Pavel Blažek o vládním balíčku

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) reaguje na dotaz, ve kterém je konfrontován s tím, že ačkoliv podle slov redaktora ještě v srpnu 2022 premiér Fiala jakékoliv zastropování cen odmítal, před komunálními volbami, které proběhly v září 2022, se už koalice Spolu zastropováním chlubila ve své kampani.

Vyjádření Josefa Středuly

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula po regulování cen volal opakovaně. V červnu 2022 zmínil, že odbory kvůli vysoké inflaci „už v únoru vládě řekly, že má využít zákon o cenách z roku 1990, aby hledala možnosti zasáhnout do cenotvorby, protože došlo k narušení tržního prostředí.“

V červenci 2022 pak na svém twitteru Fialově vládě vyčítal její přístup k řešení dopadů inflace a energetické krize a prohlásil, že „měla již dávno přikročit k věcnému zastropování cen klíčových komodit“, čímž zjevně odkazoval na tzv. věcné usměrňování cen.

Zmiňme, že věcné usměrňování cen definuje zmíněný zákon o cenách jako jeden ze způsobů regulace cen a spočívá ve „stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen“. Jako podmínky zákon uvádí:

• „maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období“
• „maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období“
• „závazný postup při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny“.

V srpnu pak Josef Středula kritizoval, že „pan premiér zatím nepoužil ani zákon o cenách, který nabízí možnost regulování cen. Ne zastropování, ale tam, kde dochází k vysokým ziskům, tak jejich přirozenou regulaci a držení inflace na uzdě.“ Jak k tomuto vyjádření podotkl deník Právo, vláda regulaci cen tehdy odmítala (Právo, 17. srpna 2022, str. 2).

Zastropování cen

Vyjádření premiéra Petra Fialy (ODS) přímo k možnosti věcného usměrňování cen energií se nám ve veřejných zdrojích dohledat nepodařilo. V srpnu 2022 nicméně řekl, že je třeba směřovat k celoevropskému zastropování cen. Obdobně se vyjádřil i v rozhovoru pro Blesk, kde odmítl nastavení maximálních cen na národní úrovni a jako jediné smysluplné řešení viděl v zastropování cen na evropské úrovni.

Vláda nakonec k zastropování cen ještě před volbami skutečně přistoupila. 12. září 2022 se shodla na zastropování cen na úrovni 6 korun za jednu kilowatthodinu (kWh) elektřiny a 3 koruny za kWh u plynu, s tím, že ceny budou platit pro domácnosti a živnostníky.

Na tiskové konferenci ze 14. září pak Fialův kabinet představil podobu a výši pomoci pro zasažené podniky, které spadají do kategorie velkoodběratelů elektřiny a plynu. Petr Fiala řekl, že dle tohoto návrhu budou moci čerpat pomoc malé a střední firmy, kterých se nedotkne zastropování cen energií oznámené 12. září, tj. podniky, které „jsou odběrateli vysokého napětí a velmi vysokého napětí“. Nejednalo se ovšem o zastropování cen, ale o finanční kompenzace. K zastropování cen pro velké firmy pak vláda přistoupila až v prosinci 2022.

Závěr

Předseda ČMKOS Josef Středula tedy před komunálními volbami uskutečněnými v září 2022 skutečně navrhoval regulaci cen energií, což vláda odmítala. Fialův kabinet nakonec k zastropování cen přistoupil. Výrok ministra Blažka tak hodnotíme jako pravdivý.

Minulá vyjádření ohledně daní

Koalice Spolu před volbami do Poslanecké sněmovny uskutečněnými v říjnu 2021 slibovala, že nezvýší daně. Takový závazek zveřejnila např. v květnu 2021. V srpnu 2021 pak nynější ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na svém facebooku sdílel příspěvek, ve kterém se vymezoval proti zvyšování daně z nemovitosti. V komentáři k příspěvku tehdy napsal: „Nápad na zvýšení daně z nemovitostí je opravdu nebezpečný. (…) To není správná cesta. My naopak chceme digitalizaci, zjednodušení stavebního řízení a nízké daně.“

Sama ODS na svém facebookovém účtu o několik týdnů dříve zveřejnila příspěvek s podobně odmítavým vyjádřením Zbyňka Stanjury. Citovala zde jeho slova: „Stát nesmí trestat lidi za to, že si koupí byt nebo dům. Nebo provozovnu, kde podnikají, aby uživili sebe a rodinu. Zvyšování daně z nemovitosti nepřipustíme.“ V květnu 2022 pak ODS opět zopakovala svůj závazek nezvyšovat daně. Stejně se tehdy vyjádřil i premiér Petr Fiala (ODS).

Také v listopadu 2022 předseda vlády řekl, že vláda neplánuje zvyšovat daně. Stejný postoj měl na začátku letošního ledna, kdy opět zdůraznil, že daně zvyšovat nechce. Vláda dle něj měla hledat úspory jinde, především na výdajové straně státního rozpočtu. Dodejme, že později Fiala přiznal, že vláda zvažuje změnu daně z přidané hodnoty (DPH) a ministr Stanjura následně v březnu 2023 řekl, že daň z nemovitosti by se podle něj mohla zvýšit až dvojnásobně.

Konsolidační balíček

Kabinet Petra Fialy 11. května představil konsolidační balíček, který má za cíl snížit deficit státního rozpočtu. Jeden z návrhů se týká právě zvýšení daně z nemovitosti (.pdf, str. 6), která by se mohla podle nových pravidel až zdvojnásobit v závislosti na lokalitě. Rozhodnutí vláda odůvodňuje mj. dlouhodobě nízkou sazbou daně v rámci mezinárodního srovnání (.pdf, str. 6–7).

Konsolidační balíček obsahuje i další návrhy týkající se daňové zátěže – např. zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 % na 21 % (.pdf, str. 5). Dále by se měla zvýšit daň z tabákových výrobků, hazardních her nebo lihu (str. 10, 11, 12). Vláda dále připravuje řadu úprav daňových výjimek u daně z příjmů fyzických osob. Jedná se např. o snížení slevy na dani na manželku, zrušení slevy na dani za umístění dítěte do předškolního zařízení nebo zrušení slevy na dani na studenta (.pdf, str. 7–8). Celkově by se dle konsolidačního balíčku mělo zrušit 22 daňových výjimek.

Závěr

Vláda, potažmo koalice Spolu, v minulosti slibovala, že nezvýší daně. Sama ODS a také ministr financí Zbyněk Stanjura navíc před sněmovními volbami odmítali zvýšení daně z nemovitosti. V letošním květnu však vláda představila konsolidační balíček, ve kterém mj. navrhuje zvýšit daň z nemovitosti. Kromě ní plánuje zvýšit také daň z příjmů právnických osob nebo daň z tabákových výrobků, a rovněž navrhuje zrušit některé daňové výjimky. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) argumentuje, že se ODS musela posunout trochu do středu, aby si udržela voliče. Podle Blažka panuje jiná politická situace než v minulosti, není proto možné, aby ODS byla stranou „výsostně pravicových“ hodnot, pokud chce ve volbách víc uspět. Právě v této spojitosti Blažek odkazuje na slova expředsedy ODS Mirka Topolánka, který podle něj řekl, že se „pravice dobývá do středu“. V rámci našeho odůvodnění se proto zaměříme na to, zda se takto Mirek Topolánek skutečně vyjadřoval.

Mirek Topolánek předsedal ODS v letech 2002 až 2010. Právě pod jeho vedením získali občanští demokraté v roce 2006 největší počet hlasů ve sněmovních volbách v historii strany. Post premiéra ČR Topolánek zastával mezi lety 2006 a 2009. V září 2006 nejdříve vytvořil menšinovou vládu ODS, která nicméně nezískala důvěru Sněmovny, na začátku roku 2007 poté vznikl kabinet složený z ODS, KDU-ČSL a Strany zelených.

Topolánkova vláda čelila ze strany některých členů ODS kritice za nedostatečné prosazování pravicových hodnot (.pdf, str. 34) a za posun do politického středu. S tehdejším vývojem nesouhlasilo (.pdf, str. 34) především konzervativní křídlo strany v čele s tehdejším prezidentem republiky Václavem Klausem. Právě posun strany do středu politického spektra byl mj. jeden z důvodů, proč Klaus v roce 2008 ODS opustil a vzdal se funkce jejího čestného předsedy. Doplňme, že Václav Klaus kritizoval např. také „zezelenání“ strany v oblasti ekologických otázek.

Projev z roku 2006

Na kongresu ODS v listopadu 2006 Topolánek zmiňoval např. to, že podle něj oproti dřívějšku ODS častěji vyjadřují podporu i manuálně pracující lidé. „Po červnových volbách jsem si na setkáních s lidmi fyzicky uvědomil jednu nenápadnou, ale podstatnou změnu. Ruku mi poprvé ve větší míře tiskli lidé s pevnou, mozolnatou dlaní. Dávno nejsme a nebudeme pouze stranou podnikatelů a bílých límečků,“ řekl tehdy Topolánek a dodal, že se ODS podařilo získat voliče, kteří občanské demokraty dříve nevolili.

Podle Mirka Topolánka tehdejší úspěch strany ve sněmovních volbách stál „na schopnosti integrovat středopravé politické spektrum“. Podle jeho slov v sobě ODS spojovala „všechny tři klasické proudy politického myšlení: liberální (či libertariánský), konzervativní a křesťansko-demokratický“, díky čemuž dokázala oslovit „široké publikum“.

Pro úplnost doplňme, že Topolánek tehdy zároveň uváděl, že strana nezměnila své hodnoty, ale spíše způsob jejich prezentace. Dále k tomu mj. řekl: „Učinili jsme tyto naše hodnoty široce přijatelné. (…) Dnes se potvrzuje, že nemusíme slevovat z našich zásad, nemusíme se rozkračovat do středu. Pokud umíme naše liberálně-konzervativní hodnoty dobře vysvětlovat (…), nemůžeme prohrávat!“

Projev z roku 2008

O oslovování voličů středu poté Mirek Topolánek mluvil i na sjezdu strany v roce 2008. „Pokud chceme vyhrávat volby, nemůžeme se soustředit pouze na pravicové voliče. Musíme masivně oslovit i střed. Tomu musí odpovídat i náš program a forma jeho komunikace,“ uvedl ve svém tehdejším projevu. Současně zmínil, že ODS podle něj musí zůstat pevná ve svých ideálech.

„Pokud má mít pravice v České republice slušnou perspektivu, musíme umět trvale rozšiřovat náš voličský záběr a udržovat si velký koaliční potenciál. Jako se nám to dařilo uplynulých šest let. (…) Obavy, že přijdeme o svůj pravicový charakter, nejsou na místě,“ řekl tehdy Topolánek před svými spolustraníky. Dále mluvil např. o tom, že údajný posun ke středu „je optický klam“ daný potřebou dvou hlavních soutěžících stran oslovovat středové voliče, kteří se podle něj neumí rozhodnout mezi levicí a pravicí. „Středový potenciál bude kořistí pro vítěze zleva či zprava, ne šancí pro nějakou silnou, ‚středovou‘ stranu,“ uváděl k tomu Topolánek.

Závěr

Mirek Topolánek v době, kdy byl předsedou ODS, mluvil o tom, že se občanští demokraté nemají soustřeďovat pouze na pravicové voliče, ale „masivně oslovit i střed“. Tomu by podle jeho slov měl odpovídat i program ODS a především způsob, jakým ho strana představuje lidem. Dále např. řekl, že pokud má mít pravice v ČR budoucnost, musí rozšiřovat svůj voličský záběr, což se dle něj ODS v minulosti dařilo. Lze tedy skutečně říci, že Topolánek mluvil o tom, že se ODS podařilo oslovovat středové voliče, jak uvádí Pavel Blažek. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) ve výroku poukazuje na to, že pokud by vláda nenavrhla změnu stávající právní úpravy, narostly by v roce 2024 platy soudců, a tedy i výdaje státu. Tuto skutečnost v rozhovoru zmiňuje jako důvod, proč kabinet Petra Fialy plánuje zpomalit tempo růstu platů soudců i dalších ústavních činitelů (poslanců, ministrů atd.). Dané zpomalení je součástí balíčku, který vláda představila 11. května 2023. V něm se konkrétně uvádí, že vláda navrhuje od roku 2024 snížit (.pdf, str. 3) platovou základnu, z níž se platy vypočítávají, a to o 6 % (tj. na 94 %). Podle Ministerstva spravedlnosti by tak mělo v případě roku 2024 dojít v podstatě ke zmrazení platů soudců.

Platy soudců upravuje zákon č. 236/1995 Sb., o platu představitelů státní moci, který určuje platovou základnu pro soudce jako trojnásobek průměrné měsíční mzdy za předminulý rok. Pro rok 2023 je tato platová základna 113 709 Kč. Pro rok 2024 by se měla podle platného znění zákona vypočítat z průměrné hrubé mzdy za rok 2022, která dle ČSÚ byla 40 353 Kč. Platová základna soudců na příští rok by tak měla činit 121 059 Kč. V nominálních hodnotách by se jednalo o nárůst současné platové základny o 7 350 Kč.

Zákon dále upravuje koeficienty pro výpočet platů v závislosti na počtu let praxe, soudu, při kterém daný soudce pracuje, či na funkci soudce v soudním senátu (místopředsednické nebo předsednické funkci atd.). Platy soudců se tak podle tohoto výpočtu v letošním roce pohybují v rozmezí 100 až téměř 330 tisíc korun.

Rozdíly v platech mezi lety 2023 a 2024 (podle stávajícího znění zákona) zachycuje tabulka níže. Hodnoty vycházejí právě ze zmíněných koeficientů stanovených v zákoně o platu představitelů státní moci. Podle zákona se platy dále zaokrouhlují na celé stokoruny směrem nahoru.

Například plat okresního soudce, který je ve funkci méně než pět let, se pro rok 2023 vypočítává tak, že se platová základna 113 709 Kč násobí koeficientem 0,88. Výsledkem je částka 100 064 Kč, po zaokrouhlení tedy 100 100 Kč. Pro rok 2024, v němž by se vycházelo z platové základny 121 059 Kč, by to bylo 106 600 Kč. Okresní soudce, který vykonává soudcovskou praxi méně než 5 let, by si tak měl podle stávajícího znění zákona v příštím roce polepšit o 6 500 Kč.

Jak je z tabulky patrné, profesně zkušenějším okresním soudcům se plat meziročně zvýší o částku, která činí 7,4 tisíce až 11 tisíc Kč. V případě soudců krajských a vrchních soudů si někteří polepší až o 13 tisíc Kč.

Zdroj dat: Zákonyprolidi.cz; ČSÚ

Upřesněme, že v tabulce nejsou uvedeny příplatky za vykonávání další funkce, např. předsedy či místopředsedy soudu. V takovém případě se koeficienty pro výpočet platu soudce navyšují, tudíž by se jejich mzda meziročně zvýšila ještě o něco více, než je uvedeno v tabulce.

V případě, že by zůstalo v platnosti stávající znění zákona o platu představitelů státní moci, zvýšila by se v roce 2024 platová základna soudců o 7 350 Kč. To by u těch, kteří v platových tabulkách stojí na prvním, tj. nejnižším místě, znamenalo meziroční nárůst o 6 500 Kč. Jelikož se tato částka pohybuje v rámci našeho 10% tolerančního pásma, hodnotíme výrok jako pravdivý. Pro úplnost nicméně uvádíme, že u služebně starších či výše postavených soudců by byl nárůst ještě vyšší.

Platy soudců

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) mluví o zpomalení růstu platů soudců, které vláda navrhla v rámci konsolidačního balíčku. Ministr Blažek zároveň uvádí, že v případě špatného návrhu na omezení růstu platů by se mohlo stát, že Ústavní soud (ÚS) rozhodne o tom, že stát bude muset platy zpětně doplatit. Uveďme, že neověřujeme Blažkovu predikci, ale pouze to, zdali vlády v minulosti po rozhodnutí ÚS opravdu musely doplácet platy soudcům.

Platy ústavních i dalších soudců se stanovují podle platové základny, jež vychází z průměrné hrubé mzdy za předminulý kalendářní rok, kterou zveřejňuje Český statistický úřad. Do výše platu se pak promítá míra odpovědnosti, náročnost funkce nebo to, jak dlouho daný soudce svou funkci vykonává.

13. a 14. platy

Podle původního zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, se finanční odměna pro soudce skládala (.pdf, str. 2 z 22) z měsíčního platu, platů za 13. a 14. měsíc, které byly poskytovány za obě pololetí v roce, a z paušální náhrady výdajů.

Poprvé (.pdf) se Ústavní soud zabýval stížností na platy soudců v roce 1999. Předmětem sporu byl Parlamentem schválený zákon, který měl představitelům státní moci, a mj. i soudcům, odejmout tzv. 14. plat za rok 1998. Podle podané stížnosti zákon kromě jiného nerespektoval zákaz retroaktivity, protože převážná část soudců údajně již splňovala zákonné podmínky pro vznik nároku na 14. plat.

Odebrání tohoto platu soudcům bylo dle rozhodnutí Ústavního soudu v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud argumentoval tím, že je ČR založena na demokratických hodnotách, tedy i na principu soudcovské nezávislosti. Ústavní soud v nálezu uvedl, že přijatý zákon „devalvuje jednu ze základních demokratických hodnot, jakou soudcovská nezávislost představuje“. Parlament nicméně ani po rozhodnutí Ústavního soudu 14. platy soudcům nevrátil (MF DNES, 1. prosince 1999, str. 2).

ÚS o ústavnosti zákona, který soudcům odebral 14. plat, rozhodoval i v roce 2000. V tomto případě však Ústavní soud změnil svůj postoj a návrh na zrušení části zákona zamítl. „V dané věci bylo postupem zákonodárce dotčeno materiální zabezpečení celé veřejné sféry (…), a nikoli pouze soudců. Odlišné posuzování pouze jedné skupiny, i když chráněné ve zvýšené míře ústavními kautelami (opatřeními, pozn. Demagog.cz) principu nezávislosti, by znamenalo v uvedeném kontextu stěží přijatelné zvýhodnění.“ Jinými slovy tím dal Ústavní soud najevo, že platové ohodnocení soudce může být měněno pouze za předpokladu, že se tak děje v celé veřejné sféře, a pouze za výjimečných ekonomických situací.

V roce 2003 pak Ústavní soud rozhodl o navrácení platů za 13. a 14. měsíc za roky 2001 a 2002. Soudkyně Eliška Wagnerová k tomu uvedla: „Redukci platů soudců lze připustit jako výjimečné opatření. Ovšem rozhodně nemohou být dány platy soudců k dispozici vládě, aby o nich rozhodovala podle svých představ.“ Platy byly soudcům poté skutečně zpětně vyplaceny. Stejné rozhodnutí vydal ÚS i v roce 2005, kdy vláda opět uvolnila peníze na doplacení odměn soudcům.

Zmrazování a snižování platů

V případech zmrazování (pozastavení pravidelného růstu) platů za období 2003–2004 a 2008–2010 ÚS při návrhu na zrušení zákona rozhodl ve prospěch zákonodárců, jelikož jejich kroky dle soudu nebyly protiústavní. První návrh na zrušení příslušného zákona byl jednomyslně odmítnut, jelikož se mj. jednalo o zmrazení platu pouze na jeden rok (.pdf, str. 6 z 22).

V roce 2010 pak Ústavní soud zákon č. 418/2009 Sb., kterým se snižoval plat soudců o čtyři procenta, posoudil jako protiústavní a zrušil jej. Soudci v té době žádali o doplatky za snížené platy. Ministerstvo spravedlnosti po rozhodnutí Ústavního soudu vyplatilo soudcům zmíněná čtyři procenta pouze za poslední čtvrtletí. Soudci se poté obrátili s individuálními žalobami na soud, u kterého žádali vyplacení i za první tři čtvrtletí. V únoru 2011 pak jeden ze soudců spor o doplacení u Městského soudu v Brně vyhrál a tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se poté rozhodl doplatit čtyři procenta z platů za první tři čtvrtletí předchozího roku všem soudcům, na což bylo potřeba 120 milionů korun.

Další zákonné změny ve výpočtu platů soudců se týkaly především snižování platové základny, která byla v roce 2011 snížena na 54 005 korun a v roce 2012 na 56 849 korun. Obě ustanovení však Ústavní soud svými rozhodnutími zrušil. V té době opět soudci podali žaloby a dožadovali se zpětného vyrovnání platů. ÚS následně rozhodl, že stát musí jejich snížené platy dorovnat na úroveň předchozího roku.

V roce 2015 pak vláda na základě dohody musela v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu soudcům a státním žalobcům zpětně vyplatit 1,17 miliardy Kč za roky 2012 až 2014. Tehdy soudci o peníze přišli kvůli špatně vypočítanému platovému základu. Situace se ovšem vyřešila kompromisem a bez žalob. Dodejme, že pokud by zákonodárci soudcům dorovnali celou sumu, výdaje by se vyšplhaly až na 5 mld. Kč.

V roce 2016 pak Ústavní soud řešil případy zhruba čtyř procent soudců, kteří se s vládou kvůli nesprávně vypočítanému platovému základu na kompromisu neshodli. ÚS tehdy rozhodl, že soudci nemají nárok na získání doplatků za platy, o které přišli.

Shrnutí

V předešlých rozhodnutích ÚS opakoval názor, že „materiální zabezpečení patří ke garancím soudcovské nezávislosti,“ a že „vláda nemůže s platy soudců zacházet zcela volně a podle aktuálních rozpočtových potřeb.“ Některé zákonodárné zásahy do finančního ohodnocení soudců nicméně uznal za ústavní a důvodné, jak ilustrují příklady v předešlých odstavcích.

Ústavní soud v minulosti rozhodl, že odebrání 13. a 14. platu či přímé snížení platů soudců byl protiústavní krok a stát poté platy zpětně vyplácel. Stát také po rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2010 doplatil mzdy za poslední čtvrtletí a po zásahu městského soudu v Brně se rozhodl doplatit mzdy i za předchozí čtvrtletí. O zpětném dorovnání platu rozhodl Ústavní soud také v roce 2011.

V roce 2015 se pak vláda na celkové částce se soudci dohodla. K tomuto kompromisu však došlo po rozhodnutí Nejvyššího soudu, který uvedl, že byla špatně vypočítaná platová základna. V roce 2016 naopak ÚS ve svém nálezu uvedl, že soudci nemají nárok na získání doplatků.

Vzhledem k tomu, že ke zpětnému doplacení či narovnání soudcovských platů v minulosti došlo na základě rozhodnutí Ústavního soudu vícekrát, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) výrokem obhajuje, proč je součástí konsolidačního balíčku (.pdf, str. 3) vlády Petra Fialy snížení růstu platů ústavních činitelů včetně soudců.

Platy ústavních činitelů upravuje zákon č. 236/1995 Sb., o platech představitelů státní moci. Ten se týká jak poslanců, senátorů, prezidenta, členů vlády, europoslanců a členů vedení několika dalších orgánů, tak právě i soudců. Vliv má také na platy státních zástupců, při jejich výpočtu totiž podle zákona č. 201/1997 Sb. hraje roli platová základna soudců. Doplňme, že zákon č. 236/1995 Sb. upravuje nejen samotné platy, ale i náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné.

Podle daného zákona platy představitelů státní moci vychází z platové základny, která se následně násobí dalšími koeficienty v závislosti na tom, o jakou funkci se jedná. Zmíněná platová základna se přitom odvíjí od průměrné mzdy v celé ekonomice za předminulý kalendářní rok. Uveďme, že právě ta v posledních letech rostla.

Parlament ale může rozhodnout o tom, že k pravidelnému navýšení nedojde. Učinil tak například v letech 2021 a 2022, kdy platy představitelů státní moci zmrazil. V obou letech se tak platy odvíjely od platové základny z roku 2020 (.pdf, str. 8). Zmrazení se nicméně týkalo všech ústavních činitelů, včetně soudců.

Co se týče změn ve stanovení platů, které měly jiný dopad na soudce a jiný dopad na další ústavní činitele, můžeme zmínit novelu z roku 2018. Ta ponechala platovou základnu soudců na úrovni 3násobku průměrné hrubé měsíční mzdy (tehdy ještě mzdy v nepodnikatelské sféře), u ostatních představitelů státní moci se ale platová základna změnila z 2,75násobku průměrné mzdy na 2,5násobek (.pdf, str. 6). Jak uváděla důvodová zpráva k novele: „Změna násobku pro výpočet platové základny se týká výhradně představitelů státní moci a nikoliv představitelů moci soudní, kteří i v oblasti odměňování požívají zvýšené ochrany své nezávislosti.“ (.pdf, str. 3).

V současnosti zůstává tento poměr nezměněn a platová základna soudců stále odpovídá 3násobku průměrné mzdy (nyní už mzdy v národním hospodářství), u ostatních ústavních činitelů je to 2,5násobek.

Na rozdíl od výpočtu platové základny soudců se výpočet u ostatních představitelů státní moci měnil v minulosti měnil hned několikrát. Od roku 2015 se např. rovnal 2,25násobku průměrné mzdy, od roku 2016 pak 2,35násobku, o rok později 2,45násobku, od roku 2018 2,5násobku a od roku 2019 pak měl dosahovat 2,75násobku (.pdf, str. 2). Právě tuto výši nahradila zmíněná novelizace z roku 2018, která výpočet upravila na současný 2,5násobek průměrné mzdy. U soudců se násobek platové základny nezměnil od roku 2014, kdy Ústavní soud zrušil dříve zavedené snížení.

Je tedy pravda, že se v minulosti výpočet platové základny politiků několikrát měnil, zatímco u soudců násobek platové základny zůstával stejný. Platy většiny soudců jsou v současnosti vyšší než platy řadových poslanců a senátorů, a to právě kvůli rozdílu v koeficientu pro jejich výpočet. Hrubý měsíční plat poslance a senátora nyní konkrétně odpovídá 102 400 Kč (bez náhrad). U soudců krajských soudů je to nejméně 109 200 Kč, u soudců vrchních soudů pak nejméně 119 400 Kč, v závislosti na počtu let praxe to však může být i téměř 210 tisíc Kč. Výrok ministra Blažka proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v rozhovoru odpovídal na otázku ohledně návrhu vyhlášky, která by měla zvýšit odměny advokátů. V kontextu výroku uznává, že příprava návrhu trvá dlouho „a objevuje se v nevhodný čas“. Za rozhodnutím zvednout odměny nicméně stojí a zmiňuje vliv inflace, kterou současné odměny nereflektují, jelikož jsou dle něj na stejné úrovni jako v roce 2006.

Předně uveďme, že odměny advokátů upravuje vyhláška o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, zvaná také jako advokátní tarif. Podle ní jsou odměny buď smluvní, nebo mimosmluvní. Smluvní odměna se odvíjí od smlouvy advokáta a klienta, výše mimosmluvní odměny je pak touto vyhláškou přímo upravena, přičemž vychází z tarifní hodnoty.

Tarifní hodnota je zpravidla výše peněžitého plnění, cena věci, či cena práva, kterých se právní služba týká. V některých věcech je však tarifní hodnota pevně stanovena zmíněnou vyhláškou – jde např. o zastupování ve správním řízení či obhajobu v trestním řízení.

Jak uvádí důvodová zpráva k návrhu novelizaci vyhlášky (.docx), sazby mimosmluvní odměny advokátů byly naposledy valorizovány v roce 2006 (.docx, str. 1). Kromě toho Ministerstvo spravedlnosti navrhuje zvýšit i některé tarifní hodnoty (.docx, str. 2), které však byly změněny i v roce 2012. Dodejme, že také předseda České advokátní komory Robert Němec v lednu letošního roku uvedl, že se příslušná vyhláška nenovelizovala od roku 2006.

I když byly některé tarifní hodnoty změněny v roce 2012, samotná sazba mimosmluvních odměn pro advokáty, kterou uvádí ministr Blažek, byla však naposledy valorizována v roce 2006. Od té doby se nezvýšila, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) odpovídá na otázku, proč nebude prosazovat nový trestní řád, jak dříve uvedl v rozhovoru pro Blesk.cz. Argumentoval tím, že jednal s ústavně-právními výbory obou komor Parlamentu a ty došly k závěru, že chystaný návrh nepodpoří, přestože se již několik let připravoval v odborné komisi. Kvůli nedostatečné politické podpoře se tak podle ministra Blažka nevyplatí předkládat nový trestní řád a místo toho se bude snažit „připravit velkou novelu, která by zachytila alespoň ty nejvíc problematické body, které dnes v trestním řádu chybějí anebo jsou navíc.“

Nejprve uveďme, že jako trestní řád se označuje zákon o trestním řízení soudním, který vešel v účinnost už v roce 1962. Podle Ministerstva spravedlnosti je jeho rekodifikace nezbytná právě kvůli tomu, že stávající právní úprava pochází již ze 60. let a i přes řadu novelizací „její současná podoba neodpovídá potřebám trestního procesu počátku 21. století“. K dokončení nového trestního řádu se vláda Petra Fialy zavázala ve svém programovém prohlášení, a to jak v jeho původní verzi (.pdf, str. 51), tak i v aktualizované podobě.

Podle informací na webu Ministerstva spravedlnosti se rekodifikací trestního řádu začala zabývat Komise pro nový trestní řád v březnu 2014. Komise je složená z odborníků z praxe (soudců, státních zástupců, advokátů nebo zástupců Ministerstva vnitra a Policie ČR) a také z odborníků z akademické oblasti.

Návrh nového trestního řádu (.doc) v září 2022 Ministerstvo spravedlnosti rozeslalo advokátům a ústavně-právním výborům Poslanecké sněmovny a Senátu. Tento návrh kritizovala např. Česká advokátní komora (ČAK). Té vadila např. úprava provádění domovních prohlídek u advokátů, která by podle zástupců Komory „zcela potlačila možnost stavovské kontroly a degradovala zástupce ČAK na pouhého diváka při jejich provádění.“

V dubnu letošního roku se pak k návrhu nového trestního řádu odmítavě postavily i zmíněné ústavně-právní výbory, které dávají přednost jeho postupné novelizaci. Zmiňme, že členové sněmovního výboru v usnesení uvedli (.pdf), že návrh sice obsahuje řadu pozitivních změn, ovšem podle nich nejde o původně zamýšlenou velkou reformu.

Komise, která připravovala nový trestní řád, tedy jeho návrh začala vypracovávat v březnu 2014. Jak vyplývá z výše uvedených informací, podoba návrhu byla dokončena už v září 2022, přičemž na webu Ministerstva spravedlnosti je dostupný návrh ke 14. říjnu 2022. Komise na něm tedy nepracovala 12 let, jak uvádí Pavel Blažek, ale pouze přes osm let. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Udělování milosti

V českém právním řádu se milost chápe jako právní akt, kterým prezident v jednotlivých případech buď promíjí a zmírňuje již uložený trest či jeho následky, anebo nařizuje nezahajovat či zastavit trestní stíhání (.pdf, str. 4). Milost tak může mít několik forem v závislosti na fázi trestního řízení (.pdf, str. 15).

Právo prezidenta na udělování milosti je zakotveno v Ústavě (.pdf, str. 14). Článek 62 říká, že „prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem“, tj. uděluje milost formou tzv. agraciace (.pdf, str. 8), a také že prezident „zahlazuje odsouzení“. V takovém případě se jedná o rehabilitaci, čímž se myslí odstranění následků vykonaného trestu (.pdf, str. 9). Dále Ústava v článku 63 uvádí, že prezident „nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo“, mluví tedy o milosti v podobě abolice (.pdf, str. 6).

O udělení milosti rozhoduje hlava státu na základě své úvahy. V případě odpuštění či zmírnění uloženého trestu a zahlazení odsouzení prezident nepotřebuje spolupodpis premiéra nebo jím pověřeného člena vlády. Spolupodpis je podle Ústavy naopak nutný, pokud chce prezident udělit milost formou abolice (.pdf, str. 16).

Udělení milosti se věnuje také zákon o trestním řízení soudním (nazývaný také jako trestní řád). V něm stojí, že prezident uděluje milosti na základě práva daného Ústavou. Zároveň udává, že „prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.“ Pro úplnost doplňme, že žádost o milost může podat kdokoliv, a to ve svůj prospěch i ve prospěch jiné osoby.

Milosti Miloše Zemana

Miloš Zeman již jako prezidentský kandidát v roce 2012 prohlásil: „Dovedu si představit udělení milosti pouze v jednom jediném příkladě, kdy nějaký člověk umírá a chce být posledních několik týdnů svého života v domácím prostředí, takže bych mu udělil milost na těch několik týdnů z humanitárních důvodů.“

V roce 2013 pak Miloš Zeman coby úřadující prezident přenesl pravomoc posuzovat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti. To mu podle nových pravidel mělo předkládat pouze žádosti, které se týkaly lidí se závažnou nebo nevyléčitelnou nemocí. Dále Miloš Zeman také uváděl, že chce sám rozhodovat v případech, kdy lidé o milost žádají z humanitárních důvodů. Dodejme, že Zeman udělení milostí podle svých slov považoval za „zbytečně monarchistický prvek“.

Nakonec však bývalý prezident svůj závazek vícekrát porušil. První porušení nastalo v roce 2017 při omilostnění Jiřího Kajínka. V březnu 2022 pak Zeman např. udělil milost šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi, který byl pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Zdravotní ani jiné humanitární důvody v tomto případě prezident Zeman neuváděl.

Postoj prezidenta Pavla

Petr Pavel v listopadu 2022 před prezidentskými volbami řekl, že by do praxe zavedené svým předchůdcem Milošem Zemanem nezasahoval. Během kampaně pak opakovaně uváděl, že by milost uděloval jen ve výjimečných případech, a to v případě justičního omylu nebo z humanitárních důvodů.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v březnu letošního roku prezidentu Pavlovi poslal dopis, ve kterém ho žádal o zvážení, zda zachová, změní, či úplně zruší podmínky pro rozhodování o milostech, které před deseti lety nastavil Miloš Zeman. V dubnu 2023 pak Deník N informoval, že Petr Pavel po více než měsíci ve funkci ještě nezaujal jednoznačný postoj, jak bude k udělování milostí přistupovat.

Na začátku května následně ministr Blažek a prezident Pavel jednali mj. právě o udělování milostí. Po této schůzce Petr Pavel připustil, že by se proces posuzování milostí mohl změnit a mohl by být převeden pod Kancelář prezidenta republiky. Zmiňme, že hlava státu může nové podmínky nastavit formou nového rozhodnutí prezidenta republiky a hradní kancléřka Jana Vohralíková upozornila, že podle Pavla „pro případné převedení agendy pod Kancelář prezidenta republiky bude potřeba upravit legislativu“.

Podle Vohralíkové by Kancelář prezidenta republiky kvůli rozhodování o milostech chtěla mít přístup do všech registrů, mít více zaměstnanců a také větší rozpočet. Než k těmto změnám dojde, bude Hrad dle kancléřky postupovat podle dosavadního modelu, který zavedl Miloš Zeman.

Závěr

Prezident tedy na základě Ústavy rozhoduje o udělení milosti podle svého vlastního uvážení. U milostí, kdy odpouští a zmírňuje již uložené tresty, nebo v případě zahlazení odsouzení hlava státu nepotřebuje spolupodpis předsedy vlády. Bývalý prezident Miloš Zeman pravomoc posuzovat žádosti o milost delegoval na Ministerstvo spravedlnosti. Současný prezident Petr Pavel připustil, že by se tento proces mohl změnit a mohl by být převeden pod Kancelář prezidenta republiky. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.