Ty zákony (o České televizi a Českém rozhlasu, pozn. Demagog.cz) byly napsány někdy počátkem devadesátých let, od té doby se různými novelami flikovaly.

Poslanec Josef Nerušil (SPD) vysvětluje, proč chce vládní koalice zákony o Českém rozhlasu a České televizi nahradit společným zákonem o médiích veřejné služby. Nerušil tvrdí, že tyto zákony vznikaly na počátku 90. let a od té doby docházelo k jejich flikování (drátování), tedy úpravě různými novelami. Nerušil argumentuje, že od přijetí těchto zákonů mimo jiné došlo k vzestupu internetu, a proto by mělo dojít k širšímu posouzení role veřejnoprávních médií v dnešní době a také změně jejich financování.

Zákony o České televizi a Českém rozhlasu

Zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlasu vznikaly na začátku 90. let současně. Oba zákony byly Českou národní radou schváleny 7. listopadu 1991, vyhlášeny ve sbírce zákonů 29. listopadu 1991 a nabyly účinnosti 1. ledna 1992. Tyto instituce vznikly jako instituce nezávislé na státu a placené z koncesionářských poplatků. Tyto poplatky mají povinnost platit domácnosti a firmy, které vlastní zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání.

Posláním České televize a Českého rozhlasu bylo podle znění zákona z roku 1991: ,,poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků“. V aktuálním znění je tento odstavec rozšířený na několik dalších úkolů, jako je např. přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, nebo přispívání k mediální gramotnosti.

Novelizace zákonů

Zákony byly od roku 1991 opakovaně novelizovány. Zákon o Českém rozhlasu byl novelizován dvanáctkrát a zákon o České televizi šestnáctkrát. V reakci na tzv. televizní krizi z roku 2000 například došlo ke změně způsobu volby členů Rady ČT a Rady ČRo. Nově docházelo každé dva roky k obměně třetiny členů obou rad a kandidáti do mediálních rad byli nominováni občanskými spolky a organizacemi a jejich funkční období se prodloužilo z původních pěti na šest let.

Novela z roku 2005 rozšířila poslání obou médií o provozování digitálního vysílání. V dalších letech docházelo k dílčím úpravám obou zákonů. Novela zákona o ČT z roku 2010 například zavedla povinnost, že alespoň 2 % vysílaných pořadů musí být vyrobena v českém znakovém jazyce nebo opatřena simultánním tlumočením do tohoto jazyka a že 10 % vysílaných pořadů musí být zpřístupněno pro osoby se zrakovým postižením. U ČRo se novely například z roku 2015 a 2021 týkaly úpravy vlnových délek rozhlasového vysílání. 

Vláda Petra Fialy prosadila tzv. malou a velkou mediální novelu. Malá mediální novela z roku 2023 upravila způsob volby mediálních rad. Do volby radních zapojila Senát, který vybírá třetinu radních u obou rad, a naopak zrušila pravidlo, podle kterého se třetina radních obměňovala každé dva roky. Organizace a spolky, které členy rady ČT a ČRo nominují, musely být nově činné minimálně deset let. Takzvaná velká mediální novela se týkala především změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf), v rámci které došlo u ČT a ČRo k zvýšení koncesionářských poplatků a rozšíření okruhu jejich poplatníků. Součástí novely byly ale i úpravy zákonů o ČT a ČRo, podle kterých mají veřejnoprávní média například využívat nové technologie k inovaci svých činností a diverzifikaci nabízených služeb.

Jak jsme výrok ověřili?

Zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu vznikly na začátku 90. let, konkrétně je Česká národní rada schválila 7. listopadu 1991. Účinnosti nabyly 1. ledna 1992. Od té doby byly oba zákony mnohokrát novelizovány. Změny se týkaly například volby členů rad obou médií, provozování digitálního vysílání nebo využívání nových technologií k diverzifikaci činnosti médií. Výrok poslance Josefa Nerušila proto hodnotíme jako pravdivý.