František Talíř
Poslanec
Například ve Švédsku nebo ve Finsku rušili koncesionářské poplatky, tak to bylo po poctivé pětileté diskuzi napříč politickým spektrem, ale hlavně taky s odborníky a hlavně s těmi institucemi samotnými.
Finsko (2013) i Švédsko (2019) v minulosti zrušily koncesionářské poplatky a zavedly plošnou daň. V obou zemích tomu předcházela několikaletá debata, do které byli zapojeni zástupci parlamentních stran i odborníci, a to včetně zástupců veřejnoprávních médií.
František Talíř (KDU-ČSL) reaguje na slova Josefa Nerušila (SPD), který obhajuje vládní návrh na změnu financování veřejnoprávních médií. Nerušil mimo jiné tvrdí, že upuštěním od koncesionářských poplatků by ČR následovala vzor mnoha dalších zemí EU, které tento krok učinily. Talíř podotýká, že v jiných zemích takovýmto změnám ale předcházela dlouholetá debata, do které byli zapojeni jak politici, tak odborníci i samotné instituce, kterých se změny týkaly. Jako příklad uvádí Finsko a Švédsko.
Do roku 2018 byla ve Švédsku veřejnoprávní média financována prostřednictvím koncesionářských poplatků, které hradily domácnosti vlastnící televizní přijímač. Ve roce 2018 však země přijala nový systém financování založený na tzv. dani z veřejné služby. Tento zákon podpořily všechny parlamentní strany s výjimkou Švédských demokratů (.pdf, str. 4 z 10).
Od 1. ledna 2019 tak byly koncesionářské poplatky nahrazeny individuální daní z veřejné služby, kterou odvádí každý dospělý občan se zdanitelným příjmem (.pdf, str. 3–4). Maximální roční výše této daně v roce 2026 činí 1 184 švédských korun, tedy asi 2 640 Kč. Poplatek za veřejné služby se používá k financování rozhlasového a televizního provozu.
Přijetí zákona o změně financování veřejnoprávních médií ve Švédsku předcházela několikaletá diskuze napříč politickým spektrem. Otázka koncesionářských poplatků se řešila už např. v roce 2014, kdy tamní Nejvyšší správní soud rozhodl, že samotný počítač s internetem nelze považovat za TV přijímač pro účely licence. V roce 2016 zřídilo tamní Ministerstvo kultury parlamentní výbor pro veřejné služby, který měl za úkol mimo jiné řešit otázku koncesionářských poplatků.
Výbor byl složen z expertů i politiků vládních a opozičních stran. Samotnou přípravu zákona pak doprovázela jednání výboru s více než 80 institucemi, které se k návrhu mohly vyjádřit. Výbor tak obdržel zpětnou vazbu např. od soukromých mediálních skupin (.pdf), vysokých škol (.pdf) či organizací zastřešujících umělce (.pdf). Vyjádření k návrhu výbor také obdržel od samotných veřejnoprávních institucí (SVT, SR, UR, vše .pdf).
Ve Finsku se koncesionářské poplatky týkaly na rozdíl od Švédska pouze jediné tamní veřejnoprávní instituce, a sice společnosti Yle. Ta provozuje televizní, rozhlasové i online vysílání. Od roku 2013 jsou ale zrušeny a nahrazeny tzv. Yle daní, kterou odvádějí fyzické osoby nad 18 let i právnické osoby podle výše zdanitelného příjmu (.pdf, str. 1). Osoby s velmi nízkým příjmem jsou od placení osvobozeny (str. 1). Maximální roční výše této daně činí 160 eur (přibližně 3 900 Kč).
Přijetí zákona o změně financování veřejnoprávních médií ve Finsku rovněž předcházela několikaletá debata. V roce 2007 tamní televizní kanály přešly na digitální vysílání, v návaznosti na to začal prudce klesat počet plátců veřejnoprávních médií (.pdf, str. 1). Veřejnoprávní vysílání tak čelilo nestabilitě příjmů, což vyvolalo diskuzi o změně modelu financování (str. 1). V únoru 2008 jmenovalo finské ministerstvo dopravy a spojů parlamentní pracovní skupinu, která se měla otázce financování Yle věnovat. Skupina tvořená zástupci všech parlamentních stran se následně opakovaně scházela a diskutovala také s odborníky a zástupci Yle (.pdf, str. 3).
Jako řešení následně navrhla zavedení mediálního poplatku pro všechny domácnosti, nezávisle na tom, zda disponují televizory. Parlamentní strany návrh nejprve jednomyslně podporovaly, nakonec mezi nimi ale došlo k názorovým neshodám a finská ministryně komunikací Lindén se rozhodla přípravu celého zákona přeložit na další volební období. V červenci 2011 následně nová ministryně komunikací Krista Kiuru oznámila, že se chystá založit novou parlamentní pracovní skupinu, která se bude otázkou zabývat. Kiuru následně průběh jednání o financování Yle mezi lídry parlamentních stran odmítala komentovat s tím, že právě transparentnost v minulosti nalezení možného řešení zhatila. Ještě v daném roce se finské politické strany společně domluvily na novém modelu.
Ve Švédsku předcházelo změně financování veřejnoprávních médií několikaleté období odborných analýz, příprav a politické debaty. Už v roce 2014 Nejvyšší správní soud řešil, zda lze v souvislosti s povinností platit koncesionářské poplatky považovat počítač s internetem za TV přijímač. V roce 2016 parlament zřídil za účelem přípravy nového zákona speciální výbor složený z expertů a vládních i opozičních poslanců, ke změně financování se měla možnost vyjádřit mj. i samotná veřejnoprávní média. Zákon vstoupil v platnost v roce 2019.
Ve Finsku byla v roce 2008 založena parlamentní pracovní skupina, která se ve spolupráci s odborníky, včetně zástupců médií a dalších organizací, zabývala budoucností financování veřejnoprávních médií. V roce 2011, během dalšího volebního období, se parlamentní strany domluvily na novém modelu financování. Systém byl následně zaveden od roku 2013. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
