Nejvyšší státní zástupce nemá žádnou kompetenci, jak zasahovat do živých případů, které běží na těch nižších složkách.
Podle zákona o státním zastupitelství a trestního řádu může nejvyšší státní zástupce zasáhnout pouze do ukončených řízení na nižších úrovních, a to pouze v případech, které jsou definovány zákonem.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek v rozhovoru mluví o jmenování Lenky Bradáčové do funkce nejvyšší státní zástupkyně, kterou vláda schválila na jeho návrh. Moderátor se ho ptá, jestli tím pádem nehrozí, že se státní zastupitelství bude vyhýbat politicky sledovaným případům, ve kterých figuruje Blažkovo jméno. Blažek odpovídá, že nejvyšší státní zástupce nemůže zasahovat do probíhajících případů na nižších úrovních, takže by mu neměl jak pomoci, i kdyby chtěl.
Pravomoci nejvyššího státního zástupce vyplývají ze zákona o státním zastupitelství, a to zejména z paragrafu 12. U případů na nižších úrovních může nejvyšší státní zástupce nařídit, aby příslušné státní zastupitelství provedlo jejich kontrolu, pokud má podezření, že došlo k pochybení. Může to však udělat jen u ukončených případů, kde proti příslušnému rozhodnutí již nelze uplatnit řádný opravný prostředek, jako je například odvolání nebo stížnost proti usnesení.
Podle trestního řádu může také nejvyšší státní zástupce do tří měsíců zrušit nezákonná usnesení nižších státních zástupců o zastavení trestního stíhání, o postoupení věci nebo o nestíhání podezřelého. V řízení pak pokračuje státní zástupce, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, je přitom však vázán názorem nejvyššího státního zástupce. Pokud dojde ke zrušení usnesení o nestíhání podezřelého, rozhodne o zahájení trestního stíhání policie.
Nejvyšší státní zástupce může také využít mimořádný opravný prostředek dovolání, kterým lze napadnout rozhodnutí soudu ve druhém stupni. Dovolání smí využít pouze nejvyšší státní zástupce nebo obviněný a důvody pro jeho podání přesně stanovuje zákon. Jedná se především o procesní pochybení. Zvláštním důvodem je pak případ, kdy byl uložen trest odnětí svobody na doživotí. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.
Nejvyšší státní zástupce také může dělat kroky ke sjednocení postupu státních zástupců a vnitřní organizace skrz pokyny obecné povahy, které jsou závazné, ale netýkají se konkrétních případů. Dále může vydávat stanoviska ke sjednocení výkladu práva, ty však mají pouze formu doporučení. V případě, že nejvyšší státní zástupce zjistí nejednotnost rozhodování soudů, může požádat o výklad daného zákona Nejvyšší soud.
V neposlední řadě může nejvyšší státní zástupce ovlivnit personální složení státního zastupitelství, protože vydává pravidla pro kariérní postup a rozhoduje také o dočasném přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Jmenuje také pověřence pro ochranu osobních údajů, jelikož Nejvyšší státní zastupitelství spravuje evidenci stíhaných osob.
V minulosti zákon o státním zastupitelství obsahoval paragraf 12f, podle kterého státní zástupce pověřený dozorem v případech, kdy byla omezována osobní svoboda (vazba, odnětí svobody aj.), mohl odmítnout vykonat pokyn od svého nadřízeného, pokud mu připadal nezákonný. Nadřízený státní zástupce mohl v takovém případě případ převzít, pokud na svém pokynu trval. Tento paragraf byl však zrušen novelou z roku 2009.
Zákon o státním zastupitelství a trestní řád umožňují nejvyššímu státnímu zástupci nařídit kontrolu a v některých případech dokonce zrušení rozhodnutí nižších státních zastupitelů, pokud má pocit, že došlo k porušení zákona. Může to však udělat pouze u případů, které již byly ukončeny a v rámci pravidel stanovených zákonem. Nejvyšší státní zástupce tedy nemá kompetence, jak ovlivnit probíhající řízení na nižších úrovních. Výrok Pavla Blažka proto hodnotíme jako pravdivý.
.png)
