To, co se bude splácet za ty zdroje (za investice do nových zdrojů jaderné energie, pozn. Demagog.cz), bude hrazeno pochopitelně z výnosu z té energie, (…) tzv. kontrahovanou cenou, tzv. systémem contract for difference, jinými slovy, kdy vykupujeme za předem danou cenu.

Karel Havlíček v debatě popisuje plánované investice do nových zdrojů jaderné energie, jako jsou nové bloky jaderných elektráren či malé modulární reaktory. Uvádí, že do výstavby neinvestuje přímo stát, ale polostátní energetická společnost ČEZ a její dceřiná firma. V souvislosti s tím nicméně zmiňuje, že tyto investice budou hrazeny výnosy z energie, které budou dané kontrahovanou – tedy předem smluvně danou – cenou v rámci tzv. systému contract for difference.

Státní podpora výkupních cen energií

Podmínky státní podpory investic do bezemisní energie jsou v ČR stanoveny zákonem o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice, který připravila druhá vláda Andreje Babiše. Zákon, který prosadila v rámci novelizace energetického zákona, obsahuje dva hlavní mechanismy podpory výkupů elektřiny – smlouvu o výkupu elektřiny a vyrovnávací režim, tedy tzv. contract for difference (CfD) (.pdf, str. 44).

Smlouva o výkupu elektřiny

Smlouva o výkupu elektřiny platí mezi státem (zastoupeným Ministerstvem průmyslu a obchodu) a investorem. Podle zákona musí taková smlouva obsahovat závazek České republiky zajistit výkup elektřiny z nízkouhlíkové výrobny za realizační cenu po stanovenou dobu. Tato cena může být upravena, pokud se ukáže jako nepřiměřená nebo pokud se na změně dohodnou obě strany. Smlouva se uzavírá minimálně na 30 let a jejím cílem je zajistit návratnost investice do výstavby elektrárny. V tomto modelu je tedy cena elektřiny stanovena předem a stát se zavazuje elektřinu za tuto cenu po určitou dobu vykupovat.

Vyrovnávací režim

Druhou možností je smlouva o vyrovnávacím režimu, která funguje na zmiňovaném principu tzv. systému contract for difference (CfD). Součástí systému je smluvní stanovení tzv. vyrovnávací ceny, tedy ceny, kterou stát investorovi garantuje, a to bez ohledu na aktuální vývoj cen na trhu. Je nastavena tak, aby pokrývala náklady na zajištění výroby elektřiny, odpisy, vyřazování elektrárny z provozu i přiměřený zisk.

V případě, že tržní cena nedosáhne na úroveň vyrovnávací, stát doplácí investorovi rozdíl formou vyrovnávací platby. Pokud však tržní cena překročí garantovanou cenu, rozdíl vrací investor státu prostřednictvím tzv. záporné vyrovnávací platby. Smyslem tohoto mechanismu je snížit investiční riziko a zajistit návratnost investice do nízkouhlíkových zdrojů. Smlouva o vyrovnávacím režimu se uzavírá nejméně na 30 let a její prodloužení schvaluje vláda vždy minimálně na dalších 10 let.

Jak jsme výrok ověřili?

Karel Havlíček výrokem popisuje způsob financování nových jaderných zdrojů prostřednictvím tzv. mechanismu contract for difference (CfD). Česká legislativa počítá s tím, že návratnost investic do nízkouhlíkových zdrojů může být pro investory zajištěna dvěma mechanismy, přičemž jedním z nich je tzv. vyrovnávací režim, který je skutečně založen na principu CfD. V rámci systému se předem smluvně stanoví vyrovnávací cena, kterou stát investorovi garantuje. Stát pak v případě nižší tržní ceny výkup spolufinancuje, v případě vyšší tržní ceny naopak obdrží rozdíl od investora. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako pravdivý.