Tento výrok byl ověřen jako

Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný, protože Babišův začátek podnikání v Agrofertu, dceřiné firmě Petrimexu, je poměrně nejasný a existují různá vysvětlení toho, jakým způsobem se Agrofert z Petrimexu vydělil. Údaj o 60 lidech, kteří odešli s Babišem, taktéž nelze ověřit.

V podniku zahraničního obchodu Petrimex působil Babiš jako ředitelobchodního oddělení 32, zabývajícího se vývozem a dovozem hnojiv, a to mezi lety 1991 a 1995. Již před tím byl Babiš v Maroku delegátem podniku (a dalších čtrnácti podniků zahraničního obchodu).

V roce 1993, kdy se rozdělovala Česká a Slovenská Federativní Republika na Českou a Slovenskou republiku, byla z Petrimexu vydělena pražská dceřiná firma, Agrofert. Okolnosti, za jakých Petrimex upadl a Agrofert se naopak stal velkým hráčem, jsou popisovány různě. Babišův popis je následující:

„Na Slovensku probíhala privatizace slovenské chemie a Mečiarovci chtěli ovládnout Petrimex. Prostřednictvím českých akcionářů jsem držel rovnováhu, ale po převzetí Spolany Neratovice Harvardskými fondy jsme tuto rovnováhu ztratili. Když mi 27. dubna 1995 v půl deváté ráno volali z vrátnice, že je tady zástupce Spolany z Harvardských fondů Boris Vostrý (je na něj mezinárodní zatykač, toho času vydaný za útěk v Belize), věděl jsem, že je to ztracené. Odpoledne nás všechny vyhodili, odvolali a já už jsem se do Petrimexu nikdy nevrátil.“
Někteří novináři však popisují převzetí Agrofertu a jeho vydělení z Petrimexu jako více promyšlený tah. Například Daniel Kaiser v Reflexu píše:

„Mateřská firma v Bratislavě do rozjezdu své dceřiné firmy mocně investovala a od Babiše samozřejmě očekávala loajalitu. Jenže počátkem května 1995 Agrofert, nedlouho předtím přeměněný ze společnosti s ručením omezeným na akciovku, zvýšil základní jmění z jednoho milionu korun na čtyři. Petrimex, který nejenže do Agrofertu investoval stovky miliónů, ale přenechal mu i podstatnou část své klientely, najednou neměl zájem se na zvýšení základního jmění podílet, byť to pro něj byla zanedbatelná částka. O nezájmu měl svědčit zápis z mimořádné valné hromady z února 1995, jímž se Agrofert bránil u soudu, kam ho rozzlobená matka pohnala. Soud žalobě nevyhověl, takže se Petrimex ze stoprocentního vlastníka stal minoritním akcionářem a z Agrofertu časem vycouval (brzy nato zanikl). Oficiálním vítězem celé operace byla neznámá švýcarská O.F.I. (Ost Finanz und Investition AG) z malého švýcarského města Baar, založená nedlouho předtím spolužáky Andreje Babiše z počátku 70. let, kdy jako syn československého diplomata u OSN chodil na gymnázium v Ženevě.“

Reportér Respektu Jaroslav Spurný později firmu O.F.I. ve Švýcarsku hledal a zjistil, že nemá kancelář.

V neposlední řadě uveďme také text magazínu Reportér, konkrétně text Jiřího Štického „Andrej a továrna na hnojiva“. Ten se zabývá také obdobím po revoluci, kdy Babiš přišel k značnému bohatství.

Z uvedeného vyplývá, že nejsme schopni ověřit, zda byl Babiš a další „vyhozeni z Petrimexu“. Petrimex existoval v různých právních formách, nicméně podle výpisuze slovenského rejstříku se v roce 1996 změnil z Petrimex akciová společnosť pre zahraničný obchod a. s. na Petrimex akciová společnosť, v roce 1998 se dále změnil na Petrimex a. s. a definitivně zanikl v roce 2006.