Interview s předsedou Pirátů o sto letech republiky i vládě v Praze

Dle mediálních zpráv nedostali pozvánku například poslanci Petr Gazdík, Miroslav Kalousek či Karel Schwarzenberg. Pozvánku nedostali ani nově zvolení senátoři Jiří Drahoš a Marek Hilšer nebo někteří rektoři vysokých škol či hejtmani.

Poslanec Gazdík k tomu uvedl: „Beru to jako vyhodnocení rozdílných politických názorů. Vzhledem k tomu, jak se Hrad chová a jakou politiku provádí, je to vlastně čest.“

Nepozvání některých poslanců pak kritizoval i předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, který zaslal prezidentu republiky dopis s žádostí, aby se přenesl přes rozdílné politické názory.

Dle vyjádření mluvčího prezidenta republiky šlo o „mimořádně zdvořilou laskavost“, jíž Hrad zabránil „utrpení několika jedinců, kteří by ve své bytostné nenávisti k panu prezidentovi dlouhé noci řešili, zda mají na Hrad přijít, nebo ne".

Dne 28. října 2018 se konal již sedmý ročník romského pochodu hrdosti Roma Pride. O přítomnosti předsedy Pirátů Ivana Bartoše svědčí facebookový příspěvek z jeho osobního profilu a záznam z akce (video, čas 31:18–35:44) na stránkách organizace Romea. Bartoš na happeningu převzal zmíněný manifest a slíbil jeho předání příslušným osobám na Hradě při příležitosti oslav vzniku Československa.

Bartoš v příspěvku na sociální síti kromě celého znění manifestu také uvedl, že dokument úspěšně předal na Pražském hradě: „Předáno v 19:30 s vysvětlením panu ředitelovi Odboru protokolu Mgr. Vladimírovi Krulišovi, Ph.D. s příslibem, že bude doručeno k rukám prezidenta republiky."

Převzetí dokumentu na dotaz projektu Demagog.cz potvrdil i Vladimír Kruliš: „Dobrý den, ano, dokument jsem od pana předsedy Bartoše převzal ve Vladislavském sále a doručil jej 29. 10. ráno do kanceláře pana prezidenta."

Manifest romské hrdosti 2018 bilancuje nad stoletou zkušeností s podmínkami života romské menšiny v Československu a jeho následnických státech. Mapuje protiromskou rétoriku v období první republiky, protektorátu, komunistické diktatury i svobodné éry od roku 1989. Upozorňuje na fakt, že protiromské téma je v české politické scéně stále hojně zneužíváno: „Protiromská nenávist byla jedním z hlavních témat nedávných voleb v České republice – česká města zaplavily billboardy, požadující města bez parazitů, nepřizpůsobivých, slibující segregaci Romů do vesnice za městem, a podobně.  Anticikanismus, toho nejhrubšího zrna, můžeme v České republice slyšet z úst vrcholových politiků, nebo prezidenta."

Prezident Miloš Zeman během svého působení ve funkci prezidenta republiky uděloval každoročně 28. října státní vyznamenání, a to v letech 2013–2018.

Pokud se blíže podíváme na jednotlivé projevy prezidenta republiky, které ceremoniál státních vyznamenání každoročně provázely, zjistíme, že pouze ve třech svých projevech prezident věnoval pár poznámek na adresu kritiků neboli „komentátorů“, jak je také sám nazval.

Konkrétně jde o tyto části projevů prezidenta:

• 2013

„Mnoho z vyznamenaných muselo čelit nejrůznějším druhům závistivých pomluv. Pomluv těch, kterým říkám komentátoři. Komentátor je člověk, který s hněvem a nenávistí popisuje dílo druhých, aby zakryl, že za ním samotným žádné dílo není. Právě proto pokládám za svoji čest, že se mohu s úctou sklonit před lidmi, kteří těmto pomluvám odolali.“

• 2017

„Dámy a pánové, jsem velmi rád, že nyní mohu udělit státní vyznamenání lidem, kteří si to zaslouží. Jsem si plně vědom toho, že je bude pronásledovat závist. Že několik ušlápnutých lidiček, kteří sami v životě nic nedokázali, napíší kritické komentáře o tom, že ten či onen si ono vyznamenání nezaslouží nebo naopak, že by ho měl dostat někdo úplně jiný. A říkám vyznamenaným, kteří to vědí i beze mě, závist, která vás bude provázet, je něčím, co musíte překonat. I závist je lidským citem, a i když s ním nemůžeme a nesmíme souhlasit, musíme chápat, že ani ocenění není procházka růžovou zahradou, a že každý, kdo bude vyznamenán, bude, jako se to už několikrát stalo, trpět právě tím, že jeho vyznamenání bude znehodnocováno. Ale za vámi je obrovská práce,(...)“

• 2018

„Na druhé straně bych chtěl připomenout, že jsou lidé, kteří s jistou neláskou přijímají vyznamenání těch druhých, a často jsou to lidé, kteří sami v životě nic nedokázali. Platí onen známý aforismus Karla Čapka definující literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl.“

„Chtěl bych proto všechny vás vyzvat, nenechme se znechutit vzteklými a závistivými trpaslíky, kteří pouze znehodnocují práci těch druhých. Važme si lidí, kteří v životě něco dokázali, a snažme se jejich práci ocenit.“

Z výše uvedeného můžeme tedy dovodit, že jsou lidé kritizující udělování státních vyznamenání prezidentem Zemanem označováni za neschopné či závistivé osoby, které v životě nic nedokázali. Avšak k takovémuto označení se prezident republiky uchýlil pouze ve třech z celkem šesti jeho každoročních projevů. A pokud se rozhodl do svého projevu začlenit poznámky tohoto typu, nikdy v nich výslovně neřekl, že komentátory nebo kritiky, které takto označuje, jsou všichni, kdo s ním jakkoliv nesouhlasí.

Jednou osobou, která vyjádřila nesouhlas s vyznamenáním Pavla Krúpy, byl i Andrej Babiš. Prezident Zeman totiž v rozhovoru 20 minut Radiožurnálu řekl, že jej vyznamená, protože bojoval proti Zdeňkovi Bakalovi, kterého prezident Zeman označil vulgárně.

Podle názorů některých politologů a sociologů nebo i bývalého prezidenta Václava Klause dochází k devalvaci státních vyznamenání. Problém spatřují zejména v kontroverznosti osob některých vyznamenaných nebo v jejich vysokém počtu.

Pavol Krúpa, slovenský podnikatel, na sebe v Čechách výrazněji upozornil v roce 2007 v souvislosti s obchodováním jeho společnosti Arca Capital s tehdejším premiérem Stanislavem Grossem. Se současným premiérem mají společné především ostré vyhraňování se vůči Zdeňku Bakalovi v souvislosti s kauzou OKD, jež byla v rámci tématu nominačního zákona v nedělních Otázkách Václava Moravce mimo jiné probírána. Andrej Babiš se zde na otázku Václava Moravce, zda si myslí, že je dobré ocenit Pavola Krúpu, vyjádřil následovně: „Tak asi to není dobré, je tady plno jiných podnikatelů, který by si to určitě více zasloužili." Posléze ještě dodal: „Já o tom budu mluvit s panem prezidentem, já si myslím, že to není dobrý nápad a pan prezident mi určitě sdělí svoje důvody." (video od 14:30)

Ivanu Bartošovi tak lze dát za pravdu. Jméno podnikatele Krúpy bylo v poslední době zmiňováno hlavně v souvislosti s udílením státních vyznamenaní prezidentem Zemanem u příležitosti oslav stého výročí vzniku samostatného československého státu. Státní vyznamenání oficiálně obdržel za boj proti výše zmiňovanému Zdeňku Bakalovi, což je i v souvislosti se zahraniční politikou pro premiéra Babiše těžce obhajitelné, zvlášť v případě, kdy sám Krúpa je centrální bankou označován za nedůvěryhodnou osobu.

O návrzích Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, konkrétně o nominaci na vyznamenání Karla Sýse, se hlasovalo 25. května 2018. Pro hlasovalo 14 pirátských poslanců. Piráti se však za hlasování o státním vyznamenání pro Karla Sýse později omluvili. Místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal, který svou chybu přiznal v rozhovoru pro iRozhlas.cz, řekl následující:

„Udělal jsem tu chybu, že jsem si nedostatečně prostudoval osobnosti. Spoléhal jsem se na slova ostatních poslanců z podvýboru. Myslel jsem, že budu mít více času se ten den připravit. Nevěděl jsem, že budu předsedat sněmovně a zaskakovat za předsedu Vondráčka (Radek Vondráček z ANO), kterému náhle odešel hlas."

Zatímco Pikal se omlouvá za nedostatečné prostudování osobností, předseda Bartoš mluví o předřazení bodu a hlasování omylem. Dle stenoprotokolu probíhalo hlasování takto:

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dalším návrhem je Karel Sýs.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování číslo 96 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 96. Z přítomných 161 poslanců pro 108, proti 25. Návrh byl přijat.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš se v rozhovoru vyjádřil k hlasování pro Karla Sýse následovně:

„Nominace na vyznamenání se měly probírat až na konci druhého týdne, ale došlo k jejich předřazení. Neměli jsme je projité. Na plénu se hlasovala asi tři jména během jedné minuty, někteří pirátští poslanci si toho problematického pana Sýse všimli a zdrželi se hlasování, někteří se řídili doporučením Vojty Pikala."

25. října 2018 došlo rovněž k hlasování o návrhu na pevné zařazení bodu 117 týkajícího se státních vyznamenání na tentýž den a tento návrh byl přijat. Zkrácená doba před hlasováním tedy mohla mít vliv na jeho výsledek, byť nemůžeme ověřit, zda Piráti hlasovali "omylem".

K přijetí nominace bylo potřeba, aby pro ni hlasovalo 81 poslanců. Návrh nominace Karla Sýse na státní vyznamenání byl schválen, celkem pro něj hlasovalo 108 poslanců, z toho 14 poslanců za Piráty. I kdyby tedy pirátští poslanci pro návrh nehlasovali, stejně by i tak prošel.

Ivan Bartoš se vyjadřuje o nominačním týmu v souvislosti s incidentem z května 2018. Tehdy pirátští poslanci včetně předsedy Bartoše podpořili návrh na udělení státního vyznamenání komunistickému básníkovi Karlu Sýsovi. Sněmovnou navržený byl následně při příležitosti oslav sto let od vzniku Československé republiky vyznamenán prezidentem republiky za zásluhy v oblasti kultury.

V návaznosti na toto faux pas měli Piráti zavést pro svůj poslanecký klub expertní nominační tým, který by měl posuzovat nominanty potenciálně podpořené klubem. Tak alespoň proklamují na stránkách vnitřních poměrů svého sněmovního klubu.

Na pirátských oficiálních stránkách o zavedení podobného týmu není zmínky, s dotazem jsme se tedy obrátili na Ivana Bartoše. Předsedou týmu by měl být Tomáš Martínek, na jehož jméno jsou na fóru Pirátů vedena témata výběrových řízení, sám se v nich také zaštiťuje funkcí předsedy nominačního týmu. Výběrová řízení se řídí metodikou, kterou lze nalézt na fóru Pirátů v souvislosti s reporty poslance Martínka. Nominační tým je opakovaně představován jako aktivní orgán v rámci jednotlivých výběrových řízení Pirátů (např. na nominanta do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání či nominanta do dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.)

Bez ohledu na to, jak tým funguje či nikoli, je evidentní, že existuje. Stejně tak veřejná výběrová řízení u Pirátů fungují.

Za Piráty se kvůli hlasování ve Sněmovně omluvil na sociálních sítích Vojtěch Pikal. Jednalo se konkrétně o hlasování v souvislosti s návrhy Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Jedním z navržených na udělení Medaile za zásluhy byl básník Karel Sýs, jak ukazuje Usnesení PS č. 235 (.pdf, str. 14).

Server iRozhlas.cz o Sýsovi uvádí: ,,Sýs ale také získal v roce 1989 titul zasloužilý umělec (od prezidenta Gustáva Husáka, pozn. Demagog.cz). Nyní šéfuje literární příloze Haló novin spojených s KSČM a za komunisty také v roce 2002 kandidoval na Praze 1 do Senátu."

Pro navržení Sýse hlasovalo 25. května 2018 při 96. hlasování 13. schůze Sněmovny za Piráty 14 poslanců, 6 se zdrželo a 2 byli z hlasování omluveni. Kromě Pirátů pro navržení Sýse hlasovali také poslanci ANO, SPD, KSČM a ČSSD.

K nominaci se posléze Pikal omluvil na sociálních sítích, například na svém Twitteru:

Pro úplnost však dodejme, že se poslanci Pirátů v roce 2018 omlouvali i v rámci dalších afér, nejednalo se však o záležitosti v souvislosti s hlasováním v Poslanecké sněmovně. Jako příklad uveďme poslance Vymazala, který čelil aféře s těžbou kryptoměn ve služebním bytě, což odůvodňoval tím, že si tímto způsobem přitápěl. Za své jednání se 25. května 2018 omluvil na svém facebookovém profilu a výtěžek z těžby 4434 Kč věnoval Jídelně Kuchařek bez domova. Dále nesmíme zapomenout na poslance Peksu, který se v květnu 2018 zúčastnil oslav Dne vítězství na ruské ambasádě a zveřejnil zde fotografii s pelmeněmi, za kterou se omluvil a označil ji za nevhodnou (video, čas 12:26–12:58).

Medaile obecně jsou nižším typem státního vyznamenání České republiky dle zákona č. 157/1994 Sb., Zákon o státních vyznamenáních ČR. Medaile Za zásluhy je udělována od roku 1990 a přijímána z rukou prezidenta. Medaile má tři stupně, z nichž první je nejvyšší.

V letošním roce převzalo státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana na Pražském hradě 41 lidí. Medaili Za zásluhy získali letos například fotbalový brankář Petr Čech, hudebníci Michal David a Ondřej Hejma nebo dvojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká. Výběr oceněných se neobešel bez kritiky stran specialistů i veřejně známých osobností. Například dle bývalého prezidenta Václava Klause státní vyznamenání ztrácí na své jedinečnosti, a to ať se bavíme o výběru či samotném množství rozdaných vyznamenání.

Vláda navrhovala jmenování ředitele Koudelky do hodnosti generála již v květnu, ani tehdy ho však prezident republiky generálem nejmenoval. Dle některých médií byla důvodem pro nejmenování zpráva BIS o jedu novičok i role BIS při vyhoštění několika ruských diplomatů.

Vláda tedy ke 28. říjnu 2018 navrhla na povýšení ředitele Koudelku znovu, přičemž ČTK premiér Babiš potvrdil, že povýšení ředitele Koudelky do hodnosti generála měl od prezidenta Zemana přislíbené: „‚Slíbil mi (prezident), že pana Koudelku povýší,' uvedl premiér." Ani tentokrát však nebyl ředitel BIS do generálské hodnosti povýšen.

Usnesením č. 635 (.pdf) ze 3. října 2018 vláda navrhla prezidentu republiky jmenovat dne 28. října 2018 plukovníka Ing. Michala Koudelku do hodnosti brigádního generála. Prezident Miloš Zeman ovšem ředitele BIS Koudelku opět nejmenoval.

Důvod tohoto nejmenování však prezident nijak nekomentoval, i když premiér Babiš řekl, že mu prezident Zeman povýšení Koudelky potvrdil: „Slíbil mi (prezident), že pana Koudelku povýší."

Babiš také následně dodal: „Měl jsem za to, že se nedorozumění mezi nimi vysvětlilo.“ V květnu se totiž spekulovalo o tom, že Koudelka nebyl jmenován kvůli zprávě BIS k jedu novičok, kdy Zeman zprávu interpretoval jinak než ministerstva obrany a zahraničí. 

Svěřenský fond je dle §1448 a násl. občanského zákoníku entitou bez právní subjektivity. Vytváří se vyčleněním majetku zakladatele. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělený a samostatný majetek, který nemá vlastníka.

Vlastnická práva k svěřenskému fondu sice vykonává správce, je však nutné si uvědomit, že dle §1448 odst. 3 OZ vlastnické právo k fondu nenáleží ani správci, ani zakladateli, ani osobě, které má být ze svěřenského fondu plněno.

Nelze tvrdit, že je někdo vlastníkem majetku ve svěřenském fondu. Z projevu Ivana Bartoše je však možné dovodit, že je přesvědčen o tom, že Andrej Babiš má na majetek ve svěřenském fondu stále rozhodující vliv, a to i přesto, že dle právní úpravy není jeho vlastníkem.

Pokud by to byla pravda, pak by se dalo říci, že je Andrej Babiš skutečným majitelem svěřenského fondu tak, jak to chápe zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Dle § 4 odst. 4 tohoto zákona by skutečným majitelem svěřenského fondu byla osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv ve svěřenském fondu.

Za předpokladu, že jsou tyto podmínky splněny, figuruje zde vyvratitelná domněnka („má se za to, že“), že skutečným majitelem svěřenského fondu je například zakladatel, svěřenský správce nebo obmyšlený. Pro úplnost uveďme, že obmyšleným značí občanský zákoník toho, komu plyne majetkový prospěch ze svěřenského fondu. S tímto pak souvisí zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, který zřizuje evidenci skutečných majitelů. Tato evidence ale není veřejným rejstříkem.

Přestože se zapsané údaje o zakladateli a obmyšleném svěřenského fondu bez souhlasu neuvádí, je možné dospět k závěru, že obmyšleným i zakladatelem je Andrej Babiš. Indikují to údaje o svěřenských správcích, které jsou veřejně dostupné (jsou jimi Alexej Bílek a Zbyněk Průša), a také zjištění Transparency International (viz. také graf níže, případně tabulka zde).

V souvislosti s těmito informacemi a dalšími údaji z Registeru partnerov verejného sektora byly českou Transparecy International podány dva podněty, které se týkají Babišova možného střetu zájmů. Register partnerov je totiž na rozdíl od evidence skutečných majitelů veřejný a jako jeden z konečných užívateľou výhod se v něm objevuje právě Andrej Babiš, mj. také spolu se dvěma výše zmíněnými svěřenskými správci.

Pro úplnost je nutné podotknout, že konečný užívateľ výhod je pojem definovaný v §6a zákona č. 297/2008 Z. z. o ochrane pred legalizáciou príjmov z trestnej činnosti a terorizmom. Podle vyjádření koncernu AGROFERT i Andreje Babiše je tento pojem odlišný od pojmu skutečného majitele dle české právní úpravy.

Služební zákon vstoupil v platnost 28. května 2002, jeho přijetí bylo jednou ze součástí přístupových podmínek (C, 1., veřejná správa) vstupu České republiky do Evropské unie. Účinnosti se však nikdy nedočkal, v průběhu let 2002 až 2014 byl pětkrát odložen. Upozorňujeme tak na terminologickou nesrovnalost (platnost, tedy zveřejnění ve Sbírce zákonů, vs. účinnost, tedy „vstup do života“).

Prvního odkladu se služební zákon dočkal již v roce 2003, kdy byl prodloužen do roku 2004. Následně byl posunut podruhé v roce 2004 až do roku 2007. V roce 2006 jej zákonodárci odložili na rok 2009. V roce 2008 byl odložen na rok 2012 a konečně napopáté byla jeho účinnost v roce 2011 odložena na 1. ledna 2015. Služební zákon byl však nakonec kompletně nahrazen novým zákonem o státní službě, vyhlášeným 6. listopadu 2014 nedlouho před jeho vstupem v účinnost 1. ledna 2015. Ten ve svých zrušovacích ustanoveních zrušil původní služební zákon z roku 2002. Nešlo tedy o jedno odložení, dlouhé čekání a konečně vstup v platnost, resp. účinnost. Zákon tak, jak byl přijat v době uzavření přístupových hovorů, nikdy v účinnost nevstoupil.

Formální podmínky členství v EU, tedy tzv. „kodaňská kritéria“(en), jsou mnohem obecnější než přijetí konkrétního zákona. Je však pravda, že služební zákon tvoří naplnění tzv. ex-ante kondicionality neboli předběžné podmínky (tj. podmínky nutné pro přijetí přístupové dohody k EU) č. 11 - efektivizace a depolitizace veřejné správy. Ke stejné podmínce se hlásil jako gestor tehdejší ministr pro legislativu Jiří Dienstbier, když byl v roce 2014 přijímán nový služební zákon. Přijetí služebního zákona a odpovídajících opatření je podmínkou čerpání evropských dotací v období 2014—2020.

Ze souhrnné monitorovací zprávy o připravenosti ČR na členství EU (část C, oddíl 1. Výkonnost státní správy a soudnictví) vyplývá, že vstupovat do EU s rozpracovaným a neúčinným zákonem o státní službě „...je [postup] nešťastný, protože Česká republika vstoupí do EU s centrální správou ve velmi raném stadiu reformy“.

Předseda Bartoš se vyjadřuje k novele Zákona o státní službě, jehož cílem je depolitizace státního úřednického aparátu. Ve výroku kritizuje nefunkčnost současného zákona a možnost ohýbání jeho paragrafů k „odstraňování nepohodlných osob“.

Konkrétně Bartoš naráží na Část 4 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, která se věnuje kárné odpovědnosti. V případě zaviněného porušení služební kázně je dle § 89 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě úředníkovi uloženo kárné opatření. Těmito opatřeními jsou podle odstavce 2:

a) písemná důtka,

b) snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců,

c) odvolání ze služebního místa představeného, nebo

d) propuštění ze služebního poměru.

Opatření c) a d) lze pak podle § 89 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě uložit jen „za zvlášť závažné kárné provinění, zejména pokud státní zaměstnanec porušoval služební kázeň dlouhodobě, svým jednáním způsobil zvlášť závažný následek nebo jednal ze zavrženíhodných pohnutek“.

Opravné prostředky pro nápravu činnosti státních úředníků tedy ze Zákona o státní službě vyplývají.

Co se týče otázky zneužívání Zákona o státní službě k odstraňování nepohodlných osob, uvedl předseda Bartoš případ bývalého protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila. Ten odešel z funkce v červenci 2018 na vlastní žádost. Podle serveru iDnes.cz Vobořil kritizoval Andreje Babiše za plán snížit daňovou sazbu u točeného piva na sníženou úroveň, která platí například pro léky. Server iDnes zároveň ve stejném článku z 21. ledna 2018 uvádí: „Podle několika zdrojů MF DNES dostal ještě před svátky důtku za špatné čerpání dovolené. Více důtek může znamenat propuštění. To komentovat nechtěl (Vobořil, pozn. Demagog.cz).“

Zda ke zneužití Zákona o státní službě prostřednictvím důtek skutečně dochází, však nemůžeme ověřit.

Předseda Bartoš (Piráti) má na mysli novelu zákona o státní službě. Návrh novelizace byl předložen 26. března 2018 vládou.

Dokumenty, které prokazují kritický postoj Evropské komise k novele, zveřejnil 7. června 2018 server iRozhlas.cz. Konkrétně se jedná o dopis (.pdf) adresovaný náměstkovi ministra vnitra pro státní službu Josefu Postráneckému. V dopise se říká, že na základě schůzky z 20. března 2018 došly obě strany ke konsenzu na nutnosti dalších úprav návrhu zákona o státní službě. V první části dopisu jsou shrnuty závěry komise ze Zprávy o České republice 2018 (.pdf, str. 37). Kritika směřovala vůči administrativní zátěži plynoucí z návrhu, neschopnosti přilákat odborníky z akademického a soukromého sektoru. V dopise je také zmíněno velké množství propouštění na vedoucích pozicích po nástupu nové vlády, což neodpovídá kýžené depolitizaci státní správy (.pdf, str. 1).

Zásadní je tato část dopisu: „Zůstáváme tedy nadále znepokojeni klíčovými prvky návrhu. Například posunem k poněkud nízkým požadavkům druhých kol výběrových řízení pro manažerské pozice, možností odvolat manažery na základě ‚dostačujícího‘ výsledku hodnocení, možností odvolání státních úředníků na základě dvou služebních hodnocení v rozmezí 40 dnů a zbavení vedoucích pracovníků možnosti podat námitku proti služebnímu hodnocení.“ (.pdf, str. 2 - použit překlad serveru iRozhlas.cz).

Kritika Evropské komise tak směřovala ke změnám hodnocení práce státních úředníků i zkrácení období mezi jednotlivými hodnoceními.

Prodloužení minimální doby 40 dnů mezi jednotlivými hodnoceními na 60 dnů, v případě mimořádného hodnocení po předchozím hodnocení s výsledkem nevyhovující na 90 dnů, přednesla v pozměňovacím návrhu Kateřina Valachová (ČSSD) (docx, str. 4 a 10). Její pozměňovací návrh byl přijat.

Ministryně Dostálová (ANO) k návrhu novely předložila pozměňovací návrh k § 60, odst. 3 (.docx, str. 1):

„X.    V § 60 odst. 3 větě první a druhé se za slova „Náměstek pro státní službu“ vkládají slova „, státní tajemník“.

X.     V § 60 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Návrh na odvolání náměstka pro státní službu a personálního ředitele sekce pro státní službu předkládá vládě ministr vnitra, návrh na odvolání státního tajemníka předkládá vládě příslušný ministr nebo vedoucí Úřadu vlády po projednání s náměstkem pro státní službu.“

Odvolání státních tajemníků je tedy podle pozměňovacího návrhu Dostálové možné na základě rozhodnutí vlády po doporučení ministra, jak uvádí Bartoš ve výroku.

Rozšíření škály a podmínek osobního hodnocení upravoval návrh v § 155 (.pdf, str. 24), mj. plánoval rozšíření hodnotící škály ze 4 na 5 kategorií:

,,3) Služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda státní zaměstnanec dosahoval ve službě

a) vynikající výsledky,

b) velmi dobré výsledky,

c) dobré výsledky,

d) dostačující výsledky, nebo

e) nevyhovující výsledky.“

Z návrhu tedy vyplývá, že došlo k rozšíření hodnotící škály. Pro ukončení pracovního poměru „stačí“ získat hodnocení d) a e), slovy předsedy Bartoše „pětku nebo čtyřku“.

Prvotní znění návrhu novely upravovalo podmínky pro odvolání ze služebního místa v § 60, čl. 1., část b): „služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících nebo dostačujících výsledků“ (.pdf, str. 16). V tomto případě nebyl předložen žádný pozměňovací návrh (.pdf), který by konkrétně toto ustanovení měnil. Lze říci, že možnost odvolání úředníka ze služebního místa za hodnocení dostačující („čtyřku“) tak v návrhu zůstala, ačkoli to (k 1. listopadu 2018) nemůžeme potvrdit tiskem, kterým by měl nyní disponovat Senát. Výtka EK v tomto případě nebyla pozměňovacími návrhy napravena, a výrok předsedy Bartoše tak hodnotíme jako nepravdivý.

Dle zákona č. 234/2014 Sb. Zákona o státní službě, § 15:

(1) Služební místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvu a v Úřadu vlády. Státní tajemník má postavení náměstka pro řízení sekce.

(2) Státní tajemník řídí činnosti související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců a vedoucího služebního úřadu podřízeného ministerstvu.

(3) Státní tajemník dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců ve správním úřadu.

Dále Kancelář státního tajemníka v rámci svého předmětu činnosti odpovídá mj. rovněž za zajišťování „potřebných podkladů a příslušných úkonů pro plnění úkolů státního tajemníka v rozsahu odpovědnosti a pravomoci stanovené ministrem vnitra nebo úkolů státnímu tajemníkovi ministrem vnitra přímo uložených."

Návrh novely zákona o státní službě předložila vláda Poslanecké sněmovně 26. března 2018. Novela byla Poslaneckou sněmovnou schválena ve třetím čtení. Předseda Pirátů Ivan Bartoš na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 13. září interpeloval premiéra Andreje Babiše ve věci novely služebního zákona. Piráti kritizují novelu z toho důvodu, že podle nich posiluje politický vliv ve státní správě a může zvýšit riziko odvolání nepohodlných státních zaměstnanců. 

Premiér Andrej Babiš ve své odpovědi na interpelaci uvedl: „Takže tady vy vytváříte nějakou atmosféru, že my jsme dělali nějaké čistky. Když v tom nejste a jste ministr a máte státního tajemníka, který si dělá, co chce, nechodí do práce, je to asociál, matce, která má home office, vyhrožuje, a takového jednoho máme, takového státního tajemníka. A když máte podřízeného, který nefunguje dobře, který způsobil i škodu, tak mi zkuste vysvětlit, jak ho máme vyměnit. A s tím my bojujeme dlouho.“ 

Dále uvedl: „Je přece absurdní, aby ministr tam byl do počtu, aby si vlastně státní tajemník dělal, co chce. Aby nemohl de facto, když je nespokojený s přímým podřízeným, aby ho nemohl vyměnit. Takže zkuste se pobavit s Adamem Vojtěchem, ten snad od února tam vede. Požádal o nějaké kárné řízení a teď čekáme na nejvyššího úředníka. Protože nejvyšší úředník pan Postránecký je víc než vláda. Víc! To je úplně top!“

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se k novele služebního zákona vyjádřil na 13. schůzi Poslanecké sněmovny dne 23. května 2018, kde uvedl: „Předstupuji před vás za rezort, který je dlouhodobě postižen nejvyšším personálním podstavem ze všech ústředních orgánů státní správy v ČR. V roce 2016 to bylo 65 %, obsazenost v rezortu. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2017 jsem přebíral v situaci, kdy chyběl každý třetí zaměstnanec, kdy některé odbory měly pouze vedoucí oddělení bez řadových zaměstnanců. V této komplikované situaci jsem měl plnit program, který však nebylo pomalu možné s kým realizovat. A není bohužel dodneška. Když jsem hledal příčinu těchto problémů po svém nástupu na ministerstvu, provedl jsem dotazník mezi zaměstnanci, poměrně rozsáhlé dotazníkové šetření, do kterého se zapojilo přes 80 % zaměstnanců. A jsem hluboce přesvědčen, že hlavním důvodem této katastrofální situace na zdravotnictví je dlouhodobá neschopnost efektivně personálně řídit zaměstnance z nejvyššího místa na ministerstvu, tedy z pozice státního tajemníka.“ Dále sdělil: „Podával jsem kárný podnět na státního tajemníka 12. února. Do dneška nezasedla ani kárná komise – a říkám znovu, že čelíme na Ministerstvu zdravotnictví zásadní personální destabilizaci a personální nouzi. Myslím si tedy, že to kárné řízení není úplně vhodným nástrojem pro řešení nesystematického, účelového a mnohdy iracionálního chování odpovědných osob.“ Také ve své řeči zmínil případ, kdy státní tajemník na ministerstvu zdravotnictví měl nezákonně zdržet proces výběrového řízení na pozici ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Na citacích je tedy patrné, že si oba stěžují na vlekoucí se kárné řízení a nemožnost okamžitě provést změnu. Neříkají – jak jim Bartoš ve výroku podsouvá – že změnu vůbec nelze provést, naopak se konkrétními kroky (kárným řízením) snaží změny docílit.

Doplňme, že státního tajemníka lze dle §60 zákona o státní službě odvolat jen v zákonem vymezených případech (např. zrušení služebního místa, zdravotní nezpůsobilost atp.). Mimo to je to možné v případě, že „služební hodnocení obsahuje závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovujících výsledků". Takové služební hodnocení se však dělá jednou ročně a pokud je nevyhovující, za 6 měsíců se provede nové. Pokud dvakrát dosáhne čtvrtého stupně hodnocení, tedy „nevyhovující", lze jej odvolat, což ve svém stanovisku objasňuje i „superúředník“ Postránecký. Tímto postupem tedy trvá odvolání přinejmenším rok a půl.

Podle §60 odst. 4 tohoto zákona též končí výkon služby dnem nabytí právní moci rozhodnutí o kárném opatření ve formě odvolání nebo propuštění. Zde je však nutno počítat s tím, že proti rozhodnutí kárné komise prvního stupně je možné se dle správního řádu odvolat ke kárné komisi druhého stupně a teprve potom nastává právní moc rozhodnutí.

Oddělení boje s korupcí je organizačním útvarem Úřadu vlády České republiky. Činnost tohoto oddělení musí být v souladu se Statutem a Jednacím řádem Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Rada byla zřízena usnesením vlády z 30. července 2017.

Ivan Bartoš zmiňuje Pracovní skupinu pro posouzení legislativy v otázkách protikorupčních opatření. Ta byla založena předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem (ANO). Cílem této skupiny je formou diskuzních fór pro jak členy politických stran, neziskových organizací, tak i veřejnosti nalézt konsenzus při schvalování protikorupčních zákonů. Scházet by se měli zájemci o projednávání návrhů aktuálních zákonů zhruba jednou měsíčně a již prvního jednání, konaného 1. února 2018, se zúčastnili představitelé vícero politických stran.

O existenci zmiňované verze, jež by umožňovala například informační embargo, ve veřejném mediálním prostoru není zmínky.

Vládní návrh (.pdf) novely zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, doplňuje do § 2 tuto větu: „Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.“ (.pdf, str. 28). Novela zákona by tak znemožnila přístup k informacím o probíhajících trestních řízeních podle zákona č. 106/1999 Sb. včetně procesních rozhodnutí v řízení. Pokud by tedy byl položen dotaz, dle zákona by byl zcela mimo kompetence a nebylo by třeba jej vyřizovat.

V současném znění zákona o svobodném přístupu k informacím je v § 11 již obsažen zákaz poskytování informací o probíhajícím trestním řízení (tedy vše až do rozhodnutí ve věci). Zákon tedy vyžadoval žádost vyřídit tak, že informace se neposkytuje. Toto pravidlo je ale prolomeno judikaturou (rozsudek č. j. 1 As 44/2010 – 103, bod 36) Nejvyššího správního soudu, který po povinných subjektech požaduje zvážení každého jednotlivého případu a dle okolností připuštění poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení tam, kde neposkytnutí informace nebude možno odůvodnit „naléhavou společenskou potřebou“. Soudy tak mohou i přes zákonný zákaz poskytnout informaci o probíhajícím trestním řízení, pokud není neposkytnutí informace nezbytné.

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 127) vládní novely tento stav vedl k „dalekosáhlému zatížení orgánů činných v trestním řízení, které musely vždy podrobně zdůvodňovat, proč informaci nelze poskytnout (pokud ji neposkytly), a to s obtížemi vyplývajícími i z otázky, jak argumentovat, aniž by informace samy nebyly použity".

Pokud by vládní novela vstoupila platnost, zanikla by judikaturou zavedená odůvodňovací povinnost orgánů činných v trestním řízení při (ne)poskytování informací v průběhu řízení. Byla by zachována pouze povinnost poskytnutí informací o rozhodnutí ve věci samé. Veřejnost by tak neměla přístup k informacím o probíhajícím trestním řízení a o procesních rozhodnutích, které jsou často pro vývoj řízení stěžejní. Informování o probíhajícím trestním řízení je dle NSS (bod 38) často ve veřejném zájmu, zejména v případech, kde půjde o trestné činy úředních osob, resp. veřejných činitelů. Takovým případem je mimo jiné i procesní usnesení Vrchního soudu v Praze v kauze Davida Ratha, kterým Vrchní soud odmítnul odposlechy jako nezákonné.

Projednávání novely zákona ve třetím čtení bylo zařazeno na pořad 20. schůze a mělo by se konat 14. listopadu 2018.

Zřízení tzv. informačního ombudsmana, tedy dohledové instituce, která by pomáhala řešit případné spory ohledně zákona o svobodném přístupu k informacím, mají Piráti ve svém programu (.pdf, str. 15) spolu s dalšími návrhy na změnu tohoto zákona,

Novela zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž předkladatelem je mj. právě poslanec Michálek, momentálně prochází legislativním procesem. Navíc se netýká (.pdf) zřízení informačního ombudsmana, ale spíše rozšiřuje povinnost zveřejňovat informace o státem ovládaných organizacích (např. ČEZ). Žádný jiný poslanecký návrh novely zákona 106/1999 Sb., který by tohoto ombudsmana zaváděl, pak není a ani nebyl projednáván. Komplexnější návrh (.pdf) senátora Libora Michálka a dalších, který by zřizoval Úřad pro ochranu informačních svobod, byl v minulosti projednáván v Senátu, ale nebyl schválen.

Jakub Michálek však podal pozměňovací návrh (.docx) k vládní novele zákona o svobodném přístupu k informacím (sněmovní tisk 139), kterým se zavádí přezkum rozhodnutí o poskytnutí informací Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Ani tento zákon však zatím nebyl schválen, o pozměňovacím návrhu se dosud nehlasovalo (k 30. říjnu 2018). Michálkův návrh sice explicitně neobsahuje Instituci „informačního ombudsmana“, ÚOOÚ by však dle tohoto návrhu získal kompetenci přezkoumat rozhodnutí nadřízeného orgánu nebo jeho nečinnost (§16b odst. 1 a 3). Podle dalšího Michálkova návrhu (docx, § 52) se rozšiřuje působnost ÚOOÚ na „právo na informace“ a poskytování konzultací v této oblasti.

Existuje ještě druhý projednávaný tisk v téže věci (sněmovní tisk 138), konkrétně v souvislosti se zákonem o zpracování osobních údajů. Jakub Michálek ve svém příspěvku v rozpravě zdůvodňuje potřebu provázat ochranu údajů s právem na informace, přičemž oboje by podle jeho pozměňovacího návrhu (.docx) mělo být zaštiťováno právě ÚOOÚ. Návrh byl v hlasování na 20. schůzi v pátek 26. 10. 2018 (pozměňovací návrh J) přijat. Třetí čtení však dosud nebylo ukončeno, na upozornění poslance Stanjury bylo přerušeno hlasování, neboť jednací řád neumožňuje pokračovat po 14. hodině. Když 30. 10. 2018 večer proběhlo ověřované Interview ČT24 s Ivanem Bartošem, na projednávání už nedošlo. O návrhu jakožto o celku tedy nebylo hlasováno, proto nebylo uzavřeno třetí čtení, a byť byl schválen dílčí Michálkův návrh, nelze říci, že by byl „informační ombudsman“ zřízen. Návrh ještě neprošel ani Poslaneckou sněmovnou, ani Senátem.

Poslanecká sněmovna se v pátek 26. října také věnovala připomínání si vzniku samostatného Československa. Výjimkou nebyl ani poslanec Bartoš. Ve svém krátkém projevu poukazoval na to, že oslavit je třeba nejen samotný akt založení státu, ale zejména i osoby spjaté s bojem za svobodu a demokracii. Zmiňuje, že historii netvoří jen velcí hrdinové, ale i každý jeden z nás v našem každodenním životě. Apeloval na nutnost vzájemné solidarity a tolerance, protože jen to zabrání nástupu diktátorů a oligarchů.

Předseda Bartoš (Piráti) hovoří o změnách, které má přinést novela zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Aktuálně jsou ve Sněmovně projednávány dva návrhy, které příslušný zákon novelizují. Jeden poslanecký, z pera poslanců Pirátů, a jeden předložený vládou.

Bartoš má na mysli formulaci z vládního návrhu zákona o zpracování osobních údajů. Vládní návrh v části 15 (.pdf, str. 28-29) upravuje znění některých bodů Zákona o svobodném přístupu k informacím.

Přístupnost informací o průběhu soudních řízení upravuje takto: „V § 2 se na konci odstavce 3 doplňuje věta ‚Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.'" (.pdf, str. 28). V této oblasti by tak nebyly povinné subjekty vůbec kompetentní o (ne)poskytnutí rozhodnout.

Původní znění § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. zahrnuje v současné chvíli například informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví nebo z centrální evidence účtů.

V § 11 je dále stanoveno, že informace o probíhajícím trestním řízení (tedy vše až do rozhodnutí ve věci) povinné subjekty neposkytnou. Zákon tedy předpokládá žádost vyřídit tak, že informace se neposkytuje. Toto pravidlo je ale prolomeno judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 1 As 44/2010 – 103, bod 36), který po povinných subjektech požaduje zvážení každého jednotlivého případu a dle okolností požaduje připustit poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení tam, kde neposkytnutí informace nebude možno odůvodnit „naléhavou společenskou potřebou“. Soudy tak mohou navzdory zákonu poskytnout informaci o probíhajícím trestním řízení, pokud odepření informace není nezbytné.

Podle serveru iRozhlas.cz by daná formulace zásadně ztížila práci novinářů: „K veřejnosti se v jejím důsledku nedostanou například zprávy o tom, z jakého důvodu soud poslal některého politika do vazby anebo proč bylo něčí trestní stíhání zastaveno." A dodává také: „(...) nově by měla být neveřejná všechna rozhodnutí procesního charakteru."

Ministerstvo vnitra se podle serveru iRozhlas.cz hájí tím, že připravovaná novela má zajistit spravedlivý průběh soudních řízení.

Ivan Bartoš hovoří o Manifestu romské hrdosti 2018, který slíbil předat na Hrad při příležitosti happeningu Roma Pride. Na svém facebookovém profilu Bartoš uvedl: ,,Předáno v 19:30 s vysvětlením panu ředitelovi Odboru protokolu Mgr. Vladimírovi Krulišovi, Ph.D. s příslibem, že bude doručeno k rukám prezidenta republiky."

Ředitel Odboru protokolu Vladimír Kruliš pro Demagog.cz potvrdil, že manifest od Ivana Bartoše převzal ve Vladislavském sále a dne 29. října 2018 předal do kanceláře prezidenta.

Pod pojem fake news lze zařadit širokou škálu informací od zjevně nepravdivých po různé druhy mystifikací nehledě na subjektivní výklad každé osoby. Jana Lorencová se dopouští takříkajíc tradiční mystifikace sdílením zpráv neaktuálních, poplašných, nadpisem ani fotkou neodpovídajících svému obsahu.

Bartoš prokazatelně neřekl pravdivou informaci ohledně kandidatury Lorencové za SPD (Strana přímé demokracie). Lorencová v roce 2012 kandidovala do Senátu v obvodě č. 74-Karviná za Stranu státu přímé demokracie – Stranu práce (SSPD–SP). Toto uskupení kandidovalo pro představu v letošních komunálních volbách v Ostravě v tandemu (.pdf) s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a společně získali přes patnáct tisíc hlasů. Co se týče samotné Lorencové, v roce 2013 se stala poslankyní v klubu hnutí ANO.

Dlužno podotknout, že Ivan Bartoš na svém facebooku ještě před odvysíláním pořadu sdílel svou omluvu za zařazení Lorencové do chybné strany. Omluvu zveřejnil i facebookový profil Interview ČT24.

Bartoš pravděpodobně míní Babišovu první menšinovou vládu z období od prosince 2017 do července 2018, ta důvěru Poslanecké sněmovny nezískala. Její návrh novely zákona o státní službě byl předložen Sněmovně 26. března 2018, tedy již 2 měsíce po podání demise.

Vzhledem k terminologii („první věc, kterou vláda začala řešit“) jde spíše o řečnickou figuru než faktický výrok o tom, že by mělo jít o první předložený zákon. I tak je však na místě dodat, že se nejednalo o první vládní návrh zákona od vstupu do funkce. Mezi 13. prosincem 2017 a 26. březnem 2018 totiž vláda předložila novelu zákona o ČNB, novelu zákona o převodu vlastnického práva, novelu zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení či novelu zákona o důchodovém pojištění. Ani Ministerstvo vnitra jakožto zástupce navrhovatele nepředložilo novelu zákona o státní službě jako první část své agendy, předcházela jí např. novela zákona o volbách do Parlamentu ČR.

V dubnu 2018 Evropská komise zkritizovala vládní návrh novely zákona o státní službě. Jak se dočteme v dopise eurokomisařky pro zaměstnanost Marianne Thyssen náměstkovi ministra vnitra pro státní službu Josefu Postráneckému: „Zůstáváme tedy nadále znepokojeni klíčovými prvky návrhu. Například posunem k poněkud nízkým požadavkům druhých kol výběrových řízení pro manažerské pozice, možností odvolat manažery na základě ‚dostačujícího‘ výsledku hodnocení, možností odvolání státních úředníků na základě dvou služebních hodnocení v rozmezí 40 dnů a zbavení vedoucích pracovníků možnosti podat námitku proti služebnímu hodnocení.“ Zároveň eurokomisařka bere na vědomí, že v březnu 2018 byla novela předložena Sněmovně a žádá doložit analytické materiály, které vedly k její podobě.