Tento výrok byl ověřen jako

Poslankyně Karla Maříková v debatě mluví o legislativním návrhu na zavedení korespondenční volby ze zahraničí, který předložila skupina poslanců, nikoli vláda, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle Maříkové se Fialova vláda obávala toho, jak by klasický legislativní proces dopadl, kdyby jím prošel i aktuální návrh. V této souvislosti poslankyně zmiňuje, že předchozí návrhy na zavedení poštovního hlasování u Legislativní rady vlády (LRV) neuspěly.

Vládní vs. poslanecké návrhy zákonů

Na základě Ústavy má právo podat návrh zákona vláda a také poslanci, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku – tedy krajů a hlavního města Prahy. Pokud návrh podává vláda, probíhá příprava návrhu jiným způsobem, než když návrh podává například právě skupina poslanců (.pdf). Jednou z odlišností je úloha Legislativní rady vlády – poradního orgánu vlády, který se skládá ze zhruba 30 odborníků a jemuž předsedá jeden z ministrů.

• V případě vládních návrhů vytváří počáteční dokument některé z ministerstev (.pdf), které svou verzi návrhu vloží do elektronické knihovny vlády. Následně probíhá meziresortní připomínkové řízení (.pdf, str. 24). V něm podle legislativních pravidel vlády k dokumentu podávají připomínky ostatní ministerstva a další ústřední orgány státní správy, případně další organizace, pokud se návrh týká oblasti jejich působnosti (.pdf, str. 10, 6). Na základě těchto připomínek ministerstvo návrh zákona ještě upravuje (.pdf, str. 15) a až tento upravený dokument předkládá kabinetu.
  
  Zároveň je upravený návrh předložen i Legislativní radě vlády, která ho poté projednává a vydá k němu své vlastní stanovisko (.pdf, str. 12–13). Také má možnost ministerstvu dokument vrátit zpátky s požadavkem, aby návrh ještě dále upravilo.
   
• U poslaneckých a dalších nevládních návrhů je ovšem postup odlišný. Poslanci nejdříve Sněmovně předloží svůj hotový návrh zákona, který poté předseda dolní komory posílá vládě s žádostí o vydání stanoviska (.pdf). V elektronické knihovně vlády (eKLEP) se k návrhu vyjadřují jednotliví ministři a případně i vedoucí jiných orgánů státní správy (.pdf, str. 31–32), což se v eKLEPu také označuje jako „připomínkové řízení“. Tyto připomínky ale slouží jen jako podklad (.pdf, str. 23–24), na jehož základě vláda vydává své stanovisko k návrhu – souhlasné, nesouhlasné, nebo neutrální (.pdf, str. 32). Nejedná se tedy o klasické připomínkové řízení.
  
  Legislativní pravidla vlády u nevládních návrhů nestanovují, že by je měla projednávat přímo LRV, jako je tomu u návrhů vlády. Pravidla tak ani nezmiňují, že by rada k nevládním návrhům vydávala své vlastní stanovisko nebo připomínky. Roli zde hraje jen předseda LRV, jehož úkolem je požádat ministerstva a další orgány o vyjádření a následně připravit „návrh stanoviska vlády“ (.pdf, str. 23–24).

Minulé návrhy na zavedení korespondenční volby

Korespondenční hlasování se v minulosti pokoušela zavést řada návrhů, které byly předloženy Poslanecké sněmovně. Jen jeden z nich předložila vláda, konkrétně Paroubkův kabinet, který chtěl v roce 2005 umožnit hlasování poštou ze zahraničí ve volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu (.pdf, str. 4, 25 z 51). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, jak se k návrhu stavěla Legislativní rada vlády, a návrh není dohledatelný ani ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP). Dolní komora se k návrhu později nedostala a jeho projednávání tehdy skončilo spolu s koncem volebního období.

Kromě výše uvedeného návrhu web Poslanecké sněmovny zařazuje do kategorie „korespondenční hlasování“ už jen vládní návrh z roku 2021, který se ovšem odvolení poštou vůbec netýkal (.pdf). Zabýval se pouze zvláštními způsoby hlasování v souvislosti s pandemií covidu-19 ve volbách do Sněmovny v říjnu 2021, kdy umožnil odvolit také osobám s nařízenou karanténou nebo izolací (.pdf, str. 16 z 50).

Podle záznamů v digitální knihovně VeKLEP v minulém volebním období návrh na zavedení korespondenční volby připravilo také Ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka (.doc). K němu se Legislativní rada vlády vyjádřila, když doporučila návrh upravit na základě svých připomínek (.pdf, str. 5–6, .doc). Samotnou korespondenční volbu ale neodmítala (.pdf) a návrh zákona jako celek doporučila vládě schválit (.doc, str. 6).

V dalších případech, kdy návrhy předkládali poslanci nebo Senát, se Legislativní rada vlády k navrhovaným změnám nevyjadřovala. Připomínky k nim zpravidla měly kraje, ministerstva, či případně další instituce jako Český statistický úřad.

Závěr

Legislativní rada vlády tedy podává stanoviska pouze k vládním návrhům zákonů. V případě návrhu Paroubkova kabinetu z roku 2005 jsme stanovisko rady ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali. K návrhu Ministerstva vnitra pod vedením Jana Hamáčka sice Legislativní rada vlády měla řadu připomínek, proti korespondenční volbě se ale nevyslovila a návrh zákona doporučila vládě schválit. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako nepravdivý.