Služební zákon byl podmínkou přijetí České republiky do Evropské unie. On se tedy jako schválil, ale pak nevstoupil v platnost, takže se dlouho čekalo, pak vstoupil v platnost.
Služební zákon z roku 2002 byl opravdu součástí přístupových jednání. Vstoupil v platnost, avšak po pěti odloženích účinnosti byl nahrazen novým zákonem o státní službě.
Služební zákon vstoupil v platnost 28. května 2002, jeho přijetí bylo jednou ze součástí přístupových podmínek (C, 1., veřejná správa) vstupu České republiky do Evropské unie. Účinnosti se však nikdy nedočkal, v průběhu let 2002 až 2014 byl pětkrát odložen. Upozorňujeme tak na terminologickou nesrovnalost (platnost, tedy zveřejnění ve Sbírce zákonů, vs. účinnost, tedy „vstup do života“).
Prvního odkladu se služební zákon dočkal již v roce 2003, kdy byl prodloužen do roku 2004. Následně byl posunut podruhé v roce 2004 až do roku 2007. V roce 2006 jej zákonodárci odložili na rok 2009. V roce 2008 byl odložen na rok 2012 a konečně napopáté byla jeho účinnost v roce 2011 odložena na 1. ledna 2015. Služební zákon byl však nakonec kompletně nahrazen novým zákonem o státní službě, vyhlášeným 6. listopadu 2014 nedlouho před jeho vstupem v účinnost 1. ledna 2015. Ten ve svých zrušovacích ustanoveních zrušil původní služební zákon z roku 2002. Nešlo tedy o jedno odložení, dlouhé čekání a konečně vstup v platnost, resp. účinnost. Zákon tak, jak byl přijat v době uzavření přístupových hovorů, nikdy v účinnost nevstoupil.
Formální podmínky členství v EU, tedy tzv. „kodaňská kritéria“(en), jsou mnohem obecnější než přijetí konkrétního zákona. Je však pravda, že služební zákon tvoří naplnění tzv. ex-ante kondicionality neboli předběžné podmínky (tj. podmínky nutné pro přijetí přístupové dohody k EU) č. 11 - efektivizace a depolitizace veřejné správy. Ke stejné podmínce se hlásil jako gestor tehdejší ministr pro legislativu Jiří Dienstbier, když byl v roce 2014 přijímán nový služební zákon. Přijetí služebního zákona a odpovídajících opatření je podmínkou čerpání evropských dotací v období 2014—2020.
Ze souhrnné monitorovací zprávy o připravenosti ČR na členství EU (část C, oddíl 1. Výkonnost státní správy a soudnictví) vyplývá, že vstupovat do EU s rozpracovaným a neúčinným zákonem o státní službě „...je [postup] nešťastný, protože Česká republika vstoupí do EU s centrální správou ve velmi raném stadiu reformy“.
