Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, také známé jako Istanbulská úmluva, vznikla už v roce 2011 v Istanbulu. Jak název napovídá, úmluva se věnuje primárně domácímu a sexuálnímu násilí, jeho obětem a prevenci. V případě ratifikace úmluvy získají státy povinnost například zřídit bezplatné telefonní linky, podniknout kroky ke vzniku snadno přístupných krizových center, zajistit psychologickou pomoc (.pdf, str. 10) nebo provádět osvětové kampaně (str. 8). Cílem úmluvy je tak maximálně eliminovat násilí a diskriminaci vůči ženám (str. 4).

Většina ze 46 členských států Rady Evropy úmluvu podepsala a následně ratifikovala, aby mohla v jejich právním řádu vstoupit v platnost. V České republice je k ratifikaci Istanbulské úmluvy jako mezinárodní smlouvy nutno schválení oběma komorami Parlamentu, jak udává čl. 49 Ústavy. Vláda Petra Fialy odsouhlasila návrh ratifikace v červnu 2023. Sněmovna však projednávání odkládala a čekala až na vyjádření Senátu, který se postavil proti schválení, čímž proces ratifikace v Česku skončil.

Česká republika tak dnes patří k menšině zemí, které stále úmluvu neratifikovaly. Ve státech střední Evropy, tedy v zemích „okolo nás“, úmluva ale také nebyla ratifikována. Kromě Česka jde o Slovensko a Maďarsko. Jak ukazuje mapa níže, smlouvu neratifikovaly ani Litva a Bulharsko. Úmluva neplatí ani v dalších dvou zemích Rady Evropy, tedy v Arménii a Ázerbájdžánu, který úmluvu ani nepodepsal. Ve zvláštním postavení vůči úmluvě je v současné době Turecko, které původně úmluvu ratifikovalo už v roce 2012, ovšem v roce 2021 od svého rozhodnutí ustoupilo.

Helena Válková svým výrokem upozorňuje na to, že Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí už přijaly „všechny země kolem nás“, což není přesné. Podobně jako Česko ji neratifikovaly ani další státy střední Evropy jako Slovensko nebo Maďarsko. Kromě toho smlouva neplatí ani v Litvě, Bulharsku, Turecku, Arménii a Ázerbájdžánu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.