tomu, že Liberální institut při práci na obou mezinárodních srovnáních vycházel ze dvou různých datových sad – zatímco při porovnání s evropskými státy pracoval s prognózou Evropské komise, srovnání se zeměmi OECD postavil na predikci veřejných výdajů v roce 2025 podle OECD (str. 10). OECD má 38 členů a srovnání Liberálního institutu tak nezahrnuje všechny státy patřící do této organizace.

Závěr

Den daňové svobody podle výpočtů Liberálního institutu letos připadl na 1. června. Nastal tak dříve než v roce 2020, 2021 a 2023. V letech 2022 a 2024 jej lidé mohli slavit také 1. června, ovšem v roce 2024 pracovali Češi pro stát o jeden den déle, protože se jednalo o přestupný rok. Liberální institut v rámci porovnání 32 států OECD stanovil den daňové svobody na 3. června a v tomto žebříčku se ČR umístila na osmé příčce. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček v kontextu výroku mluví o potenciálním zvýšení výdajů na obranu nad 2 % hrubého domácího produktu (HDP). Poté naznačuje, že vláda v loňském roce zvýšila platby na obranu jen proto, aby splnila závazek NATO dávat na obranu alespoň 2 % HDP. Dodává, že ke konci roku vláda podle něj uhradila za nákup stíhacích letounů F-35 o 10,5 miliardy korun víc, než bylo původně plánováno.

Nákup stíhaček

Vláda v září 2023 schválila pořízení 24 amerických stíhacích letounů F-35 pro českou armádu. Nákup za 150 miliard korun následně v lednu 2024 podpisem memoranda stvrdila ministryně obrany Jana Černochová (ODS). První stroje mají být hotové v roce 2029, ve stejném roce na nich začnou cvičit čeští piloti na základně v USA. Do Česka mají stíhačky přiletět postupně mezi lety 2031 a 2034 (.pdf). Podle odhadu Ministerstva obrany by celkové náklady včetně zajištění provozu do konce životnosti letounů v roce 2069 měly činit 322 miliard korun. Platby za letouny a příslušné vybavení jsou rozloženy do 11 let v období let 2024–2034 s průměrnou splátkou přibližně 14 miliard korun ročně.

Splátky za rok 2024

Ministerstvo obrany mělo původně v roce 2024 uhradit splátku ve výši 15,5 miliardy korun. V průběhu roku však došlo k aktualizaci splátkového kalendáře a resort nakonec zaplatil cca 26,2 miliardy korun (.pdf, str. 129). Rozdíl oproti plánované částce tak činil skoro 11 miliard korun. Podle ministerstva Česko díky urychlení platby dostane dvě stíhačky o rok dříve. Armáda bude moci výcvik na těchto dvou strojích zahájit už v roce 2030 místo roku 2031.

Závěr 

Česko má za stíhací letouny F-35 platit do roku 2034 asi 14 miliard korun ročně. Za rok 2024 vláda plánovala zaplatit 15,5 miliardy, nakonec uhradila 26,2 miliardy korun, tedy o téměř 11 miliard korun více. Výrok Karla Havlíčka tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček v kontextu výroku kritizuje investiční plány vlády Petra Fialy. Podle Havlíčka si Česká republika nebude moci dovolit další navyšování výdajů na obranu při současných plánech, které zahrnují výstavbu vysokorychlostních tratí nebo nových jaderných bloků. Dodává, že stát dnes sotva zvládá vynakládat 200 miliard korun na kapitálové výdaje.

Kapitálové výdaje

Ve státním rozpočtu se rozlišují dva základní druhy výdajů – běžné a kapitálové (.pdf, str. 111 z 358). Běžné výdaje financují běžnou potřebu veřejných institucí (.docx, str. 25) a putují např. na dávky důchodového pojištění, na mzdy a platy nebo na provoz organizačních složek státu, včetně neinvestičních nákupů (.pdf, str. 136–140 z 358). Kapitálové výdaje naopak označují investiční výdaje a slouží k financování dlouhodobých potřeb (.docx, str. 25). Patří sem zejména výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného majetku, např. na financování staveb.

Vláda v návrhu zákona o rozpočtu na letošní rok počítala s tím, že na investice poputuje 249,6 miliardy korun (.pdf, str. 124 z 358). Ve schváleném rozpočtu na rok 2025 dosahují investice podle Ministerstva financí 250,2 miliardy korun (.pdf, str. 33). Největší část přitom spolkne doprava a obrana. Schválená výše investic ovšem ve výsledku nemusí odpovídat tomu, jaké budou skutečné výdaje na konci roku. V některých minulých letech totiž stát na investice vynaložil více, než stanovoval schválený rozpočet na daný rok, v jiných případech to bylo naopak méně (.pdf, str. 7 z 52; .pdf, str. 32 ze 73).

Nejaktuálnější ucelená data o skutečných výdajích se týkají roku 2024. Podle státního závěrečného účtu tehdy kapitálové výdaje činily zhruba 212,5 miliardy korun (.pdf, str. 32 ze 73). Nejvíce investic, téměř 64 miliard korun, připadlo na Ministerstvo obrany, následované Ministerstvem dopravy s investicemi ve výši necelých 59 miliard korun. O rok dříve dosáhly skutečné kapitálové výdaje 210,5 miliardy Kč (.pdf, str. 111 z 358).

Závěr

Ve státním rozpočtu na letošní rok činí schválené kapitálové výdaje ČR 250 miliard korun. Výsledné skutečné výdaje ovšem obvykle neodpovídají schválenému rozpočtu a v některých minulých letech byly např. nižší, proto nelze s jistotou říct, že v roce 2025 tyto výdaje skutečně dosáhnou zmíněných 250 mld. Kč. Poslední dostupná ucelená data za rok 2024 ukazují, že tehdy kapitálové výdaje dosáhly 212,5 mld. Kč. Ve srovnání s tímto číslem se hodnota uváděná Karlem Havlíčkem pohybuje v rámci naší 10% tolerance, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček reaguje na dotaz, zda by případná příští vláda hnutí ANO respektovala navýšení závazku výdajů na obranu zemí NATO, a to na 5 % hrubého domácího produktu (HDP). Na tomto navýšení se na začátku června shodli ministři obrany jednotlivých členských států a později je schválila celá Aliance. Havlíček se ptá, kde na to Česká republika chce vzít finanční prostředky, když už nyní podle něj 1 % HDP představuje 80 miliard korun.

Výše HDP

Podle posledních dostupných údajů Českého statistického úřadu činilo HDP v roce 2024 8,057 bilionu korun (.xlsx). Ministerstvo financí ve svém přehledu uvádí HDP ve výši 8,011 bilionu korun (.pdf, str. 3). Jedno procento HDP tedy v případě dat ČSÚ odpovídá 80,6 miliardy korun, v případě resortu financí 80,1 miliardy korun.

Výše HDP za současný rok 2025 ještě známa není. Ministerstvo financí ve své nejnovější makroekonomické predikci z dubna 2025 odhaduje, že HDP letos dosáhne 8,391 bilionu korun (.pdf, str. 3). Jedno procento z této částky tak odpovídá necelým 84 miliardám korun. Předpověď pro letošní rok vydal také Mezinárodní měnový fond, podle kterého bude české HDP činit 360,24 miliardy amerických dolarů, v přepočtu na koruny tedy cca 8,294 bilionu korun. Jedno procento z tohoto predikovaného HDP činí 83 miliard korun.

Závěr

Podle posledních dat ČSÚ i Ministerstva financí odpovídalo v roce 2024 jedno procento HDP přibližně 80 miliardám korun. V současném roce to podle predikcí Mezinárodního měnového fondu a Ministerstva financí bude 83 až 84 miliard korun. Výrok Karla Havlíčka tak hodnotíme jako pravdivý.