Tento výrok byl ověřen jako

Aleš Juchelka kritizuje vládu za způsob, jakým zastropovala ceny energií, protože podle jeho názoru vedl k vysoké inflaci. Do kontrastu staví přístup hnutí ANO, které podle něj prosazovalo, aby k zastropování cen došlo již u výrobců, což prezentuje jako evropský standard.

Vyjádření ANO

Výzvy k tomu, aby vláda zastropovala ceny přímo u výrobců, z hnutí ANO skutečně zaznívaly a diskuze o konkrétní podobě novely energetického zákona provázely opakovaně. Poté, co kabinet Petra Fialy 12. září 2022 představil pravidla pro zastropování cen elektřiny a plynu pro maloodběratele, exministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček uvedl, že se vláda „neměla bát jít do nařízení cen pro výrobce elektřiny“.

Shodné vyjádření z ANO zaznělo i poté, co vláda 5. října 2022 schválila nařízení, které dříve představený vládní plán na zastropování cen energií pro konečné odběratele zavedlo do praxe. „Nám se hlavně nelíbí ten princip. Chtěli jsme, aby na samém počátku vláda zastropovala ceny energií u výrobců,“ řekla 11. října v rozhovoru pro Právo bývalá ministryně financí Alena Schillerová.

V listopadu 2022 pak vláda přistoupila k omezení tržních příjmů výrobců energie, kabinet Petra Fialy jej prosadil změnou energetického zákona. Rozdíl mezi prodejní cenou a zákonem stanovenou cenou za megawatthodinu nově podléhá 90% odvodům. 

Pro úplnost je vhodné dodat, že hnutí ANO toto řešení také kritizovalo. Alena Schillerová tehdy k zavedení zmíněných odvodů uvedla: „Vláda měla zastropovat ceny energií u výrobců, nenechala by je tak vydělat rekordní a nepřiměřené zisky a ty by se jim teď nemusela pokoušet složitě sebrat.“ K zastropování u výrobců elektřiny vyzýval i předseda hnutí ANO Andrej Babiš v prosinci 2022, tedy až po omezení tržních příjmů výrobců energie. Zastropování cen energií, o němž mluví Aleš Juchelka, si tedy vykládáme jako přímou regulaci cen energií, nikoli zdanění zisků, ke kterému přistoupila Fialova vláda.

Evropa a cenové stropy energií

Evropské země volily ve snaze snížit následky energetické krize různářešení. Například Polsko, Německo či Velká Británie zavedly maximální ceny, které mohou dodavatelé odběratelům účtovat.

Francie se rozhodla navýšit objem energie, kterou musí největší výrobce elektřiny v zemi, společnost EDF, dodavatelům energií nabízet za pevně stanovenou cenu. Slovenská vláda se na zastropování cen elektřiny dohodla přímo se Slovenskými elektrárnami, což obě strany stvrdily v memorandu. (Doplňme, že toto memorandum nebylo přímo právně závazné.)

Jiný postup pak zvolily Španělsko a Portugalsko, které při výrobě elektřiny sázejí na plynové elektrárny. Země schválily cenové stropy na ceny plynu pro výrobu elektřiny, rozdíl oproti ceně na trhu pak dorovnává společnostem stát.

Přehled jednotlivých typů opatření snižujících dopady vysokých cen energií v březnu zveřejnil např. think-tank Bruegel (viz níže). Podle něj přistoupilo k regulaci cen u energetických společností, v nichž má stát vlastnický podíl, celkem šest evropských zemí. Tři z nich spolu s dalšími dvěma státy zavedly regulaci velkoobchodních cen energií.

Zastropování příjmů výrobců energie

Doplňme, že omezení příjmů energetických společností předtím zavedly i některé další země. Více než 80% zdanění nadměrných příjmů zavedlo např. Německo, došlo k tomu nicméně až na přelomu listopadu a prosince 2022 (tj. v době, kdy již podobné opatření schválila Fialova vláda). Od prosince 2022 podobná opatření zavedly Irsko a Nizozemsko, dříve jen Řecko a Rumunsko.

Závěr

Evropské země se s rostoucími cenami energií vyrovnávaly různými způsoby, k zastropování jejich výše přímo u výrobců nicméně přistoupilo jen několik zemí, např. Francie (u společnosti EDF, v níž má většinový vlastnický podíl) a Slovensko, které se na zastropování cen dohodlo se společností Slovenské elektrárny. Portugalsko a Španělsko sice přistoupily k cenovým stropům u výrobců, nešlo ovšem o postup, který odpovídal návrhu hnutí ANO, jelikož rozdíl mezi výrobní a prodejní cenou zde plně hradil stát.

Regulovat ceny u energetických společností, ve kterých má stát vlastnický podíl, se rozhodlo celkem šest zemí. Tři z nich spolu s dalšími dvěma státy přistoupily k regulaci velkoobchodních cen energií. Z těchto důvodů – přestože ANO skutečně po daném kroku volalo – výrok hodnotíme jako nepravdivý.