Evropská debata na Seznam Zprávy

Seznam Zprávy ve spolupráci s organizací Europeum připravily debatu zástupců čtyř stran kandidujících za Česko do Evropského parlamentu. U toho jsme nemohli chybět, a tak si můžete v naší analýze přečíst, jak si po faktické stránce vedli třeba v environmentálních otázkách. Kandidáti se ale dotkli i bezpečnosti nebo práv spotřebitelů.

Ověřili jsme

Seznam Zprávy ze dne 15. května 2019 (moderátor Filip Horký, záznam)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Dita Charanzová

Marcel Kolaja

Pavel Poc

0

Evžen Tošenovský

0
0

Výroky

Dita Charanzová ANO
Marcel Kolaja Piráti
Pavel Poc ČSSD
Evžen Tošenovský
Pravda 23 výroků
Nepravda 4 výroky
Zavádějící 5 výroků
Neověřitelné 3 výroky

Dita Charanzová

Když jsem byla v Bruselu, snažila jsem se ochránit české oceláře před nekalou konkurencí z Číny.
Pravda
Dita Charanzová se účastnila některých jednání Výboru pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu, na kterých se projednával návrh nařízení na ochranu před dumpingovým a subvencovaným dovozem (oceli). Pro přijetí takových opatření hlasovala jak ve výboru, tak na plénu EP.

Evropský parlament společně s Radou přijal v červnu 2016 nařízení o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, a také nařízení o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie. Dita Charanzová se při projednávání nařízení vyslovila pro ochranu citlivých průmyslových odvětví před dovozy, které zjevně nejsou vyrobeny v tržních podmínkách. Evropský parlament o návrzích hlasoval 10. května 2016 a Dita Charanzová hlasovala (.pdf, str. 5 a 7) pro oba návrhy.

Ještě v roce 2016 navrhla Evropská komise další úpravu legislativy ve vztahu k dumpingovým a subvencovaným dovozům ze třetích zemí (zejména však z Číny). Tento návrh byl projednáván Výborem pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu, ve kterém je Dita Charanzová náhradnicí (.pdf, str. 5). Na prvních dvou schůzích výboru, na kterých se téma čínských dovozů projednávalo, nebyla Charanzová přítomna (24. ledna a 28. února 2017). Charanzová se účastnila až schůze, na které byl představen návrh sdělení výboru (4. května 2017), a schůze, na které se hlasovalo o výsledné podobě sdělení (20. června 2017). V obou případech hlasovala pro návrh sdělení.

Poté, co bylo Výborem pro mezinárodní obchod přijato sdělení, a proběhlo meziinstitucionální jednání o finální podobě návrhu nařízení. O tom znovu jednal Výbor pro mezinárodní obchod (bez účasti Dity Charanzové), schválil jej a 15. listopadu 2017 Evropský parlament přijal nařízení č. 2017/2321. Dita Charanzová na plénu podpořila iniciativu Komise a hlasovala (str. 7) pro návrh.

Čína je největším producentem a exportérem oceli na světě (produkuje více než polovinu veškeré světové oceli) a její produkce setrvale roste. Příliv (dumpingově) levné čínské oceli tak ohrožuje evropské producenty včetně těch českých.

Nové nařízení zajistilo, že Evropská komise může vůči Číně dále uvalovat ochranářská opatření. Evropská unie tak již nerozlišuje mezi tržní a netržní ekonomikou, ale posuzuje jednotlivé charakteristiky určitého trhu. Pokud je takový trh příliš pokřivený zásahy státu, respektive pokud stát příliš zvýhodňuje domácí exportéry, může Komise přijmout ochranná opatření pouze pro takové výrobky.

V roce 2018 Komise trvání anti-dumpingových opatření prodloužila.

Dita Charanzová

Je tady obchodní válka se Spojenými státy.
Pravda
Již více než rok trvá obchodní válka mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Trumpovo zavedení cel na ocel a hliník vedlo k recipročnímu uvalení cel na americké importy do EU. I přes určitou snahu o oboustranné snížení cel zatím obchodní válka nebyla ukončena.

Americký prezident Donald Trump poprvé naznačil svůj úmysl začít obchodní válku v březnu 2018, načež opravdu zavedl cla na dovoz oceli (25 %) a hliníku (10 %). Evropská unie, Kanada a Mexiko byly nejprve z celního opatření vyňaty, ale později začala cla platit i pro ně.

Evropská unie na americká cla reagovala uvalením vlastních cel na dovoz amerického zboží v červnu 2018. Následovala červencová dohoda o vzájemném snížení cel mezi Evropskou unií a Spojenými státy, nicméně ke skutečnému snížení cel nedošlo. Po několik měsících příměří došlo k eskalaci obchodní války ohledně možného omezení dovozu evropských aut do USA. Další spor vznikl kvůli evropské podpoře Airbusu a americké podpoře Boeingu a vedl k hrozbě uvalení dalších cel.

Byť výsledkem obchodní války by měly být ekonomické ztráty na obou stranách, podle zprávy Evropské centrální banky Evropská unie celními bariérami příliš netrpí. Důvodem může podle OSN být například současná obchodní válka mezi USA a Čínou, která odklání obchodní toky do EU.

Dita Charanzová

Český spotřebitel je v tuto chvíli diskriminován, ve východní Evropě má horší produkty, horší zboží a i někdy poměrně dražší než ta západní Evropa.
Pravda
Spotřebitelé ve východních zemích EU se setkávají s produkty, které sice působí totožně, ale mají nižší kvalitu než produkty v zemích západní Evropy. Evropský parlament schválil směrnici upravující dvojí kvalitu potravin, která ji však neoznačuje za nekalou obchodní praktiku.

Přibližně od roku 2011 se mluví o tom, že spotřebitelé z východních zemí Evropské unie v obchodech kupují produkty, které jsou méně kvalitní nežli totožně působící produkty v západních zemích. Bylo provedeno několik testů (např. VŠCHT či Slovenské ministerstvo zemědělství), které prokázaly, že výrobci prodávají v různých státech EU produkty stejné značky, ale rozdílné kvality. Srovnání takových produktů provádí například dTest, kterým bylo navíc potvrzeno, že produkty bývají ve východní Evropě někdy dražší. Evropská komise přidělila na testování dvojí kvality potravin milion eur.

V dubnu 2019 vyvrcholilo úsilí Evropské komise, respektive eurokomisařky Věry Jourové, o zařazení dvojí kvality potravin mezi nekalé obchodní praktiky. Evropský parlament však nakonec schválil směrnici v podobě, která dvojí kvalitu mezi nekalé praktiky nezahrnula.

Pokud budou nyní výrobky uváděné na trh v jednom členském státě totožné s výrobky uváděnými na trh v jiném členském státě „významně odlišné“ ve svém složení, musí pro to existovat legitimní důvod a spotřebitelé o tom musí být informováni (čl. 1, odst 3 směrnice). O způsobu tohoto informování rozhodnou jednotlivé členské státy.

Dita Charanzová

Ondřej Kovařík dlouhodobě pracuje v diplomacii, studoval v zahraničí, na Úřadu vlády byl jako úředník.
Neověřitelné
Informace o zkušenostech a vzdělání Ondřeje Kovaříka se nepodařilo dohledat.

Ondřej Kovařík je na šestém místě kandidátky hnutí ANO do Evropského parlamentu. Aktuálně pracuje jako asistent Dity Charanzové v Evropském parlamentu.

V minulosti opravdu pracoval jako zástupce ředitele odboru logistiky a organizace Sekce pro předsednictví ČR na Úřadu vlády. O jeho studiích či dalších zkušenostech z diplomacie se nám nepodařilo dohledat žádné informace.

Dita Charanzová

To není vůbec pravda, (že by Ondřej Kovařík měl blízko k zakázce Promopro). (...) Byl tu nějaký soud, který nějak dopadl.
Nepravda
Kovařík byl zástupcem ředitele odboru logistiky a organizace Sekce pro předsednictví ČR a komunikoval s firmami, které o zakázku usilovaly, včetně Promopro. V této kauze obžalován nikdy nebyl, nicméně „blízko k zakázce“ měl.

Firma ProMoPro získala od úřadu vlády v roce 2008 bez výběrového řízení zakázku na zajištění audiovizuální techniky během českého předsednictví (například ozvučení tiskových konferencí),popisuje kauzu Česká televize. Za zakázku dostala firma zaplaceno přes půl miliardy korun (přesněji 551 milionů korun). Po technické stránce bylo vše v pořádku, kvůli předražení práce ale bylo podáno hned několik trestních oznámení.

Česká republika Radě Evropské unie předsedala v první polovině roku 2009. Organizaci předsednictví měl na starosti tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra. V lednu 2011 pak Ministerstvo financí (konkrétně finanční a analytický útvar Ministerstva), v té době vedené Miroslavem Kalouskem, kvůli podezřelé zakázce podalo trestní oznámení. „Útvar také zjistil, že od 23. 1. 2009 do 17. 12. 2009 bylo odesláno z bankovního účtu Úřadu vlády na bankovní účet společnosti ProMoPro celkem 525 milionů korun. Z této částky bylo odesláno z účtu ProMoPro 45 milionů korun na soukromé účty manželů Veselých a 378 milionů na účet společnosti NWDC, uvedla Česká televize.

V době, kdy se rozhodovalo o tom, kdo získá státní zakázku, byl Ondřej Kovařík zástupcem ředitele odboru logistiky a organizace Sekce pro předsednictví ČR na Úřadu vlády. Tato sekce spadala pod Vondru. „Podle Euroskopu měl Kovařík dohlížet hlavně na technické a bezpečnostní zajištění akcí pořádaných v rámci předsednictví,informovaly novinky.cz.

Kovaříkovo jméno se objevuje i v e-mailové komunikaci s majitelem Promopro Jaroslavem Veselým. Právu se také podařilo získat stanoviska několika firem, které o zakázku usilovaly a přišly s Vondrovými lidmi, včetně Kovaříka, do styku. S Kovaříkem se setkal například Davidem Leschem z vedení společnosti AV Media, která měla o zakázku zájem. Společně jednali o technických specifikacích a podmínkách, které je potřeba splnit. Přestože AV Media technické standardy splňovala, k dalšímu jednání už nedošlo, protože firma Promopro získala zakázku bez výběrového řízení.

3. května 2013 policisté Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (ÚOKFK SKPV) ukončili vyšetřování případu Promopro a zároveň podali státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze návrh na podání obžaloby na celkem 12 osob, Kovařík mezi nimi nebyl. Pro Seznam Zprávy se vyjádřil, že je jeho spojitost s kauzami audiovizuálních zakázek kompletně vykonstruovaná.

Dodejme, že ve výroku nijak nehodnotíme, jaké bylo zapojení Kovaříka v kauze. Zůstává však faktem, že „měl k zakázce blízko“, což řekl i moderátor Filip Horký. Dita Charanzová pak téma posunula směrem k trestní odpovědnosti, z níž moderátor Kovaříka neobvinil.

Pavel Poc

V nové zemědělské politice se poměrně intenzivně snažíme, aby zemědělství neničilo krajinu. Ať už je to zastropování, greening nebo další podmínky.
Pravda
Společná zemědělská politika slouží k podpoře a rozvoji evropského zemědělství. Aktuální reforma SZP klade také důraz na ochranu životního prostředí, mimo jiné pomocí tzv. greeningu (ozelenění dotací) a omezení plateb pro velké podniky.

Společná zemědělská politika je jednotnou evropskou legislativou, která se zabývá podporou a rozvojem zemědělství. Aktuálně platí reforma Společné zemědělské politiky pro roky 2014–2020, přičemž Evropská unie připravuje SZP platnou po roce 2020.

SZP v minulosti sloužila především k organizaci a financování zemědělství, postupně ale pomocí reforem cílí také na kvalitu potravin a ochranu životního prostředí.

Mezi významná opatření, přijatá aktuální reformou SZP (2014–2020), patří tzv. zastropování přímých plateb (dotací) pro velké zemědělce. Také se snaží o tzv. greening (ozelenění) plateb poskytovaných podnikům, a sice zavedením zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí, jako je diverzifikace plodin či určení minimální plochy trvalých travních porostů.

Evropská komise představila dne 1. června 2018 legislativní návrhy týkající se budoucnosti Společné zemědělské politiky spadající do víceletého finančního rámce 2021–2027.

Komise navrhuje postupné snižování přímých plateb přesahujících 60 000 EUR a povinné stanovení stropu (maximální částka 100 000 EUR na příjemce). Podle Evropské komise má zastropování vést k vyváženějšímu přidělování podpory a mělo by být prospěšné zejména středním a menším zemědělským podnikům (.pdf, str. 2).

Komise také předpokládá pokračující podporu ochrany životního prostředí. Na přímé platby se bude vztahovat posílená podmíněnost opatření, která jsou prospěšná pro klima a životní prostředí (.pdf, str. 2). Mezi požadavky by mělo patřit zachování půd bohatých na uhlík (ochrana mokřadů a rašelinišť), zajištění kvality vody a také střídání plodin místo diverzifikace. Zemědělci také budou mít možnost přispět k ochraně krajiny nad rámec minimálních podmínek a získají tak dodatečnou podporu.

Europoslanec Pavel Poc byl do Evropského parlamentu zvolen v letech 2009 a 2014. Působil jako místopředseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, kde se zabýval mimo jiné i zemědělskou politikou a ochranou krajiny.

Pavel Poc

Já jsem byl ten, kdo v Evropském parlamentu prosadil rezoluci týkající se mimo jiné zákazu glyfosátů.
Pravda
Pavel Poc je spoluautorem návrhu usnesení, které vyzývá Komisi a členské státy, aby neschválily žádné použití glyfosátu v zemědělství po 15. prosinci 2017.

Pavel Poc je spoluautorem návrhu usnesení o návrhu prováděcího nařízení Komise, kterým se v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh obnovuje schválení účinné látky glyfosát a mění příloha prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011. Návrh žádá o přezkum posouzení rizik glyfosátu. Součástí návrhu je mimo jiné také výzva Komisi a členským státům, „aby především neschválily žádné použití glyfosátu v zemědělství po 15. prosinci 2017 zejména v případech, kdy k nezbytnému hubení plevele postačují systémy integrované ochrany rostlin“. Toto usnesení, které dále vyzývá k úplnému zákazu glyfosátů do 15. prosince 2022, bylo přijato 355 hlasy. Pavel Poc k tématu uvedl následující: „Rád bych, aby se Evropská komise zabývala škodlivými účinky této sloučeniny, které dosud nebyly posouzeny.“

Tisková zpráva parlamentu Evropské unie uvádí o herbicidu následující: „K zákazu glyfosátů, ochraně zdraví a životního prostředí, vznikla Evropská občanská iniciativa. Glyfosát má ničivé dopady na životní prostředí. Je vyvinut proto, aby plošně ničil rostliny. Je to i podle jeho vlastních producentů spolehlivý zabiják,' vysvětlila zástupkyně občanské iniciativy Franziska Achterberg poslancům během slyšení.“

Mezinárodní agentura OSN pro výzkum rakoviny (IARC) pak vydala v březnu 2015 stanovisko, že glyfosát pravděpodobně způsobuje u lidí rakovinu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin ani Evropská agentura pro chemické látky s tím však nesouhlasí.

Pavel Poc

Kdybychom se podívali na statistiku onemocnění rakovinou, nebo jak se jak se vyvíjí degenerativní onemocnění, jak rostou počty onemocnění cukrovkou, jak se to posunuje k nižším věkovým kategoriím, tak si myslím, že ty statistiky velmi dobře existují a máme jimi podloženo to, že právě je třeba v těhletěch otázkách pesticidů a různých chemických látek, endokrinními disktruktory počínaje a dalšími věcmi konče, zasáhnout.
Pravda
Na základě údajů ze studií nebo od organizací zabývajících se těmito onemocněními lze usuzovat, že pesticidy a chemicky znečištěné prostředí přispívají k výskytu onemocnění. Zároveň je pravdou, že se zvyšuje výskyt cukrovky i rakoviny.

Výskyt zhoubných nádorů v populaci opravdu roste, jak vyplývá z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Dokazuje to i následující graf:

Zdroj: ÚZIS ČR (.pdf, str. 7. Graf I).

Důvodem nárůstu je též zvyšující se věk populace, protože ve vyšším věku roste též riziko onemocnění. Zároveň je pravda, že narůstá výskyt rakoviny u dospívajících (ve věku 15–19 let), ročně dochází k nárůstu výskytů o 1–2 % (podle konkrétního typu nádoru).

Výskytů cukrovky je též v meziročních srovnáních více, jak opět ukazují data ÚZIS a následující graf.

Zdroj: ÚZIS ČR (.pdf, str. 10)

Diabetická asociace ČR uvádí, že v dětském věku je každoročně diagnostikována cukrovka zhruba 200 lidem. Pravděpodobnost výskytu onemocnění se opět zvyšuje ve vyšším věku. Nepodařilo se nám však dohledat konkrétní informace o tom, že by se onemocnění cukrovkou zvyšovalo u lidí v nižších věkových kategoriích.

Nyní se zaměřme na spojení mezi těmito onemocněními a chemikáliemi v prostředí.

Přímém vliv pesticidů a jiných chemických látek používaných v zemědělství na onemocnění typu rakoviny je obtížně posouditelný. Na základě informací (.pdf, str. 2) australské organizace „Cancer Council Australia“ je několik důvodů pro nedostatek důkazů v této oblasti. V první řadě neproběhlo velké množství studií a většina uskutečněných výzkumů byla založena na malém vzorku osob. Dále je nutné vzít v potaz možné vedlejší karcinogenní vlivy působící na obyvatelstvo a rozsáhlé množství chemikálií používaných k výrobě pesticidů (pozn. v druhé polovině 20. století se objem světové výroby chemických látek zvýšil více než padesátkrát a každý den se po celém světě registruje mnoho nových látek). Na základě těchto skutečností považuje Cancer Council Australia ustanovení přímé spojitosti mezi používáním pesticidů a vzniku onemocnění rakovinou za neopodstatněné.

Na druhou stranu je pravda, že některé instituce uznávají souvislost mezi zněčištěným prostředím a výskytem rakoviny: u nás je to například Česká onkologická společnost, která píše, že „dalšími možnými vlivy na rostoucí absolutní incidenci jsou vyšší výskyt fyzikálních a chemických karcinogenů, který je způsobený mimo jiné znečištěním životního prostředí. Uvádí, že zvýšený kontakt (např. u zemědělců) s agrochemikáliemi „byl spojen se zvýšeným rizikem vzniku maligních lymfomů a leukemií, ale i myeloidních maligních chorob či myelodysplastického syndromu i mnohočetného myelomu“.

Opravdu též existují studie, které naznačují spojení mezi použitím pesticidů a výskytem cukrovky. V roce 2018 byly zveřejněny výsledky dokládající vliv pesticidů na vývoj cukrovky u thajských farmářů, které je podle závěru autorů této studie v souladu s předchozími výsledky testů provedených na zvířatech. Tyto údaje jsou v souladu s dalšími studiemi provedených v minulých letech. Projekt vedený Dr. Ioanna Tzoulaki z londýnské Imperial College dokazuje, že kontakt s pesticidy zvyšuje riziko cukrovky o 61 %.

V Evropské unii je použití chemických látek a pesticidů upřesněno nařízením č. 1907/2006 (REACH) z roku 2006. Cílem nařízení REACH je zajistit lepší ochranu osob a životního prostředí před možnými riziky, jež chemické látky představují, a podporovat udržitelný rozvoj. Evropská agentura pro životní prostředí podotýká, že problém s pesticidy vychází z faktu, že v mnoha případech trvá dlouhou dobu, než je možné spolehlivě určit rizika spojená s danou látkou. Tento problém je dále prohlouben skutečností, že účinek mnohých látek se může projevit až za delší dobu.

Pavel Poc

70 % hmyzu dneska vymírá a přicházíme o ekosystémové služby, máme půdu, která už je spíš hydroponie než půda.
Zavádějící
Podle německé studie ubylo 76 % létajícího hmyzu v určitých chráněných oblastech Německa, nejde o číslo vztahující se k vymírání hmyzu obecně. Celkově je odhadován úbytek 40 % druhů hmyzu.

Na vymírání hmyzu upozornila letos v dubnu studie publikovaná ve vědeckém časopise Biological Conservation, na kterou upozornil deník The Guardian. Jedná se o souhrnnou analýzu 73 vědeckých studií o úbytku hmyzu. Autoři v ní konstatují, že více než 40 % všech hmyzích druhů vymírá a třetina je v ohrožení. Hmyzí populace podle vědců vymírá tempem zhruba 2,5 % ročně, což znamená, že by do konce století mohl hmyz kompletně zmizet.

Úplné vyhynutí hmyzu by vedlo ke kolapsu ekosystému, zejména proto, že hmyz je jeho nepostradatelnou součástí a důležitým článkem, který poskytuje ekosystémové služby. Jako hlavní příčiny vymírání hmyzu uvádí vědci ztrátu biotopů. Tu způsobuje intenzivní zemědělství a urbanizace, znečištění půdy a vody pesticidy či hnojivy, invazivní druhy a změna klimatu.

Autoři v analýze mimo jiné upozornili na dlouhodobou studii publikovanou v roce 2017, která odhalila 76% úbytek v kategorii létajícího hmyzu v některých chráněných oblastech Německa. Tento výsledek ale nelze vztáhnout na celou hmyzí populaci.

Hydroponie znamená pěstování rostlin bez půdy, v zemědělství se termín užívá pro popis metody pěstování mimo reálnou zeminu pomocí živného roztoku. Pojem hydroponie ve výroku poslance Pavla Poce chápeme v tom smyslu, že zemědělská půda ztrácí živiny a úrodné vrstvy. To souvisí mimo jiné i s úbytkem hmyzu a celkovou klesající biodiverzitou. Na proměnu půdy a krajiny vlivem klimatických změn i nešetrného zemědělství upozorňují odborníci.

Ačkoliv opravdu dochází k dramatickému úbytku hmyzu, což má neblahý vliv na ekosystém i půdu, výrok hodnotíme jako zavádějící z důvodu chybně interpretovaného údaje v míře vymírání hmyzu.

Marcel Kolaja

Vidíme, že tady nastupují po celé Evropě nacionalistická hnutí – podívejte se do Francie, Itálie.
Pravda
Nacionalistické strany ve Francii (Front National), Itálii (Lega Norde) i v dalších evropských zemích v posledních volbách posilovaly. V některých případech se jejich popularita pohybuje ve vlnách.

Nacionalismus je poměrně různorodá ideologie, nicméně vztaženo k současnosti mají nacionalistické (radikálně pravicové) politické strany několik základních projevů: zdůrazňují kulturní rozdíly a unikátnost národních rysů, odmítají míchání kultur a prosazují ochranu vlastního národa. V současné době se v Evropě projevuje např. v euroskepticismu, obavách z muslimské migrace a migrace obecně. Obecně nástup nacionalistických evropských stran konstatují některé studie.

Podívejme se na několik konkrétních příkladů. Marcel Kolaja zmiňuje Francii, kde je nejsilnější nacionalistickou stranou Národní fronta vedená Marine Le Pen. Ve volbách do Národního shromáždění Francie, které se odehrály v červnu roku 2017, vyhrála strana En Marche! (Vpřed!) Emmanuela Macrona s 28,2 % v prvním kole a 43,1 % v kole druhém, zatímco strana Front National Marine Le Pen získala v prvním kole 13,2 % a v druhém kole 8,8 % (8 křesel v Národním shromáždění). Ve volbách do Národního shromáždění z roku 2012 získala Front National v prvním kole 13,6 % hlasů a v druhém kole 3,7 % hlasů a tím 2 křesla v Národním shromáždění. Ve volbách roku 2017 tedy strana získala větší podporu v druhém kole a více křesel.
Větší popularitu měla strana v 90. letech, nicméně oproti propadu kolem přelomu tisíciletí opravdu jde o nárůst.

Le Pen se též ucházela o prezidentské křeslo. Při volbě v roce 2017 získala Marine Le Pen v prvním kole 21,3 % hlasů a v druhém kole 33,9 % hlasů, prezidentské volby vyhrál Emmanuel Macron s 24 % v prvním kole a 66,1 % v druhém kole.

Zdroj: Election Resources, European Election Database

Druhým Kolajovým příkladem je Itálie. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2018 v Itálii získala nacionalistická strana Lega Nord (Liga Severu) 17,4 % hlasů. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v Itálii v roce 2013 získaly strany Lega Nord 4,1 % hlasů. V roce 2018 tedy Liga Severu zaznamenala mnohem lepší volební výsledek, což vedlo také k angažmá strany v koaliční vládě Giuseppe Conteho.

Zdroj: Election Resources, European Election Database

Příklady posilování nacionalistických stran lze hledat i v jiných evropských zemích. Ve volbách do finského parlamentu 14. dubna 2019 získala nacionalistická strana Finns Party (Strana Finů) 17,5 % hlasů a 39 křesel. V roce 2015 pod jménem True Finns získali 17,7 % hlasů, v roce 2011 19,1 % hlasů, v roce 2007 4,1 % hlasů, v roce 2003 1,6 % hlasů a v roce 1999 pouze 1 % hlasů. Za deset let jde tedy o nárůst víc jak 16 %.

Ve volbách do Národní rady v Rakousku 15. října 2017 získala nacionalistická strana Freiheitliche Partei Österreichs (Svobodná strana Rakouska) 26 % hlasů a 51 křesel, což vedlo k její účasti ve vládě Sebastiana Kurze. V roce měla 2013 20,5 % hlasů, v roce 2008 17,5 % hlasů, v roce 2006 11 % hlasů, v roce 2002 10 % hlasů, v roce 1999 26,9 % hlasů a v roce 1995 21,9 % hlasů. Je tedy vidět, že její popularita je proměnlivá, nicméně od roku 2001 stoupala.

Ve Spojeného království je za nacionalistickou stranu označována United Kingdom Independence Party (Strana nezávislosti Spojeného království, UKIP), která prosazovala odchod království z Evropské unie. Ve volbách do Dolní sněmovny získala 1,8 % hlasů a žádné křeslo, ovšem v roce 2015 12,6 % hlasů, v roce 2010 3,1 % hlasů, v roce 2005 2,2 % hlasů, v roce 2001 1,5 % hlasů a v roce 1997 pouze 0,3 % hlasů. Komentátoři uvádějí, že popularita UKIP klesla po vítězném hlasování o brexitu, případně za jejím propadem může být odchod Nigela Farage z čela strany.

Další příklady nacionalistických stran a jejich úspěchů přináší přehledně článek BBC.

Marcel Kolaja

Nedávno schválená směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu de facto zavádí cenzuru na internetu – to je naprosto jasné ohrožení svobody.
Zavádějící
Směrnice zavádí nové povinnosti pro platformy typu vyhledávačů a sociálních sítí, posiluje pozici vlastníků autorských práv. Dopady budou záležet na implementaci do národních zákonů a na přístupu dotčených firem. Text směrnice se ale snaží riziko cenzury zmenšit.

Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu 2016/0280 (COD) je směrnice Evropské unie, jejíž ambicí je stanovit „pravidla umožňující přizpůsobit některé výjimky a omezení autorského práva a práv s ním souvisejících digitálnímu a přeshraničnímu prostředí (odst. 3 preambule směrnice). Evropským parlamentem byla tato směrnice přijata 26. března 2019, jedná se tedy o nedávné schválení. Obsah směrnice po jejím publikování v úředním věstníku EU musí členské státy implementovat do svých právních řádů.

Směrnice vyvolávala v průběhu legislativního procesu řadu kontroverzí. Nejkritizovanější byly její články 11 a 13 (ve finální podobě jako čl. 15 a 17). Článek 15 (11) přiznává vydavatelům médií právo rozhodovat o tom, kde a za jakých podmínek se jejich obsah online zobrazí. To například znamená, že by vydavatelé mohli vyžadovat za zveřejnění svých textů nebo jejich částí na internetu licenční poplatky, a to od poskytovatelů služeb informační společnosti (jako jsou vyhledávače nebo sociální sítě).

Podle článku 17 (13) musí internetové platformy řešit autorské právo za vlastníky práv. Nahraný obsah (text, video apod.) musí být prověřen, zda neporušuje autorská práva. V případě porušení musí platforma (např. YouTube) přístup k dílu zablokovat.

Směrnice ve schválené podobě je výsledkem kompromisu mezi Evropským parlamentem, Komisí a Radou.

Kritizované články směrnice se věnují především vztahům mezi poskytovateli služeb informační společnosti na straně jedné (typicky Google, Facebook, Youtube) a tvůrci, resp. vlastníky obsahu na straně druhé (média, vydavatelé, umělci). Přímý dopad nové regulace z článku 15 (11) na např. běžné sdílení individuálního uživatele směrnice výslovně vylučuje: Práva stanovená v prvním pododstavci se nevztahují na soukromá nebo nekomerční užití tiskových publikací individuálními uživateli. a Ochrana poskytnutá podle prvního pododstavce se nevztahuje na vložení hypertextových odkazů.

Advokát František Korbel, bývalý dlouholetý náměstek na Ministerstvu spravedlnosti, hodnotí směrnici následovně: „I když se v Návrhu směrnice v této fázi nenacházejí ustanovení, která by přímo stanovila povinnost aktivního dohledu nad obsahem, zejména vágnost vymezení snahy o znepřístupnění protiprávního obsahu dává podnět k zamyšlení, zda jejím konečným cílem není právě zavedení cenzury, resp. povinnosti aktivního dohledu nad nahrávaným obsahem.

Jako cenzura se přitom označuje kontrola a omezování sdílení informací, především vykonávána státními orgány nebo na jejich pokyn. Cenzuru zakazuje Listina základních práv a svobod v čl. 17: „Cenzura je nepřípustná.

Samotné znepřístupnění obsahu z důvodu narušení autorských práv, např. v případě plagiátorství, se nepovažuje za cenzuru. Kritici směrnice se však obávají, že přinese plošné monitorování nahrávaného obsahu z důvodu odhalování porušení autorských práv. Směrnice plošné monitorování nenařizuje, nelze však vyloučit, že některé platformy se vydají touto cestou. Takovýto způsob realizace požadavků směrnice by bylo možné považovat za cenzorní. Plošné monitorování však však vylučuje směrnice o elektronickém obchodu 2000/31/ES, která v čl. 15 stanovuje: „Členské státy neukládají poskytovatelům služeb uvedených v článcích 12, 13 a 14 obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost.‟

Primárním cílem směrnice není omezení či státní dohled nad obsahem internetu. Jejím cílem je ochrana autorských práv tak, že se reguluje možnost užívat autorský obsah jiného bez souhlasu jeho autora, jehož postavení se posiluje. Kritizované články směrnice upravují a upřesňují aplikaci autorského práva, přičemž se bezprostředně dotýkají především platforem typu vyhledávačů a sociálních sítí, kterým zavádějí nové povinnosti. Nelze vyloučit, že by k cenzuře mohlo kvůli této směrnici dojít, není to ale nevyhnutelné a není to její záměr.

Reálné dopady směrnice se budou odvíjet především od způsobu implementace do národních právních řádů, rozhodovací praxe soudů a dalších orgánů veřejné moci a přístupu významných firem. Bude záležet na přístupu poskytovatelů služeb informační společnosti, jak upraví svůj software a algoritmy – tedy například zda budou automaticky pročesávat všechen nahrávaný obsah a pro jistotu zakazovat vše, co připomíná obsah chráněný autorským právem.








Marcel Kolaja

Sucho je způsobené za prvé klimatickou změnou, takže potřebujeme důsledně naplňovat Pařížskou dohodu, za druhé tím, že se zemědělci nestarají dobře o půdu – agrokoncerny ta půda vlastně nezajímá, používají těžkou techniku, mají velké půdní celky, nestřídají plodiny.
Pravda
Sucho je jedním z důsledků klimatické změny. Extrémním teplotním výkyvům zemědělská krajina těžko odolává, zejména z důvodu eroze a degenerace půdy, způsobených řadou biologických a technických faktorů plynoucích mimo jiné z velkopodnikového zemědělství.

Evropská agentura pro životní prostředí uvádí sucho jako jeden z důsledků klimatické změny. Konkrétně mluví o zvyšující se extremitě počasí, která se projevuje častějšími a intenzivnějšími vlnami veder, epizodami sucha, ale i bouřemi a povodněmi. S klimatickou změnou tedy souvisí především extrémní teplotní a klimatické výkyvy a vlivem globálního oteplování zasahují Evropu pravidelné vlny veder. Změny klimatu způsobuje oteplování pevniny i oceánu, k čemuž dochází v důsledku vyšších emisí skleníkových plynů, především oxidu uhličitého. Vliv globálních klimatických změn na sucho potvrzují také experti z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (.pdf, Věda a výzkum, s. 14–23).

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která má za cíl udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a snižování emisí skleníkových plynů. Česká republika smlouvu ratifikovala 5. října 2017.

Nedostatek srážek je v podmínkách České republiky primární příčinou vzniku sucha. Mluvíme o tzv. klimatickém suchu. Dlouhotrvající klimatické sucho způsobuje tzv. půdní sucho, které se vyznačuje deficitem vody v kořenové vrstvě půdy. Extrémním projevem je pak hydrologické sucho, které se projevuje nedostatkem zdrojů povrchových a podzemních vod.

Půdní sucho je základním předpokladem vzniku sucha zemědělského, které označuje vliv nedostatku srážek na zemědělskou praxi. Intenzitu a dopady zemědělského sucha ovlivňuje kromě deficitu vody v půdě také řada biologických a technických faktorů. Těmi mohou být odolnost rostlin vůči suchu, ale i způsob obdělávání půdy, využívání závlah a také vliv zemědělských strojů.

Tuzemská zemědělská krajina je podle Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR nevhodně uspořádaná proto, aby čelila klimatické změně a intenzivnějšímu suchu. Profesor Zdeněk Žalud z Mendelovy univerzity v Brně se domnívá, že hlavní příčinou sucha je klimatická změna, ačkoliv upozorňuje také na neblahý vliv některých zemědělských praktik a činnost zemědělců a lesníků. Upozorňuje především na hospodaření s půdou, která je ohrožená erozí, a kritizuje například nadměrné pěstování řepky, která ačkoliv je protierozní, roste zhruba na 17 % zemědělské půdy. Jako jeden z problémů v boji se suchem vidí strukturu krajiny, kterou tvoří velké lány.

Miroslav Trnka zároveň tvrdí, že „nárůst frekvence období sucha není primárně důsledkem takzvaného nevhodného hospodaření, v němž je počítáno odvodnění krajiny, utužení půdy a celkové zhoršení její kvality. Nevhodné hospodaření průběh sucha nezpůsobuje, jen ho zhoršuje.“ Příčinou je podle Trnky měnící se klima způsobené emisemi skleníkových plynů.

Analytik Vojtěch Kotecký upozorňuje, že struktura českých zemědělských pozemků a velkopodnikový model zemědělství vážně poškozuje půdu. Velké lány orné půdy jsou náchylnější k erozi a hůř zadržují vodu, podniky navíc používají těžkou mechanizaci, která přispívá společně se syntetickými hnojivy ke ztužování půdy. Z takových polí voda odtéká a trpí nedostatkem vláhy. Podobného názoru jsou i další odborníci, kteří upozorňují na provázanost sucha a degradace půdy.

Dodejme, že nejpočetnější skupinu zemědělců v ČR představují podle dat ČSÚ malé subjekty (60 % všech zemědělských podniků), ale velké podniky (nejméně zastoupená skupina) soustředí podstatnou část zemědělské produkce, obhospodařují 66 % zemědělského půdního fondu ČR a na celkovém počtu chovaných hospodářských zvířat se podílí 76 % (.pdf, s. 1). Vlastní půdu využívají zemědělské subjekty jen z 27 %, zbývajících 73 % půdy je pronajato, přičemž podíl vlastní půdy klesá s rostoucí velikostí zemědělského subjektu (.pdf, s. 3).

Evžen Tošenovský

Čísla, která vznikla v rámci debaty v Parlamentu (ohledně směrnice týkající se efektivnější způsoby snižování emisí, závazného ročního snižování skleníkových plynů, výkonnostních emisí pro těžká vozidla, energetické účinnosti, podpory energie z obnovitelných zdrojů, pozn. Demagog.cz), byla zcela odlišná od toho, než s kterými přišla Komise a co bylo dojednáno se členskými státy. Byly dopadové studie, které hovořily, že je možné to realizovat, že to nepřinese negativní dopady.
Pravda
V rámci legislativního procesu v Evropském parlamentu jsou navrhovány pozměňovací návrhy, které zpřísňují limity navržené Komisí. Ta pro své návrhy zpracovává dopadové studie.

Evžen Tošenovský není zcela proti snižování emisí, ale záleží dle něj na tom, jaká pravidla a regulace se v rámci EU nastaví. Evropský parlament dle jeho názoru přijímá až příliš ambiciózní cíle. Tošenovský hlasoval proti u těchto směrnic z důvodu obav z poškození průmyslových odvětví, jako je automobilový průmysl, či možnosti ohrožení konkurenčního prostředí a ohrožení vývoje nových technologií.

Výbory, které mají na starost projednávání navržené legislativy v Evropském parlamentu, ve svých pozměňovacích návrzích uvádějí vyšší a ambicióznější čísla, než jaké původně navrhovala Evropská komise. Například u směrnice o využívání obnovitelných zdrojů Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku navrhoval (Pozměňovací návrh 109, Návrh směrnice, čl. 3 – odst. 1) podíl energie z obnovitelných zdrojů až ve výši 35 % oproti Evropské komisi, která navrhovala podíl 27 %. V přijaté směrnici byl přijat alespoň 32% podíl energie z obnovitelných zdrojů.

Při projednávání nařízení o emisních limitech pro nová těžká vozidla Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin navrhl (Pozměňovací návrh 36, Návrh nařízení, čl. 1 – odst. 1 – písm. a) navýšení hodnot snížení emisí u takových vozidel. Přijatá směrnice nakonec stanovuje hodnoty, které původně navrhla Evropská komise, a to v letech 2025–2029 snížit emise o 15 % a od roku 2030 je u těchto vozidel snížit o 30 %. V pracovním dokumentu se EK zabývá možnými dopady na automobilový průmysl, a to převážně zvýšením (.pdf, str. 2) počátečních nákladů pro výrobce nákladních vozidel. Například Evropské sdružení výrobců automobilů akceptuje limity stanovené přijatou směrnicí, domnívá se ale, že takové cíle jsou přehnané a nerespektují odlišnost nákladních automobilů od osobních automobilů.

Další cíle v oblasti životního prostředí například stanovuje směrnice (č. 1 odst. 1) o energetické účinnosti, která udává cíl pro energetickou účinnost alespoň 32,5 % do roku 2030, což je navýšení oproti původnímu (čl. 1) cíli – 20% účinnosti. V pozměňovacích návrzích ale příslušný výbor navrhoval cíl (Pozměňovací návrh 45, Návrh směrnice čl. 1 - odst. 1 - bod 1) pro energetickou účinnost v hodnotě 40 %, tedy až od 10 % více, než navrhovala Evropská komise. Tošenovský stojí proti, jelikož by to mohlo ohrozit konkurenční prostředí a vývoj nových technologií.  Negativních dopadů, tentokrát na jednotlivé průmyslové sektory, se Tošenovský obával i u návrhu směrnice o nákladově efektivních způsobech snižování emisí, a proto hlasoval proti.

V rámci návrhu nařízení o každoročním snižování emisí skleníkových plynů bylo v rámci pozměňovacích návrhů přidáno (Pozměňovací návrh 25, Návrh Nařízení, čl. 1 – odst. 1) dosažení cíle snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 30 % oproti roku 2005. S tímto cílem byla směrnice přijata.

Z pracovních dokumentů zabývající se dopady směrnic, které si nechává vypracovat Evropská komise, vyplývají jak pozitivní dopady směrnic, tak i možné negativní dopady. Vyšší úroveň energetické účinnosti (.pdf, str. 4–5) by dle EK měla mít pozitivní dopady na hospodářský růst, zaměstnanost a hospodářskou soutěž. Mimo jiné například snížení účtů za energii spojenou s nižší spotřebou energie. U snižování emisi skleníkových plynů (.pdf, str. 3) nevidí EK přímé dopady na malé a střední podniky, kdy zdůrazňuje, že možné dopady se budou odvíjet od konkrétních opatření zavedených v jednotlivých státech.

Dopady, které by mohly snížit inovační pobídky spolu s dopady na průmyslová zařízení, které se zapojují do ETS (systém EU pro obchodování s emisemi), EK vidí u směrnice na nákladově efektivní způsoby snižování emisí (.pdf, str. 5). U návrhu nařízení na podporu obnovitelných zdrojů (.pdf, str. 5) se snaží dopady na malé a střední podniky zmírnit různými výjimkami, které mají podporovat konkurenceschopnost. Kromě toho směrnice mohla mít dopady na sociální, hospodářskou oblast a životní prostředí v jednotlivých členských státech EU.

Marcel Kolaja

Vyhrál jsem v primárních volbách, kde hlasovali všichni členové strany.
Nepravda
Marcel Kolaja opravdu vyhrál pozici lídra kandidátky ve vnitrostranické volbě. Té se mohli zúčastnit všichni členové strany, nicméně reálně odevzdala hlasy zhruba polovina z nich.

O tom, kdo se stane lídrem evropské kandidátky České pirátské strany, se rozhodovalo 19. ledna 2019 na Celostátním fóru (CF) České Pirátské strany v Táboře. CF Pirátské strany je nejvyšším orgánem strany a podle možností se ho účastní každý z jejích členů. CF svolává předseda strany nejméně jednou za rok. Podle mluvčí Karolíny Sadílkové na jednání CF dorazila do Tábora asi polovina z 886 členů. Fyzická přítomnost členů na místě přitom nebyla nutná, hlasování probíhalo online a stejně tak byl online vysílán i průběh jednání.

Samotná volba lídra kandidátky se uskutečnila v sobotních poledních hodinách. O pozici lídra se ucházelo šest kandidátů: Marcel Kolaja, Jana Koláříková, Ondřej Kolek, Ladislav Koubek, Hynek Melichar a Mikuláš Peksa. Přestože volit mohli všichni členové, v prvním kole hlasovalo jen 465 Pirátů. „Do 2. kola postoupí ti kandidáti, kteří obdrží hlasy od nadpoloviční většiny hlasujících. Bude-li takový jen jeden, bude zvolen již v 1. kole,“ zněly podmínky volby.

Získat nadpoloviční většinu se podařilo dvěma kandidátům - Marcel Kolaja obdržel 278 hlasů, Mikuláš Peksa 293 hlasů.

Volební účast ve druhém kole byla o něco nižší. Celkem bylo odevzdáno 449 hlasů. Pirátské primárky vyhrál Marcel Kolaja, který obdržel 253 z 449 hlasů, Peksu podpořilo 196 pirátů. Kolaja se tak stal lídrem kandidátky do Evropského parlamentu.

Dita Charanzová

Sucho už není problémem jenom jihu, dotýká se i České republiky.
Pravda
Stav sucha se v České republice v posledních letech zhoršil, navíc nedochází k dostatečnému doplňování podzemních vod.

O stavu sucha v Česku mluvil v dubnových Událostech, komentářích ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Mark Rieder: „Toto sucho se liší od těch historických ve dvou základních věcech. První je ta, že historická sucha nebyla delší než tříletá. Bude-li letošní rok suchý, pak to bude již šestý rok. Druhý velký rozdíl je v tom, že to sucho na rozdíl od historických je doprovázeno významně vyššími teplotami, než tomu bylo v minulosti. [...] Otázka je míra četnosti výskytu těchto situací, která se zvyšuje." (čas 18:30)

Vývoji sucha se věnuje také interaktivní stránka Českého rozhlasu Stopy sucha, která ukazuje postupný úbytek vody v Evropě i ve světě a nabízí předpověď na příští roky. Z map je na první pohled patrné, že do oblasti vážného sucha spadaly v roce 2000 především státy jižní Evropy, zatímco v roce 2017 se na její hranici objevila i Česká republika. Jih Evropy trpěl i lesními požáry, v 90. letech hlavně ve Španělsku a Portugalsku, dalším požárem byla stižena např. i Francie v roce 2016.

Aktuálnímu stavu sucha v Česku a předpovědi jeho budoucího vývoje se pak věnuje projekt Intersucho, který porovnává dnešní stav s obvyklým suchem z let 1961–2010.

Evžen Tošenovský

Zažil jsem jako primátor, když jsem v deset hodin večer na závěr odpolední šichty přesvědčoval hutníky, že musíme uprostřed Ostravy zavřít vysoké pece z asi, nevím už, devíti desíti koksoven, zavřít koksovny, protože situace byla neúnosná.
Neověřitelné
Nepodařilo se dohledat, zda Tošenovský s hutníky opravdu vyjednával. Je však pravda, že za jeho primátorství byly ve Vítkovicích zavřeny vysoké pece a byla uzavřena smlouva mezi městem Ostravou, OKD a OKK o ukončení činnosti koksoven.

Evžen Tošenovský byl primátorem Ostravy v letech 1993 až 2001. Za jeho působení v této funkci došlo k uzavření poslední vysoké pece ve Vítkovicích a byla uzavřena smlouva mezi městem Ostrava, firmou OKD a Ostravsko-karvinskými koksovnami (OKK). Na základě této smlouvy měla být ukončena činnost ostravských koksoven. Konkrétně koksovna Jan Šverma měla ukončit činnost do konce roku 2005 a koksovna Svoboda do roku 2009. Ve stejné smlouvě bylo také zakotveno, že OKD a OKK musejí vynaložit finanční prostředky na realizaci ekologických opatření (Koksovny Šverma a Svoboda daly na ekologii obrovské částky, str. 10; Právo; 8. 12. 2000). Představitelé města tak chtěli dosáhnout zlepšení životního prostředí v Ostravě. Smlouva byla v květnu 2001 za primátora Čestmíra Vlčka zrušena.

Historická data Českého hydrometeorologického úřadu dokazují, že v letech, kdy byl Tošenovský primátorem, bylo ovzduší v Ostravě postiženo hlavně prašným aerosolem. Někde byl významný i podíl oxidů dusíku (dostupná data pro 1998, 2000, 2001).

Pavel Poc

Jak sociální demokracie na úrovni České republiky, tak i sociálně demokratická frakce v Evropském parlamentu a koneckonců i Evropská komise (…) my to máme v programu, má to v programu naše evropská frakce doplňovat všechny tyhlety aktivity (jako jsou směrnice EU) tím, že se budeme starat o to, co se děje s lidmi v tom regionu a nenecháme nikoho pozadu. To je zásadou.
Pravda
ČSSD ve svém programu deklaruje jak práva na ochranu životního prostředí, tak solidaritu v oblasti zaměstnanosti, sociální demokratická frakce se ve svém programu zabývá oběťmi uzavírání závodů přímo v regionu. Tématem se zabývá i Evropská komise.

V dlouhodobém politickém programu ČSSD (.pdf, str. 5) je uvedeno, že je potřeba osvojit si přístup, v jehož středu bude příroda sama, ne člověk. Program však zároveň deklaruje solidaritu čili sounáležitost s těmi skupinami, jež jsou tak či onak sociálně hendikepovány svými životními podmínkami a jsou proto ohroženy sociálním poklesem, chudobou, případně i sociálním vyloučením. Proto se ČSSD zavazuje (pdf. str. 6) vytvářet důstojné podmínky pro různé skupiny obyvatelstva, včetně nezaměstnaných.

Sociálně demokratická frakce se ve svém programu zavazuje bojovat proti všem nejistým formám zaměstnání. Konkrétně podporují pracovníky v průmyslu, kteří se stali oběťmi uzavírání závodů a podnikají kroky v reindustrializaci a zajištění ochrany pracovníků před zneužíváním.

Tohoto problému si je vědoma i Evropská komise. V roce 2016 místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič uvedl, že zaměstnanci mohou přijít o práci, protože Evropa přechází na zelenou ekonomiku. Podle něj je potřeba starat se o lidi, kteří jsou ztrátou zaměstnání ohroženi. Ztráta zaměstnání může podle portálu Euractiv vést u propuštěných pracovníků k extremismu.  Podle Šefčoviče v současné době pracuje v průmyslových odvětvích, které usiluje o udržitelnost a environmentální odpovědnost, přibližně 9 milionů Evropanů, přičemž do roku 2030 očekává až 18 milionů pracovníků.

V listopadu 2018 Evropská komise přijala strategickou vizi klimaticky neutrální Evropy do roku 2050, jejíž součástí jsou investice do nových technologií, rozvoj průmyslové politiky a výzkumu a zároveň sociální spravedlnost pro spravedlivý přechod k lepšímu způsobu hospodaření. Maroš Šefčovič k tomu dodal, že žádný evropský region nezůstane kvůli změně hospodářství bez pomoci.

Dalším dokumentem, kde se Komise tématu dotýká, je Směřování k udržitelné Evropě. Pojednává o jednotlivých aspektech a budoucích výzvách pro udržitelnost (zajištění udržitelné spotřeby a výroby, budování odolné infrastruktury, podpora hospodářského růstu a zaměstnanosti), přičemž je zde brán ohled nejen na ekonomickou, ale i sociání stránku.

Evropská komise obě témata – enviromentální i sociální – reflektuje i ve svých Deseti prioritách na období 2015–2019. Jedna z nich se týká pracovních míst, hospodářského růstu a investic. Cílem této priority je „navýšit v celé Evropě investice a posílit tak hospodářství a tvorbu pracovních míst. V rámci plánu proto budou odstraňovány překážky pro investice, poskytováno poradenství ohledně potenciálních projektů a dány k dispozici finanční prostředky“. Druhá priorita se týká Energetické unie a opatření v oblasti změny klimatu a v ní vidí Komise opatření vedoucí k ochraně klimatu spíše jako příležitost: „rozumnější spotřeba energie a boj proti změně klimatu umožní vznik nových pracovních míst a hospodářský růst a přinesou investice do budoucnosti Evropy“.

Pavel Poc

Celé dopoledne jsem dneska strávil v sokolovském regionu, kde právě opatření ze strany Evropské unie, konkrétně systém emisních povolenek, v zásadě už dneska začíná připravovat lidi o práci.
Zavádějící
Významným zaměstnavatelem zatíženým emisními povolenkami je Sokolovská uhelná. Počet jejích zaměstnanců má sestupný trend, společnost však generuje zisk. Další firmy podléhající povolenkám zaměstnance nabírají. Dopad povolenek tedy není jednoznačně takový, jak popisuje Poc.

Informaci o návštěvě Sokolovska se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit. Je ale pravdou, že se Pavel Poc těmto problémům Sokolovska věnuje.

Emisní obchodování je nástroj motivující ke snižování emisí skleníkových plynů. Subjekty, které mají možnost redukovat emise s nižšími náklady, mohou uspořené emisní povolenky nebo jiné emisní kredity prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější. Nejvýznamnějším systémem emisního obchodování je European Union Emission Trading Scheme (EU ETS), kterého se jako členský stát Evropské unie účastní i Česká republika. Tento systém byl zaveden roku 2005, jeho podmínky pro znečišťovatele se výrazně zpřísnily od roku 2013 (.pdf, str. 2).

Ministerstvo životního prostředí eviduje (.xlxs) všechna stacionární zařízení v České republice, která jsou součástí Evropského systému emisního obchodování. Na okrese Sokolov se nám podařilo dohledat 5 takových provozů.

- Teplárna Vřesová (Sokolovská uhelná a.s.)
- Synthomer a.s. (Synthomer a.s.)
- Elektrárna Tisová a.s. (Od října 2016 je majitelem Sokolovská uhelná a.s., elektrárnu odkoupila od společnosti ČEZ)
- závod Nové Sedlo (O-I Manufacturing Czech Republic, a.s.)
- LIAPOR (Lias Vintířov, LSM, k.s.)

Dopady emisních povolenek na Sokolovsko se skutečně diskutují. Společnost Sokolovská uhelná usiluje o změnu systému placení a následného rozdělování finančních prostředků z emisních povolenek. Požaduje, aby se tyto peníze vracely zpět do regionu. Podle předsedy dozorčí rady společnosti Františka Štěpánka „v sokolovském regionu dojde k urychlení útlumu oboru, který byl po mnoho generací zcela dominantní. Vlivem zdražení emisních povolenek na úroveň přesahující 20 EURO za jednu povolenku dosáhne v následujících letech platba za Sokolovskou uhelnou úroveň 2,5 miliardy Kč ročně.

Společnost Sokolovská uhelná zároveň podle zprávy o hospodaření za rok 2017 (.pdf, str. 38) zaměstnávala 3 101 tisíce pracovníků, což z ní dlouhodobě činí jednoho z největších zaměstnavatelů (.doc, str. 3) v Karlovarském kraji. V rámci skupiny Sokolovská uhelná zaměstnávají dceřiné společnosti dalších asi 500 lidí (.pdf, str. 38). Sokolovská uhelná dokonce tvrdí, že útlum těžby se dotkne až 15 tisíc obyvatel regionu.

Součástí obchodování s emisemi je také sklářský závod Nové sedlo, který zaměstnává přibližně 200 lidí. Podle ředitele sklárny zaměstnanci spíše chybí, než že by bylo třeba propouštět. U závodu firmy Synthomer se nám nepodařilo dohledat informaci o počtu zaměstnanců, aktuálně ale hledá několik kvalifikovaných zaměstnanců na různé pozice. Také společnost Lias Vintířov shání zaměstnance na volná místa, od pracovníků ve výrobě po mistry, prodejce nebo řidiče.

Lze vyvodit, že emisní povolenky finančně zatěžují významného zaměstnavatele na Sokolovsku, Sokolovskou uhelnou. Emisní povolenky snižují konkurenceschopnost uhlí a tepla a elektřiny vyrobených z uhlí, což jsou hlavní obchodní aktivity společnosti. Toto ztížení podnikatelské činnosti, kdy firma musí doplácet za negativní externality svého podnikání, by logicky mohlo mít nepříznivý dopad na zaměstnanost. Na druhou stranu sama Sokolovská uhelná v poslední dostupné zprávě o hospodaření (.pdf, str. 38) uvádí, že meziročně se počet zaměstnanců společnosti snížil jen o 35 a důvodem byl především nedostatek pracovníků na trhu práce. Jedná se však s o významný propad oproti létům 2013 a 2014, kdy firma zaměstnávala (.pdf, str. 4) 3 856, respektive 3 570 lidí. Mezi léty 2013 a 2017 tak došlo k poklesu o 753 pracovníků. To je pokles o takřka pětinu.

Zaměstnanost v těžbě a zpracování uhlí na Sokolovsku klesá. Tento sektor je zatížen systémem emisních povolenek. Není ale zřejmé, jak důležitým faktorem jsou emisní povolenky a jakou roli hrají další skutečnosti, jako je např. zvyšování produktivity práce nebo vývoj cen a poptávky. Firma Sokolovská uhelná je zároveň schopna generovat zisk, který byl např. za rok 2017 (.pdf, str. 45) 526 841 000 Kč po zdanění. Tato skutečnost nenasvědčuje tomu, že by firma byla nucena propouštět. Firmy Synthomer a.s. a Lias Vintířov hledají nové zaměstnance. To je ostatně i případ Sokolovské uhelné.

Tři „menší“ firmy, které na Sokolovsku podléhají systému emisních povolenek, by tedy rády najaly více zaměstnanců. Propad počtu zaměstnanců zažil v posledních letech největší zaměstnavatel v regionu ovlivněný emisními povolenkami, Sokolovská uhelná. Sokolovská uhelná je však schopná produkovat poměrně vysoký roční zisk, není tedy zřejmé, že by propouštění bylo způsobena špatnými ekonomickými výsledky firmy, a tyto případné špatné ekonomické výsledky byly navíc důsledkem emisních povolenek.

Marcel Kolaja

Podle neziskové organizace Climate Action Europe čeští poslanci svým hlasováním v ochraně životního prostředí dost hoří, s výjimkou ČSSD, kde je to o něco lepší než u toho zbytku.
Pravda
Podle neziskové organizace Climate Action Network Europe Českou republiku v Evropském parlamentu zastupují strany, které se vůbec nezabývají bojem proti klimatickým změnám s výjimkou ČSSD, která sice věří v naléhavost klimatických změn, ale nejedná dostatečně.

V dubnu 2019 nezisková organizace Climate Action Network Europe vydala dokument Defenders, Delayers, Dinosaurs, který se zabývá počínáním politických stran zastoupených v Evropském parlamentu ve věci boje s klimatickými změnami.

V publikaci (.pdf, str. 3) jsou jednotlivé politické strany děleny do tří kategorií ve vztahu k boji s klimatickými změnami. První kategorie zahrnuje Ochránce (Defenders), kteří bojují za ochranu občanů před klimatickou změnou, v druhé kategorii jsou Zdržovači (Delayers), kteří sice věří v to, že je potřeba bojovat se změnou klimatu, ale nejednají s požadovanou naléhavostí, třetí kategorie čítá Dinosaury (Dinosaurs), kteří nepochopili potřebu opatření proti klimatickým změnám a brání ostatním subjektům v tomto opatření.  

Podle daného dokumentu (.pdf, str. 13) Českou republiku v Evropském parlamentu nezastupuje žádná politická strana, která by patřila do skupiny Ochránců. Zdržovači jsou v Evropském parlamentu zastoupeni Českou stranou sociální demokracie. Ostatní politická uskupení (STAN, ANO 2011, TOP 09 a Starostové, KDU-ČSL, KSČM, Svobodní a ODS) jsou zařazena v kategorii Dinosaurů.

V jiné publikaci (.pdf, str. 5) Off Target jsou země Evropské unie seřazeny podle schopnosti podílet se na boji s klimatickými změnami. Česká republika je 20. nejhorší země z 29. Horší je Rumunsko, Maďarko, Řecko, Kypr, Malta, Bulharsko, Estonsko, Irsko, Polsko.  







Marcel Kolaja

Zrovna dneska se v Poslanecké sněmovně ve Výboru pro evropské záležitosti hlasovalo o nelegislativní zprávě Evropské komise, která se týká udržitelnosti Evropy. Jak myslíte, že to dopadlo? Tuto zprávu doporučil Výbor pro životní prostředí v Poslanecké sněmovně. Jediní 2 poslanci ve Výboru pro evropské záležitosti, kteří hlasovali pro tuto zprávu, byli zástupci Pirátské strany Mikuláš Peksa a Franta Kopřiva, od všech ostatních se nedostalo podpoře této zprávy, naopak bylo Pirátům vynadáno do nějakých různých rudozelených.
Neověřitelné
Zpráva Evropské komise na Výboru pro evropské záležitosti byla projednávána, nicméně výsledky hlasování nejsou veřejně dostupné.

Výbor pro evropské záležitosti projednával diskusní dokument (.pdf) – Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030, předložený Komisí, na schůzi (.docx) 15. května 2019.

K projednání byl Výbor pro evropské záležitosti vyzván Výborem pro životní prostředí, a to usnesením č. 71, přijatým na schůzi dne 3. dubna 2019.

K 19. květnu 2019 nicméně není zveřejněný zápis z jednání nebo výsledné usnesení.

Marcel Kolaja

Ne že bych obhajoval těžení kryptoměn v poslaneckém bytu, ale fyzika je neúprosná. Pokud spálíte elektřinu, kterou přeměníte na teplo, tak jestli to uděláte přímotopem, o který on žádal, protože tam byla zima, nebo jestli to uděláte tímto přístrojem, tak je to jedno. Z fyzikálního hlediska, co se týká životního prostředí, tak k žádnému plýtvání nedošlo.
Pravda
V tomto případě by měl platit Joulův zákon. Přeměna elektrické energie na teplo se vyznačuje téměř dokonalou efektivitou blížící se 100 %. Pokud tedy bude výkon obou elektrických zařízení stejný, dostanete z obou stejné množství tepla.

V případě přemeny energií je výše zmiňovaná přeměna elektrické energie na teplo tou vůbec nejefektivnější, dosahující skoro 100% efektivity. Přeměnu tepla v elektrickém vodiči určuje Joulův-Lenzův zákon, který říká, že teplo je rovno násobku napětí, proudu a času, po kterou prochází vodičem elektrický proud (Qj=U*I*t).

Rovnice je velice podobná výpočtu práce (výkonu) elektrického proudu, kdy se výkon rovná násobku napětí, proudu za čas (W=U*I*t). Tato práce současně vyjadřuje elektrickou energii přeměněnou ve vodiči (ve spotřebiči) v jinou formu energie – teplo.

Vzhledem k souvislosti proudu a napětí ve vodiči s odporem dle Ohmova zákona je možno vzorec o teplo rozšířit o odpor takto: Qj=R*I²*t.

Lze tvrdit, že v ideálním případě tedy Qj teplo je rovno W výkonu, a pokud tedy bude výkon obou elektrických soustav stejný, budou obě elektrické soustavy (přímotop a PC) vyzařovat stejné teplo.

Nutno podotknout, že i když přeměna tepla je u obou elektrických zařízení totožná, efektivita následného přenosu tepla do prostředí už se může lišit. Z praktického hlediska je zajímavý pokus provedený herní stránkou Puget systems, kdy porovnávala efektivitu výroby tepla počítačové herní soustavy a elektrického přímotopu. Výsledky obou zařízení, pokud jde o produkci tepla, byly skoro totožné.

Pokud jde o praktické využití tepla z počítačů, existuje několik příkladů, kdy se toto „zbytečné“ teplo využívá dále například k vytápění prostor či ohřevu vody v budovách. V případě těžby crypto měn existuje zatím jen jeden oficiálně realizovaný projekt „radiátoru“ od firmy Quarnot.

Težba kryptoměn obecně a její energetická náročnost se stala také cílem výzkumu, jehož zjištění publikované v odborném časopisu Nature sustainability potvrzují vysokou energetickou náročnost procesu těžby kryptoměn.

Celá otázka ekologičnosti způsobu vytápení vzešla ze situace, na kterou odkazuje moderátor Seznamu Zpráv, kdy v květnu 2018 vešlo ve známost, že pirátský poslanec Tomáš Vymazal vykazoval vysoké náklady na spotřebu elektrické energie, kterou využíval k topení ve svém přiděleném bytě skrze počítač uzpůsobený pro těžbu kryptoměny. Souhrn celé kauzy lze dohledat například zde.

Marcel Kolaja

V kterých výborech sedí česká delegace v Europarlamentu? Ve výboru ENVI, který se zabývá životním prostředím, sedí pan Poc a paní Konečná, to jsou jediní dva čeští europoslanci.
Nepravda
Mezi stále členy výboru ENVI patří čeští europoslanci Pavel Poc, Kateřina Konečná a Jiří Maštálka. Stálým náhradníkem ve výboru je dále Stanislav Polčák.

V Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením a má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Mezi řádné české členy výboru ENVI patří Pavel Poc, který zastával funkci místopředsedy tohoto výboru až do začátku roku 2017, Kateřina Konečná a také Jiří Maštálka, který je členem výboru od roku 2018. Stálým náhradníkem ve výboru je pak dále český europoslanec Stanislav Polčák.

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) má na starosti agendu týkající se politik v oblasti životního prostředí a opatření pro ochranu životního prostředí (například změny klimatu, znečištění ovzduší, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.); dále agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování a bezpečnosti potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

Pavel Poc

A ještě pan Polčák sedí v ENVI (kromě Konečné a Poce, reakce na Kolaju, pozn. Demagog.cz).
Pravda
Pavel Poc správně poznamenal, že kromě něj a Kateřiny Konečné je náhradníkem ve výboru Stanislav Polčák. Doplňme, že stálým členem ve výboru ENVI je ještě Jiří Maštálka.

Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením. Má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) má na starosti agendu týkající se politiky v oblasti životního prostředí a opatření pro ochranu životního prostředí (například změny klimatu, znečištění ovzduší, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.). Dále obstarává agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

Europoslanec Pavel Poc v debatě reaguje na výrok Marcela Kolaji, který uvedl, že českými europoslanci, kteří mají zastoupení ve výboru ENVI, jsou pouze Pavel Poc a Kateřina Konečná. Mezi české členy výboru ENVI skutečně patří Pavel Poc, který zastával funkci místopředsedy tohoto výboru až do začátku roku 2017, i Kateřina Konečná. Stálým náhradníkem ve výboru je český europoslanec Stanislav Polčák, kterého Pavel Poc doplnil v reakci na výrok Marcela Kolaji. Ve výboru také působí Jiří Maštálka, kterého nezmínil ani jeden z těchto účastníků debaty. Maštálka je členem tohoto výboru od roku 2018.

Marcel Kolaja

Dobře. A v Agri (Evropském výboru pro zemědělství) nesedí nikdo (z českých europoslanců, pozn. Demagog.cz).
Pravda
V současné době není žádný český europoslanec stálým členem nebo náhradníkem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI).

Evropském parlamentu jsou zvolení poslanci rozděleni do 20 specializovaných stálých výborů. Tyto výbory například přijímají zprávy, kterými přispívají k obsahu legislativních návrhů, navrhují pozměňovací návrhy a dohlížejí na ostatní orgány a instituce EU. Výbory jsou tvořeny 25 až 73 řádnými členy a stejným počtem náhradníků. Parlament může také zřizovat podvýbory a zvláštní dočasné výbory s konkrétním zařazením a má rovněž pravomoc vytvářet vyšetřovací výbory zkoumající případy údajného porušování právních předpisů EU.

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) má na starosti agendu týkající se například fungování a rozvoje společné rybářské politiky, rozvoje venkova včetně činností příslušných finančních nástrojů, zlepšování jakosti zemědělských produktů nebo oblasti lesnictví a agrolesnictví.

Během první poloviny volebního období byl stálým náhradníkem zvolen Stanislav Polčák (od 1. 7. 2014 do 18. 1. 2017). Avšak v současné době není žádný český europoslanec řádným členem nebo stálým náhradníkem tohoto výboru.

Dita Charanzová

Konkrétní příklad (zvyšování administrativy - pozn. Demagog.cz) je vysílání pracovníků, což byl návrh legislativy Evropské komise, která bude v podstatě zatěžovat vysílání našich pracovníků českých firem do zahraničí.
Pravda
Směrnice, která reviduje podmínky vysílání pracovníků do členských států EU, klade vyšší nároky na tuzemské zaměstnavatele vysílající své zaměstnance do zahraničí.

Evropský parlament a Rada přijaly předmětnou směrnici o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb v červnu 2018. Ta se snaží zlepšit podmínky vysílaných pracovníků, čímž může naopak omezovat flexibilitu jejich zaměstnavatelům.

Směrnice se snaží narovnat rozdílné mzdové podmínky pro místní zaměstnance a zaměstnance vyslané zaměstnavateli z jiných členských států. Vysílaní pracovníci si podle analýz Komise v některých případech vydělají jenom polovinu toho, co jejich místní kolegové odvádějící stejnou práci. Tím jsou jednak znevýhodněny místní firmy a jednak pracovníci samotní. Aktualizace pravidel je proto obhajována jak z hospodářské, tak ze sociální perspektivy.

Čeští zaměstnavatelé, kteří vysílají své zaměstnance například do Německa, tak budou muset nově dbát i kolektivních smluv, které se dosud týkaly jen pracovníků ve stavebnictví. Současně nebudou moci pokračovat v praxi strhávání zvýšených nákladů na cestování, stravování a ubytování ze mzdy vysílaných pracovníků.

Podle nizozemské poslankyně za sociální demokraty Agnes Jongerius jde o to zastavit zhoršování podmínek na evropském pracovním trhu: „Kolektivní smlouvy, které chrání místní pracovníky, se budou v budoucnu vztahovat také na vysílané pracovníky. Tím konečně dosáhneme toho, že za stejnou práci ve stejném místě bude stejná odměna. Je to důležitý krok v ochraně pracovníků a k zajištění rovné soutěže. Tímto návrhem bojujeme proti nerovnosti a zajišťujeme práva pracovníků.“

Směrnici mají členské státy implementovat do 30. července 2020 (článek 3).

Marcel Kolaja

Ono je to poměrně složitá záležitost vypnout web. Byly tady v minulosti pokusy o to, mít třeba možnost vypnout web pro českého uživatele. Ve chvíli, kdy to bude nějaký hazardní web, který nepodniká v České republice. Ta implementace byla nebo je absolutně nefunkční. Neexistuje nad tím jasná kontrola.
Zavádějící
Ve výroku uvedenou právní úpravu, potírající hazardní servery, nelze na základě výsledků Ministerstva financí považovat za absolutně nefunkční. Správním orgánům se do určité míry daří regulovat internetový prostor, a to i přes četné problémy, které to přináší.

Ve výroku uvedený pokus o vypínání webů pro české uživatele naráží na novelu zákona o hazardních hrách, účinnou od 1. ledna 2017. Novela mj. zavedla novou část zákona týkající se nepovolených internetových her, na základě níž musí poskytovatelé připojení k internetu „zamezit v přístupu k internetovým stránkám uvedeným na seznamu internetových stránek s nepovolenými internetovými hrami.

Ministerstvo financí tak začalo nově uveřejnovat ve veřejně dostupném seznamu znepřístupněné stránky. Po dvou letech provozu se podařilo ukončit správní řízení, a tedy i existenci, nemalého počtu internetových stránek, viz seznam (.pdf) z 19. ledna 2019. Ministerstvo financí pak vydalo i metodický pokyn, jak zakázané stránky blokovat. Již v prosinci 2016 pak mělo 92 % poskytovatelů připojení jasno, jakým způsobem budou zakázané stránky blokovat. Je však pravdou, že navržený postup je možné obejít např. využitím proxyserveru.

Právní úprava se nicméně potýká s problémem obnovování již zrušených stránek pod mírně obměněnou doménou, jak je vidno i z případu stránky 1xbet.com z uvedeného seznamu.

Problematiku novely hazardního zákona komentoval několik měsíců po její účinnosti i tehdejší náměstek ministra financí Ondřej Závodský: „Některé stránky nejsou lehce vyhledatelné, šíří se e-mailem předávanými odkazy nebo je někde zaheslovaná mutace v češtině. Může se stát, že firmy, které své stránky již zablokovaly, budou provozovat nějaké jiné pod identitou svého subdodavatele. Postihujeme hazardní weby, které cílí na české hráče. Tedy jsou v češtině, případně umožňují platební styk v korunách nebo míří reklamou na české hráče nebo na české uživatele Facebooku. Finta, že vypnou českou mutaci a dál pokračují v angličtině v korunách, neprojde.

Nesplnění povinnosti zablokovat zakázané stránky pak je podle zákona o hazardních hrách přestupkem, za který může být uložena pokuta až 1.000.000,- Kč. Kontrolu nad dodržováním této povinnosti pak podle zákona vykonává Ministerstvo financí.

Kontrola internetového prostoru ze strany státu je tak zajisté problematická, co se její efektivity týče. Nicméně i s ohledem na výše uvedený seznam zakázaných internetových stránek považujeme výrok „Implementace byla nebo je absolutně nefunkční“ za zavádějící.

Pavel Poc

Když se budete bavit s ODS, tak vám řekne, že reforma (Evropské unie, pozn. Demagog.cz) je udělat dvourychlostní Evropskou unii.
Pravda
ODS souhlasí s konceptem různé hloubky integrace v rámci EU. (Není to však jediná navrhovaná změna.)

Ve čtvrtém bodu svého programu pro volby do Evropského parlamentu ODS uvádí: „EU nemusí směřovat ve všem k jednomu společnému cíli, ale měla by fungovat flexibilně. Budeme posilovat možnosti členských států uzavírat praktická partnerství a volit si takovou hloubku integrace, která jim nejlépe vyhovuje. Oblastí, na jejímž rozvoji je žádoucí, aby se podílely všechny členské státy rovným dílem, je společný trh.“ Koncepce „vícerychlostní“ Evropy však není jedinou navrhovanou reformou, mezi další návrhy patří snaha o redukci byrokracie nebo větší flexibilita národních vlád při rozhodování o využití peněz z EU.

O flexibilní integraci mluvil v Českém rozhlase v březnu tohoto roku také předseda ODS Petr Fiala. „Představujeme si Evropu, která bude dobře fungovat, která toho bude dělat méně, ale bude to dělat efektivněji, a která opustí ideu, a to je velmi podstatné, že všichni musí dosahovat stejného stupně integrace. Naopak mluvíme o flexibilní integraci, aby všichni nemuseli přijímat všechno a ve stejném čase." (čas 2:23)

K otázce evropské integrace se krátce po vzniku smlouvy o užší spolupráci mezi Německem a Francií vyjádřil v lednových Událostech komentářích i lídr kandidátky ODS Jan Zahradil. Na otázku, zda by měla Česká republika následovat Německo a Francii na cestě k hlubší integraci, odpověděl: „Každá z těchto zemí má svoje ambice. A já znovu říkám, my jim v tom určitě nechceme a ani nemůžeme bránit. Otázkou pro Českou republiku je, jestli je v něčem takovém bude chtít následovat. Já tady za sebe a za svoji politickou stranu říkám, že pokud by tady vznikalo tvrdé jádro, my jsme proti tomu, aby do něj Česká republika vstupovala, protože suverenitu v oblasti daňové, bezpečnostní, ale i fiskální, třeba i v oblasti azylové politiky, si prostě chceme uchovat a myslíme si, že by to měly být ústavní orgány České republiky, které o těchto věcech budou rozhodovat.“ (čas 3:30)

Evžen Tošenovský

Za ČR v Bruselu stálými novináři, dopisovateli, jsou myslím tři lidé - jeden za Českou televizi, jeden za ČTK a Rozhlas myslím, občas se objevíte i vy (ukazuje na Filipa Horkého ze Seznamu).
Pravda
Stálého zpravodaje v Bruselu má z českých médií Česká televize, Český rozhlas a ČTK. Další tuzemská média, včetně Seznamu, vysílají své zpravodaje prostřednictvím krátkodobých akreditací.

Stálého zpravodaje v Bruselu má Česká televize (Lukáš Dolanský), Český rozhlas (Filip Nerad) a Česká tisková kancelář (ČTK; Jakub Dospiva). Ostatní česká média vysílají do evropských institucí zahraniční zpravodaje prostřednictvím dočasných a krátkodobých akreditací.

Filip Horký jezdí do Bruselu opakovaně. Pro Seznam tam natáčel například několik dílů pořadu Obzor, které obsahovaly rozhovory s eurokomisařem Kingem, s poslancem a šéfem skupiny ALDE Verhofstadtem, s prvním místopředsedou Evropské komise Timmermansem či s velvyslancem ČR při NATO Šedivým. Zprostředkoval také střet názorů českých europoslanců v pořadu Duel.

Role zahraničního zpravodaje se z českých médií postupně vytrácí. Jedním z důvodů jsou vysoké náklady na tyto pozice, dále hraje roli možnost přijímat informace ze světových médií a agentur. Stálé zahraniční zpravodaje si dnes mohou dovolit zaměstnávat pouze veřejnoprávní média (ČT, ČRo, ČTK). Odborníci v minulosti upozorňovali mj. na nedostatek zpravodajů sledujících dění EU pro tištěná média.

Evžen Tošenovský v debatě zmínil nízký počet stálých zpravodajů v Bruselu jako jeden z důvodů nedostatečného pokrytí dění v EU, což má podle něj vliv na informovanost veřejnosti a její vnímání Evropské unie.

Pavel Poc

Jestli Evropská unie bude aktivnější v otázkách zdravotnictví, což bohužel nemůže, protože je to kompetence členských států.
Nepravda
EU nedefinuje zdravotní politiky ani organizaci a poskytování zdravotních služeb a lékařské péče. Může však pomocí svých opatření doplňovat národní politiky a podporovat spolupráci mezi členskými zeměmi v oblasti veřejného zdraví.

Evropská unie (EU) má na základě Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU, jedna ze zakládajících smluv EU) tzv. sdílenou pravomoc (.pdf, str. 18, 19, čl. 4) v otázce bezpečnosti veřejného zdraví, pouze však v rámci mantinelů vymezených v SFEU (EU tedy v této oblasti může jednat spolu s členskými státy na základě principu subsidiarity). Pravomoce Evropské unie v oblasti veřejného zdraví pak blíže specifikuje čl. 168 SFEU (.pdf, str. 89–91):

Činnost Unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví. Tato činnost zahrnuje boj proti nejzávažnějším chorobám podporou výzkumu jejich příčin, přenosu a jejich předcházení, jakož i zdravotnické informace a zdravotní výchovu a sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasné varování před nimi a boj proti nim, píše se v prvním odstavci smlouvy.

Unie podněcuje spolupráci mezi členskými státy v oblastech uvedených v tomto článku a případně podporuje jejich činnost. (...) Ve spojení s Komisí koordinují členské státy mezi sebou své politiky a programy v oblastech uvedených v odstavci 1,pokračuje dokument ve druhém odstavci.

Dle čtvrtého odstavce článku 168 má pak Evropský parlament spolu s Radou mimo jiné i pravomoc přijmout standardy kvality a bezpečnosti pro lidské orgány, krev a její deriváty i pro léčivé přípravky či pro zdravotnické prostředky.

Příkladem činnosti Unie v této oblasti je Třetí program pro oblast zdraví pro období 2014–2020, který má čtyři globální cíle:

  • podporovat dobré zdraví obyvatelstva, předcházet nemocem, vytvářet prostředí umožňující zdravý životní styl a dodržovat zásadu, že otázky zdraví musí být zohledněny ve všech oblastech politiky EU
  • chránit občany Unie před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami
  • přispívat k budování inovativních, efektivních a udržitelných zdravotních systémů
  • zvyšovat dostupnost lepší a bezpečnější zdravotní péče pro občany Unie

Členské státy naopak rozhodují o podobě zdravotní politiky, organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, včetně rozdělování na ně vyčleněných zdrojů.

Dita Charanzová

To už se děje (lidská práva jsou zmiňována v mezinárodních smlouvách - pozn. Demagog.cz).
Pravda
Evropská unie do všech svých dohod o obchodu a spolupráci se třetími zeměmi již zahrnuje ustanovení o lidských právech.

Evropská unie se zaměřuje nejen na ochranu lidských práv jejích občanů, ale i na ochranu lidských práv ve světě. „Evropská unie je založena na pevném závazku prosazování a ochrany lidských práv, demokracie a právního státu na celém světě. Lidská práva jsou rovněž prioritou ve vztazích EU s ostatními zeměmi a regiony (...) Evropská unie zahrnuje ustanovení o lidských právech do všech dohod o obchodu a spolupráci se třetími zeměmi.“

Součástí vztahů Evropské unie s Čínou je vytvoření jednotného hlasu pro Evropskou unii v Číně, který bude podporovat lidská práva. Ve Strategické agendě pro spolupráci mezi EU a Čínou do roku 2020 (.pdf, str.4) je napsáno: „Peace and Security will be achieved by following the key initiatives: Deepen exchanges on human rights at the bilateral and international level on the basis of equality and mutual respect. Strengthen the Human Rights Dialogue with constructive discussions on jointly agreed key priority areas.“
Vlastní překlad: „Míru a bezpečnosti bude dosaženo dodržováním klíčových iniciativ: Prohloubením výměny informací o lidských právech na bilaterální a mezinárodní úrovni na základě rovnosti a vzájemného respektu. Posílením dialogu o lidských právech konstruktivními diskuzemi o společně dohodnutých klíčových prioritních oblastech.“

Lidská práva jsou zmíněna i v dalších smlouvách - např. v dohodě o spolupráci (.pdf, str. 21) mezi členskými státy a Irákem z roku 2012 nebo dohodě o volném obchodu (.pdf, str. 9) mezi EU a Jižní Koreou z roku 2011. EU se texty dohod odvolává na Všeobecnou deklaraci lidských práv.



Dita Charanzová

V Evropském parlamentu máte minutu na vystoupení.
Zavádějící
Limit jedné minuty v Evropském parlamentu platí v mnoha případech řečnických projevů, pro přesnost je však nutné uvést, že se nevztahuje na všechny případy.

Rozdělení řečnické doby a seznamu řečníků se věnuje článek 162 Jednacího řádu EP. Podle 9. bodu Jednacího řádu Evropského parlamentu platí, že „žádný poslanec nesmí hovořit déle než jednu minutu k jakémukoli z těchto témat: zápisy ze zasedání, procesní návrhy nebo změny konečného návrhu pořadu jednání či k pořadu jednání“. Bod 6 rovněž upozorňuje na skutečnost, že v čase rozpravy, který nebyl předem rozdělen, může předseda poslance vyzvat, aby hovořil zpravidla nejvýše jednu minutu. Obecně však dle jednacího řádu předseda jednominutový limit vynucovat nemusí a řečnickou dobu rozděluje s přihlédnutím k řadě kritérií: počty a zastoupení politických skupin, země původu poslanců, případně jejich fyzický stav.

Jednominutová lhůta se vztahuje také na prohlášení, ve kterých chtějí europoslanci připomenout téma, které není na programu jednání: Po dobu nejvýše třiceti minut v průběhu prvního denního zasedání každého dílčího zasedání udělí předseda slovo poslancům, kteří chtějí upozornit Parlament na důležitou otázku politické povahy. Řečnická doba pro každého poslance nepřesáhne jednu minutu. Předseda může dát poslancům opět tentýž časový prostor později v průběhu téhož dílčího zasedání.“

Dodejme, že u osobního prohlášení, kde se poslanec vyjadřuje k osobním poznámkám na svou osobu, případně opravuje vlastní výroky, je i dle jednacího řádu časový limit delší: „Pokud Parlament nerozhodne jinak, nesmí žádné osobní prohlášení trvat déle než tři minuty.“

Jednání v Evropském parlamentu tak podléhá přísným pravidlům ohledně doby řečnění. Vzhledem k tomu, že jsou zde výjimky ze striktně jednominutového vystoupení, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Dita Charanzová

Byla jsem i přímo u vyjednávání, došli třeba k tomu, že budeme víc screenovat, prohledávat investice, které míří do Evropy. Aby právě jsme si zajistili tu bezpečnost. Že investice třeba z Číny nepůjdou do klíčové infrastruktury, nepůjdou do klíčových technologií.
Pravda
Evropský parlament a Rada EU přijaly 19. března 2019 nařízení zabývající se prověřováním zahraničních investic do EU. Dita Charanzová se účastnila rozpravy k návrhu, zastupovala parlamentní skupinu ALDE.

Během února a března 2019 přijal Evropský parlament a Komise nařízení ohledně prověřovacího procesu pro přímé zahraniční investice do EU. V podstatě se jedná o formální vymezení společného rámce prověřování přímých zahraničních investic do klíčové infrastruktury a citlivých technologií v zemích EU ze strany třetích zemí, jak přibližuje Komise ve své tiskové zprávě.

V případě Číny a dalších investorů mimo EU bude od roku 2020 nastaven nový systém kontroly a ověřování možných přímých investic, aby se zamezilo případnému ohrožení bezpečnosti a veřejného pořádku. Systém se bude týkat investic a akvizic v oblastech kritické infrastruktury, zásadních technologií, strategických surovin, práce s osobními daty či oblasti médií. Nutno podotknout, že tento proces je dobrovolný, a jednotlivé země budou mít vždy poslední slovo ohledně přijetí či nepřijetí takových „podezřelých“ investic.

Je pravda, že se Dita Charanzová aktivně účastnila projednávání rezoluce v Evropském parlamentu, kde vystupovala se stanoviskem za parlamentní stranickou skupinu ALDE.

Marcel Kolaja

Už tam byl na několikáté návštěvě (Miloš Zeman v Číně), tak doufám, že ty investice tady konečně budou, které on pořád slibuje.
Pravda
Prezident Miloš Zeman uskutečnil na konci dubna svou pátou návštěvu Číny, přesto Čína nepatří mezi přední investory v České republice.

Prezident Miloš Zeman navštívil Čínskou lidovou republiku za dobu svého úřadování již pětkrát. Poslední návštěva se konala ve dnech 24.– 28. dubna 2019.

Před nedávnou návštěvou v Číně vyjádřil Miloš Zeman v rozhovoru pro čínskou CCTV nespokojenost s výší čínských investic v ČR: „Pokud jde o čínské investice v Česku, musím říct, že ty zůstávají stále velmi, velmi nízké. A to mne pochopitelně mrzí. Nejsou mi přitom jasné konkrétní důvody.“ Zároveň dodal, že očekává jejich zvyšování.

Jeho rétorika se tedy od návštěvy Si Ťin-pchinga, na jaře 2016, výrazně změnila. V roce 2016 Hrad sliboval astronomické čínské investice 230 miliard korun v rozmezí pěti, které se ale dosud neprojevily, jak je patrné z níže uvedených údajů ČNB. Čína stále patří v ČR mezi zanedbatelné investory. Platí již několik let zaběhlý trend, že čínské peníze proudí do ČR především za účelem nákupu, a ne rozvoje hospodářství spojeného s tvorbou nových pracovních míst.

V současnosti to tedy vypadá, že si Hrad uvědomuje nesplnitelnost původně slíbených čínských investic. Stále s nimi však počítá, ačkoli v menším měřítku. Kancléř Vratislav Mynář konkrétně uvedl (v souvislosti s dubnovou návštěvou prezidenta Zemana v Číně), že čínské investice v ČR by měly v nadcházejících dvou letech dosáhnout „pouze“ jedné miliardy dolarů (asi 23,1 miliardy korun).

Bereme-li v potaz přímé zahraniční investice, tak na základě údajů poskytnutých Českou národní bankou nedosahují čínské investice ani 1 % celkové sumy. Naopak většina zahraničních investic přichází ze zemí Evropské unie (.pdf str. 7). „Z mimoevropských států pochází pouze 6,0 % zahraničního kapitálu a nejvýznamnějšími investory jsou Jižní Korea, Japonsko a Spojené státy americké.“

Na druhou stranu je nutné zohlednit, že celkový objem čínských přímých investic od roku 2014 klesá, což Miloš Zeman nemohl předpokládat.

Evžen Tošenovský

Miliarda a půl velký stát (Čína, pozn. Demagog.cz)
Pravda
Podle projekcí OSN má Čína v roce 2019 1,42 miliardy obyvatel.

Data o počtu obyvatel vycházejí z predikcí OSN. V roce 2017 měla Čína podle zprávy OSN (.pdf, str. 18) 1,409 miliardy obyvatel. Predikce pro rok 2019 uvádějí 1,42 miliardy Číňanů. Čína je tak nejlidnatější stát, očekává se (.pdf, str. 5) však, že ji v roce 2024 v počtu lidí dohoní a poté předežene Indie.

Evžen Tošenovský

V Evropě existuje agentura ENISA, která teď dokonce vznikla po dlouhých jednáních – a pohybovali jsme se tam společně s paní Charanzovou – a našla nějaké řešení, jak si vyměňovat informace.
Pravda
Evropská agentura pro bezpečnost sítí (ENISA) má mj. za úkol zajišťovat podporu a vzájemnou spolupráci mezi národními bezpečnostními týmy v rámci EU. Tošenovský se účasnil jednání o ENISA v rámci rozprav k Aktu o kybernetické bezpečnosti EU.

V roce 2004 vznikla původně nestálá Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). Stala se centrem pro odborné poznatky z oblasti kybernetické bezpečnosti v Evropě. ENISA pomáhá EU a jejím členským státům, aby byly lépe vybaveny a připraveny pro účely prevence, odhalování a řešení problémů v oblasti bezpečnosti informací. V rámci rostoucích kybernetických hrozeb došlo k částečnému rozšíření pravomocí a možností této agentury přijetím Unijního aktu o kybernetické bezpečnosti 17. dubna 2019.

Jedním z úkolů agentury je i podpora a organizace sítě bezpečnostních národních týmů – tzv. CSIRT. V České republice je to tým CSIRT.CZ, jehož náplní je koordinace řešení bezpečnostních incidentů v počítačových sítích provozovaných v České republice a plnění role Národního CSIRT týmu podle Zákona o kybernetické bezpečnosti.

Evžen Tošenovský se účastnil schvalování aktu. K hlasování konkrétně uvedl:Jsem velmi spokojený s výsledkem jednání. Kybernetické hrozby a útoky jsou reálným faktem a do budoucna budou tím kritičtější, jak budeme čím dál více závislí na digitálních technologiích. Evropská unie potřebuje nástroje, jak těmto hrozbám předcházet a jak se proti nim bránit.

Podobně pak ve svém písemném stanovisku reagovala Dita Charanzová, která vypracovala i stanovisko pro jednání Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. Tošenovský pak navíc figuroval jako stínový zpravodaj návrhu.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů