Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť český prezident (jako instituce) ve skutečnosti i přes některé podmínky a připomínky k jmenování různých ministrů vždy člena vlády nakonec jmenoval. V řadě případů se to neobešlo bez výtek dalších aktérů.

Všichni 3 čeští prezidenti měli k některým kandidátům výhrady a v některých případech podmínili jmenování splněnám určitých věcí, vždy ale ve finále navrženou osobu jmenovali. Jde tedy o nesrovnatelnou situaci s Kiskovým postupem, který bez dalšího odmítl jmenovat členy vlády Petera Pellegriniho.

Dosavadní čeští prezidenti vyjadřovali svou kritiku k určitým osobám nebo s jejich jmenováním otáleli. Například Václav Klaus na podzim roku 2005 nesouhlasil s osobou Davida Ratha na postu ministra zdravotnictví, protože byl zároveň prezidentem České lékařské komory, nebo Karla Schwarzenberga jako ministra zahraničních věcí pro jeho vztah k Rakousku.

Václav Havel pro změnu několik týdnů váhal se jmenováním ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra na pozici vicepremiéra. Do vlády byli však nakonec vždy jmenováni všichni navržení.

Miloš Zeman vyjadřoval nespokojenost např. s Karolínou Peake do čela resortu obrany, i on ji ovšem jmenoval.

Pokud bychom u zmiňovaných případů sledovali odezvu na tyto kroky, tak v některých případech je prezident za taková rozhodnutí podroben kritice. V případě ne/jmenování Davida Ratha do čela ministerstva zdravotnictví měl prezident Klaus podmínku, že musí ukončit své působení v čele České lékařské komory. Na to reagoval tehdejší premiér Paroubek (MF DNES):

" Paroubek zároveň vyjádřil znepokojení z prezidentova postupu. "Není dobré, aby si prezident republiky zahrával s duchem a literou Ústavy ČR," uvedl. "Zákon předpokládá, že adept na funkci ministra ukončí své aktivity, které jsou v rozporu s funkcí ministra, až po jmenování."Podle něj není jmenování Ratha "v rozporu s žádným předpisem bránícím jeho jmenování členem vlády ČR". Premiér dodal, že "zákony neumožňují prezidentu republiky takový výklad a postup, který zvolil. "