Tomáš PANCÍŘ: „Vy opravdu vidíte v tuto chvíli nějakou právní možnost, jak by Česko mohlo v rámci Unie schválené zavedení povolenek ETS 2 ignorovat, aniž by se vystavovalo postihu?“ Libor VONDRÁČEK: „Podobně jako jsme nepřijali byť jednoho jediného migranta podle kvót schválených v roce 2015 a nedostali jsme od Evropské unie pokutu.“
Evropská komise úspěšně žalovala ČR za porušení povinných kvót. Rozsudek ale padl v době, kdy kvóty už nebyly účinné, a neuložil tedy Česku žádné nápravné opatření, bez kterého ani Komise nemohla dát ČR pokutu. Na rozdíl od kvót ale systém ETS 2 nemá omezenou dobu účinnosti.
Moderátor podotýká, že vznikající vládní koalice za jednu ze svých priorit označila zrušení systému emisních povolenek ETS 2, a ptá se Libora Vondráčka (Svobodní), zda vidí nějakou právní možnost, jak by Česko mohlo schválené zavedení systému ETS 2 ignorovat, aniž by se vystavovalo postihu. Vondráček situaci přirovnává k mechanismu kvót při přerozdělování žadatelů o azyl.
Evropská unie zavedla v roce 2015 systém přerozdělování migrantů mezi členskými státy podle kvót v reakci na migrační vlnu z Afriky a Středního a Blízkého východu. Proti povinným kvótám měla výhrady řada zemí. Hlasování v Radě EU proběhlo v září 2015. Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko hlasovaly proti (.pdf, str. 1). Podle platných unijních pravidel nicméně došlo k přijetí návrhu, protože nebylo potřeba souhlasu všech členských států, ale jen kvalifikované většiny. V červnu 2017 pak česká vláda rozhodla, že již podle kvót žádné azylanty přijímat nebude. Z přidělených 2 600 lidí jich přijala pouze 12.
Evropská komise následně proti Česku kvůli odmítání programu přerozdělování žadatelů o azyl podala žalobu u Soudního dvora EU. Stejný proces vedla také s Maďarskem a Polskem, které rovněž odmítly přijmout migranty podle kvót. Soudní dvůr EU žalobu řešil do dubna 2020.
Ve svém rozhodnutí posuzoval argumentaci tří zemí založenou na tom, že odmítnutím migrantů se snaží ochránit vlastní vnitřní bezpečnost a že přerozdělovací systém byl nefunkční (.pdf, str. 2). Argument o nefunkčnosti systému soud odmítl. Obavu o vnitřní bezpečnost sice připustil, ale konstatoval, že bezpečnostní opatření zakotvená přímo v systému byla dostatečná. Země totiž mohly vyhodnocovat riziko u jednotlivých osob (.pdf, str. 2).
Evropský soudní dvůr tak rozhodl, že Česko, Polsko a Maďarsko nesplnily své povinnosti plynoucí z práva Evropské unie (.pdf, str. 1). Právní zástupci všech tří zemí se v té době nicméně shodovali na tom, že dotčeným státům žádné finanční tresty nehrozí, protože systém přerozdělování uprchlíků skončil v září 2017, a rozsudek tedy nemůže zajistit nápravu.
Soud však zdůraznil, že Evropská komise má přesto právo státy zpětně žalovat a žádat soud, aby rozhodl, zda k porušení pravidel došlo, nebo ne (.pdf, str. 2). Podle následného vyjádření tehdejšího ministra zahraničí Jakuba Kulhánka ze září 2021 Komise řízení proti ČR k relokacím migrantů uzavřela, čímž potvrdila, že Česku finanční sankce nehrozí.
Možnost uložit členským státům pokutu upravuje článek 260 Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf). Ten říká, že stát je povinen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora EU. Pokud to neudělá, může Komise navrhnout uložení pokuty. O povinnosti zaplatit pokutu rozhodne Soudní dvůr EU, pokud shledá, že dotyčný stát nevyhověl jeho rozsudku.
Z rozhodnutí Soudního dvora EU ohledně odmítnutí migračních kvót nicméně pro Česko žádné konkrétní opatření nevyplývalo (.pdf), a to právě proto, že systém povinných kvót v době vynesení rozsudku již neplatil. ČR tedy nejednala v rozporu s rozsudkem a Evropská Komise neměla za co navrhnout pokutu. Rozhodujícím faktorem v tom, že se ČR vyhnula pokutě za odmítnutí kvót, byla tedy jejich dočasná platnost.
Povinnosti spojené se systémem povolenek ETS 2 však mají platit dlouhodobě. Evropská komise má podle nařízení povinnost průběžně sledovat vývoj obchodování s povolenkami a v případě potřeby navrhnout jeho přezkum. První zprávu o stavu systému má předložit do 1. ledna 2028 (.pdf, str. 154). Na rozdíl od systému přerozdělování migrantů nemá ETS 2 stanovené časové omezení své platnosti (.pdf, str. 195), a Česko by tak za jeho porušení pokutu dostat mohlo, i kdyby případné soudní řízení znovu trvalo několik let.
Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) vytvořený Evropskou unií má za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Je založen na principu, kdy společnosti nakupují povolenky, které musí získat na pokrytí svých emisí. Provozovatelé potřebují povolenku na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.
Systém obchodování s emisními povolenkami v EU funguje od roku 2005 (.pdf, str. 631, 634). V roce 2023 pak členské státy schválily revizi celého systému. Výsledkem bylo vytvoření nového systému ETS 2, který bude pokrývat emise z budov, silniční dopravy a malého průmyslu. Povinnost monitorovat své emise se však bude týkat dodavatelů paliv, nikoliv koncových uživatelů, jako jsou domácnosti či vlastníci automobilů.
Česká republika přijala v rámci systému přerozdělování přijatého v roce 2015 pouze 12 uprchlíků a následně plnění kvót odmítla, stejně jako Polsko a Maďarsko. Trojice zemí byla následně za nedodržování unijní legislativy zažalována Evropskou komisí. Soudní dvůr žalobě Komise vyhověl a v roce 2020 potvrdil, že státy porušily povinnosti plynoucí z práva EU. Jelikož rozhodnutí padlo až po ukončení platnosti kvót, soud neuložil státům žádná nápravná opatření. Podmínkou udělení pokuty ze strany Evropské Komise je přitom právě porušení rozsudku, resp. uložených nápravných opatření Soudního dvora EU. Uvedeným zemím tedy nakonec žádná pokuta nehrozila.
Česko, Polsko a Maďarsko se tedy riziku pokuty vyhnuly zejména díky tomu, že systém kvót fungoval jen krátkodobě. Systém obchodování s emisními povolenkami ETS 2 naproti tomu nemá omezenou dobu účinnosti a Česko by se jeho porušením vystavila riziku uložení pokuty, i kdyby případné soudní řízení trvalo řadu let. Výrok Libora Vondráčka proto hodnotíme jako zavádějící.
