Platy soudců

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) mluví o zpomalení růstu platů soudců, které vláda navrhla v rámci konsolidačního balíčku. Ministr Blažek zároveň uvádí, že v případě špatného návrhu na omezení růstu platů by se mohlo stát, že Ústavní soud (ÚS) rozhodne o tom, že stát bude muset platy zpětně doplatit. Uveďme, že neověřujeme Blažkovu predikci, ale pouze to, zdali vlády v minulosti po rozhodnutí ÚS opravdu musely doplácet platy soudcům.

Platy ústavních i dalších soudců se stanovují podle platové základny, jež vychází z průměrné hrubé mzdy za předminulý kalendářní rok, kterou zveřejňuje Český statistický úřad. Do výše platu se pak promítá míra odpovědnosti, náročnost funkce nebo to, jak dlouho daný soudce svou funkci vykonává.

13. a 14. platy

Podle původního zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, se finanční odměna pro soudce skládala (.pdf, str. 2 z 22) z měsíčního platu, platů za 13. a 14. měsíc, které byly poskytovány za obě pololetí v roce, a z paušální náhrady výdajů.

Poprvé (.pdf) se Ústavní soud zabýval stížností na platy soudců v roce 1999. Předmětem sporu byl Parlamentem schválený zákon, který měl představitelům státní moci, a mj. i soudcům, odejmout tzv. 14. plat za rok 1998. Podle podané stížnosti zákon kromě jiného nerespektoval zákaz retroaktivity, protože převážná část soudců údajně již splňovala zákonné podmínky pro vznik nároku na 14. plat.

Odebrání tohoto platu soudcům bylo dle rozhodnutí Ústavního soudu v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud argumentoval tím, že je ČR založena na demokratických hodnotách, tedy i na principu soudcovské nezávislosti. Ústavní soud v nálezu uvedl, že přijatý zákon „devalvuje jednu ze základních demokratických hodnot, jakou soudcovská nezávislost představuje“. Parlament nicméně ani po rozhodnutí Ústavního soudu 14. platy soudcům nevrátil (MF DNES, 1. prosince 1999, str. 2).

ÚS o ústavnosti zákona, který soudcům odebral 14. plat, rozhodoval i v roce 2000. V tomto případě však Ústavní soud změnil svůj postoj a návrh na zrušení části zákona zamítl. „V dané věci bylo postupem zákonodárce dotčeno materiální zabezpečení celé veřejné sféry (…), a nikoli pouze soudců. Odlišné posuzování pouze jedné skupiny, i když chráněné ve zvýšené míře ústavními kautelami (opatřeními, pozn. Demagog.cz) principu nezávislosti, by znamenalo v uvedeném kontextu stěží přijatelné zvýhodnění.“ Jinými slovy tím dal Ústavní soud najevo, že platové ohodnocení soudce může být měněno pouze za předpokladu, že se tak děje v celé veřejné sféře, a pouze za výjimečných ekonomických situací.

V roce 2003 pak Ústavní soud rozhodl o navrácení platů za 13. a 14. měsíc za roky 2001 a 2002. Soudkyně Eliška Wagnerová k tomu uvedla: „Redukci platů soudců lze připustit jako výjimečné opatření. Ovšem rozhodně nemohou být dány platy soudců k dispozici vládě, aby o nich rozhodovala podle svých představ.“ Platy byly soudcům poté skutečně zpětně vyplaceny. Stejné rozhodnutí vydal ÚS i v roce 2005, kdy vláda opět uvolnila peníze na doplacení odměn soudcům.

Zmrazování a snižování platů

V případech zmrazování (pozastavení pravidelného růstu) platů za období 2003–2004 a 2008–2010 ÚS při návrhu na zrušení zákona rozhodl ve prospěch zákonodárců, jelikož jejich kroky dle soudu nebyly protiústavní. První návrh na zrušení příslušného zákona byl jednomyslně odmítnut, jelikož se mj. jednalo o zmrazení platu pouze na jeden rok (.pdf, str. 6 z 22).

V roce 2010 pak Ústavní soud zákon č. 418/2009 Sb., kterým se snižoval plat soudců o čtyři procenta, posoudil jako protiústavní a zrušil jej. Soudci v té době žádali o doplatky za snížené platy. Ministerstvo spravedlnosti po rozhodnutí Ústavního soudu vyplatilo soudcům zmíněná čtyři procenta pouze za poslední čtvrtletí. Soudci se poté obrátili s individuálními žalobami na soud, u kterého žádali vyplacení i za první tři čtvrtletí. V únoru 2011 pak jeden ze soudců spor o doplacení u Městského soudu v Brně vyhrál a tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se poté rozhodl doplatit čtyři procenta z platů za první tři čtvrtletí předchozího roku všem soudcům, na což bylo potřeba 120 milionů korun.

Další zákonné změny ve výpočtu platů soudců se týkaly především snižování platové základny, která byla v roce 2011 snížena na 54 005 korun a v roce 2012 na 56 849 korun. Obě ustanovení však Ústavní soud svými rozhodnutími zrušil. V té době opět soudci podali žaloby a dožadovali se zpětného vyrovnání platů. ÚS následně rozhodl, že stát musí jejich snížené platy dorovnat na úroveň předchozího roku.

V roce 2015 pak vláda na základě dohody musela v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu soudcům a státním žalobcům zpětně vyplatit 1,17 miliardy Kč za roky 2012 až 2014. Tehdy soudci o peníze přišli kvůli špatně vypočítanému platovému základu. Situace se ovšem vyřešila kompromisem a bez žalob. Dodejme, že pokud by zákonodárci soudcům dorovnali celou sumu, výdaje by se vyšplhaly až na 5 mld. Kč.

V roce 2016 pak Ústavní soud řešil případy zhruba čtyř procent soudců, kteří se s vládou kvůli nesprávně vypočítanému platovému základu na kompromisu neshodli. ÚS tehdy rozhodl, že soudci nemají nárok na získání doplatků za platy, o které přišli.

Shrnutí

V předešlých rozhodnutích ÚS opakoval názor, že „materiální zabezpečení patří ke garancím soudcovské nezávislosti,“ a že „vláda nemůže s platy soudců zacházet zcela volně a podle aktuálních rozpočtových potřeb.“ Některé zákonodárné zásahy do finančního ohodnocení soudců nicméně uznal za ústavní a důvodné, jak ilustrují příklady v předešlých odstavcích.

Ústavní soud v minulosti rozhodl, že odebrání 13. a 14. platu či přímé snížení platů soudců byl protiústavní krok a stát poté platy zpětně vyplácel. Stát také po rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2010 doplatil mzdy za poslední čtvrtletí a po zásahu městského soudu v Brně se rozhodl doplatit mzdy i za předchozí čtvrtletí. O zpětném dorovnání platu rozhodl Ústavní soud také v roce 2011.

V roce 2015 se pak vláda na celkové částce se soudci dohodla. K tomuto kompromisu však došlo po rozhodnutí Nejvyššího soudu, který uvedl, že byla špatně vypočítaná platová základna. V roce 2016 naopak ÚS ve svém nálezu uvedl, že soudci nemají nárok na získání doplatků.

Vzhledem k tomu, že ke zpětnému doplacení či narovnání soudcovských platů v minulosti došlo na základě rozhodnutí Ústavního soudu vícekrát, hodnotíme výrok jako pravdivý.