Tam je napsáno a obsahuje to náš zákon o ochraně válečných hrobů v § 2 odstavec 2, že kromě válečných hrobů jsou tam i památníky, které mají být volně přístupné, a to jsme se k tomu zavázali.
Zákon č. 122/2004 Sb. definuje válečný hrob jako místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku válečných operací. Za válečný hrob považuje mimo jiné taky pomníky a další symboly těchto osob. Pomník maršála Koněva není vojenským hrobem podle tohoto zákona.
Vojtěch Filip v tomto výroku v kontextu kauzy odstranění sochy maršála Koněva zmiňuje zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech, který vymezuje práva a povinnosti orgánů státní správy v oblasti péče o tato místa. V § 2 odst. 1 zákon definuje válečný hrob jako místo, „kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války“. Za válečný hrob může být považován také „jiný objekt, který je za válečný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána“.
Podle § 2 odst. 2, který zde zmiňuje Vojtěch Filip, je válečným hrobem pro účely výše zmíněného zákona také „pietní místo, kterým se rozumí pamětní deska, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války“.
Vzhledem k tomu, že maršál Koněv nezemřel v důsledku žádného z výše uvedených důvodů, ale až v roce 1973, nemůže být jeho pomník považován za válečný hrob, ani za pietní místo podle tohoto zákona. Takto se k pomníku maršála Koněva vyjádřil v září 2019 mluvčí Ministerstva obrany Jan Pejšek. Stejný názor zastává například vojenský historik Eduard Stehlík.
Relevantní je v tomto případě Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993. Podle článku 21 této smlouvy jsou smluvní strany zavázány vzájemně zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky na svém území. Zároveň jsou povinovány vojenské hroby a vojenské pomníky udržovat a zajistit k nim přístup.
Nad rámec tohoto článku 21 byla přijata Dohoda o vzájemném udržování válečných hrobů. Tato dohoda poskytuje vlastní definici (ruských) válečných hrobů, jako „míst na území České republiky, kde jsou pochováni občané Ruska a občané bývalého SSSR, kteří zahynuli v důsledku válek, ozbrojených konfliktů, v zajetí nebo v jeho důsledku, zahrnujíc v to hroby jednotlivců i hroby hromadné, hřbitovy nebo části hřbitovů, jakož i pomníky, mohyly a památníky na těchto místech postavené“. Na pomník maršála Koněva se proto nevztahuje ani tato dohoda, jak uvedlo i Ministerstvo obrany.
V současné době je socha maršála Koněva umístěna v depozitáři společnosti ARTEX ART SAFE s.r.o. Podle usnesení (.doc, str. 3) Rady městské části Prahy 6 má být socha zapůjčena Muzeu paměti XX. století. Veřejnosti by měla být socha přístupna od 1. ledna 2021.
Podle § 2 odst. 2 zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech, jsou za válečné hroby považována i pietní místa (pamětní desky, pomníky, památní nebo obdobné symboly). Podle § 2 odst. 5 ve spojení s § 3 odst. 3 tohoto zákona je vlastník válečného hrobu (jakož i vlastník nemovitosti, na níž je válečný hrob umístěn) povinen k němu umožnit přístup. Socha maršála Koněva ovšem není válečným hrobem ani pietním místem podle tohoto zákona, ani žádné mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
