Ten plyn není za prvé zcela bezemisní.
Jak provoz elektráren na zemní plyn, tak jejich stavba a obsluha vytváří výrazné množství emisí skleníkových plynů. Ty jsou přibližně poloviční oproti těm, které vytváří střední uhelná elektrárna.
Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty a ne pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry např. při pálení uhlí nebo plynu.
Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Dle ní provoz elektrárny na zemní plyn vyžaduje v mediánu 370 g/kWh přímých emisí a 490 g/kWh za životní cyklus. Elektrárny na jiné fosilní palivo – uhlí – vyprodukují v mediánu 760 g/kWh přímých emisí a 820 g/kWh za životní cyklus.
Zdroje, které považujeme za bezemisní, mají nulové přímé emise, ale mají nenulové emise za celý životní cyklus. Medián jejich hodnot je v aktuálních ekonomických podmínkách o řád nižší. Jaderné elektrárny za život vyprodukují v mediánu 12 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh, větrné 11 či 12 g/kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), solární 27/41/48 g/kWh (záleží na druhu) a vodní 24 g/kWh.
