V současné době u něj (koncesionářského poplatku, pozn. Demagog.cz) zůstává zhruba třetina členských států Evropské unie, o trošičku víc možná.

Poslanec Josef Nerušil (SPD) vysvětluje, z jakých důvodů vládní koalice navrhuje nový zákon o médiích veřejné služby, který by mj. zrušil systém financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu koncesionářskými poplatky a nahradil jej financováním ze státního rozpočtu. Zmiňuje, že zákony o veřejnoprávních médiích jsou podle něj zastaralé. V této souvislosti tvrdí, že zrušením koncesionářských poplatků by se ČR posunula na Západ, protože přibližně dvě třetiny členských států EU podle něj tento model nepoužívají. 

Modely financování veřejnoprávních médií v EU

Financování veřejnoprávních médií v členských zemích EU funguje podle několika odlišných modelů. Na základě přehledů Evropské audiovizuální observatoře (EAO) a Aliance veřejných médií (PMA) lze v EU rozlišit čtyři hlavní přístupy: tradiční koncesionářský poplatek vázaný na vlastnictví přijímače, povinný příspěvek domácnosti bez ohledu na to, zda disponují přijímačem, účelová daň z příjmu a přímé financování ze státního rozpočtu (.pdf, str. 20-21). Většina zemí EU využívá alespoň jeden z těchto systémů, přičemž v mnoha případech státy přistupují ke kombinaci vícero různých metod.

Státy se zvláštním poplatkem

Poplatek spojený s vlastnictvím televizního či rozhlasového přijímače alespoň částečně využívá celkem osm členských států EU. Patří mezi ně Česko, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, Řecko a Slovinsko. Německo a Rakousko také využívají (.pdf, str. 78) systém založený na poplatcích, jedná se však o plošný příspěvek domácnosti, který se neváže na vlastnictví přijímače. Dohromady tedy financování veřejnoprávních médií skrze poplatky aplikuje 10 zemí.

Další modely financování v EU

Většina zbývajících členských států EU financuje veřejnoprávní média primárně ze státního rozpočtu (.pdf, str. 20). V těchto státech tak rozhoduje o výši příspěvku vláda dané země v rámci každoročního rozpočtového procesu. Mezi tyto státy patří například Francie, která přešla na rozpočtové financování v roce 2022, Dánsko, které poplatky postupně rušilo v  letech 2019–2022, Slovensko, které koncesionářské poplatky zrušilo v roce 2023, nebo Nizozemsko, kde byl poplatek zrušen (.pdf, str. 17 ze 64) již v roce 2000. 

Ve Finsku a Švédsku funguje financování veřejnoprávních médií na základě účelové daně. Od přímého financování ze státního rozpočtu se tento model liší tím, že jsou finance separované od rozpočtového procesu. Od klasických koncesionářských poplatků se pak liší tím, že daň je progresivní – odvíjí se od příjmu fyzické či právnické osoby.

Jak jsme výrok ověřili?

Podle dostupných zdrojů využívá model tradičních koncesionářských poplatků osm členských států EU z celkových 27. To odpovídá 29,6 %, tedy necelé jedné třetině všech zemí. Jedná se tedy o ještě nižší poměr, než jaký odhaduje Josef Nerušil. Ten se přitom výrokem snaží demonstrovat, že počet zemí využívajících koncesionářské poplatky je nízký. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.