Dnes zde (v oblasti vodárenství – pozn. Demagog.cz) sice vykonáváme cenovou kontrolu, ale s rostoucím suchem a změnami klimatu význam vodárenství roste a je otázka, kterou už otevřeli kolegové Richard Brabec (ANO, ministr životního prostředí – pozn. red.) a Miroslav Toman (za ČSSD, ministr zemědělství – pozn. red.), jestli ztráta vlivu státu, respektive samospráv v této oblasti byla v minulosti správným krokem.
MF vykonává cenovou kontrolu. V ČR můžeme pozorovat trend rostoucího sucha. Oba ministři se zabývají otázkou sucha a vody. Stát ztratil významnou část vlivu na vodohospodářství privatizací, tato otázka však byla otevřena již dříve. Ministři v současné chvíli vedou diskuzi.
Ministerstvo financí skutečně vykonává cenovou kontrolu v oblasti vodárenství v souladu s první částí výroku.
Sucho v České republice se v souladu s výrokem stává (.pdf, str. 2) stále větším problémem. Aktuální stav sucha je možné sledovat na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.
Otázkou sucha se zaobíral i ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr zemědělství Miroslav Toman. Brabec v srpnu 2018 například svolal komisi, která se měla zaobírat tehdejší aktuální situací, při které byly srážky podprůměrné. Vznikla také Národní koalice pro boj se suchem nebo mezirezortní komise VODA-SUCHO, která situaci analyzuje a vydává různé koncepční materiály pro boj se suchem. Nutno podotknout, že v listopadu roku 2019 NKÚ označil kroky ministerstev za nedostatečné, proti čemuž se ale Brabec ohradil. Strategie nakládání s vodou patří i mezi slib vlády z programového prohlášení.
Ztrátou vlivu státu je myšlena privatizace (.pdf, str. 5) státních podniků, které do roku 1993 obhospodařovaly vodovody, kanalizace a měly na starost obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury v České republice. Reforma vodárenství byla vyhlášena usnesením vlády ČR č. 222 z 3. července 1991 a dále podpořena schválením zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
K důsledkům privatizace podle materiálu Transparency International patří například to, že samosprávy ztratily možnost přímé kontroly, nárok na dotace a ztrátu schopnosti samostatně rozhodovat o rozvoji vodárenské infrastruktury v regionu (.pdf, str. 20). Stát v průběhu privatizace zaregistroval několik problémů: „Do smluv mezi městy či vodárnami a provozovatelem nebyla zahrnuta kritéria provozování, sankce za neúměrný růst provozních nákladů a za nesplnění slibů inflačního růstu cen vodného a stočného. Nebyl do nich zapracován mechanismus participace veřejného sektoru na zisku z provozování, ani princip participace veřejného sektoru na růstu zisku z důvodu zvyšování produktivity provozování v důsledku výstavby nové vodárenské infrastruktury, kterou města financují.“ Pokus o nalezení řešení se datuje minimálně od roku 2003 (tamtéž). Není tak pravdou, že by ministři Brabec a Toman byli prvními, kdo upozornili na problémy s privatizací, za současné vlády však tuto otázku otevřeli tito dva ministři. Brabec dokonce označil privatizaci vodárenství za hloupost. Hlasy, že privatizace vodárenství byla chyba, zaznívají již delší dobu.
Vláda se ve svém aktuálním programovém prohlášení také zavázala k tomu, že podpoří možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou samospráv. Tento slib zatím nebyl realizován a ke stávajícímu návrhu komunistů vláda zaujala nesouhlasné stanovisko s ohledem například na nedostatečné odůvodnění návrhu (.pdf, str. 2).
Jak je na tom stát s podnikáním? Ministryně financí Alena Schillerová popisuje nově představenou Strategii vlastnické politiky státu.