Je evidentní, že lidí, kteří mají v politice velký střet zájmů, přibývá. Vidíme to i v zahraničí. Někde to řeší tím, že si to vyřeší, aniž by k tomu byli tlačeni zákony, protože mají nějakou vnitřní sebekontrolu. Někde to tak není a musí se přijmout zákon.
Informace o tom, že v politice přibývá osob se střety zájmů, není možné z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Přesto se však o této záležitosti stále hlasitěji hovoří nejen v Česku v souvislosti s Andrejem Babišem, ale i v zahraničí.
Nabízí se případ nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa, jehož podnikatelské aktivity by mohly mít vliv na provádění politiky. Známých případů je světě je více – například bývalý italský premiér Silvio Berlusconi. Až po 10 letech, co vstoupil do politiky, byl přijat zákon o střetu zájmů. V Itálii totiž na rozdíl od Velké Británie či USA absentovala právní úprava těchto záležitostí. Zákon z roku 2004 v Itálii zakazoval politikům stát v čele mediálního podniku, ovšem nikoli jej vlastnit.
Druhou stranu představuje třeba současná Ukrajina, kde neexistuje zákon upravující střet zájmů v politice. Příkladem je současný prezident Petro Porošenko.
V České republice je také možné nalézt několik případů osob se střetem zájmů. Příkladem může být podnikatel Aleš Řebíček, bývalý poslanec a ministr dopravy; senátor Ivo Valenta; bývalý ministr dopravy a předseda VV Vít Bárta, nebo třeba Kamil Jankovský.
Do Otázek Václava Moravce přijali pozvání předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek a šéf Občanských demokratů Petr Fiala. Mezi tématy nemohlo chybět aktuální spuštění elektronické evidence tržeb nebo další horké téma, novela zákona o ...