Karel Havlíček
Ministr průmyslu a obchodu
Cena energie se nevypočítává podle zdroje. (…) Ta se počítá na středoevropském energetickém trhu, na principu součtové nabídky a součtové poptávky.
V EU funguje jednotný energetický trh, na kterém se cena elektřiny utváří podle nabídky a poptávky. Kvůli omezeným přeshraničním přenosovým kapacitám však státy zůstávají částečně závislé na vlastních zdrojích, jejichž nákladnost se následně promítá do domácích cen elektřiny.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček reaguje na Petra Fialu, který kritizuje předchozí Babišovu vládu za nedostatečné kroky v transformaci české energetické soustavy. Fiala říká, že ceny energií jsou vysoké kvůli nízkému podílu obnovitelných zdrojů a jaderné energie na výrobě a pomalému odchodu od uhelných elektráren. Havlíček namítá, že cena energie se nevypočítává podle jejího zdroje, ale určuje se na evropském trhu. Česku by tak podle něj ke snížení cen elektřiny nepomohla ani větší kapacita jaderné elektrárny Temelín.
Jak se tvoří cena elektřiny
Země EU mají jednotný energetický trh, kde se cena tvoří na základě nabídky a poptávky na burzách (.pdf, str. 1). Tou hlavní je Evropská energetická burza (EEX), která spravuje trhy s elektřinou, zemním plynem a emisními povolenkami. Cena elektřiny na burze vzniká podle tzv. merit order principu. Zdroje se seřadí podle nabízené ceny a k uspokojení poptávky se využívají nejprve ty, které produkují elektřinu nejlevněji, až po ty nejdražší do okamžiku, kdy nabídka pokryje poptávku (.pdf, str. 2).
Mezi nejlevnější zdroje na burze patří obnovitelné zdroje jako větrné a solární elektrárny, a to díky nízkým mezním nákladům, protože nepotřebují palivo a neplatí za emisní povolenky (.pdf, str. 2). Pokud k pokrytí celkové poptávky nestačí, zapojuje se jaderná energie a nakonec uhelné a plynové elektrárny, které mají nejvyšší mezní náklady.
Cena za jednotku energie je určena tzv. závěrnou elektrárnou. Jde o poslední využitý zdroj elektřiny v pořadí merit order – tedy ten, který přichází s nejdražší nabídkou nutnou k pokrytí poptávky. Tato elektrárna vytváří tzv. marginální cenu. Za tuto cenu pak prodají elektřinu i všechny ostatní elektrárny, ačkoli původně přišly s levnější nabídkou (.pdf, str. 2). V současnosti jsou posledním využitým zdrojem často plynové elektrárny, které tak mají i velký vliv na výslednou cenu elektrické energie.
(Ne)jednotný trh
Cena elektřiny se mezi státy EU může i přes existenci jednotného energetického trhu výrazně lišit. Spotový obchod s elektřinou i dlouhodobé obchodování, kterým se kupující snaží chránit před krátkodobými výkyvy v ceně, probíhají lokálně a ČR představuje samostatnou oblast. Ke sbližování cen dochází pouze do míry, v níž je k dispozici dostatečná kapacita pro přenos elektřiny mezi zeměmi. Jelikož je však tato kapacita omezená, státy jsou stále částečně závislé na vlastních zdrojích energie. Nedostatek levných domácích zdrojů elektřiny pak může vést k vyšším cenám elektřiny ve srovnání s okolními zeměmi. Vzhledem ke kapacitním výkyvům obnovitelných zdrojů může např. dostatek jaderné energie omezit prudké zvyšování cen elektřiny, které nastává při zapojení plynových elektráren. Výkon jaderné elektrárny Temelín se tak zcela neztrácí na jednotném evropském trhu, jak naznačuje Karel Havlíček.
Obchodování s energií na burze probíhá ve dvou hlavních režimech. Na dlouhodobém trhu se uzavírají smlouvy na měsíce dopředu a umožňují dodavatelům fixovat ceny elektřiny, a chránit tak spotřebitele před náhlými výkyvy. Na krátkodobém denním trhu pak dochází k nákupu a prodeji energie určené k dodání na následující den formou aukce. Ceny energie se zde mění každou hodinu. V Česku tento trh provozuje a lokálně zajišťuje společnost OTE v roli nominovaného operátora (NEMO). Ačkoliv je český trh součástí celoevropsky propojeného systému, ceny v jednotlivých zemích se na denním trhu mohou kvůli omezené kapacitě přenosových sítí lišit.
V čem je výrok zavádějící?
Karel Havlíček správně uvádí, že v EU existuje jednotný energetický trh, na kterém se cena elektřiny utváří podle nabídky a poptávky na burzách, jako je Evropská energetická burza. Poptávka se postupně pokrývá zdroji s nejnižšími náklady na výrobu po ty nejdražší a výslednou cenu určuje nejdražší zdroj potřebný k jejímu uspokojení. Navzdory jednotnému energetickému trhu se však ceny mezi jednotlivými státy mohou výrazně lišit, protože kapacita pro přenos elektřiny mezi zeměmi je omezená. Státy tak zůstávají částečně závislé na vlastních zdrojích energie. Pokud by v České republice chyběly levnější zdroje energie a bylo by nutné častěji využívat nákladnější zdroje k pokrytí poptávky, například plynové elektrárny, promítlo by se to do vyšších cen elektřiny. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako zavádějící.