A co je ještě nesmírně důležité, co zaznělo z Evropské komise, energetický mix je jaksi výsostná kompetence jednotlivých zemí Evropské unie. My vám nebudeme zasahovat do toho, jak si ho namodelujete, na druhou stranu musíte splnit určitá legislativní kritéria i vůči Evropské komisi ve smyslu třeba nedovolené podpory a podobně. A pokud toto všechno splníte, my jsme připraveni notifikovat ten proces.
Nastavení energetického mixu je v kompetenci národních států. Nezávislost deklaruje Smlouva o fungování Evropské unie (čl. 194 odst. 2). Zároveň EU zavádí legislativní opatření, která ovlivňují energetickou politiku, a veškerou státní podporu v energetice také musí EU schválit.
Národní energetický mix představuje podíl zdrojů energie ve státě. Jedná se o přehled využití energie z jednotlivých primárních zdrojů jako jsou fosilní zdroje (uhlí, zemní plyn, ropa), jaderné zdroje a obnovitelné zdroje (sluneční, větrné, vodní, geotermální a další).
Výsledný energetický mix se v každém regionu a zemi liší. Odvíjí se od daných přírodních, ekonomických a sociálních podmínek. Roli hrají také historické, geopolitické, environmentální a další faktory.
Podoba energetické politiky ČR vychází ze Státní energetické koncepce České republiky (.pdf). Ta představuje dlouhodobou národní strategii, která je nastavena „v souladu s dlouhodobou energetickou strategií Evropské unie zaměřenou na dekarbonizaci, vysokou bezpečnost dodávek a konkurenceschopné ceny energie“ (.pdf, str. 5).
Legislativa Evropská unie v oblasti energetiky se soustředí zejména na problematiku společného trhu a životního prostředí.
Energetice se věnuje hlava XXI části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie. Článek 194 odstavec 1 smlouvy uvádí (.pdf, str. 134) cíle politiky EU a její působnost v oblasti energetiky: „Zajistit fungování trhu s energií; zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii; podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie; a podporovat propojení energetických sítí."
Odstavec 2 článku 194 deklaruje (.pdf, str. 135) nezávislost členských států při tvorbě vlastní energetické politiky. Článek říká, že legislativa a opatření, které mají dosáhnout cílů v odst. 1, se nedotýkají „práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií."
Existují tedy normy a předpisy, které ovlivňují energetickou politiku jednotlivých členských států EU, avšak sestavení energetického mixu je v kompetenci států.
Jedním z opatření, která se týkají vnitřního trhu EU a ovlivňují také oblast energetiky, je nedovolená podpora. Tu vymezuje Smlouva o fungování Evropské unie článkem 107: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak“ (.pdf, str. 91).
Ze Smlouvy vyplývá (.pdf, str. 92), že Komise dohlíží na slučitelnost státní podpory s vnitřním trhem a může případně přikázat státu nedovolenou podporu zrušit či upravit (čl. 108 odst. 2).
Dále Smlouva říká (.pdf, str. 92), že „Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 107 slučitelný s vnitřním trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí“ (čl. 108 odst. 3).
Dalším příkladem legislativních kritérií jsou závazky v oblasti životního prostředí. Evropská komise v roce 2015 představila tzv. Energetickou unii, která má zajistit v EU systém bezpečné, udržitelné, cenově dostupné a konkurenceschopné energie. Existuje řada strategií a cílů EU v oblasti klimatu a energetiky (např. Energetická strategie 2030 a 2050).
Jedním z požadavků EU je zavést 32% podíl obnovitelných zdrojů k roku 2030. Tento a další požadavky implementuje Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (.docx). Tento klimaticko-energetický plán (.docx, str. 26–27) uvádí, že „Česká republika plánuje dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 22 %, což je nárůst o 9 procentních bodů v porovnání s vnitrostátním cílem na úrovni 13 % pro rok 2020. Uvedený podíl ve výši 22 % odpovídá požadavku na vyjádření vnitrostátního příspěvku k dosažení závazného cíle EU ve výši 32 % do roku 2030 dle článku 3 revidovaného znění směrnice 2009/28/EC o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (směrnice 2018/2001).“
Vnitrostátní klimaticko-energetický plán (.docx, str. 1) koresponduje s prioritami Evropské komise, která je představila 30. listopadu 2016 v rámci balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany.“
Politika EU v oblasti jaderné energetiky vychází ze Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii. Státy EU samy rozhodují o tom, zda zařadí jadernou energii do svých energetických mixů.
