Tento výrok byl ověřen jako

Předně uveďme kontext tohoto výroku. Andrej Babiš ve svém videu mluví o tzv. maastrichtských konvergenčních kritériích, která mají zavazovat státy eurozóny. Mezi tato kritéria pak má patřit i podmínka, podle které mají tyto státy udržovat výši svého dluhu pod 60 % HDP.

Je pravdou, že podmínkou členství v eurozóně je splnění tzv. „konvergenčních kritérií“. (Kritérium, o kterém je ve výroku řeč, je, že podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.)

Konvergenční kritéria jsou ekonomické a právní podmínky, které byly dohodnuty v Maastrichtské smlouvě. Členské státy mají povinnost euro po splnění uvedených kritérií přijmout a připojit se tak k eurozóně. V Maastrichtské smlouvě (resp. dnes v Smlouvě o Evropské unii (.pdf) a Smlouvě o fungování Evropské unie) není přesně stanoveno, kdy má který stát euro přijmout. Záleží tedy na každém z nich, aby si vypracoval svou vlastní strategii, která mu dopomůže uvedené podmínky splnit a euro přijmout. 

Tyto podmínky jsou známy rovněž jako „maastrichtská kritéria“. Sledována jsou čtyři ekonomická kritéria: kritérium cenové stability, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb, kritérium kurzové stability, kritérium udržitelnosti veřejných financí.

Jedním z kritérií udržitelnosti veřejných financí je, že podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.

Pro členy eurozóny je pak namísto maastrichstkých kritérií (které se uplatní jen při vstupu do eurozony) závazný Pakt o stabilitě a růstu ve svém kodexu chování (code od conduct) specifikuje, že členské státy by neměly (.pdf str. 4) přesahovat hranici 60 % poměru veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu (HDP) a pokud hranici překračují, tak by se k ní měly svým chováním usilovně blížit. 

Podobné pravidlo je obsaženo i v nařízení Rady č. 1466/97, které je součástí tzv. Paktu stability a růstu, který mimo jiné upravuje i rozpočtové povinnosti států eurozóny. Z článku 5 tohoto nařízení pak můžeme vyčíst, že státy eurozóny mají držet výši svého státního dluhu pod 60 % HDP. Pokud však tento poměr dlouhodobě překračují, opět to neznamená automatické porušení Paktu, pokud tyto státy snižují svůj dluh, a to alespoň o 0,5 % HDP ročně. Obsahově je tedy povinnost pro státy eurozóny stejná, jako povinnost stanovená v tzv. maastrichtských konvergenčních kritériích.

Země, které tvoří eurozónu, jsou Rakousko, Belgie, Kypr, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.

Pravda je, že Německo tuto hranici splňuje. Není ale pravda, že ostatní státy toto kritérium nesplňují. Estonsko, Lucembursko, Litva, Lotyšsko jsou hluboko pod touto hranicí. Kritérium splňuje i Malta, Slovensko, Nizozemsko, Irsko a Finsko.

Nad je pouze Řecko, Itálie, Portugalsko, Belgie, Francie, Kypr, Španělsko, Rakousko a Slovinsko. Jak ale plyne z grafu či dalších dat Eurostatu, v Řecko, Rakousko či Slovinsko svůj dluh v posledních letech snižují, což je v souladu s povinnostmi dle Paktu stability a růstu.