Demagog.cz

Pavel Poc
Pavel Poc
Kdybychom se podívali na statistiku onemocnění rakovinou, nebo jak se jak se vyvíjí degenerativní onemocnění, jak rostou počty onemocnění cukrovkou, jak se to posunuje k nižším věkovým kategoriím, tak si myslím, že ty statistiky velmi dobře existují a máme jimi podloženo to, že právě je třeba v těhletěch otázkách pesticidů a různých chemických látek, endokrinními disktruktory počínaje a dalšími věcmi konče, zasáhnout. Seznam Zprávy, 15. května 2019

Tento výrok byl ověřen jako pravda

Odůvodnění

Na základě údajů ze studií nebo od organizací zabývajících se těmito onemocněními lze usuzovat, že pesticidy a chemicky znečištěné prostředí přispívají k výskytu onemocnění. Zároveň je pravdou, že se zvyšuje výskyt cukrovky i rakoviny.

Výskyt zhoubných nádorů v populaci opravdu roste, jak vyplývá z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Dokazuje to i následující graf:

Zdroj: ÚZIS ČR (.pdf, str. 7. Graf I).

Důvodem nárůstu je též zvyšující se věk populace, protože ve vyšším věku roste též riziko onemocnění. Zároveň je pravda, že narůstá výskyt rakoviny u dospívajících (ve věku 15–19 let), ročně dochází k nárůstu výskytů o 1–2 % (podle konkrétního typu nádoru).

Výskytů cukrovky je též v meziročních srovnáních více, jak opět ukazují data ÚZIS a následující graf.

Zdroj: ÚZIS ČR (.pdf, str. 10)

Diabetická asociace ČR uvádí, že v dětském věku je každoročně diagnostikována cukrovka zhruba 200 lidem. Pravděpodobnost výskytu onemocnění se opět zvyšuje ve vyšším věku. Nepodařilo se nám však dohledat konkrétní informace o tom, že by se onemocnění cukrovkou zvyšovalo u lidí v nižších věkových kategoriích.

Nyní se zaměřme na spojení mezi těmito onemocněními a chemikáliemi v prostředí.

Přímém vliv pesticidů a jiných chemických látek používaných v zemědělství na onemocnění typu rakoviny je obtížně posouditelný. Na základě informací (.pdf, str. 2) australské organizace „Cancer Council Australia“ je několik důvodů pro nedostatek důkazů v této oblasti. V první řadě neproběhlo velké množství studií a většina uskutečněných výzkumů byla založena na malém vzorku osob. Dále je nutné vzít v potaz možné vedlejší karcinogenní vlivy působící na obyvatelstvo a rozsáhlé množství chemikálií používaných k výrobě pesticidů (pozn. v druhé polovině 20. století se objem světové výroby chemických látek zvýšil více než padesátkrát a každý den se po celém světě registruje mnoho nových látek). Na základě těchto skutečností považuje Cancer Council Australia ustanovení přímé spojitosti mezi používáním pesticidů a vzniku onemocnění rakovinou za neopodstatněné.

Na druhou stranu je pravda, že některé instituce uznávají souvislost mezi zněčištěným prostředím a výskytem rakoviny: u nás je to například Česká onkologická společnost, která píše, že „dalšími možnými vlivy na rostoucí absolutní incidenci jsou vyšší výskyt fyzikálních a chemických karcinogenů, který je způsobený mimo jiné znečištěním životního prostředí. Uvádí, že zvýšený kontakt (např. u zemědělců) s agrochemikáliemi „byl spojen se zvýšeným rizikem vzniku maligních lymfomů a leukemií, ale i myeloidních maligních chorob či myelodysplastického syndromu i mnohočetného myelomu“.

Opravdu též existují studie, které naznačují spojení mezi použitím pesticidů a výskytem cukrovky. V roce 2018 byly zveřejněny výsledky dokládající vliv pesticidů na vývoj cukrovky u thajských farmářů, které je podle závěru autorů této studie v souladu s předchozími výsledky testů provedených na zvířatech. Tyto údaje jsou v souladu s dalšími studiemi provedených v minulých letech. Projekt vedený Dr. Ioanna Tzoulaki z londýnské Imperial College dokazuje, že kontakt s pesticidy zvyšuje riziko cukrovky o 61 %.

V Evropské unii je použití chemických látek a pesticidů upřesněno nařízením č. 1907/2006 (REACH) z roku 2006. Cílem nařízení REACH je zajistit lepší ochranu osob a životního prostředí před možnými riziky, jež chemické látky představují, a podporovat udržitelný rozvoj. Evropská agentura pro životní prostředí podotýká, že problém s pesticidy vychází z faktu, že v mnoha případech trvá dlouhou dobu, než je možné spolehlivě určit rizika spojená s danou látkou. Tento problém je dále prohlouben skutečností, že účinek mnohých látek se může projevit až za delší dobu.